Věčné chemikálie, známé jako PFAS, jsou všudypřítomné chemikálie, které se jen velmi obtížně rozkládají. Nacházejí se v obalech, oblečení, teflonových pánvích i kosmetice – a z prostředí téměř nemizí. Společnost Photon Water nyní jako první v Česku přináší technologii, která je dokáže z vody efektivně odstraňovat. „Nejde jen o ekologii, ale i o ekonomiku. Investice se vrací během několika let,“ říká ředitel firmy Peter Putz v pořadu Green Spin na platformě FocusOn.
„Tyto látky můžeme najít prakticky kdekoliv. I tady ve studiu,“ říká Peter Putz. „Mohou být v látkových potazích, čisticí chemii, plastových kelímcích, v oblečení, v teflonových pánvích, v kosmetice, v hasicích pěnách nebo třeba v lyžařských voscích.“
Podle něj mají PFAS látky unikátní vlastnosti, které z nich udělaly nepostradatelnou součást moderní výroby. „Jejich kouzlo spočívá v odpudivosti vody a tuku. Proto se používají všude, kde je třeba, aby materiál nepropouštěl tekutiny nebo se na něj nic nelepilo,“ vysvětluje. „U některých aplikací jsou těžko nahraditelné. Něco se dá, něco se nedá.“
Věčné chemikálie s extrémně pevnou vazbou
Podle odborníků jde o tisíce různých látek. „Číslo 4700 už dnes neplatí. Může jich být deset i dvacet tisíc. Liší se strukturou, ale všechny mají společné jedno: vazbu uhlíku a fluoru, což je chemicky jedna z nejpevnějších vazeb vůbec,“ vysvětluje Putz.
Právě tato pevnost dává PFAS látkám jejich neblahou pověst „věčných chemikálií“. „Rozložit se téměř nedají. Proto se hromadí v půdě, vodě i v organismech,“ dodává.
Plíživá hrozba s dopadem na zdraví
Putz upozorňuje, že dopady PFAS nejsou okamžité, ale kumulativní. „Je to plíživý kontaminant. Nezjistíte, že by vám zrovna dnes bylo špatně, ale látky v těle působí nenápadně, dlouhodobě,“ říká.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil bezpečný týdenní příjem těchto látek na pouhých 4,4 nanogramu na kilogram váhy člověka. „I kdyby člověk snědl jídlo s desítkami nanogramů, nejde o nervově paralytický jed. Ale už samotné stanovení limitu ukazuje, že problém je reálný,“ doplňuje.
Podle Putze je pozitivní, že se situace konečně sleduje. „Limity se mohou v budoucnu měnit, ale důležité je, že už dnes existují a máme o čem mluvit,“ říká.
Nejde se tomu vyhnout. Pomoci musí stát
Na otázku, jak se může člověk PFAS vyhnout, Putz odpovídá s nadsázkou: „Asi jedině návratem do jeskyní.“ Podle něj se běžný spotřebitel kontaktu s těmito látkami vyhnout nemůže. „Je to spíš na autoritách, aby se produkce a množství PFAS v životním prostředí postupně snižovalo. V průběhu let by se tak mohlo dosáhnout toho, že jich kolem nás bude méně,“ dodává.
Jako příklad uvádí Dánsko, které už v roce 2020 zakázalo PFAS v obalech na potraviny. „Je to správný krok, ale žádné řešení není dokonalé. I výroba papíru, který tyto obaly nahrazuje, spotřebuje obrovské množství chemikálií a vody,“ říká.
Česká voda je kvalitní, ale ne navždy
Česká republika má zatím podle Putze výhodu v tom, že systém úpraven a čistíren vody je na vysoké úrovni. „Máme štěstí na geografickou polohu i na odbornost lidí. Pitná voda v Česku je kvalitní a není důvod k panice,“ říká.
Zároveň ale upozorňuje, že problém se může objevovat například lokálně. „Nelze říct, že to tak bude navždy. V některých oblastech mohou být vyšší koncentrace PFAS, ale tam, kde fungují moderní úpravny vody, je riziko minimální,“ dodává.
Když průmysl čistí vodu a ještě šetří
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
