„Když chytáte ryby v rybníce, kde nejsou, nepomůže ani ta nejlepší návnada,“ říká Michal Mikulášek, ředitel společnosti Prodator, která se specializuje na nábor řidičů, elektrikářů či obchodníků na IČO. Podle něj klasické pracovní portály pro tyto profese ztrácejí smysl. „Kvalitní elektrikář nebo mechanik nebude bez práce. Pokud se objeví na pracovním portálu, je to spíš výjimka,“ vysvětluje.
Prodator proto staví nábor na jiných principech. „Lidé, které firmy potřebují, tráví většinu času na sociálních sítích. Tam je třeba je oslovit. Ne přes inzeráty, ale pomocí kampaní, které je zaujmou,“ dodává. Příkladem je spolupráce s firmou Schindler, která původně pochybovala, že by bylo možné přes Facebook získat padesátileté servisní techniky. „Nakonec jsme měli víc reakcí než kdy dřív,“ říká Mikulášek.
Podle něj se právě v tomto skrývá rozdíl mezi klasickým náborem a „alternativní cestou“, jak metodu Prodator označuje. „Sociální sítě zkoušelo hodně lidí, ale my jsme za šest let vyvinuli vlastní náborovou metodu. Klíčem je nabídnout něco jiného,třeba i to, že kandidát nemusí posílat životopis,“ doplňuje.
Obědy za 19 korun a čistá výroba. Drobnosti, které rozhodují
Z dat společnosti vyplývá, že lidé často nemění práci kvůli penězům, ale kvůli přístupu a prostředí. „V dotaznících se opakují odpovědi jako: šéf mě nerespektuje, dispečer mi špatně rozděluje trasy, nikdo mě neposlouchá,“ popisuje Mikulášek. Jenže k tomu, aby kandidát odpověděl, nepotřebuje životopis,pouze vyplní krátký online dotazník. „Každý měsíc nám ho vyplní přes 10 000 lidí. Získáme tak obrovské množství dat o tom, co tyto profese skutečně chtějí.“
Největší překvapení podle něj přichází, když se firmy podívají na to, co je pro kandidáty opravdu důležité. „Pro státní podnik Explosia, který vyrábí trhaviny, jsme vytvořili kampaň postavenou na tom, že mají obědy za 19 korun. Přišlo mi to jako detail, ale ukázalo se, že to bylo první, na co se lidé ptali. Kampaň přinesla 19 nových pracovníků do výroby,“ říká.
Podobně úspěšné jsou i další „maličkosti“, které si firmy často ani neuvědomují. „Někde je čisté pracovní prostředí, jinde zaprášené. Někdo nabízí jednosměnný provoz, jiný třísměnný. Takové rozdíly jsou pro kandidáty klíčové. My testujeme různé úhly reklam:čistota, benefity, stabilita. Každý rok funguje něco jiného,“ shrnuje Mikulášek.
Nedostatek pracovníků podle ředitele Prodatoru není krátkodobý problém. „Populace stárne, za posledních pět let ubylo v Česku asi půl milionu lidí. A až začnou odcházet Husákovy děti, bude to ještě citelnější,“ upozorňuje. Podle něj proto není jiné cesty než řízená migrace. „Stejně jako v Polsku, i u nás musí firmy zapracovávat lidi ze zahraničí. Například Ukrajince, Srby a Vietnamce. Ti už tu žijí desítky let a dobře se integrují.“
Problémem ovšem je, že na to nejsou připravené samotné firmy. „Některé nám říkají, že víc cizinců vzít nemohou, protože by jim odešli Češi. Takže musí hledat rovnováhu, třeba pomocí cílených kampaní oslovit české pracovníky z podobných firem,“ vysvětluje.
Podle Mikuláška však nejde jen o firmy, ale i o nastavení společnosti. „V menších městech není vůle přijmout nového kolegu z jiné země. Ale jiná cesta, než spolupráce prostě není. Je potřeba o tom neustále komunikovat,“ říká.
Zatímco firmy řeší nedostatek zkušených pracovníků, zároveň hledají způsoby, jak přilákat mladé. „Generační obměna je téma všude. U mladých fungují jiné formy komunikace,třeba videopohovory. Pro Plzeňský Prazdroj jsme vytvořili nábor, kde studenti odpovídali na otázky ve formě videí. Bylo to přirozené prostředí, které znali z TikToku nebo Instagramu,“ říká Mikulášek.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Audity bývají v očích manažerů často nutným zlem. Podle Davida Šímy, zkušeného auditora a odborníka na systémy řízení kvality i bezpečnosti, by se však na ně firmy měly dívat jako na „očkování,“ tedy preventivní proces, který posiluje imunitu organizace a chrání ji před zásadními chybami. V rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn popisuje, proč audity nejsou kontrolou, ale nástrojem řízení, který může firmám přinést měřitelnou přidanou hodnotu.
Podle Davida Šímy je největší chybou firem vnímání auditu jako sankční kontroly. „Audit je prevence. Stejně jako očkování zvyšuje imunitu člověka, audit zvyšuje imunitu organizace, třeba v oblasti efektivity, bezpečnosti i kvality,“ vysvětluje Šíma.
Firmy podle něj často vnímají audity jako stresové situace. Tento postoj však vychází z nesprávného nastavení myšlení. „V minulosti se audit rovnal kontrole. Dnes by měl být především nástrojem zlepšování. Pokud organizace chápe audit jako příležitost, atmosféra i výsledky jsou úplně jiné,“ dodává auditor.
Kvalitně provedený audit podle něj odhalí nejen slabá místa, ale i oblasti, které fungují efektivně a mohou být inspirací pro ostatní části firmy.
Efektivita školení: drahá investice bez měření výsledků
Jedním z častých zjištění při auditech bývá neefektivita interních školení. „Školení stojí desítky tisíc korun, zaměstnanci na ně chodí, ale nikdo už neměří, co si z nich odnášejí,“ upozorňuje Šíma.
Podle něj mnoho firem investuje ročně až 2–3 % svého personálního rozpočtu do školení, aniž by vyhodnocovaly, zda nově získané znalosti zaměstnanci skutečně používají v praxi. „Efektivita školení se prakticky neověřuje. Přitom by mělo být samozřejmostí, že po investici chceme měřit návratnost: nejen finanční, ale i znalostní,“ dodává.
Moderátor doplňuje konkrétní příklad: výrobní firma po zjištění neshody v oblasti školení zavedla novou pozici interního školitele. Výsledkem byl pokles interních chyb a reklamací. To dokazuje, že i „negativní zjištění“ může přinést dlouhodobý pozitivní efekt.
Změna mindsetu: audit jako nástroj řízení
Firmy často vstupují do auditu se zbytečným stresem. „Mnoho manažerů má ve svých cílech „nula neshod“. To je naprostý nesmysl. Stejně jako si nemůžeme stanovit cíl mít nula úrazů, důležité je hledat shodu, ne vyhýbat se zjištěním,“ říká Šíma.
Audit podle něj není o hledání chyb, ale o hledání shody se standardy a o identifikaci příležitostí ke zlepšení. „Auditor by měl být partnerem, ne kontrolorem. Audit je dialog zaměřený na procesy, ne na trestání lidí,“ zdůrazňuje.
Zkušenosti z praxe ukazují, že když firma nastaví přístup „najděme, co zlepšit“, audity se stávají nástrojem řízení s reálným dopadem na produktivitu a efektivitu.
Interní versus certifikační audit: příprava na zkoušku
Rozdíl mezi interním a certifikačním auditem přirovnává David Šíma k procesu učení. „Interní audit je příprava na zkoušku, certifikační audit je samotná zkouška,“ vysvětluje.
Interní audity si organizace provádí sama, buď prostřednictvím vlastních školených auditorů, nebo externí pomoci. Cílem je zjistit, zda procesy fungují tak, jak mají. Certifikační audit provádí externí auditor, který posuzuje shodu s požadavky konkrétní normy, například ISO 9001 nebo ISO 14001.
„Audity jsou dobrovolné, zákon je nevyžaduje. Pokud se pro ně firma rozhodne, dělá to pro sebe, ne kvůli papíru na zdi,“ dodává Šíma. Investice do auditu podle něj může být klíčová – certifikované organizace dosahují podle studií až o 20 % nižší chybovosti ve výrobních procesech.
Celý rozhovor, který moderuje Pavol Plevják ze společnosti DQS, si můžete pustit jako video nebo podcast:
Majitel a zakladatel sítě Czech Inn Hotels, největšího hotelového řetězce v Česku, Jaroslav Svoboda, v rozhovoru pro pořad Big Deal mluví o tom, jak válka na Ukrajině ovlivnila evropský cestovní ruch, proč se Česko musí soustředit na lepší dopravní infrastrukturu a jaký dopad má inflace na hotelnictví. Zároveň přiznává, že letos jeho skupina dosáhne obratu tří miliard korun, a plánuje další expanzi v Česku i ve střední Evropě.
Podle Svobody se cestovní ruch ve střední Evropě stále zotavuje z dvojí rány: pandemie covidu a války na Ukrajině. „Lidé ze vzdálenějších zemí nás často vnímají, jako bychom byli ve válečné zóně. Není se co divit, je to pár set kilometrů od nás,“ říká.
Letiště Praha se podle něj dostalo na předcovidová čísla až v loňském roce, což považuje za důkaz postupného návratu turistů. „Západní Evropa zažívá po covidu obrovský boom, protože válka se jí netýká. My musíme o návštěvníky víc bojovat,“ dodává.
Podnikatel není nepřítel
Svoboda se letos objevil v oblíbeném pořadu Jáma lvová. „Když mě oslovili, nejdřív jsem to odmítl. Ale pak jsem si řekl, že můžu pomoci. Například předat zkušenosti začínajícím podnikatelům,“ vysvětluje.
Dalším důvodem podle něj bylo zlepšit vnímání podnikatelů ve společnosti. „Stále tu existuje představa, že podnikatel je někdo, kdo zbohatl spekulacemi. Přitom my jsme generace, která si to odpracovala,“ zdůrazňuje.
A dodává, že politické ambice nemá: „Hoteliér se nemá plést do politiky. Naším úkolem je sloužit lidem, ne jim říkat, koho mají volit.“
Turismus může nahradit průmysl. Ale musíme budovat
Svoboda věří, že turismus může být do budoucna jednou z hlavních opor české ekonomiky. „Česko má mimořádně dobré podmínky. Ale abychom turismem dokázali nahradit klesající význam průmyslu, musíme investovat do infrastruktury,“ říká.
Za klíčové považuje lepší dopravní propojení. Nové dálnice, rychlejší vlaky a víc aktivních letišť. „Máme jen jedno skutečně funkční letiště. To nestačí. Pokud chceme, aby k nám lidé jezdili, musíme jim umožnit se sem vůbec dostat,“ dodává.
Současně upozorňuje, že se změnil způsob cestování. „Lidé už nejezdí jen za památkami, ty viděli mnohokrát. Dnes jezdí za zážitky, sportovními událostmi, koncerty nebo konferencemi. Ten, kdo to nabídne, vydělá,“ shrnuje.
Airbnb jako problém: „Není to rovné podnikání“
Na otázku přelidněnosti Prahy reaguje Svoboda jasně: „Problémem nejsou turisté, ale nelegální ubytování.“ Podle něj za vytlačování obyvatel z centra mohou krátkodobé pronájmy bytů. „Není stanovené, že jde o komerční ubytování, i když to hotely konkurenčně poškozuje. Tyto byty neplatí poplatky ani nesplňují standardy. A to vytlačuje lidi, kteří by chtěli v centru žít,“ vysvětluje.
Svoboda proto volá po jasných pravidlech: „Nejde o to Airbnb zakázat, ale narovnat podmínky. Hotel musí plnit přísné požadavky. Byty, které se pronajímají turistům, by měly taky.“
Inflace v hotelnictví: 12,4 % růst nákladů
Hotely Czech Inn letos podle Svobody dosáhnou obratu tři miliardy korun. Zároveň ale čelí mnohem vyšší inflaci než průměr ekonomiky. „Zatímco Český statistický úřad hlásí 2,4 %, naše hotelová inflace je přes 12 %. Náklady nám loni vzrostly o 12,4 % a letos to bude kolem deseti,“ popisuje.
Hlavní důvody vidí ve zdražování energií, potravin a v tlaku na růst mezd. „Kdo v hotelnictví nezvýšil tržby o víc než 10 %, je na tom reálně hůř než loni. Po covidu kumulovaná inflace přesáhla 40 %, takže jen udržet krok znamená obrovský tlak,“ dodává.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
E-shop Footshop.cz dosáhl za první pololetí 2025 tržeb 891 milionů korun a počet objednávek vzrostl o 41 procent. Zakladatel Peter Hajduček v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn odhaluje, proč expanduje do válečné Ukrajiny, jak funguje spolupráce se Spartou a proč má Francie nejnižší míru vratek v celé Evropě. Poodhalil také, proč kamenné prodejny stále dávají smysl a jak robotizace pomáhá zvládat nápor zákazníků.
Na úvod padla otázka, zda funguje streetwarový byznys podobně jako supermarkety, kde výrobci platí za lepší umístění svých produktů v regálech.
„Je to kombinace. Stále jde hlavně o to, co zákazníci kupují, protože ať už jde o kamenný nebo internetový obchod, musí především sloužit zákazníkovi," vysvětluje Hajduček. „Není to tak institucionalizované jako v obchodech s potravinami nebo ve velkých nákupních centrech."
Přesto některé značky mají s Footshopem strategičtější partnerství. „Investují do obchodu více nejen z hlediska dodávek, ale i marketingových prostředků, a na oplátku získávají více visibility."
Téměř 900 milionů a růst 41 procent
Za první pololetí 2025 dosáhl Footshop tržeb 891 milionů korun a počet objednávek vzrostl o 41 procent na 558 tisíc. Odkud berou zákazníky v době, kdy si lidé stěžují na nedostatek peněz?
„Footshop se v případě úspěšné sezóny přiblíží k tržbám ve výši dvou miliard korun, a to je stále velmi málo. Jsme na obrovském trhu," říká Hajduček. Podle něj úspěch firmy nemusí kopírovat celkový trh. „Trh s teniskami i módou se v Evropské unii počítá v miliardách eur."
Klíčová je geografická diverzifikace. „Naše tržby z České republiky tvoří méně než 20 procent našeho obchodu. Jsme rozprostřeni po celé Evropské unii a těžíme z geografické expanze, ze zvyšujícího se povědomí o značce a z toho, že jsme vlastně malou kapkou v moři."
Expanze do válečné Ukrajiny: „Lidé nemůžou jen sedět doma"
Jednou z nejpřekvapivějších informací je loňská expanze na Ukrajinu. Jak se podniká v zemi, kde probíhá válka?
„Je to specifické. Především nám to dává trochu více nahlédnout do toho, jak to tam funguje, a je to smutný pohled. Je mi opravdu líto, že se s tím tito lidé musí potýkat," říká Hajduček. Firma najala country manažerku přímo v Kyjevě. „Není výjimkou, že musí přerušit hovor, protože je poplach a ona se musí někam schovat, nebo že mají výpadek proudu. Je neuvěřitelné, že je to tak i v dnešním světě."
Z obchodního hlediska jde o náročný trh. „Není to Evropská unie, takže se potýkáme s cly a daněmi. Těžko se dělá opačná logistika. Otázkou je, kde vlastně stanovíme hranici, kdy ještě poskytujeme služby a kdy už ne."
Na druhou stranu tam vidí příležitost. „Když začala válka, mnoho společností se z ukrajinského trhu stáhlo, což nám vytvořilo prostor. Současně lidé chtějí méně chodit do nákupních center a shromažďovat se na veřejných prostranstvích, takže vyhledávají o to více elektronický obchod."
Hajduček má jasný postoj k tomu, že lidé v zemi ve válce nakupují tenisky. „Občas jsem se setkal s komentáři, že se asi nemají tak špatně, když si kupují tenisky. Ale není to pravda. To období už trvá skoro čtyři roky. Když si představíme člověka, kterému bylo 15, když začala válka, dnes je mu 19. To je čas, který mu nikdo nevrátí. V tomhle věku už člověk nemůže jen smutně sedět doma a čekat, až se to zlepší. Ti lidé se snaží žít a součástí toho je občas si udělat radost nějakým novým výrobkem."
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se v něm mimo jiné:
Mikroplasty jsou všude. Najdeme je v oceánech, ve vzduchu i v půdě. A jak potvrzuje čerstvě oceněná laureátka programu L’Oréal – UNESCO Pro ženy ve vědě, Pavla Modlitbová z Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR, už dávno pronikly i do rostlin. Ve svém výzkumu využívá laserovou spektroskopii k tomu, aby zjistila, jak se plastové částice dostávají do rostlinných tkání a jak ovlivňují růst i fotosyntézu. Podle ní jde o problém, který může v příštích desetiletích zásadně ovlivnit zemědělství i zdraví lidí.
„Mikroplasty jsou definovány jako plastové částice o velikosti 1 až 1000 mikrometrů. Ty nejmenší, tzv. nanoplasty, představují největší hrozbu, protože je dokážou rostliny přijímat přímo kořeny,“ vysvětluje Modlitbová.
Podle dat, která vědkyně zmiňuje, se ročně vyprodukuje kolem 500 milionů tun plastů – a velká část z nich končí v životním prostředí. „Plasty jsou tzv. věčné chemikálie. Vydrží stovky až tisíce let. Nezmizí, jen se rozpadají na menší části, které se pak šíří dál atmosférou, vodou i půdou,“ dodává.
Atmosférické srážky podle ní fungují jako přenašeč – déšť sice vyčistí vzduch, ale mikroplasty poté dopadnou na zem, odkud se dostanou do rostlin, vody i potravinového řetězce.
Laserová spektroskopie: nová cesta, jak mikroplasty odhalit
Modlitbová využívá metodu laserem buzené plazmové spektroskopie (LIBS), která umožňuje určit chemické složení vzorků podle emisního spektra. „Laser působí jako zdroj energie. Z povrchu vzorku odpaří mikroskopickou vrstvu, z níž vznikne plazma, která vyzáří specifické spektrum. Každý prvek má svůj charakteristický signál, takže víme, co ve vzorku je,“ popisuje princip.
Tato metoda by v budoucnu mohla umožnit i rychlou kontrolu potravin. „Dokázat si představit, že si v supermarketu naskenujete papriku a uvidíte, kolik obsahuje mikroplastů, je zatím sci-fi. Ale za dvacet nebo třicet let to nemusí být nemožné,“ říká s úsměvem.
Zatím jde o laboratorní měření, která vyžadují rozklad vzorků a jejich analýzu ve spektrometru. „Abychom mohli měřit celé rostliny, potřebujeme mnohem víc financí, času i lidí. Je to běh na dlouhou trať,“ dodává vědkyně.
Když plasty brzdí fotosyntézu
Mikroplasty podle výzkumů mohou snižovat fotosyntézu rostlin až o 12 %. To se může zdát jako malé číslo, ale jak upozorňuje Modlitbová, dopady jsou zásadní:
„Pokud víme, že množství plastů v prostředí poroste, i jejich vliv na rostliny se bude zvyšovat. Můžeme se dostat do situace, kdy to začne mít přímý dopad na zemědělskou produkci a potravinovou bezpečnost,“ varuje.
Mikroplasty se v rostlinách hromadí různě. I podle velikosti částic. „Ty menší dokážou projít až do nadzemních částí, do listů nebo plodů. Větší naopak zůstávají na povrchu kořenů, což ale také není výhra, protože řadu těchto rostlin konzumujeme právě v podobě kořenové zeleniny,“ dodává.
Plastové znečištění začíná v pračce
Na otázku, odkud se všechny ty mikroplasty vlastně berou, má Modlitbová jasnou odpověď. „Tři největší zdroje jsou jednorázové plasty, oděr z pneumatik a nátěrové hmoty na lodích. Ale často se zapomíná na čtvrtý – syntetická vlákna z oblečení,“ vysvětluje.
Při praní umělých textilií se uvolňují drobná vlákna, která se dostávají do čistíren odpadních vod. „Čistírny nejsou schopné zachytit všechno. Část mikroplastů končí v kalech, které se pak používají jako hnojivo na polích. A tím se plast znovu vrací do zemědělství. Je to nekonečný koloběh,“ upozorňuje.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Krachující firmy, dluhopisy, které nikdo nechce, a nemovitosti za astronomické ceny. Investor Mike Volařík z Volarik Capital otevřeně mluví o tom, proč některé české společnosti končí v problémech, kam by měli Češi směřovat své peníze a proč by se měli vyhnout investicím, kterým nerozumí. V rozhovoru na platformě FocusOn také vysvětluje, proč je podle něj největším problémem českého byznysu právě český národ a ekologické aspekty investic.
Vlna krachů: Systémový problém, nebo neschopnost podnikatelů?
České investiční prostředí se v posledním období potýká s řadou problémů. Společnosti jako RSBC, Solek, Woltair nebo S-Power upadají. Je to systémový problém českého kapitálového trhu?
„Do byznysu prostě riziko patří, podnikat bez něj nejde," říká Mike Volařík. Podle něj je klíčové vytipovat si projekty a firmy s menší pravděpodobností krachu. „Nikdy nemáte stoprocentní garanci, ale záleží na parametrech jako zadluženost, vlastní zdroje zakladatele nebo jeho historie v daném byznysu."
Důležitá je podle něj i otázka, kolik času investoři věnují analýze projektů, do kterých vkládají peníze. „Jsou tam nějaké markery, které si člověk může vytipovat. Otázka je, kolik se tomu lidé věnují, když pak investují do společnosti, která má problémy."
Co mohli potenciální investoři přehlédnout u problémových firem? Volařík přiznává, že kauzy Solek a RSBC detailně nesledoval, má však svůj názor.
„Kdybych já měl investovat někam do Chile, do solární elektrárny, tak to už je pro mě takové... Já neříkám, že je to špatně, ale nevyznám se v tom," vysvětluje.
Podle něj je vždy bezpečnější investovat do firem v České republice. „Když je to firma nebo fond v Česku, má české projekty, na které se můžete přijet podívat, mělo by to být bezpečnější než někde za hranicemi. Tam je jiná politika, jiné politické nastavení, to se může změnit."
Proč dluhopisy nejsou vždy dobrý nápad
Mnohé z problémových firem financovaly své projekty prostřednictvím dluhopisů. Mají dluhopisy mezi investory špatnou pověst právem?
„Bylo mi jednou doporučeno, abych místo fondu udělal dluhopisy. Prý - podívejte se na Solek, jak to má fungovat," vzpomíná Volařík. Sám se však této cestě cíleně vyhýbá. „Já jsem nechtěl jít touto cestou. My máme investiční fond, v němž jsou úvěry od bank a moje peníze jako největšího akcionáře."
Jako příklad uvádí financování hotelu v Mikulově. „Banka tam dá 55 procent financování a my dáme 45 procent. Kdybych těch 45 procent doplnil dluhopisy, jsou to cizí zdroje. Nechci si nabrat dalších stamiliony úvěrů v dluhopisech, když vím, že za pět let je splatnost."
Volařík zdůrazňuje, že to není nutně obecně špatný nástroj. „Jsou společnosti, které s dluhopisy umí pracovat. Já to vnímám jako riziko pro mě. Radši budu víc makat a naplním ten fond vlastními zdroji – moje peníze a peníze lidí, s nimiž podnikáme. A to vždy pákujeme s bankou."
Ekologie ano, ale musí dávat ekonomický smysl
V investičním světě je velkým trendem ESG a zelená politika. Pomáhá skutečně získávat peníze snadněji?
„Já tomu věřím, protože to sám dělám. Naše projekty se snažíme dělat co nejvíce ekologicky," přiznává Volařík. Zároveň však zdůrazňuje pragmatický přístup. „Myslel jsem si před třemi čtyřmi lety něco jiného. Dnes už mám trošku jinou ideu. Pochopil jsem, že je dobré dělat věci ekologicky, ale musí to mít hlavu a patu."
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se v něm mimo jiné:
Podnikatel a vizionář Antonín Koplík věří, že značka Czechia potřebuje jasný příběh – takový, který v lidech vzbudí důvěru, respekt i zvědavost. V rozhovoru s Markem Atanasčevem popisuje, proč by měl český export stát na kvalitě, spolehlivosti a chytrých řešeních, ne na srovnávání s levnější konkurencí.
„Já jsem před dvaceti lety založil společnost Moram CZ, což je obchodně-výrobní firma, která se od začátku snaží vyrábět a dodávat věci s přidanou hodnotou. Později se tomu začalo říkat Smart City,” popisuje Antonín Koplík.
V době covidu se zrodil nápad přetvořit chytrý altán ve venkovní učebnu. „Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad, a proto jsme projekt vyčlenili do samostatné společnosti EduVision,” říká Koplík. EduVision dnes provozuje síť ArchimedesNet– mezinárodní síť venkovních učeben a komunitních center propojených speciální webovou platformou.
Podnikatel a vizionář v jednom
Koplík přiznává, že má ve firmách rozdělené role. „Mám výborného společníka Petra Čumbu, který se stará o provozní a finanční otázky, takže já se mohu věnovat rozvoji. V Moramu už spíše hlídám směr a nové produkty, zatímco v EduVisionu vytvářím vizi a trend komunitního vzdělávání,” vysvětluje.
„Digitalizace není izolace. Hledáme správnou cestu, jak ji propojit s reálným životem a vzděláváním dětí,” dodává.
Export vzdělávání je složitější než průmysl
Rozdíl mezi exportem průmyslových produktů a vzdělávacích technologií je podle Koplíka zásadní. „V průmyslu máme jasně definované výrobky a cílové zákazníky. U EduVisionu je to jiné – nikdo přesně neví, jak to má vypadat. Musíme ten trh teprve vytvořit,” říká.
„Exportovat technologii pro vzdělávání je komplikované. Záleží na ekonomické i politické situaci dané země a postoji ministerstev či městských samospráv. Je to ekosystém, do kterého musíme proniknout sami,” dodává.
Kam míří české chytré technologie
Společnost Moram se nedávno prosadila v Maďarsku. „Vyhráli jsme výběrové řízení pro E.ON Maďarsko, které budeme zásobovat kabelovými vleky a zatahovacími navijáky,” říká Koplík.
Zároveň zdůrazňuje význam státní podpory: „U větších byznysů je důležitá role státu. Jsem rád, že se ekonomická diplomacie začíná projevovat i v praxi.”
Kromě Maďarska cílí Moram také na Bulharsko, Rumunsko a Moldavsko. EduVision připravuje expanzi do Chorvatska, Portugalska, Finska, Polska a Španělska.
Reference a státní záruky rozhodují
Podle Koplíka jsou u velkých zakázek zásadní reference i důvěra. „U společností jako E.ON hrají reference velkou roli. Děkuji i Petrovi Michálkovi z ministerstva zahraničí, který nám pomohl formou státní záruky. My už jsme E.ON vybavovali i v jiných zemích, takže jsme měli jednodušší pozici,” uvádí.
„Vyhráli jsme díky ceně, ale i díky renomé, které už v Evropě máme. V energetice je důvěra naprosto klíčová,” dodává.
CzechTrade by měl být filtrem, ne startovní čarou
Jako předseda klientské rady CzechTrade vidí Koplík prostor pro zlepšení spolupráce institucí. „Zřízení klientské rady byl dobrý krok. Pomáháme CzechTradeu vytvářet tlak na MPO, aby do systému šlo víc prostředků,” vysvětluje.
Podle něj by měly být firmy, které chtějí využívat služeb CzechTrade, na export lépe připravené. „Mnoho firem není připraveno. Nemají katalogy v místním jazyce, homologace ani jasnou představu, jak exportovat. Stát by měl podporovat ty, které vědí, co dělají,” říká Koplík.
„Navrhoval bych povinné úvodní školení pro firmy, které chtějí exportovat – aby věděly, co export znamená, a nezkoušely to jen tak,” dodává.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Věčné chemikálie, známé jako PFAS, jsou všudypřítomné chemikálie, které se jen velmi obtížně rozkládají. Nacházejí se v obalech, oblečení, teflonových pánvích i kosmetice – a z prostředí téměř nemizí. Společnost Photon Water nyní jako první v Česku přináší technologii, která je dokáže z vody efektivně odstraňovat. „Nejde jen o ekologii, ale i o ekonomiku. Investice se vrací během několika let,“ říká ředitel firmy Peter Putz v pořadu Green Spin na platformě FocusOn.
„Tyto látky můžeme najít prakticky kdekoliv. I tady ve studiu,“ říká Peter Putz. „Mohou být v látkových potazích, čisticí chemii, plastových kelímcích, v oblečení, v teflonových pánvích, v kosmetice, v hasicích pěnách nebo třeba v lyžařských voscích.“
Podle něj mají PFAS látky unikátní vlastnosti, které z nich udělaly nepostradatelnou součást moderní výroby. „Jejich kouzlo spočívá v odpudivosti vody a tuku. Proto se používají všude, kde je třeba, aby materiál nepropouštěl tekutiny nebo se na něj nic nelepilo,“ vysvětluje. „U některých aplikací jsou těžko nahraditelné. Něco se dá, něco se nedá.“
Věčné chemikálie s extrémně pevnou vazbou
Podle odborníků jde o tisíce různých látek. „Číslo 4700 už dnes neplatí. Může jich být deset i dvacet tisíc. Liší se strukturou, ale všechny mají společné jedno: vazbu uhlíku a fluoru, což je chemicky jedna z nejpevnějších vazeb vůbec,“ vysvětluje Putz.
Právě tato pevnost dává PFAS látkám jejich neblahou pověst „věčných chemikálií“. „Rozložit se téměř nedají. Proto se hromadí v půdě, vodě i v organismech,“ dodává.
Plíživá hrozba s dopadem na zdraví
Putz upozorňuje, že dopady PFAS nejsou okamžité, ale kumulativní. „Je to plíživý kontaminant. Nezjistíte, že by vám zrovna dnes bylo špatně, ale látky v těle působí nenápadně, dlouhodobě,“ říká.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil bezpečný týdenní příjem těchto látek na pouhých 4,4 nanogramu na kilogram váhy člověka. „I kdyby člověk snědl jídlo s desítkami nanogramů, nejde o nervově paralytický jed. Ale už samotné stanovení limitu ukazuje, že problém je reálný,“ doplňuje.
Podle Putze je pozitivní, že se situace konečně sleduje. „Limity se mohou v budoucnu měnit, ale důležité je, že už dnes existují a máme o čem mluvit,“ říká.
Nejde se tomu vyhnout. Pomoci musí stát
Na otázku, jak se může člověk PFAS vyhnout, Putz odpovídá s nadsázkou: „Asi jedině návratem do jeskyní.“ Podle něj se běžný spotřebitel kontaktu s těmito látkami vyhnout nemůže. „Je to spíš na autoritách, aby se produkce a množství PFAS v životním prostředí postupně snižovalo. V průběhu let by se tak mohlo dosáhnout toho, že jich kolem nás bude méně,“ dodává.
Jako příklad uvádí Dánsko, které už v roce 2020 zakázalo PFAS v obalech na potraviny. „Je to správný krok, ale žádné řešení není dokonalé. I výroba papíru, který tyto obaly nahrazuje, spotřebuje obrovské množství chemikálií a vody,“ říká.
Česká voda je kvalitní, ale ne navždy
Česká republika má zatím podle Putze výhodu v tom, že systém úpraven a čistíren vody je na vysoké úrovni. „Máme štěstí na geografickou polohu i na odbornost lidí. Pitná voda v Česku je kvalitní a není důvod k panice,“ říká.
Zároveň ale upozorňuje, že problém se může objevovat například lokálně. „Nelze říct, že to tak bude navždy. V některých oblastech mohou být vyšší koncentrace PFAS, ale tam, kde fungují moderní úpravny vody, je riziko minimální,“ dodává.
Když průmysl čistí vodu a ještě šetří
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Flexibilita už není jen technický pojem, ale nové odvětví, které zásadně proměňuje energetiku. V rozhovoru s Tomášem Mužíkem, výkonným ředitelem Nano Energies CZ, a Davidem Vodičkou, členem představenstva GAZ Energy, zaznělo, že bateriová úložiště dnes představují nejen technologický, ale i ekonomický fenomén.
Podle Tomáše Mužíka představuje flexibilita nástroj, který „udržuje síť při životě, aby v ní nebylo ani příliš málo, ani příliš mnoho elektřiny“. Dříve bylo řízení soustav jednodušší. Velké elektrárny dodávaly energii stabilně a odběr se příliš neměnil. Dnes systém komplikuje rozmach obnovitelných zdrojů a proměnlivé chování spotřebitelů.
Mužík upozorňuje, že flexibilita se už stala uznaným segmentem i z pohledu legislativy. „V českém právu už existuje pojem nezávislý agregátor flexibility a samostatně stojící baterie,“ říká. To podle něj potvrzuje, že odvětví vstoupilo do nové fáze: z experimentu se stává tržní realitou, ve které se pohybují desítky firem.
Baterie jako přečerpávací elektrárny 21. století
Velkým tématem rozhovoru byla role baterií. Mužík vysvětlil, že jejich klíčovou výhodou je schopnost nejen energii dodávat, ale i spotřebovávat: „Baterie mohou fungovat obousměrně: energii ze sítě čerpat a zase ji vracet zpět.“ Přirovnává je k přečerpávacím elektrárnám, avšak s menší ekologickou stopou a možností decentralizace.
Díky této flexibilitě mohou baterie pomáhat stabilizovat síť i obchodovat na trzích s elektřinou. „V době, kdy je elektřina levná, ji baterie nakoupí, a když zdraží, energii prodá zpět do sítě. Získaný rozdíl představuje zisk a současně vyrovnávání systému,“ popsal Mužík princip tzv. cenové arbitráže.
Návratnost investic a realita trhu
Bateriová úložiště nejsou jen technologickým řešením, ale i investiční příležitostí. Podle dat se životnost průmyslové baterie pohybuje mezi 10 a 15 lety, přičemž návratnost investice je kratší. V praxi tak jde o zajímavý investiční nástroj. Při správném řízení dokáže přinášet výnosy nejen z podpůrných služeb, ale i z obchodování na denním či vnitrodenním trhu.
Mužík však varuje před přehnaným optimismem: „Dnes si mnoho firem do svých plánů dává návratnost tři roky, ale trh se rychle mění a konkurence poroste. Je nutné být konzervativní a počítat s delší návratností.“ Upozorňuje i na to, že trh s podpůrnými službami má limitovanou kapacitu. ČEPS denně nakupuje kolem 960 MW do plusu a 300–350 MW do minusu, což znamená, že růstový potenciál v této oblasti není neomezený.
Software a algoritmy rozhodují o zisku
Klíčem k efektivitě baterií dnes nejsou jen články a chemie, ale hlavně software. „Bez dobrých predikčních modelů a matematického jádra softwaru se už na trhu neobejdete,“ zdůraznil Mužík. V Německu se podle něj už obchoduje téměř výhradně algoritmicky a lidská kontrola je potřeba méně. V případě zvláštního chování trhu je ale důležité mít stále k dispozici zkušené tradery.
Mezi špičky ve vývoji těchto systémů patří technologická a tradingová firma Second Foundation, vlastník Nano Energies, která se navíc zabývá bateriovými úložišti a propojuje výrobu hardware baterií s vývojem vlastního software pro jejich ovládání.
. „Když máte přímý přístup k jádru baterie i k tržním datům, můžete ji řídit s maximální efektivitou a bez poškození prodlužovat její životnost,“ doplnil moderátor.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Od února 2024 platí v celé Evropské unii Akt o digitálních službách (DSA), který přináší největší proměnu pravidel pro sociální sítě za poslední dekádu. O tom, jak DSA mění prostředí internetu, jaké má dopady na české uživatele a proč Česko stále nemá přijatý vlastní adaptační zákon, diskutovali v pořadu Rušičky Marek Vrbík z Českého telekomunikačního úřadu a Peter Jančárik ze Seznamu.
Sociální sítě působí na první pohled jako bezplatné služby. Ve skutečnosti jde o obrovský byznys postavený na osobních datech. „Devadesát devět celých devět procent příjmů velkých sociálních platforem pochází z reklamy. Pokud je něco zdarma, zbožím jste vy,“ upozorňuje Peter Jančárik, který se věnuje moderaci obsahu a mediálnímu vzdělávání ve společnosti Seznam.cz.
Podle něj algoritmy fungují tak, aby maximalizovaly čas uživatelů na platformě: „Facebook nebo TikTok zobrazují provokativní obsah, který přiměje uživatele reagovat. Čím víc času tam tráví, tím víc reklam uvidí.“
Kromě reklamy ale hraje roli i psychologický dopad. „Platformy mají vlastní data o tom, jak negativně působí na duševní zdraví dospívajících, především u dívek. To ale nic nemění na tom, že cílem je, aby tam lidé zůstali co nejdéle,“ dodává Jančárik.
Nový zákon, starý chaos
Od února 2024 začal v celé EU platit Akt o digitálních službách (DSA). Ten ukládá platformám větší zodpovědnost za obsah a transparentnost vůči uživatelům. Každý stát má mít svého koordinátora – v Česku je jím Český telekomunikační úřad (ČTÚ).
Jenže zatímco pravidla už platí, český adaptační zákon dosud nebyl schválen.
„Jsme v situaci, kdy jsme rozhodčí, ale nemáme píšťalku. Pravidla platí, ale chybí nám pravomoci, jak je vymáhat,“ shrnuje Marek Vrbík z ČTÚ.
Zákon se sice dostal do třetího čtení, ale z časových důvodů neprošel. Česká republika tak patří k několika málo zemím EU, které zatím vlastní právní rámec nepřijaly. To znamená, že úřad sice může komunikovat s platformami, ale nemůže jim nařídit konkrétní kroky. „Evropská pravidla platí přímo, ale bez našeho zákona nemáme možnost zasáhnout v případech, které se týkají menších tuzemských hráčů,“ doplňuje Vrbík.
Ochrana uživatelů a mimosoudní řešení sporů
DSA přináší silnější postavení pro běžného uživatele, ať už při mazání účtů nebo příspěvků. „Pokud vám platforma smaže účet, musí vám sdělit důvod a vy máte právo se bránit. Nově by měl existovat mimosoudní mechanismus, který spor vyřeší rychleji než klasický soud,“ vysvětluje Vrbík.
Jenže právě tato možnost zatím v Česku neexistuje, protože chybí zmíněný adaptační zákon.
„Uživatel může napsat na podporu, u nás na Seznamu to přezkoumává živý člověk, ne robot. Ale pokud by chtěl využít formulář DSA, bez právníka ho téměř nelze vyplnit,“ říká Jančárik.
Podle něj by státní dohled měl směřovat k efektivitě, nikoli k byrokracii: „Regulace musí být funkční, ne přetížená administrativou. Každá menší platforma potřebuje jasné, jednoduché a srozumitelné kroky.“
45 milionů uživatelů – hranice velkých hráčů
DSA se nejpřísněji vztahuje na tzv. velké platformy s více než 45 miliony aktivních uživatelů v EU. To znamená, že do nejvyšší kategorie spadají společnosti jako Meta, TikTok nebo X (bývalý Twitter).
„Čím větší platforma, tím víc povinností. Musí například zajistit, aby děti neviděly cílenou reklamu, nebo jasně uvádět, jak fungují jejich algoritmy,“ vysvětluje Vrbík.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
V nejnovějším dílu pořadu Amper na platformě FocusOn.cz si jeho autor Jan Palaščák vyměnil roli s hostem. Za moderátorský stolek tentokrát usedl Václav Vislous, energetický expert Pirátů, a společně rozebrali, co čeká českou energetiku po volbách, kolik skutečně stojí zlevnění elektřiny a zda má smysl úplné zestátnění ČEZ. Mluvili i o stovkách miliard z emisních povolenek, které se podle Palaščáka rozdělují netransparentně.
Podle Jana Palaščáka nelze očekávat rychlé zázraky. „Novou vládu mít budeme, otázka je jakou,“ říká. Připomíná, že proces jejího sestavování bude delší, než si veřejnost myslí. Prezident podle něj „rozehrává svou politickou partii v tradici Masaryka nebo Zemana“ a využívá silné postavení, které mu český systém dovoluje.
„Bude to trvat ještě dlouho, ale výsledek nakonec konverguje k nějaké konsensuální vládě, která nebude vystupovat z Evropské unie,“ dodává. Podle Palaščáka působí opoziční strany zatím pasivně, ale v zákulisí už patrně probíhají jednání.
Zlevnění energií za desítky miliard: účet zaplatí rozpočet
Vítězné hnutí ANO slibovalo snížit ceny energií. Za plánem podle Palaščáka stojí hlavně bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček. První krok je podle něj proveditelný – stát by mohl převzít platby za podporované zdroje energie.
„Na fakturách to lidé uvidí jako položku kolem 500 korun za megawatthodinu. Karel Havlíček říká, že tuto částku zaplatí vláda ze státního rozpočtu. To představuje zhruba 25 miliard korun ročně,“ vysvětluje Palaščák.
Podle něj to zlepší konkurenceschopnost podniků i finanční situaci domácností. „Efekt pro hospodářství může být větší než náklady pro rozpočet. Ale je to sázka na dluh a rychlejší růst ekonomiky,“ dodává.
Modernizační fond: stovky miliard, ale komplikovaná cesta k lidem
Druhý krok Havlíčkova plánu, tedy využití modernizačního fondu na investice do sítí Palaščák hodnotí skepticky. „Tam vidím tři problémy: jednak jestli ty peníze ve fondu skutečně jsou, pak nutnost notifikace v Bruselu, a nakonec to, že se efekt vůbec nemusí dostat ke spotřebitelům,“ upozorňuje.
Podle něj jde o stovky miliard korun, které mají být investovány do přenosové soustavy, ale v praxi se mohou „v oligopolním prostředí proměnit v rentu, která se ke spotřebitelům nedostane“. Trh se zakázkami pro elektrické sítě podle něj není plně konkurenční a část prostředků se může rozplynout v přefinancovaných projektech.
Česko jako energetický ostrov? „Režim Kaliningrad,“ varuje Palaščák
Nápady SPD či Motoristů na odchod z lipské burzy a vytvoření státního obchodníka s elektřinou označuje Palaščák za nesmyslné.
„Možná by to fungovalo v nejhorších týdnech energetické krize, kdy se na burze obchodovalo i za 1000 eur za megawatthodinu. Ale jinak by to znamenalo návrat k systému, který jsme tu měli za socialismu – a ten nefungoval,“ říká.
Podle něj by Česko v takovém modelu dopadlo jako Kaliningrad po odpojení od ruské sítě: „SPD nám navrhuje režim Kaliningrad. Tam se ceny elektřiny po izolaci výrazně zvýšily. To není cesta k levné energii.“
Emisní povolenky: stovky miliard a málo transparentnosti
Evropský systém emisních povolenek podle Palaščáka vznikl z racionální myšlenky, aby ten, kdo znečišťuje, platil. „Tuhle myšlenku původně formulovali kapitalističtí ekonomové a politici jako Milton Friedman nebo Margaret Thatcher. Problém spočívá v tom, že trestáme sami sebe, tedy evropské výrobce, místo aby stejná pravidla platila i pro dovážené zboží,“ říká Palaščák.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Zakladatel e-shopu Pilulka.cz, bývalý manažer Nokie a nyní výkonný ředitel startupu Lokni, Petr Kasa, má za sebou tři dekády podnikání a desítky projektů. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn otevřeně mluví o rozdílech mezi podnikatelem a manažerem, o budování firem, riziku i o tom, proč si s bratrem Martinem nikdy „nelezli do zelí“.
Petr Kasa není typ, který by si dával pauzy. „Nikdy jsem nezačínal znovu. Jsem celoživotní sériový podnikatel a Lokni je jen další etapa,“ říká. Na podnikatelskou dráhu se vydal už koncem devadesátých let s firmou Kasa.cz, která patřila k průkopníkům české e-commerce. „Lidi jsme tehdy učili, co je to internet a že nám můžou věřit. Vysvětlovali jsme, že neposíláme cihly místo zboží,“ vzpomíná.
Po sedmi letech v korporátu Nokia se v roce 2012 vrátil k vlastnímu byznysu a s bratrem Martinem založil Pilulku.cz. Ta během dvanácti let vyrostla z nuly do firmy se čtyřmi sty zaměstnanci a obratem téměř tři miliardy korun (včetně partnerských aktivit dokonce kolem čtyř miliard).
Lokni: voda jako nový byznys i mise
Po odchodu z Pilulky převzal Kasa roli výkonného ředitele ve společnosti Lokni, která se zaměřuje na filtrovanou pitnou vodu. „Líbí se mi ekologický rozměr. Omezujeme spotřebu PET lahví i uhlíkovou stopu, protože voda se nemusí balit a převážet,“ vysvětluje.
Lokni, založené před deseti lety Martinem Václavíkem, dnes funguje jako malý, ale technologicky propracovaný tým. „Máme zhruba patnáct lidí, ale denně s námi interaguje obrovské množství uživatelů. Naši aplikaci má staženou asi 145 000 lidí a aktivně ji denně používá 20 až 30 000 z nich,“ přibližuje Kasa.
Firma se tak dostala mezi nejstahovanější české aplikace, i když její produkt – voda z automatů, patří k levným komoditám. „Z hlediska tržeb jsme malý byznys, ale dopad na lidi je obrovský. To dělá Lokni atraktivní i pro inzerenty,“ dodává.
Podnikatel vs. manažer
Kasa rozlišuje mezi podnikatelem a manažerem velmi jasně. „Manažer bývá zaměřený na krátkodobé cíle, typicky kvartální výsledky. Podnikatel se dívá dál, neřeší jen letošní zisk, ale dlouhodobou udržitelnost firmy,“ vysvětluje.
Podle něj je podnikatel ten, kdo „v tom má srdce i jméno“. Manažer může kdykoliv odejít, podnikatel ne. „My máme v tom svém byznysu nejen peníze, ale i zodpovědnost za lidi. Když ve firmě pracuje pár set zaměstnanců, kteří z výplaty platí hypotéky, nemůžete prostě říct: ‚Mě už to nebaví, odcházím,‘‘ říká otevřeně.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.
Ze startupu v malé kanceláři na marketingový nástroj pro stovky firem. Česká Quanda dnes rozesílá statisíce personalizovaných zpráv měsíčně a automatizuje kampaně, o kterých se firmám dřív mohlo jen zdát. Jak se to povedlo? CEO Jan Spáčil v pořadu Echo digitalizace odhaluje cestu od prvního klienta k nástroji, který mění český digitální marketing. Moderují Jiří Böhm a Miroslav Dašek z Asseco Solutions.
Zakladatel a CEO Quandy Jan Spáčil původně vůbec nebyl marketér. „Po škole jsem nastoupil do výrobní firmy, kde jsem vedl účtárnu. Postupně jsem se dostal k obchodu a později i k marketingu, protože jsem hledal způsob, jak obchodníkům usnadnit práci a dělat ji efektivněji,“ popisuje začátky své profesní dráhy.
Po dvanácti letech v konzultační firmě, která pomáhala majitelům podniků rozvíjet byznys, se rozhodl vytvořit vlastní produkt. „Říkal jsem si, že bych chtěl postavit firmu, která spojí více marketingových nástrojů do jednoho systému: e-maily, formuláře, dotazníky i automatizaci. Všechno na jednom místě.“
Bez investorů a s důrazem na osobní přístup
Na rozdíl od typických startupů Quanda nezačínala s kapitálem investorů. „Byli jsme v malé kanceláři naproti O₂ areně a všechno jsme si museli vydělat sami. To nás donutilo od začátku dělat věci obchodně udržitelně,“ říká Spáčil.
Trvalo více než dva roky, než aplikace získala dostatek zákazníků a začala se ekonomicky vyplácet. „Na začátku jsme konzultovali a školili, abychom měli prostředky na vývoj produktu. Dva roky jsme nosili peníze do firmy a budovali aplikaci.“
Dnes je Quanda stabilní firma s dvanáctiletou historií, která se stále odlišuje osobním přístupem. „Nejsme jen software, ke klientům přistupujeme individuálně. Lidé často nehledají jen nástroj, ale partnera, který jim pomůže s nastavením a využitím marketingu,“ dodává.
Nástroj pro B2B firmy, ne pro e-shopy
Quanda se zaměřuje výhradně na B2B segment. „Říkáme klientům, že pokud nejste e-shop, jsme pro vás ta správná volba. Pomáháme firmám s online komunikací a automatizací marketingu,“ vysvětluje Spáčil.
Typickými zákazníky jsou velkoobchody, automobilové servisy, poradenské a vzdělávací společnosti nebo cestovní kanceláře. Právě v těchto oborech přináší integrace marketingu s ERP či CRM systémy největší efekt.
Propojení s ERP: až 100 000 e-mailů měsíčně
Velký posun pro Quandu znamenala spolupráce s firmou Asseco Solutions, výrobcem systému Helios Inuvio. „Vyvinuli jsme propojení mezi Heliosem a Quandou. Sleduje, co se děje v ERP, a podle toho automaticky spouští marketingovou komunikaci,“ vysvětluje CEO.
Pilotní klient – velkoobchodně-výrobní společnost – díky tomuto propojení generuje až 100 000 personalizovaných e-mailů měsíčně. „Firma má 60 000 kontaktů a 13 000 zákazníků. Díky automatizaci zvládá personalizovat komunikaci ve velkém měřítku, což by ručně nebylo možné,“ dodává Spáčil.
E-mail jako stále nejefektivnější kanál
Ačkoli se svět marketingu posouvá k sociálním sítím, e-mail podle Spáčila zůstává nenahraditelný. „Přes 60 % lidí po probuzení jako první kontroluje e-maily a více než 80 % zákazníků B2B firem je považuje za hlavní zdroj informací o produktech a službách,“ uvádí.
Proč e-mail přežívá i v éře umělé inteligence a sociálních sítí? „Je přesný, levný a efektivní. A i když mladí lidé dnes používají jiné kanály, v okamžiku, kdy nastoupí do práce, e-mail se stane součástí jejich profesního života,“ říká s úsměvem.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Ročně zemře podle Světové zdravotnické organizace přes 1,5 milionu lidí přímo v důsledku antibiotické rezistence a dalších pět milionů kvůli komplikacím, které tato „tichá pandemie“ způsobuje. „Není to mediální hysterie, ale skutečný globální trend,“ upozorňuje Jitka Viktorová z Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn.
Podle Jitky Viktorové už dávno nejde o ojedinělé případy, ale o stále častější, opakující se jev. „Světová zdravotnická organizace uvádí, že ročně zemře zhruba 1,5 milionu lidí na antibiotickou rezistenci a dalších přibližně pět milionů v souvislosti s komplikacemi při léčbě. WHO ji řadí mezi deset největších globálních hrozeb současného zdravotnictví,“ uvedla Viktorová.
Rezistentní bakterie se přizpůsobují podobně jako organismy v Darwinově evoluční teorii. „Bakterie se snaží přežít. Mutují, předávají si genetickou informaci a adaptují se na selekční tlak antibiotik. A my lidé jim k tomu ještě pomáháme. Například nadužíváním antibiotik v medicíně i zemědělství,“ vysvětluje vědkyně.
Zásadní problém představuje rychlost množení bakterií. „Generační doba člověka je asi 20 let, bakterie se rozdělí zhruba každých 20 minut: to znamená, že se vyvíjí asi 50 tisíckrát rychleji než my,“ doplnila.
Každé třetí antibiotikum ve Spojených státech je předepsáno zbytečně
Studie z USA ukázala, že zhruba 33 % předpisů antibiotik je chybných, tedy předepsaných tam, kde by neměla být. Často jde o případy virových infekcí, jako je nachlazení nebo chřipka, proti kterým antibiotika neúčinkují.
„Pacienti na lékaře často tlačí, protože mají pocit, že antibiotikum jim vždy pomůže. Ve skutečnosti tím oslabují svůj imunitní systém a narušují mikrobiotu. Lidské tělo obsahuje dokonce více bakteriálních buněk než buněk lidských,“ upozorňuje Viktorová.
Tento selekční tlak navíc vede k tomu, že bakterie běžně přítomné v našem těle si vytvářejí rezistenci, kterou pak mohou „předat“ patogenním druhům. „Běžný stafylokok si může vyměnit genetickou informaci s patogenním stafylokokem a naučit ho, jak se vyhnout účinku antibiotika,“ popsala vědkyně.
V Česku zabije rezistence více lidí než dopravní nehody
Antibiotická rezistence není oficiální diagnóza, a proto se v českých statistikách objevuje jen nepřímo. „Z tohoto důvodu se vychází z modelů a predikcí. Je to srovnáváno s počty obětí dopravních nehod – a ano, podle odhadů antibiotická rezistence skutečně zabíjí více lidí než nehody na silnicích,“ uvedla Viktorová.
V loňském roce zemřelo v důsledku autonehod přibližně 440 lidí, zatímco odhad obětí spojených s antibiotickou rezistencí je v Česku vyšší. „O dopravních nehodách se mluví neustále, ale o antibiotické rezistenci se dosud příliš nemluvilo, přitom je to problém s obrovským dopadem,“ dodala.
Nová antibiotika? Spíše slepá ulička než spása
Podle Viktorové je „zlatý boom“ vývoje antibiotik minulostí. „Nová antibiotika vznikají jen jako modifikace těch stávajících. Bakterie si proto rezistenci vyvinou velmi rychle. Vývoj nových antibiotik nás nezachrání,“ konstatuje.
Nadějí do budoucna je tzv. adjuvantní terapie, která kombinuje stará antibiotika s tzv. adjuvans – malými molekulami, které blokují mechanismy bakterií, jež rezistenci způsobují. Typickým příkladem je augmentin, kombinace amoxicilinu s kyselinou klavulanovou.
„Augmentin se používá více než 40 let a právě díky adjuvanci si drží účinnost. Takové kombinace prodlužují životnost antibiotik a umožňují jejich další používání v klinické praxi,“ říká Viktorová.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Architekt, který staví domy, ale hlavně příběhy. David Kotek ze studia Projektstudio věří, že architektura musí vycházet z dialogu, ne z ega. Stavěl stadiony, rodinné domy i městské prostory. „Každý dům je jiný, protože každý člověk je jiný,“ říká v rozhovoru pro pořad Next Stop na platformě FocusOn. Hovoří o udržitelnosti, výuce mladých, spolupráci s politiky i o tom, proč ho baví dělat malé projekty s velkým smyslem.
O udržitelnosti se v byznysu mluví snad nejčastěji za poslední dekádu. Jenže jak ji skutečně aplikovat do staveb a developmentu? „Prodává se těžce,“ přiznává David Kotek. „Klient musí pochopit, že udržitelnost je cesta budoucnosti, ale musí ji někdo dobře spočítat a nastavit. Nestačí o ní mluvit, musí dávat ekonomický smysl.“
Zkušenost z praxe ukazuje, že to není jen o přesvědčení, ale i o číslech. Kotek mluví o firmách, které už přemýšlejí komplexně – nejen o nákladech, ale o celkovém dopadu. „U nás jsme dělali haly pro velké developery. Některé společnosti, třeba Panattoni, naopak vyžadují, aby budovy byly udržitelné. Stává se to součástí jejich firemní kultury. Je to marketing, ale taky realita: ušetří to peníze nájemníkům i provoz,“ říká.
Pro Kotka to není móda, ale návrat k rozumu. „Když něco stavíme, musíme myslet na to, že každý dům stojí na kusu krajiny. Každý výkop, každá hala, každý metr betonu je zásah. A architektura má tu zodpovědnost,“ dodává.
Architektura jako scénografie života
Když o architektuře mluví, často používá slovo „kulisy“. „Dům jsou kulisy, ve kterých se odehrává lidský příběh. Lidé jsou obraz, architektura je rám,“ vysvětluje.
Kotek začíná každou spolupráci otázkami, z jejich odpovědí se rodí podoba domu. Neptá se jen na rozměry místností, ale na to, jak žijí, co je spojuje, kde spolu tráví čas, co dělají večer. „Když vím, jak lidé žijí, vím, jak mají žít i jejich domy,“ říká.
Jeho filozofie je jednoduchá: architekt nemá diktovat, ale doprovázet. „Nechci, aby někdo poznal, že ten dům dělal Kotek. To by znamenalo, že je to podle šablony. Každý klient je jiný a já chci, aby byl i jeho dům jiný,“ vysvětluje.
Architekturu chápe jako vztah. „Často říkám, že nejsem autor, ale průvodce. Když klient přinese svůj nápad, zpočátku třeba naivní, často to nakonec posune projekt víc než moje kresby. Mě baví, když ho z toho uděláme společně,“ popisuje.
Dům, který má duši
Při práci se setkává s různými osudy. Jeden z nich si pamatuje dodnes: rodinu, která vychovává postiženého syna. „Když jsme se potkali, řekli mi, že nevědí, co bude za deset let. Žijí ze dne na den. V tu chvíli přestaneš řešit materiály nebo detaily. Dům musí být rychlý, pružný, otevřený. Musí přinášet energii a naději,“ říká.
Takové zakázky ho formují nejvíc. „Architekt musí být trochu psycholog. Každý projekt je o empatii. Často to není jen o prostoru, ale o tom, co lidé potřebují cítit. Architektura dokáže měnit náladu, vztahy i životní rytmus. To je její síla,“ dodává.
Učit se i po třiceti letech je dnes zásadní
I po třiceti letech v oboru má Kotek pocit, že se musí znovu vzdělávat. „Přihlásil jsem se na semináře na ČVUT a dokonce i na filozofii a ekonomii k Tomášovi Sedláčkovi. Chtěl jsem porozumět souvislostem, nejen architektuře, ale i společnosti,“ říká.
V Projektstudiu vytváří prostor i pro mladé lidi. „Baví mě spolupracovat se studenty. Děláme malé experimentální projekty, které nemají klienta ani termín. Zkoušíme nové materiály, technologie, přemýšlíme o budoucnosti. Je to svobodná práce. A já se od nich učím stejně jako oni ode mě,“ říká.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Podpora systému Windows 10 skončí už 14. října. Mnoho firem přechod stále neřeší a může čelit kybernetickým rizikům i vysokým investicím. Jak upozorňuje Lucie Adámková z eD system, český byznys situaci podceňuje. „Po čtrnáctém říjnu se počítač sice zapne, ale bude zranitelný,“ říká.
Podle aktuálních statistik běží až 43 % českých počítačů na systému Windows 10, jehož oficiální podpora skončí 14. října 2025. Týká se to především firemního sektoru, který aktualizaci často odkládá.
„Je to velké téma a nemělo by se brát na lehkou váhu, hlavně ve firmách. Po 14. říjnu už nebudou k dispozici aktualizace ani bezpečnostní podpora od Microsoftu,“ upozorňuje Lucie Adámková.
Microsoft nabídne určité výjimky – individuální uživatelé, kteří mají Microsoft účet, mohou využít tzv. Extended Security Updates (ESU) až do října 2026. I tato rozšířená podpora se však týká pouze Evropské unie a platí jen pro registrované účty.
Kyberbezpečnost: tichá hrozba bez aktualizací
Po vypnutí podpory sice zařízení neztratí funkčnost, ale přijde o klíčové bezpečnostní záplaty. „Počítač půjde zapnout a bude fungovat, ale už nebude chráněný. To zvyšuje riziko kyberútoků a ztráty dat,“ říká Adámková.
V praxi se nejčastěji jedná o phishingové útoky nebo ransomware. Útočníci mohou díky chybám v systému získat přístup k datům, heslům nebo firemním účtům. „Všem firmám vždycky doporučuji, aby si opravdu dělaly phishingové testy na svých zaměstnancích, aby jim přišel nějaký e-mail a zjistilo se, jestli na to budou reagovat,“ vysvětluje Lucie Adámková. „Občas se totiž stává, že zaměstnanec toho má tolik, že si toho ani nevšimne. Otevře e-mail, něco nainstaluje, aniž by věděl co, a útočník tak může okamžitě získat jeho přihlašovací údaje.“
Nejvíce ohrožená bývá starší generace uživatelů, která se v kybernetické bezpečnosti méně orientuje. „Mladší si obvykle dávají větší pozor, ale dnešní podvody jsou tak sofistikované, že už je těžké poznat, zda e-mail pochází z legitimního zdroje,“ upozorňuje Adámková.
Přechod na Windows 11 může stát miliony
Z ekonomického hlediska představuje přechod na nový systém značnou investici. Pro střední firmu s padesáti zaměstnanci se může nákup nového hardwaru pohybovat kolem jednoho milionu korun.
„Pokud firma potřebuje padesát nových počítačů po dvaceti tisících, je to jednoduchá matematika. Náklady se rychle vyšplhají k milionu,“ říká Adámková.
Řešením může být financování nebo pronájem techniky, který umožňuje rozložit investici v čase. Firmy tak platí měsíčně a po třech letech mohou zařízení obnovit. „Mají zároveň pojištění i servisní podporu, takže nejde jen o nákup, ale o kompletní službu,“ doplňuje.
Technické požadavky a realita firem
Windows 11 vyžaduje mimo jiné procesor s podporou TPM 2.0 a modernější hardware. Firmy by si měly nejdříve ověřit kompatibilitu zařízení. „Microsoft nabízí nástroj PC Health Check, který snadno ukáže, jestli je zařízení připravené,“ vysvětluje Adámková.
Pokud podmínky nesplňuje, je potřeba data zálohovat a připravit migraci. Větší společnosti čelí i organizačním problémům. Při padesáti zaměstnancích jde o sto zařízení, která musí IT oddělení zkontrolovat, zálohovat a nakonfigurovat. „Jeden IT technik to sám za měsíc sotva zvládne,“ dodává.
Firmy nechávají všechno na poslední chvíli
Podle Adámkové je typicky českým problémem odkládání řešení na poslední chvíli. Mnoho firem přechod stále neřeší, což může způsobit chaos v IT odděleních i na trhu.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Koučink už dávno není jen o výkonnosti. Stále více manažerů i podnikatelů hledá jistotu sami v sobě a obrací se na odborníky, kteří jim pomáhají posilovat mysl. „Jistota není o vnějších okolnostech, ale o stavu mysli,“ říká profesionální koučka Claudie Cross Křížová. V rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn vysvětlila, proč je rok 2025 přelomový. Claudie je zároveň jednou z řečnic nadcházejícího Týdne inovací, jehož mediálním partnerem je FocusOn.cz.
Hned v úvodu zazněla otázka, zda není dnes trh přesycený koučinkem. Křížová přiznala, že i ona sama měla problém označovat se za koučku: „Ten pojem je zakalený. Spousta lidí se dnes nazývá koučem, aniž by prošli adekvátním výcvikem. Někdy stačí tříměsíční kurz a už se ohánějí titulem kouč.“
Mezinárodní federace koučů (ICF) přitom podle ní uděluje certifikace obdobné akademickým titulům – od úrovně bakaláře až po doktorát. „Pro nejvyšší certifikaci je nutné mít 2 500 hodin placených koučinků, desítky hodin s mentorem, absolvovat výcvik, zaslat nahrávky k posouzení a složit tříhodinový test v angličtině. To je práce s lidskou duší a měla by mít minimálně takovou váhu jako vzdělání lékaře,“ zdůraznila.
Kouč versus terapeut
Zásadní část rozhovoru se věnovala rozdílu mezi koučem a terapeutem. Křížová vysvětlila, že terapie pomáhá člověku, který je „pod nulou“, trpí traumatem nebo se ztrácí v problémech. Kouč nastupuje až ve chvíli, kdy je klient na neutrální pozici a hledá, jak se posunout dál: „Terapeut vás dovede zpět do rovnováhy, zatímco kouč vás učí, jak svou mysl posilovat, abyste podobné situace zvládali sami. Není to o radách, ale o kladení správných otázek.“
Podle Křížové se změnilo také vnímání veřejnosti. Zatímco ještě před několika lety bylo stigma chodit na terapie, dnes se lidé častěji obracejí nejen na terapeuty, ale i na kouče. Zvlášť v byznysu se ukazuje, že psychická kondice je stejně důležitá jako ta fyzická.
Klienti všech věkových kategorií a pracovních pozic
Křížová uvedla, že mezi její klienty patří především lidé na manažerských pozicích. Mezi její klienty patří muži i ženy, zakladatelé startupů i zkušení ředitelé firem. „Miluji tu různorodost příběhů. A i když za mnou přicházejí lidé různého věku a z odlišných prostředí, témata se nakonec hodně podobají,“ uvedla.
Rok 2025 je podle ní typický tím, že se lidé méně ptají, jak být výkonnější, a více zkoumají sami sebe: „Manažeři se ptají, proč vlastně dělají to, co dělají, a pro koho. Co jim dává jistotu v době, kdy umělá inteligence mění trhy a jistoty mizí. Čím dál víc chápou, že jistota není o okolnostech, ale o stavu mysli,“ vysvětluje.
Data z neurovědy: 95 % myšlenek se opakuje
Na nadcházejícím Týdnu inovací Křížová vystoupí s přednáškou o myšlení a komunikaci. Opírá se přitom o data z neurovědy. Citovala výzkumy, podle nichž „90 % našeho prožívání tvoří vnitřní svět: myšlenky a emoce – a jen 10 % je viditelné chování. A podle doktora Jo Dispenzy se od 35 let 95 % myšlenek a emocí stále opakuje.“
To podle ní vysvětluje, proč lidé často uvíznou v koloběhu stejných pocitů a stereotypů: „Každý den pijeme tu samou kávu, automaticky odpovídáme na otázku ‘Jak se máš?’ stejně. A přitom chceme dosahovat nových cílů. Koučink pomáhá tyto vzorce narušit.“
Úspěch versus neúspěch
V rozhovoru padla i zásadní otázka: není realitou spíš neúspěch než úspěch? Křížová reagovala: „Neúspěch neberu jako stav, ale jako přechodovou fázi. Je vždy součástí cesty k úspěchu. Důležité je umět být spokojený i bez vnější validace – a to je skutečný úspěch.“
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
V pořadu Export na platformě Focuson.cz přiblížil Johnson Darkwah, zakladatel firem Gauss Algorithmic a Kapnetix, cestu české technologie od prvních zakázek v Rakousku a Švýcarsku až po americké softwarové giganty. Vysvětlil, proč v USA firmy investují do inovací násobně více než v Evropě, jak se mu podařilo jednat s Disney a proč považuje vlastní datové sady za nejcennější firemní majetek. Prozradil také, proč další expanzi plánuje především v Asii.
Gauss Algorithmic začínala s exportem svých služeb ještě dříve, než se o umělé inteligenci mluvilo v hlavním proudu. „Zpočátku šlo více než o polovinu zakázek do zahraničí. Postupně jsme se dostali do Rakouska, Švýcarska a později i do Spojených států,“ vysvětluje Darkwah.
První úspěchy přišly v bankovním sektoru, kde byla poptávka po inovacích. V USA pak firma získala klienty zejména mezi softwarovými společnostmi. „Vytvořili jsme síť kontaktů a dnes už jsme schopni ve Spojených státech obchodovat a rozvíjet projekty,“ dodává.
Americká rozhodnost versus evropská opatrnost
Rozdíly v přístupu k byznysu jsou podle Darkwaha patrné. „V USA jsou firmy rozhodnější. Když se rozhodnou, že do projektu půjdou, jede se hned naplno. Neexistuje zdlouhavé zkoušení. Druhý den přidáte lidi do týmu a projekt běží,“ říká.
Schopnost projekt ukončit, pokud nedává smysl, je v USA rychlá a přímá. „Evropa je často vnímána jako zkostnatělá, v Americe vládne dynamika a velká ochota riskovat,“ dodává podnikatel.
Role státu: mise s ministrem Síkelou a CzechTrade v praxi
Darkwah potvrzuje, že se jeho firma opírá také o podporu státních institucí. „První zkušenost jsme získali s CzechInvestem a později s CzechTradem, například při podnikatelské misi s ministrem Síkelou. Během jednoho týdne jsme navštívili čtyři města a získali kontakty, které bychom jinak budovali měsíce,“ popisuje.
Networking podle něj hraje klíčovou roli. „Američané a Kanaďané vnímají pozitivně, když firma přijede v rámci oficiální delegace. Je to pro ně signál důvěryhodnosti,“ říká.
Umělá inteligence: od jazykových modelů po vlastní datové sady
Gauss Algorithmic se soustředí na implementaci umělé inteligence do firemních procesů. Druhá firma, Kapnetix, se specializuje na automatizaci postprodukce 3D animací. „Nejvzácnější je pro nás vlastní datová sada. Hodiny natáčení pohybu lidí nám umožňují trénovat modely, které šetří čas i náklady filmovým a herním studiím,“ vysvětluje Darkwah.
Podle něj bude klíčovým aktivem budoucnosti schopnost pracovat s firemními daty. „Pokud v nich máte schované know-how a zkušenosti, stanou se nejcennějším majetkem. Ideální je držet celý proces v rukou a data si vytvářet sám,“ dodává.
Asie jako další cíl expanze
Zatímco Gauss Algorithmic zůstává silná v Evropě a USA, Kapnetix už míří do Asie. „Máme zájem od firem z Japonska a Jižní Koreje, tradičně silných v oblasti entertainmentu. S expanzí nám pomáhá člen týmu, který 15 let žil v Japonsku a pracoval pro firmy jako Sega nebo Unity. Jeho vztahy jsou na tamním trhu klíčové,“ popisuje Darkwah.
V Číně firma registruje první zájem, ale zatím bez konkrétních projektů. Expanzní strategie je postupná: „Raději jdeme krok za krokem než střílet všude najednou,“ uzavírá Darkwah.
Rady začínajícím firmám: hledejte Čechy v zahraničí
Podle Darkwaha by firmy, které chtějí expandovat, měly začít u krajanů. „Češi žijí po celém světě a většinou rádi pomohou. My jsme díky těmto kontaktům jednali třeba i s Disney, kam nás propojil známý z CzechInvestu,“ vzpomíná.
Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev (CEO Enantis), si můžete pustit jako video nebo podcast:
„Umělá inteligence už není experiment, ale základní stavební kámen byznysu,“ říká Roman Berglowiec, zakladatel a CEO Everbotu. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z JPF Czech pro pořad Krotitel ředitelů otevřeně ukazuje, jak AI dokáže změnit ekonomiku firem: od náboru zaměstnanců po zákaznickou podporu. Konkrétně: úspora 85 % nákladů na sociální sítě, snížení počtu lidí na zákaznickém servisu z 19 na 6 a odstranění potřeby back office. Přesto české firmy využívají potenciál AI sotva na pět procent.
Roman Berglowiec nikdy nepracoval jako zaměstnanec na plný úvazek. Svůj podnikatelský příběh začal jako obchodník na živnostenský list. „Moje první firma vznikla s půjčkou 10 tisíc korun. Už tehdy jsem cítil, že podnikání je pro mě přirozené,“ vzpomíná.
Postupně vybudoval několik firem, od marketingové agentury přes e-shopy až po výrobní podniky. Dnes stojí za Everbotem, jehož cílem je stát se českým průkopníkem v oblasti implementace AI do malých a středních firem.
AI využívá jen zlomek firem
Podle Berglowiece se české podniky zatím učí s umělou inteligencí zacházet. „Na trhu vidíme, že AI není využívaná ani na pět procent. Přitom rutinní činnosti dokáže výrazně zrychlit a zlevnit,“ říká.
Na rozdíl od Spojených států, kde firmy s AI získávají miliardové valuace, je v Evropě využití mnohem pomalejší. „Naši obchodníci mluví denně s majiteli firem. Ti často říkají: Ještě na to není čas, je to složité. Jenže ti, kteří začnou dnes, získají významnou konkurenční výhodu,“ upozorňuje.
Tvrdá čísla: úspory v desítkách procent
Nejviditelnější efekt má AI podle Berglowiece v oblastech HR, marketingu a zákaznického servisu. „Dříve jsme měli dvě zaměstnankyně na sociální sítě. To bylo 320 hodin práce měsíčně za zhruba 90 tisíc korun. Díky AI teď obslouží 12 e-shopů jedna žena za 40 hodin. Úspora je 85 procent,“ popisuje.
Podobný efekt přineslo nasazení AI do zákaznické podpory. „Měli jsme 19 lidí, dnes díky chatbotům a voicebotům fungujeme se šesti. Pokud jeden zaměstnanec stojí 50 tisíc měsíčně, bavíme se o úspoře deseti mezd, tedy zhruba půl milionu měsíčně,“ vypočítává.
AI místo back office
Everbot podle svého zakladatele prakticky odstranil potřebu back office. „Když nám přijde životopis, AI ho ohodnotí, pošle uchazeči dotazník a sama domluví pohovor. Personalista do procesu vůbec nevstupuje,“ vysvětluje Berglowiec.
Stejný princip firma využívá i v obchodu. AI vyhodnocuje hovory obchodníků, připravuje predikce a dokáže už první den v měsíci spočítat kompletní podklady pro mzdy a odměny. „To znamená, že nepotřebujeme klasické HR ani rozsáhlé administrativní oddělení,“ dodává.
Přidaná hodnota: rychlost a kvalita
Úspory nejsou jediným přínosem. AI zvyšuje také kvalitu a snižuje chybovost. „Nejde jen o peníze. Vidíme, že firmy, které AI využívají, rostou rychleji a dělají méně chyb. Navíc jsou atraktivnější pro zaměstnance – ti chtějí pracovat s moderními technologiemi,“ říká Berglowiec.
V praxi to znamená i rychlejší nábor. „Uchazeč vyplní dotazník, AI ho vyhodnotí a rovnou pozve na pohovor. Nábor se tak zkrátí o týdny,“ doplňuje.
Otevřená mysl jako základní dovednost
Podle Berglowiece není největší překážkou technologie, ale nastavení manažerů. „Rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými je v tom, že ti první řeknou: Zkusím to. Je nutné mít otevřenou mysl a pozitivně přijímat změny,“ říká.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
Herec, moderátor a zpěvák Michal Kavalčík se z někdejšího „turbodýzláka“ stal jedním z nejviditelnějších propagátorů elektromobility v Česku. V pořadu Elektrodrive, který moderuje Jan Dedek spolu s Jiřím Böhmem a jehož partnerem je AAA AUTO, mluví o tom, jak za šest let najel téměř 300 tisíc kilometrů v elektrických autech a dnes jezdí v Tesle Model Y. Popisuje také, jak dva roky jezdil zdarma díky nabíjecím kartám, proč mu rychlost 120 km/h zachránila řidičský průkaz a jak při 50 tisících kilometrech ušetřil na provozu 90 tisíc korun.
Kavalčík začínal jako majitel turbodieselu, ale v roce 2019 mu servisní technik nabídl, aby vyzkoušel elektromobil. „Tehdy byl hitem Hyundai Ioniq. Vyzkoušel jsem ho na týden a okamžitě mě dostala akcelerace i tichá jízda. Rozhodl jsem se ho koupit,“ vzpomíná.
Díky tehdejším podmínkám jezdil dva roky zdarma. „Chytil jsem dobu, kdy ČEZ spouštěl nabíječky na dotace. Pak je stavěly i další firmy a já jsem dva roky jezdil zadarmo,“ říká.
Tři sta tisíc kilometrů na elektřině
Po Ioniqu následovala Kona s dojezdem 475 km. „To byl pro mě absolutní šok. Nemusel jsem nikde stavět a čekat,“ vzpomíná. Poté přišel Ford Mustang Mach-E s výkonem 490 koní. „S Konou jsem najel 60 tisíc kilometrů, s Mustangem 160 tisíc. Celkově už mám za sebou skoro 300 tisíc kilometrů v elektromobilech,“ vyjmenovává.
Dnes jezdí v Tesle Model Y. „Za měsíc jsem s ní najel 5 tisíc kilometrů. Spotřeba kolem 14 kWh na 100 km je pro mě překvapení, u Mustangu jsem měl na dálnici i 25,“ říká Kavalčík.
Elektromobilita formuje řidičské návyky
Kavalčík přiznává, že v minulosti dostal i pokuty za rychlou jízdu. Elektromobil ho ale přiměl zklidnit. „Abych dojel z Prahy do Ostravy bez zastávky, nastavil jsem tempomat na 120 km/h. Tři roky jsem pak nedostal žádnou pokutu,“ říká.
S novou Teslou už si dovolí jet 130 až 140 km/h. „Spotřeba je i tak skvělá a pořád dojedu s rezervou. Ale první pokutu jsem s ní dostal – 500 korun za překročení rychlosti o 7 km/h,“ dodává s úsměvem.
Úspora 90 tisíc korun na 50 tisících kilometrech
Elektromobilita má podle Kavalčíka jasný ekonomický efekt. „Za 50 tisíc kilometrů jsem ušetřil asi 90 tisíc korun. Náklady na kilometr jsou u mě 50 až 70 haléřů, zatímco u spalovacího motoru jsou třikrát vyšší,“ vysvětluje.
K tomu přispívá i nabíjení ze solárních panelů přátel. „Když nabíjím doma nebo u známých, je to skoro zadarmo,“ dodává.
Auta AAA AUTO prodají tisíc elektromobilů za půl roku
Kavalčík spolupracuje se značkou AAA AUTO, která je největším prodejce ojetých elektromobilů v Česku. „Málokdo ví, že už prodávají tisíc elektromobilů ročně. Letos zvládli tisíc aut za půl roku,“ zdůrazňuje.
Podle něj je mýtus, že ojetý elektromobil neexistuje. „Viděl jsem v nabídce Teslu z roku 2020 za 530 tisíc korun nebo menší elektromobily kolem 350 tisíc. Lidé si myslí, že je to jen pro ty, co mají miliony, ale už to není pravda,“ říká.
Obavy z drahého servisu považuje Kavalčík za zbytečné. „Za povinnou prohlídku po 100 tisících kilometrech jsem zaplatil 6 500 korun. U spalováku bych dal za pravidelné servisní intervaly klidně 30 až 50 tisíc,“ vysvětluje.
U pojištění se podle něj běžně pohybujeme mezi 30 a 40 tisíci ročně u větších modelů. „U Mustangu jsem platil 33 tisíc, u Tesly je to kolem 40,“ dodává.
Kolaps na D1 ukázal výhodu elektromobilu
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
