"Podobně jako vyroste ze semínka strom, zrodí a rozvětví se projevený svět podle představ a přání džívy." (IV.17)
Z anglické verze Svámí Vénkatéšánandy přeložila do češtiny Lenka Vinklerová www.samhita.cz
Předcházející: Kniha III. Následující: Kniha V.
"Podobně jako vyroste ze semínka strom, zrodí a rozvětví se projevený svět podle představ a přání džívy." (IV.17)
Z anglické verze Svámí Vénkatéšánandy přeložila do češtiny Lenka Vinklerová www.samhita.cz
Předcházející: Kniha III. Následující: Kniha V.
VASIŠTHA pokračoval: Kdo je natolik moudrý, že je schopen zkoumat podstatu Skutečnosti, má vyhledat pomoc moudrého učitele a studovat posvátné texty. Moudrý učitel je osvobozen od touhy po potěšeních a má přímou zkušenost Pravdy. Žák by měl s jeho pomocí studovat svaté texty a prováděním jógy pak dosáhne nejvyššího stavu.
Ó Rámo, jsi vpravdě duchovní hrdina obdařený dobrými vlastnostmi. Osvobodil ses od utrpení a dosáhl vyrovnanosti a rovnováhy. Pomocí nejvyšší Inteligence se oprosti od všech iluzí. Osvobodíš-li se od všeho, co se týká objektů světa, ustálíš se v nedvojném Vědomí. A to je konečným vysvobozením, o tom není pochyb. Moudří lidé toužící po Sebepoznání budou následovat tvůj příklad.
Jen ten, kdo má schopnost myšlení jako ty, kdo má dobrou povahu, na vše pohlíží bez rozlišování a vidí jen to dobré, je oprávněn nahlédnout poznání, jež jsem tu popsal.
Ó Rámo, dokud budeš přebývat v těle, žij tak, aby ses nenechal ovládnout tím, co chceš nebo nechceš, co tě přitahuje či odpuzuje. Jednej v souladu se zvyky společnosti, v níž žiješ, ale bez touhy a chtění. Tak jako všichni svatí a mudrci, hledej neustále i ty nejvyšší klid a mír.
Následováním příkladu světců a mudrců člověk postupně směřuje k nejvyššímu stavu. Jakou má člověk povahu v tomto životě, takovou povahu získá, až tento život skončí. Avšak ten, kdo se nyní upřímně a opravdově snaží, bude schopen svá předurčení překonat a vymanit se ze stavu temnoty a hlouposti, tedy kvality tamas, i ze stavu nečistoty a vášně neboli kvality radžas. S využitím poznání se člověk může z těchto stavů povznést do stavu čistoty a osvícení, do stavu sattva.
Dobré vtělení může člověk získat jen díky vlastnímu úsilí. A není nic, čeho by se intenzivní snahou nedalo dosáhnout. Bude-li člověk praktikovat zdrženlivost vůči světským potěšením a naprostou oddanost Brahman, čemuž se říká brahmačarja, pak s odvahou, vytrvalostí, nezaujatostí a inteligentní praxí založenou na zdravém rozumu obdrží to, co hledal, tedy poznání Já. Ó Rámo, jsi osvobozená bytost. Žij podle toho!
VASIŠTHA pokračoval: Po stvoření se projevený svět stal nádobou naplněnou vodou, do níž živé bytosti vplouvají a z níž zase vyplouvají, a jsou jako provazem k ní připoutány svojí touhou žít. Živé bytosti, které se jako vlnky zrodily z oceánu neomezeného Vědomí, vstoupily do fyzického prostoru. Jakmile se rozvinuly prvky vzduch, oheň, voda a země, byly s nimi pevně spoutány. Tím se roztočilo kolo života a smrti.
Džívové sestoupí na zem jakoby po paprscích Měsíce a vejdou do rostlin a stromů. Stanou se jakoby plody těchto rostlin a zrají v paprscích Slunce. Poté jsou připraveni ke vtělení. I v nenarozených bytostech jsou skryty nehmotné představy a podmíněnosti mysli a při jejich narození se závoj, který je zakrýval, odhrne.
Některé z bytostí se rodí čisté a osvícené neboli sáttvika. Takové se již v předchozích životech odvrátily od lákadel smyslového potěšení. Jiné bytosti se zrodily, jen aby pokračovaly v koloběhu života a smrti, a jsou směsicí čistého, nečistého a temného. Některé se rodí čisté se slabou dávkou nečistoty, jsou ušlechtilých kvalit a oddané Pravdě, a takových, které jsou oproštěny od temnoty nevědomosti, je vskutku málo. Další bytosti jsou pohlceny temnotou nevědomosti a hlouposti a ti jsou jako skály a kopce.
Lidé, kteří jsou naplněni čistotou a je v nich jen trocha nečistoty, se nazývají rádžasa sáttvika. Ti jsou stále šťastní, osvícení, netruchlí ani si nezoufají. Jsou nesobečtí jako stromy a jako ony zakoušejí plody svých minulých činů, aniž by způsobovali vznik nových. Žijí bez tužeb, v klidu a míru sami se sebou a tento klid neopouštějí ani v nejhorších neštěstích. Na všechny lidi pohlížejí stejně a všechny milují. Neutápí se v oceánu utrpení.
Člověk by se měl všemi prostředky bránit před utonutím v oceánu utrpení a zkoumat podstatu sebe sama otázkou: „Kdo jsem a jak vznikla iluze projeveného světa?“ Člověk by se měl v těle vzdát egoismu a připoutanosti ke světu. Pak pochopí, že ať už tu nějaké objekty jsou nebo nejsou, prostor rozdělený není. Totéž Vědomí, které září ve Slunci, přebývá i v malém červu zalezlém do díry v zemi.
VASIŠTHA pokračoval: Co jiného lze ve světě najít, Rámo, kromě jídla, pití a sexu? Co je na světě hodno toho, aby to moudrý člověk hledal? Svět složený z pěti prvků a tělo sestávající z masa, krve a chlupů považuje za skutečnost jen nevědomý člověk a pro něj to vše existuje k jeho pobavení. Moudrý člověk v tom však vidí dočasný, neskutečný, nicméně nebezpečný jed.
RÁMA se zeptal: Když zničením všech představ mysl znovu dosáhne stavu samotného Stvořitele, jak se v ní objeví představa světa?
VASIŠTHA pokračoval: Rámo, prvorozený Stvořitel při svém zrození z dělohy neomezeného Vědomí vyřkl zvuk „Brahmá“, proto se nazývá Brahmá Stvořitel. Tento Stvořitel nejprve zakusil představu světla a bylo tu světlo. Ve světle si představil své kosmické tělo, a už bylo tady, i se zářivým Sluncem a dalšími rozmanitými objekty, které zaplnily prostor. Rozjímal o světle jako o bezpočtu jisker a z každé jiskry vznikla jiná bytost. Sama kosmická mysl se stala Brahmou i všemi ostatními bytostmi. A cokoli Brahmá stvořil na začátku, lze vidět dodnes.
Tento neskutečný svět díky trvalé představě o své existenci získal důležitost a všechny bytosti ve vesmíru jej svými vlastními představami a myšlenkami udržují.
Poté co Stvořitel silou vlastní myšlenky stvořil vesmír, uvažoval takto: „To vše jsem stvořil silou malého rozruchu v kosmické mysli. Udělal jsem toho dost a teď ať to pokračuje samo a já budu odpočívat.“ A Stvořitel spočinul v hluboké meditaci ve svém Já.
Brahmá pak ze soucitu se stvořenými bytostmi odhalil texty pojednávající o poznání Já a znovu spočinul ve svém Já, jež je mimo všechny popisy a představy. To je nejvyšší stav, stav Stvořitele, brahma sthiti.
Od té chvíle stvořené bytosti přejímají vlastnost všeho, s čím se spojují. Jsou-li spojeny s dobrem, stávají se dobrými, a přiklánějí-li se ke světským hodnotám, jsou soustředěny pouze na svět. Tak se člověk k projevenému světu připoutá a tak se taky osvobodí.
VASIŠTHA pokračoval: V této souvislosti si vzpomínám na píseň, kterou zpíval syn učitele bohů, Kača. Kača byl ustálen v poznání Já a žil v jeskyni na hoře Méru. Jeho mysl byla prosycena nejvyšším poznáním, takže ji nepřitahoval žádný objekt světa složený z pěti prvků. A Kača zpíval píseň, která vyjadřuje hlubokou moudrost.
Co mám dělat? Kam mám jít? Čeho se mám držet? Čeho se mám vzdát?
Celý vesmír je prostoupen jediným Já. Neštěstí a zármutek je Já.
Štěstí je rovněž Já. Všechny touhy jsou pouhou nicotou.
Vím, že všechno je Já, jsem tudíž osvobozen od veškerého usilování.
V tomto těle, uvnitř i vně, nahoře i dole, tam i tady, všude je jen Já,
Já samo a neexistuje žádné ne-Já. Já je všude a všechno existuje jako Já.
Vše je Já. Existuji v Já jakožto Já.
Existuji jako Skutečnost všude, ve všem a jako vše. Jsem plnost.
Jsem blaženost Já. Jako kosmický oceán naplňuji celý vesmír.
Takto Kača zpíval. Vyslovil posvátnou slabiku Óm a ta se rozezněla jako zvuk zvonu. Celé své bytí Kača spojil s tímto posvátným zvukem, takže nebyl uvnitř ani vně ničeho. Mudrc byl na místě sjednocen s Já.
RÁMA se zeptal: Jak může neskutečný svět existovat v Brahman? Může snad sníh existovat na Slunci?
VASIŠTHA pravil: Rámo, na tuto otázku ještě není čas, neboť nejsi dostatečně zralý na to, abys pochopil odpověď. Malého chlapce nebude zajímat milostný příběh. Strom dá svoje ovoce v pravý čas. Stejně tak své ovoce přinesou v pravý čas má slova. Zkoumáš-li své Já skrze Já svým vlastním úsilím, pak odpověď na svoji otázku jistě nalezneš. Mluvil jsem o konání a nekonání, abych ti objasnil podstatu podmíněnosti mysli, podstatu vytváření myšlenek a představ.
Omezení znamená omezení právě myšlenkami a představami. Osvobození znamená osvobození se od nich. Oprosti se od všech představ, včetně představ o osvobození. Nejprve se pěstováním dobrých vztahů a přátelství zbav hrubých, materialistických představ. Poté se oprosti i od představ přátelství, aniž bys ovšem přestal přátelsky jednat. Zbav se všech tužeb a rozjímej o povaze kosmického Vědomí. I to je však stále v rámci myšlenek a představ, proto toho v pravý čas zanechej. Spočiň v tom, co zbude, když se od všeho oprostíš. A zřekni se toho, kdo se všech představ zříká. Jakmile ustane představa jáství, budeš neomezený jako prostor. Kdo se takto z celého svého srdce odevzdá, je opravdovým Bohem, bez ohledu na to, zda bude nadále žít aktivním životem nebo zůstane ponořen v meditaci. Činnost nebo nečinnost pro něj ztratila smysl. Ó Rámo, prostudoval jsem všechny svaté knihy a přesvědčil se o tom, že vysvobození nepřijde bez naprostého oproštění se od myšlenek, představ a podmíněnosti mysli.
Tento svět rozmanitých jmen a forem se skládá z toho, co je žádoucí nebo nežádoucí. Právě tím se lidé zabývají, kdežto poznání Já nikoho nezajímá! Ve třech světech se jen zřídka najde člověk poznání. Někdo může být vládcem světa nebo králem nebes, ale stále je jen tím, co je složeno z pěti prvků. Je škoda, že jsou lidé ochotni ničit si svůj život pro tak nepatrný zisk. Hanba jim. Nikdo nevěnuje pozornost učení mudrce, jemuž se dostalo poznání Já. Člověk poznání je ustálen v nejvyšším stavu, kam ani Slunce či Měsíc nemají přístup, a proto ho nemohou zlákat úspěchy a potěšení tohoto světa.
VASIŠTHA pokračoval: Během naslouchání výkladu mudrce Dášúry jsem se snesl na strom kadamba, na němž Dášúra se synem přebýval. Za nějakou dobu jsme společně rozmlouvali o Sebepoznání a já v obou pomohl probudit nejvyšší poznání. Pak jsem je opustil a tobě to vyprávím, abych vykreslil povahu projeveného světa. Tento příběh je pravdivý jako svět sám!
Pokud věříš, že svět i ty jste skuteční, spočiň neochvějně ve svém vlastním Já. Pokud si myslíš, že jste skuteční i neskuteční zároveň, přijmi k takovému proměnlivému světu vhodný postoj. A pokud jsi přesvědčen, že je svět neskutečný, pak buď pevně ustálen v neomezeném Vědomí. Ať už věříš, že svět má či nemá Stvořitele, nenech si tím zakrýt své pochopení.
Vědomí či Já nemá smysly, a třebaže je tím, kdo koná a stojí za vším děním, je jakoby netečné a nečinné. Člověk žije svůj život sto let. Proč by se nesmrtelné Já během tak krátké doby honilo za smyslovým potěšením? I kdyby byl svět se všemi objekty skutečný, nebyl by důvod, aby vědomé Já toužilo po nevědomých objektech. A pokud skutečný není, nemůže taková snaha vést k ničemu jinému než k neštěstí.
Oprosti se od svých tužeb. Jsi v tomto světě To, co jsi. A když to víš, tak si svět užívej. Tak jako je světlo tam, kde svítí lampa, tak se všechny činnosti na světě dějí v přítomnosti Já. Lampa nemá za svůj cíl svítit a stejně tak není cílem Já něco dělat. Přesto se vše děje právě v přítomnosti Já. Jsou možné dva přístupy. Buď „jsem všudypřítomné Bytí, které nic nekoná“, nebo „jsem konajícím, který stojí za veškerým děním ve světě“. Přijmi jeden z nich a v obou případech dospěješ ke stavu dokonalé rovnováhy, jež je nesmrtelností. Budeš osvobozen od toho, co máš nebo nemáš rád, od toho, co chceš nebo nechceš. Budeš osvobozen od hloupých pocitů jako „druhý mi pomohl“ či „druhý mi ublížil“. Ó Rámo, zakoušej pocit, že nejsi konající a neexistuješ, nebo že jsi konající a jsi vším. Anebo zkoumej podstatu Já dotazováním se „kdo jsem já?“ a pochop, že nejsi nic z toho, co ti je přisuzováno. Buď ustálen v Já, v nejvyšším stavu Vědomí, v němž přebývají nejlepší z těch, kteří o tomto stavu vědí.
SYN DÁŠÚRY se zeptal: Otče, řekni mi prosím, jak vzniká, rozvíjí se a zaniká sankalpa neboli představa, myšlenka, záměr.
DÁŠÚRA odvětil: Můj synu, jakmile se v neomezeném Vědomí stane, že si Vědomí začne být samo sebe vědomo a nahlíží na sebe jako na objekt, je tu semínko všech představ. Je velmi jemné, ale brzy se zhutní a zaplní celý prostor. Když se Vědomí nechá pohltit vytvářením představ, začne si myslet, že objekt je odlišný od subjektu. Vytváření představ vzklíčí, roste a množí se, a to pak nevede ke štěstí, ale k utrpení. V tomto světě neexistuje jiný důvod utrpení, než je vytváření představ!
Představy vzniknou čirou náhodou, kákatálíja, jako když vrána usedne na kokosovou palmu, a aniž by to spolu souviselo, spadne v téže chvíli z palmy kokos. Představy jsou neskutečné a bez základu, ale přesto jsou schopny růstu. Tvé narození není skutečné. Tvoje existence též není skutečná. Když to pochopíš, všechno neskutečné zmizí.
Nezabývej se myšlenkami. Nedrž se představ o svém bytí. Budoucnost je tu jen v důsledku představ. Není důvod se bát všechny představy zarazit. Není-li tu myšlenka, vytváření představ ustane. Můj synu, je snazší přestat s vytvářením myšlenek a představ než rozdrtit květinu, která leží ve tvé dlani. To druhé na rozdíl od prvního vyžaduje úsilí. Jakmile ustanou představy, je tu klid a mír a utrpení je odstraněno i se svými kořeny. Všechno v tomto vesmíru je představa či myšlenka. Má různá pojmenování jako mysl, duše, džíva, inteligence či podmíněnost mysli, ale těmto jménům žádné skutečné věci neodpovídají. Proto se oprosti od všech myšlenek a neplýtvej životem a námahou na další usilování.
Jak představy postupně slábnou, člověk je stále méně ovlivňován štěstím či neštěstím. Pochopení toho, že objekty nejsou skutečné, zabrání člověku, aby na nich lpěl. Kde není přání, není nadšení ani sklíčenost. Mysl je džíva a právě mysl staví vzdušné zámky a rozpíná se do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Neustálému vyvěrání představ nelze porozumět, ale lze říci aspoň tolik, že smyslové zážitky podněcují vznik dalších a dalších představ, a pokud se zážitků zřekneme, vytváření představ ustane. Kdyby byly představy skutečné, tak jako je pro uhlí skutečná jeho černá barva, nešlo by se jich zbavit. Ale protože tomu tak není, je možné tyto představy odstranit.
DÁŠÚRA pokračoval: Toto je obraz stvoření vesmíru a člověka. Kóta, který vzešel z velkého prázdna, není nic jiného než představa či záměr. Tato představa vznikla ve velkém prázdnu sama od sebe a sama od sebe zase ve velkém prázdnu zanikne. Celý vesmír a vše, co je v něm, je výtvorem této představy. Ve skutečnosti i trojice Brahmá, Višnu a Šiva je součástí této představy. A právě tato představa je odpovědná za stvoření tří světů, čtrnácti oblastí a sedmi moří. Město vystavěné králem není nic jiného než tělo živé bytosti s rozličnými orgány a vlastnostmi. A různé druhy bytostí žijí v různých oblastech, bohové v nejvyšších sférách a ostatní v těch nižších.*
Král vystavěl své imaginární město a osídlil ho duchy a skřety, kteří město chrání. Takový duch znamená ego, princip jáství neboli ahankára. Král v tomto těle prožívá svět. Jednu chvíli vidí svět bdělého stavu a po nějaké době zaměří svoji pozornost na vnitřní svět, který si užívá ve snu. Cestuje z jednoho města do druhého, z jednoho těla do druhého, z jedné říše do druhé.
Po dlouhém putování se u něho rozvine poznání, přestane mít mylné představy o světě a jeho potěšeních, a když se dostane na konec své poutě, všechny jeho představy ustanou.
Jednu chvíli se zdá, že zakouší poznání a moudrost, ale v následujícím okamžiku je chycen touhou po potěšení, jeho pochopení se překrucuje a on je opět jako malé dítě. Představy krále mohou být jako neproniknutelná temnota a vést k nevědomosti a zrození v nižších úrovních stvoření, mohou být čiré a průhledné a umožnit dosažení poznání a touhu po Pravdě, anebo mohou být nečisté a poutat člověka ke světu a jeho potěšením. Jakmile všechny představy odejdou, je tu osvobození.
I kdyby člověk prováděl všechna možná duchovní cvičení, i kdyby měl za své učitele samotné bohy, i kdyby pobýval v nebi či jiných sférách, dokud neustanou všechny představy, nemůže dosáhnout osvobození. Skutečné a neskutečné či směsice obojího jsou jen představy, nic jiného. Představy samy nejsou skutečné ani neskutečné. Co lze v tomto vesmíru nazvat skutečným? Můj synu, oprosti se od představ, myšlenek či záměrů. Jakmile budou pryč, tvá mysl se přirozeně obrátí k tomu, co je za myslí, tedy k neomezenému Vědomí.
--------------------
*Třemi těly krále jsou kvality sattva, radžas a tamas, třemi částmi města jsou země a oblasti nad a pod zemí, čtrnácti okrsky je čtrnáct nebeských sfér, dvěma zdroji světla jsou Slunce a Měsíc. V popisu těla bytostí se zmiňuje devět tělních otvorů, pět světel neboli smyslů, tři sloupy neboli páteř a dvě nohy, bílé podpěry neboli kostra a vlhká hlína neboli maso.
VASIŠTHA pokračoval: V této době jsem se nacházel v blízkosti stromu, kde Dášúra přebýval, a zaslechl jsem, jak učí svého syna.
DÁŠÚRA pravil: Rád bych ti něco o projeveném světě ukázal na následujícím příběhu. Žije tu mocný král jménem Kóta, který si dokáže podrobit tři světy. Božstva vládnoucí nad světy věrně následují jeho příkazy. Těžko by někdo vyčíslil všechny jeho skutky, které přinesly jednou štěstí, jindy neštěstí. Stejně jako nelze pěstí udeřit prostor, tak nedokáže nikdo žádnou zbraní překonat královu chrabrost. S jeho činy by se nemohly měřit ani skutky bohů, jako jsou Indra, Višnu či Šiva.
Tento král má tři těla, nejvyšší, střední a nejnižší, která se zmocňují světů. Král se zrodil z prostoru a v prostoru přebývá. Vybudoval zde město, které má tři části a čtrnáct okrsků, kde je mnoho krásných zahrad, nádherné vrcholky hor i sedm moří. Jsou zde také dva zdroje světla, teplý a studený, jejichž světlo nikdy nezeslábne.
Ve městě král stvořil několik druhů bytostí. Některé přebývají ve vyšších sférách, další uprostřed a jiné jsou dole. Některé mají život dlouhý, jiné krátký. Mají tmavé vlasy a devět otvorů propouštějících vzduch dovnitř a ven. Jsou vybaveny pěti světly, třemi sloupy a bílými podpěrami a obaleny vlhkou hlínou. Všechno vytvořila májá neboli síla přeludu onoho krále.
Král se baví a hraje si s duchy a skřety, kteří se bojí dotazování a zkoumání a které si stvořil na obranu svých paláců, tedy svých různých těl. Rozhodne-li se přestěhovat, vybuduje si v mysli nové sídlo a obklopen skřety spěchá do nového příbytku, poté co opustil ten předchozí. Obsadí nové město, které si vykouzlil ve vlastní představě. A zde opět přemítá o zániku a ničí sám sebe. Někdy naříká nad tím, jaký je hlupák, a jindy se raduje, jak je oproti druhým úspěšný.
Král žije, vítězí i ustupuje, padá a znovu se zvedá, vzkvétá a odchází. Můj synu, oceánem projeveného světa je tento král neustále zmítán sem a tam.
VASIŠTHA pokračoval: Poté před sebou mudrc spatřil obrovský strom kadamba, jehož zjev byl vskutku majestátní. Zdálo se, že listím jako rukama otírá dešťové kapky či slzy své milované oblohy. Tisíci svými větvemi jako pažemi zakrýval prostor mezi nebem a zemí a stál tam jako kosmické tělo Boha, jehož očima byly Slunce a Měsíc. Květy, jimiž byl celý strom obsypán, se snášely na nebeské mudrce putující nebem a včely, kterých tu bylo plno, pěly na počest světců písně.*
Mudrc přistoupil ke stromu, který tu stál jako sloup spojující nebe a zemi. Usadil se na nejvyšší větvi stromu a na chvilku svým pohledem přelétl všemi směry obzor. Naskytla se mu vidina kosmické existence.**
Dášúrovi se podle jeho příbytku ve stromě začalo říkat Kadamba Dášúra. Začal zde provádět pokání, a protože byl zvyklý na obřady popsané ve védách, vykonal je i zde, avšak pouze v mysli. Obřad provedený v mysli měl takovou sílu, že očistil jeho srdce a mysl a Dášúra dosáhl nejvyššího poznání.
Jednoho dne před ním stanula překrásná nymfa v šatech z květů. Mudrc se jí zeptal: „Krásná paní, vaší nádherou by byl přemožen i samotný bůh lásky. Kdo jste?“ A ona odvětila: „Pane, jsem lesní bohyně a vím, že nic na tomto světě není nedosažitelné pro toho, kdo přebývá v přítomnosti osvíceného mudrce, jakým jsi ty. Vracím se z lesní slavnosti. Setkala jsem se tam s mnoha dalšími bohyněmi a všechny s sebou měly i své děti. Jsem mezi nimi jediná, která dosud dítě nemá, a jsem proto nešťastná. Ale proč bych měla být nešťastná, když tu jsi ty? Pane, dej mi syna, jinak se na místě proměním v popel.“ Mudrc sebral popínavou rostlinu, podal ji bohyni a řekl: „Teď jdi. Do měsíce tato rostlina začne kvést a ty porodíš syna.“ Bohyně rostlinu s vděčností vzala a odešla.
Po dvanácti letech se k mudrci vrátila se svým dvanáctiletým synem a řekla: „Pane, to je tvůj syn. Seznámila jsem ho se všemi obory učení a ty ho, prosím, pouč o poznání Já. Vždyť kdo by nechal ze syna vyrůst hlupáka?“ Mudrc souhlasil, že syna poučí, bohyně odešla a od toho dne začal Dášúra vyučovat chlapce v poznání Já.
--------------------
*Následuje další podrobný a krásný popis.
**Popis všeho, co viděl, je dán v kapitole IV. 50.
VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, člověk, který je zaneprázdněn světskými záleŽitostmi a honbou za potěšením či mocí, netouží znát Pravdu, kterou zcela jistě nezná. Kdo je moudrý, ale nemá pod kontrolou smyslové touhy po potěšení, vidí Pravdu a vidí iluzi. A jen ten, kdo jasně pochopil povahu světa a džívy a odmítl považovat projevený svět za skutečný, je osvobozen a více se nezrodí. Nevědomý člověk usiluje o blaho svého těla, nikoli svého Já. Ó Rámo, nebuď jako nevědomí lidé, buď moudrý. Nyní ti povím zajímavý příběh.
V zemi zvané Magadha, která oplývala spoustou krásných zahrad, žil mudrc Dášúra, který byl přísným asketou. Nezajímala ho žádná potěšení světa, podstupoval tvrdá odříkání a byl také velice učený.
Byl jediným synem velkého mudrce jménem Šaralómá. Oba rodiče Dášúry však zemřeli a Dášúra byl žalem celý zoufalý. Lesní bohové se nad sirotkem slitovali a řekli mu:
„Moudrý hochu, jsi synem mudrce, proč tedy naříkáš jako nevědomý hlupák? Neznáš pomíjivou povahu projeveného světa? Věci vzniknou, určitou dobu existují a pak zase zaniknou. Není pochyb o tom, že ať se tu objeví kdokoli, a může to být sám Stvořitel Brahmá, podléhá neodvratnému zániku. Proto netruchli nad nevyhnutelnou smrtí svých rodičů.“
Chlapcův zármutek tím byl utišen, Dášúra se vzchopil a vykonal pohřební obřad. Poté začal vést přísný náboženský život striktně omezený tím, co se smí či nesmí dělat. Protože ještě nedošel k uskutečnění Pravdy, věnoval se provádění rituálů se všemi jejich příkazy a zákazy. To vše v něm vytvořilo pocit, že celý svět je plný nečistot. Zatoužil žít na čistém, neposkvrněném místě a rozhodl se pro vršek stromu. Vykonal posvátný rituál, během něhož si odřízl kus vlastního masa a obětoval ho ohni. V tom okamžiku se před ním zjevil bůh ohně Agni a řekl mu: „Přání, které se zrodilo ve tvém srdci, se ti splní.“
Dášúra boha náležitě uctil a ten zmizel.
VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, v minulosti tu byly miliony Brahmů, Šivů, Indrů a Nárájanů. Avšak i tito bohové i vše, co stvořili, nejsou ničím jiným než kouzelným trikem máji. Některá stvoření pocházela od Brahmy, jiná od Šivy, Nárájany či dávných mudrců. Brahmá sám byl někdy zrozen z lotosu, jindy povstal z vod, z vejce či z prostoru. Někde je nejvyšším bohem Brahmá, jinde je to Slunce, Indra, Nárájana či Šiva. V některých vesmírech je země plná stromů, v jiných jsou na zemi lidé nebo hory. Někde je země z bláta a hlíny, jinde je skalnatá, zlatá nebo měděná. Člověk by spíše spočítal paprsky Slunce, než by určil počet všech vesmírů. Stvoření nemá počátek. V „městě Brahman“, jak bývá označeno neomezené Vědomí či Vědomí v prostoru srdce jedince, vesmíry vznikají a zase zanikají stále znovu a znovu. Tyto vesmíry však nejsou s neomezeným Vědomím totožné.
Všechna stvoření, malá i velká, ve fázi rozvoje i úpadku, jsou jako věnce spletené z jemných prvků, vyrůstající z neomezeného prostoru Vědomí. Někdy vznikne jako první prostor a Stvořitel pak nese jméno „zrozený z prostoru“. Jindy se jako první objeví vzduch nebo oheň, voda či země a podle toho se Stvořitel jmenuje Vzdušný, Světelný, Vodní či Zemský. Z těla Stvořitele se rodí „slova“, jako například bráhmana, a každé slovo se stane živou bytostí s příslušným jménem.
To všechno je ovšem stejně neskutečné jako stvoření, která vidíme ve snu. Tázat se, jak to vše mohlo v neomezeném Vědomí vzniknout, je dětinské. Zdá se, že stvoření přichází na základě záměrů objevujících se v mysli. Zcela určitě je to záhada a zázrak.
To vše jsem ti popsal jen proto, abych objasnil Skutečnost. Ve stvoření žádný řád či následnosti neexistují. Celé stvoření není nic jiného než výtvor mysli. Taková je Skutečnost a ostatní je jen vymyšlený popis. Vzhledem k tomu, že po stvoření vesmíru následuje zánik, vzniká představa času plynoucího od okamžiku až po věčnost. Tento vesmír je však navždy přítomen ve Vědomí, tak jako jsou žhavé jiskry přítomny v roztaveném železe. Osvícený člověk svým jasným zrakem toto vše nevidí jako projevený svět, ale jako Brahman. Opakovaná stvoření a zániky nekonečného počtu vesmírů s nekonečnou rozmanitostí Stvořitelů existují jen ve falešném vnímání nevědomých a pomýlených lidí.
VASIŠTHA pokračoval: Jestliže člověk pochopí, že jeho majetek, žena, děti i celý vesmír nejsou nic jiného než přelud vytvořený myslí, pak netruchlí, když je ztratí, ani není nadšen, když se jim daří. Necítit nadšení, když se daří, je naopak v pořádku, neboť úspěch může v člověku posílit nevědomost. To, co u hlupáka vede k touze a lpění, vede u moudrého člověka k nezaujatosti a neutrálnosti.
Přirozeností moudrého člověka je netoužit po zážitcích, jichž dosáhnout vyžaduje úsilí, ale zakoušet to, co již samo přišlo. Je-li člověk jakýmikoli prostředky schopen zbavit mysl touhy po smyslovém potěšení, je zachráněn před utonutím v oceánu iluzí. Kdo v sobě uskutečnil jednotu s celým vesmírem a povznesl se nad touhu něco vlastnit i něco odmítat, nepodlehne iluzi.
Ó Rámo, dojdi uskutečnění Já neboli neomezeného Vědomí, které prostupuje vším a překračuje skutečné i neskutečné. Nelpi na ničem uvnitř ani vně a nic z toho neodmítej. Mudrc, který se ustálil v takovém Sebepoznání, je osvobozen od zkreslování, podmíněností mysli a omezování sama sebe. Je jako obloha či prostor, které zůstávají neposkvrněné bez ohledu na to, co se v nich odehrává.
Nedovol své mysli zakoušet pocit „to je mé“ vzhledem k žádnému objektu smyslů. Pak ať budeš činný nebo nečinný, neupadneš do osidel nevědomosti. Pokud tvé srdce nebude vnímat smyslové potěšení jako přitažlivé a žádoucí, pak jsi poznal vše, co mělo být poznáno, a jsi osvobozen od koloběhu zrození a smrti. Koho nepřitahuje potěšení světa ani nebe, ať už má či nemá vědomí těla, ten je osvobozen, i kdyby po takovém osvobození netoužil ani o ně neusiloval.
Ó Rámo, v oceánu nevědomosti podmíněné mysli je před utonutím zachráněn jen ten, kdo nalezl člun Sebepoznání. Kdo jej nenalezl, ten utone. S inteligencí ostrou jako břitva proto zkoumej podstatu Já a ustáli se v Sebepoznání.
Žij, jako žije mudrc neboli člověk poznání, který zná neomezené Vědomí i projevený svět, a proto činnost ve světě neodmítá ani po ni netouží. I ty, Rámo, jsi dosáhl poznání Já a spočíváš v klidu a míru.
VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, ačkoli se zdá, že vesmír existuje, skutečnou existenci nemá. Vesmír je pouhý projev či odraz neomezeného Vědomí, jež samo o sobě je jedinou Skutečností. Ve Vědomí se stvořený svět jeví jako ve snu. Proto skutečnou je jen Skutečnost, v níž se tento svět jeví, a tou je neomezené Prázdno. Svět vidíš proto, že ho vnímají oči či jiné smysly. A pokud se domníváš, věříš nebo víš, že svět existuje, je to proto, že si to tvá mysl myslí. A mysl zapříčinila vznik těla, aby měla kde přebývat.
Veškerá moc, kterou má mysl k dispozici a díky níž vznikl svět, má svůj základ v neomezeném Vědomí. Proto mudrci prohlašují, že mysl je všemocná. Bohové, démoni i lidé byli vytvoření myslí, a jakmile mysl s představami skončí, všichni zmizí, jako když zhasne lampa, v níž došel olej.
Moudrý člověk ví, že objekty světa jsou neskutečné, a nepovažuje je proto za objekty potěšení, o něž by měl usilovat. Jakákoli honba za objekty stvořenými vlastní myslí končí utrpením. Projevený svět vznikl na základě touhy a zmizí až tehdy, když touhy ustanou, nikoli budeš-li je nenávidět nebo proti nim bojovat. A když projevený svět zanikne, ve skutečnosti tím nic zničeno není.
Co člověk ztratí, zmizí-li falešné zdání? Je-li projevení neskutečné, jak by mohlo být zničeno? Proč by měl člověk naříkat nad ztrátou něčeho, co není skutečné? Pokud by to skutečné bylo, pak by to nikdo nemohl zničit nebo učinit neskutečným. Z tohoto úhlu pohledu není svět nic jiného než Brahman, věčná Pravda. Je tu potom nějaký důvod ke smutku?
Na druhou stranu když to, co není skutečné, nemůže růst ani vzkvétat, z čeho se pak člověk raduje? Po čem touží? A je-li toto vše jediné neomezené Vědomí, co odmítá?
To, co na začátku neexistovalo a na konci zmizí, není skutečné ani mezi začátkem a koncem, tedy ani v přítomnosti. To, co existuje na začátku i na konci, je skutečné i v přítomnosti. Pochop, že „vše je neskutečné, včetně mě samého“, a nebudeš se trápit. Anebo nahlédni, že „vše je skutečné, včetně mě samého“, a utrpení se tě též nebude dotýkat.
Jakmile Vasištha domluvil, devátý den se nachýlil ke konci a všichni shromáždění se rozešli do svých domovů.
VASIŠTHA pravil: Celé stvoření existuje jenom jako ve snu. Stvoření není skutečné, jen se tak jeví. Ten, kdo se zcela oprostil od nevědomosti a v němž všechny formy podmíněností a tužeb došly svého konce, je osvobozený mudrc. Ačkoli se zdá, Že si je snu projeveného světa vědom, ve skutečnosti ho jako svět nevidí. Projevený svět existuje jako přirozená představa ve všech jedincích v každé době, dokud jedinec nedosáhne osvobození. V každém džívovi existuje tělo jako možnost, když už ne fyzicky, tak jako myšlenka či záměr.
Ještě jednou ti popíši, jak vznikl v neomezeném Vědomí Stvořitel Brahmá, a z toho pochopíš, jak se v tomto Vědomí objevily i další bytosti. Neomezené Vědomí, jež je samo o sobě bez času, prostoru a příčinnosti, přijme tyto aspekty jakoby ve hře a vznikne kosmická bytost, která je zároveň kosmickou myslí i kosmickým životem.
Kosmická bytost si přeje zakoušet zvuk, vznikne tedy prostor jako to, co je k zakoušení zvuku potřeba, a v prostoru zvuk jako jeho charakteristika. Dále si přeje zakoušet dotek, a tak vznikne vzduch. Tyto dva prvky jsou jemné a neviditelné. S přáním vidět vznikne oheň a řada dalších zdrojů světla. Pro zakoušení chutě a také chladu jakožto protipólu ohně vznikne voda. A nakonec jen díky přání cítit je stvořena země s vlastností vůně.
Kosmická bytost je i s těmito vlastnostmi stále velice jemná a nerozdělená. Toho se však zdánlivě vzdá a začne se vnímat jako nekonečné množství jisker, které se nacházejí v prostoru. Přemýšlí o sobě jako o jednotlivé jiskře a vznikne pocit ega. S pocitem ega je neodmyslitelně spjat rozum, který si pomocí pěti prvků, o nichž již byla řeč, vytvoří představu těla. Tělo si představí hrubé a hmotné, a takovým se tudíž i stane.
Touto kosmickou bytostí je Brahmá. Brahmá se projeví tak, že sám stvoří všechny ostatní bytosti a sám je i ochraňuje. V neomezeném Vědomí se objeví jako první, ale pak zdánlivě podlehne tomu, že zapomene na svoji neomezenou podstatu a sám sebe omezí. Jakoby ve spánku se ztotožní s tělem složeným z hmoty, živeným a udržovaným životní silou neboli pránou. Jakmile však začne pátrat po svém původu, jeho pravá podstata se mu odhalí a on se osvobodí od omezení, které si sám vytvořil.
VASIŠTHA pokračoval: Projevem síly neomezeného Vědomí jsou miliony druhů nejrůznějších bytostí ve vesmíru. Bezpočet těchto bytostí je chycen do pasti vlastních sklonů a podmíněností. Lze je nalézt v každé zemi, v každém koutě vesmíru, v jakékoli možné situaci.
Některé z bytostí jsou součástí nového stvoření v této epoše, jiné jsou daleko starší. Některé se zrodily jen několikrát, jiné mají za sebou bezpočet vtělení. Některé jsou osvobozené, jiné žijí v hrozném utrpení. Jsou mezi nimi nebešťané, polobozi, božstva vládnoucí vesmíru, ale také démoni či skřeti. Některé bytosti pocházejí z jedné ze čtyř lidských kast, jiné z primitivních divokých kmenů.
Jsou tu bytosti, které mají formu bylin, trávy, anebo se jeví jako kořeny, plody či listy. Některé žijí životem popínavých rostlin, jiné jako krásné květiny. Jsou mezi nimi králové a ministři, oděni do skvostných rouch, nebo žebráci a potulní mniši, kteří na sobě mají hadry nebo jen kůru ze stromu. Některé bytosti žijí jako hadi, Ivi nebo tygři, jiné jsou ptáky, slony, opicemi či hmyzem.
Jsou bytosti, kterým se daří dobře, a jiné, kterým se dobře nedaří. Některé jsou v nebi, jiné v pekle. Některé přebývají v hvězdných sférách, jiné v tlejících dírách. Některé žijí mezi osvícenými mudrci, jiné jsou samy osvícenými mudrci povznesenými nad vědomí těla. Některé bytosti jsou nadány osvícenou inteligencí a jiné jsou zcela nevědomé.
Ó Rámo, stejně jako v tomto vesmíru nachází se i v jiných vesmírech spousty rozmanitých bytostí, mají jen jiná těla, která se pro daný typ vesmíru hodí.
Všechny bytosti, omezené svými sklony a podmíněnostmi, se toulají po tomto vesmíru, někdy povznesené, jindy ponížené, a smrt si s nimi hraje jako s míčem. Připoutané ke svému lpění a ke svým tužbám jsou ovlivněny podmíněnou myslí a putují z jednoho těla do druhého. A tak tomu bude, dokud neuzří Pravdu o svém pravém Já, jímž je neomezené Vědomí. Jakmile dosáhnou poznání Já, budou osvobozeni od iluze a pak se již nevrátí na úroveň zrození a smrti.
VASIŠTHA pokračoval: Nyní ti znovu vysvětlím, jak se neomezené Vědomí projeví jako džíva i jako vše ostatní. Pozoruješ-li oceán, zjistíš, že je místy zcela klidný a jinde zase rozbouřený. Podobně může neomezené Vědomí někde vypadat jako plné rozmanitosti, ačkoli je samo o sobě neduální. Přirozeností všemohoucího neomezeného Vědomí je projevit všude a ve všem svou nekonečnou nádheru.
Aby se projevení všemohoucího neomezeného Vědomí uskutečnilo, je tu nezbytná vazba s časem, prostorem a příčinností. Dojde ke vzniku nekonečného množství jmen a forem, ale všechny tyto projevy nejsou nic jiného než neomezené Vědomí. Aspekt neomezeného Vědomí, který se vztahuje k projevení jmen a forem, a tudíž i k času, prostoru a příčinnosti, se nazývá „znalec území“ neboli vědomý svědek. Územím se rozumí tělo a ten, kdo zná toto území uvnitř i vně a ve všech jeho aspektech, je „znalec území“ neboli pozorující vědomí.
Pozorující vědomí se nechá ovlivnit skrytými tendencemi a sklony a rozvine pocit ega. Jakmile pocit ega vytvoří představy a záměry, vznikne rozum. Je-li využíván k myšlení, nazve se mysl. Když se rozumová schopnost dále přeměňuje a pokrucuje, vzniknou smysly. To vše dohromady dá vznik tělu. Jako když ovoce postupně dozrává a prochází proměnou co do velikosti či barvy, tak se s prohlubující nevědomostí zdánlivě proměňuje i stále stejné Vědomí.
Nevědomý člověk se pak vzdá správného myšlení a hledání Pravdy a místo toho dobrovolně přijme nevědomost jakožto blaho. Chycen do pasti různých činností a ztotožnění se s tím, kdo tyto činnosti vykonává, projde bezpočtem utrpení, které si na sebe sám ze své vlastní vůle uvalil. Ó Rámo, příčinou všeho utrpení na světě je jen mysl, která je plná trápení, smutku, touhy a klamu. Tím, že zapomněla na poznání Já, vytvoří chtění, zlobu, špatné myšlenky a tužby, které vrhají člověka do ohně smyslových objektů. Ó Rámo, vyveď tuto mysl z bažiny nevědomosti.
Ó Rámo, démonem v lidské podobě je vpravdě ten, koho netíží nečistý stav mysli,
způsobený střídáním dobrých a zlých myšlenek, a kdo podléhá stáří, smrti a zoufalství.
RÁMA se zeptal: Jak se v neomezeném Vědomí může objevit záměr vytvořit rozmanitost?
VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, v mých tvrzeních není rozpor. Krásu poznání v mých tvrzeních objevíš až tehdy, kdy nahlédneš Skutečnost. Stvoření a další jevy jsou v textech popsány jen pro poučení žáků, nenech si jimi ovlivnit svou mysl. Až pochopíš, co je slovy naznačeno, pak hříčky se slovy přirozeně opustíš.
V neomezeném Vědomí není ani záměr ani závoj nevědomosti. Právě to však před tebou leží jakožto svět.
To však lze pochopit až tehdy, když zmizí nevědomost. A ta nezmizí sama od sebe, ale pomocí ponaučení, která jsou sdělována na základě slov a popisů. Nevědomost si přeje zničit sebe sama, a touží proto po světle skutečného Poznání. Tak jako jsou zbraně zničeny jinými zbraněmi, nepřátelé odstraněni jinými nepřáteli, špína vyčištěna jinou špínou a otrava jedem vyléčena jiným jedem, tak se nevědomost čili májá raduje, je-li sama zničena. Jakmile si tuto máju uvědomíš, v tom okamžiku zmizí.
Nevědomost neboli májá zakrývá Skutečnost a vytváří rozmanitost, nezná však svoji vlastní přirozenost, svoji podstatu, což je zvláštní. Dokud člověk její podstatu neprozkoumá, je májá tím, kdo vládne. Jakmile je však její podstata prozkoumána, májá zmizí.
Májá ve skutečnosti neexistuje. Dokud přímou zkušeností tuto Skutečnost nepochopíš, budeš muset přijmout, co ti říkám. Ten, kdo ví, že Skutečností je Brahman samo, je osvobozen. Jakýkoli jiný pohled uvádí člověka v nevědomost.
Nevědomost nezmizí jinak než skrze Sebepoznání. A Sebepoznání se objeví až poté, co jsou do hloubky prostudovány svaté texty. Ať už je původ nevědomosti jakýkoli, i ona existuje v Já. Proto nezkoumej, kde se nevědomost vzala, ale jak se jí lze zbavit. Až tato nevědomost neboli májá odejde, pak poznáš, jak vznikla. Pochopiš, že nevědomost není skutečná. Vznikne tam, kde není poznání. Žádný jedinec jí není ušetřen, ať je to významný učenec nebo velký hrdina. Nevědomost je zdrojem všeho utrpení, proto ji zbav kořenů a nadobro znič.
VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, stvoření celého vesmíru je jen náhodný projev záměru všemohoucí síly Vědomí, čitšakti, jež je silou či energií neomezeného Vědomí, Brahman. Samotný záměr se v mysli zhmotní. Mysl to okamžitě promítne do úrovně vnímání objektivní reality a v tomto bodě se objeví představa stvoření, opouštějící svou skutečnou podstatu, kterou je neomezené Vědomí.
Neomezené Vědomí uvnitř sebe uzří čiré prázdno a poté síla Vědomí neboli čitšakti zapříčiní vznik prostoru. V čitšakti se pak objeví snaha o rozmanitost a sám tento záměr znamená Stvořitele Brahmu s doprovodem dalších živých bytostí. Takto v prostoru neomezeného Vědomí vznikne čtrnáct světů* s rozmanitostí živých bytostí, z nichž některé žijí v temnotě nevědomosti, jiné jsou blízko osvícení a další již jsou plně osvícené.
Ó Rámo, na tomto světě mezi tolika druhy bytostí je pouze člověk uzpůsoben k tomu, aby mohl být poučen o povaze Pravdy. Avšak i mezi lidmi je mnoho těch, kteří jsou posedlí zármutkem a falešnými představami, nenávistí a strachem. A tím se budu nyní velmi podrobně zabývat.
Vyprávění o tom, kdo a jak stvořil tento svět, je tu jen za účelem sepsání knih a podání výkladů, nezakládá se to na Pravdě. Proměny vznikající v neomezeném Vědomí či uspořádání kosmické existence nemají ve skutečnosti v Bohu své místo, i když se to tak může jevit. Neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí, dokonce ani v představě ne. Přemýšlet o existenci Stvořitele a jím stvořeného vesmíru je absurdní. Je-li jedna svíce zapálena od druhé, není mezi nimi vztah stvořitele a stvořeného, vždyť oheň je jen jeden. Stvoření je jen slovo, nikoli odpovídající Skutečnost.
Vědomí je Brahman, mysl je Brahman, rozum je Brahman. Brahman samo o sobě je podstatou všeho. Zvuk či slovo je Brahman a Brahman je obsaženo ve všem. Vše je Brahman a svět ve skutečnosti neexistuje.
Odstraní-li se nánosy a nečistoty, odhalí se skutečné jádro, podstata. Když se rozptýlí tma noci, lze uvidět předměty původně skryté ve tmě, a když se rozptýlí nevědomost, je uskutečněna Pravda.
--------------------
* Čtrnáct světů sestává ze sedmi vyšších světů obývaných bohy a ze sedmi nižších světů zvaných pekla. Mezi sedm vyšších světů patří i dříve zmiňované tři světy bhú, bhúvas a svar, tedy země, vzduch a nebe. (Pozn. překl.)
VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, absolutní Brahman je všemohoucí a jeho neomezené možnosti se projevují jako viditelný vesmír. V Brahman existují všechny protikladné pojmy, jakými jsou skutečnost a neskutečnost, jednota a rozmanitost, začátek a konec. Tak jako vznikne vlna na moři, objeví se v Brahman džíva neboli omezené vědomí jedince. Tento džíva prožívá stále silnější podmíněnosti, jedná v souladu s nimi a zakouší následky svých činů.
RÁMA se zeptal: Mistře, Brahman je prostý utrpení, a přece z něho jako svíce zapálená od jiné svíce vyvěrá vesmír, který je utrpením naplněn. Jak je to možné?
VÁLMÍKI pravil: Když Vasištha uslyšel otázku, na chvilku se zamyslel: „Rámovo pochopení není zatím dostatečné, neboť jeho mysl obsahuje nečistoty. Pokud však nebude schopen pochopit Pravdu, nedojde jeho mysl klidu a míru. Dokud je mysl ovládána myšlenkami potěšení a štěstí, není schopna Skutečnost nahlédnout. Je-li mysl čistá, pak je Skutečnost nahlédnuta okamžitě. Říkat člověku nevědomému nebo jen zčásti probuzenému, že „toto vše je Brahman“, je cestou do pekla. Proto moudrý učitel vede své žáky nejprve k tomu, aby se ustálili v sebekontrole a klidu. A než je žáku předána Pravda, je třeba ho důkladně přezkoušet.
VASIŠTHA poté pravil: Sám časem odhalíš, zda je Brahman prosto utrpení nebo ne. Případně ti s odhalením této Pravdy pomohu. Nyní pochop toto:
Brahman je všemohoucí a všudypřítomná přítomnost, přebývající ve všech věcech. Brahman skrze nepopsatelnou sílu zvanou májá dalo vznik tomuto stvoření. Májá je odpovědná za to, že neskutečné se jeví jako skutečné a naopak, podobně jako se prázdný prostor jeví jako modrá obloha.
Pohled, Rámo, na bezpočet nejrůznějších bytostí jen v tomto světě. Je to projev neomezených možností Boha. Nauč se klidu, neboť kdo má v sobě klid a mír, uzří Pravdu. Není-li mysl klidná, jeví se svět jako chaos rozmanitosti. Ve skutečnosti je však vesmír projevením neomezených možností Boha. Kde je světlo, tam je přirozeností možnost vidění. Podobně je přirozeným následkem boží všemohoucnosti zrození projeveného světa. S projeveným světem však zároveň přichází i nevědomost, kvůli níž je tu utrpení. Zbav se této nevědomosti a buď svobodný.
