Mikroplasty jsou všude. Najdeme je v oceánech, ve vzduchu i v půdě. A jak potvrzuje čerstvě oceněná laureátka programu L’Oréal – UNESCO Pro ženy ve vědě, Pavla Modlitbová z Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR, už dávno pronikly i do rostlin. Ve svém výzkumu využívá laserovou spektroskopii k tomu, aby zjistila, jak se plastové částice dostávají do rostlinných tkání a jak ovlivňují růst i fotosyntézu. Podle ní jde o problém, který může v příštích desetiletích zásadně ovlivnit zemědělství i zdraví lidí.
„Mikroplasty jsou definovány jako plastové částice o velikosti 1 až 1000 mikrometrů. Ty nejmenší, tzv. nanoplasty, představují největší hrozbu, protože je dokážou rostliny přijímat přímo kořeny,“ vysvětluje Modlitbová.
Podle dat, která vědkyně zmiňuje, se ročně vyprodukuje kolem 500 milionů tun plastů – a velká část z nich končí v životním prostředí. „Plasty jsou tzv. věčné chemikálie. Vydrží stovky až tisíce let. Nezmizí, jen se rozpadají na menší části, které se pak šíří dál atmosférou, vodou i půdou,“ dodává.
Atmosférické srážky podle ní fungují jako přenašeč – déšť sice vyčistí vzduch, ale mikroplasty poté dopadnou na zem, odkud se dostanou do rostlin, vody i potravinového řetězce.
Laserová spektroskopie: nová cesta, jak mikroplasty odhalit
Modlitbová využívá metodu laserem buzené plazmové spektroskopie (LIBS), která umožňuje určit chemické složení vzorků podle emisního spektra. „Laser působí jako zdroj energie. Z povrchu vzorku odpaří mikroskopickou vrstvu, z níž vznikne plazma, která vyzáří specifické spektrum. Každý prvek má svůj charakteristický signál, takže víme, co ve vzorku je,“ popisuje princip.
Tato metoda by v budoucnu mohla umožnit i rychlou kontrolu potravin. „Dokázat si představit, že si v supermarketu naskenujete papriku a uvidíte, kolik obsahuje mikroplastů, je zatím sci-fi. Ale za dvacet nebo třicet let to nemusí být nemožné,“ říká s úsměvem.
Zatím jde o laboratorní měření, která vyžadují rozklad vzorků a jejich analýzu ve spektrometru. „Abychom mohli měřit celé rostliny, potřebujeme mnohem víc financí, času i lidí. Je to běh na dlouhou trať,“ dodává vědkyně.
Když plasty brzdí fotosyntézu
Mikroplasty podle výzkumů mohou snižovat fotosyntézu rostlin až o 12 %. To se může zdát jako malé číslo, ale jak upozorňuje Modlitbová, dopady jsou zásadní:
„Pokud víme, že množství plastů v prostředí poroste, i jejich vliv na rostliny se bude zvyšovat. Můžeme se dostat do situace, kdy to začne mít přímý dopad na zemědělskou produkci a potravinovou bezpečnost,“ varuje.
Mikroplasty se v rostlinách hromadí různě. I podle velikosti částic. „Ty menší dokážou projít až do nadzemních částí, do listů nebo plodů. Větší naopak zůstávají na povrchu kořenů, což ale také není výhra, protože řadu těchto rostlin konzumujeme právě v podobě kořenové zeleniny,“ dodává.
Plastové znečištění začíná v pračce
Na otázku, odkud se všechny ty mikroplasty vlastně berou, má Modlitbová jasnou odpověď. „Tři největší zdroje jsou jednorázové plasty, oděr z pneumatik a nátěrové hmoty na lodích. Ale často se zapomíná na čtvrtý – syntetická vlákna z oblečení,“ vysvětluje.
Při praní umělých textilií se uvolňují drobná vlákna, která se dostávají do čistíren odpadních vod. „Čistírny nejsou schopné zachytit všechno. Část mikroplastů končí v kalech, které se pak používají jako hnojivo na polích. A tím se plast znovu vrací do zemědělství. Je to nekonečný koloběh,“ upozorňuje.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
