Začátečníci v podcastech mají často jednu typickou iluzi. Myslí si, že když otázku jen tak lehce naznačí, host ji nějak… dořekne za ně. Jako by byl jasnovidec. 

Jenže hosté telepatii většinou neovládají. A naopak, když místo otázky předneseš filozofický monolog o smyslu života, většinou se dočkáš odpovědi: „Jo, to je zajímavý.“ A tím to končí.

Tohle je přirozená začátečnická chyba. Snaha působit sofistikovaně, tajemně, nenápadně vést rozhovor do hloubky. Jenže bez systému a čitelnosti se ti tvůj host v té hloubce utopí. Když máš v hlavě konkrétní myšlenku, řekni ji jasně, klidně a jednoduše. Nepředváděj se a ptej se s upřímným zaujetím. Tvé dotazy nemají znít jako bakalářka z psychologie. Hosta i posluchače bude bavit tvůj skutečný zájem.

A pozor — tohle nepochopení se ti může stát i s kamarádem. Znáš jeho příběh, víš, čím si prošel. Ale pro posluchače je to úplně nový svět. Tvým úkolem je pomoct ho otevřít. Představit téma, přidat kontext a ze známých detailů udělat plastické a srozumitelné odpovědi.

Svým známým nesmíš jen jednoduše pinkat polovičaté otázky s vědomím, že „on ví“.
Protože posluchač, který jede metrem z práce domů, vaří oběd, nebo trénuje na půlmaraton se prostě neorientuje.

A to je celé tajemství: Nechceš být nejchytřejší člověk ve studiu. Chceš přece, aby díky tobě zněl chytře tvůj host. A když se ti to povede, posluchači si zapamatují i tebe.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Plánuješ nahrávat solo podcast? Na první pohled to vypadá jednoduše. Ale realita je mnohem těžší. Protože všechno – energii, tempo i pointy – musíš odpracovat ty sám. Nemáš hosta, který se zasměje, přihodí historku nebo přikývne, že rozumí. A věř mi, bez toho je udržet pozornost mnohem těžší.

Jak na to? Základ je scénář. Pokud nejsi rozený řečník, zapomeň na oblíbený model: „nějak to ukecám“. To možná funguje ve sprše, ale v podcastu ne. Měj po ruce plán, poznámky, bonmoty, data. Klidně uveď zdroje. Posluchač hned pozná, že to myslíš seriózně. A v době, která přeje video obsahu, tu nápovědu v klidu přiznej.

Druhé pravidlo – piš si krátké věty. To proto, aby ses u nich zbytečně nezadýchal. Protože jakmile ti začne docházet dech a začneš mlaskat nebo svůj výklad eee přerušovat, zničíš si i ten nejlepší obsah.

Třetí tip. Nezapomeň na gradaci. Každé vyprávění potřebuje vývoj. Začni klidně, postupně přidej vtipy, napětí nebo fakta, a dojdi k pointě. Posluchač musí cítit, že celá cesta někam vedla a mělo smysl ti věnovat svou pozornost.

Další rada zní: Trénuj. Nahraj se a poslechni si to. Pokud slyšíš jen monotónní proud slov bez emocí a plný nudných výplní, tak to oprav. To není slabost, to je prostě příprava. A když máš dar mluvit z patra? Gratuluju. Ale i tak si napiš kostru, protože i improvizace občas potřebuje nápovědu.

Pamatuj – sólový podcast není deník, který čteš do zdi. Je to show. Tvoje show. A pokud ji zvládneš utáhnout jen vlastní energií a textem, jsi o krok dál než většina začátečníků.

Tak do toho!

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Začátečníci mají často jednu slabost: každou odpověď musí okamžitě okomentovat. „Jó, jasně!“ – „To je super!“ – „Souhlasím!“ … a host ještě ani nedomluvil. Jenže víš co? Někdy je lepší prostě… mlčet.

Ticho je totiž velmi podceňovaná zbraň. Dramatická pauza dokáže víc než tři rychlé „hm, jasně, rozumím“. Zkus se někdy po odpovědi na vteřinu odmlčet a uvidíš, co se stane. Host dostane prostor, rozvede svou myšlenku – a ty získáš odpověď s nečekaným bonusem. Anebo – přiznání, že přemýšlíš nad tím, co jsi právě slyšel, působí lidsky.

Můžeš si klidně dovolit chvíli ticha, nadechnout se a říct: „Tohle je zajímavé, musím si to srovnat v hlavě.“ V tu chvíli posluchači cítí, že se skutečně zapojuješ, a ne že jen sypeš připravené reakce jako stroj.Samozřejmě – reakce na hosta je důležitá. Empatie, údiv, vášeň – to všechno do rozhovoru patří. Ale chce to míru. Přehnané „wow, super, jojo!“ působí lacině.

Takže pamatuj: Neboj se ticha. To ticho totiž může udělat z tvého podcastu show, která má rytmus, hloubku a napětí.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Podcast o motivaci. Zní to dobře, že jo? Jenže… taky to zní jako padesát dalších podcastů, co už někde běží. A tvoje epizoda s názvem „Jak najít motivaci“? To je taková klasická univerzální nuda.

Teď si poslechni tenhle titulej: „Ztráta motivace ve třetím týdnu projektu.“
To už je jiná liga. To je konkrétní situace, kterou spousta lidí zná. A hlavně – má šanci, že si řeknou: „Jo, to je přesně můj případ.“

Tohle je totiž základní trik: univerzální téma je bezpečné, ale rychle vyšumí. Konkrétní téma je užitečné, protože dává posluchači důvod, proč si to pustit právě teď.A pozor – platí to i v oborových nebo firemních podcastech. Neříkej „budeme se bavit o marketingu“. To je jako říct „budeme se bavit o životě“. Zkus radši: „Jak vybrat správný slogan, když máš na stole dvacet nápadů a deadline zítra.“ To už je situace, do které se lidi umí vžít.

Takže až budeš plánovat další díl, zeptej se sám sebe: je tohle téma dost konkrétní? Nebo je to jen další vágní věta, co zní chytře, ale nic neříká?

Pamatuj – čím konkrétnější jsi, tím větší šance, že si tě posluchač zapamatuje. A že se vrátí, protože mu tvoje epizoda fakt něco dala.Univerzální rady najde všude. Ale tvůj podcast může být ten, kde dostane konkrétní odpověď na svůj konkrétní problém.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Jako moderátor máš jednu mocnou zbraň – přípravu. A víš, co ji dokáže úplně znehodnotit? Když se zeptáš na věc, kterou by sis během dvou minut našel na Googlu.

Host si tě pak nezařadí jako zvědavého průvodce, ale jako líného tazatele. A jeho respekt? Ten se ti začne sypat pod rukama. Samozřejmě nemusíš vědět všechno. Nikdo to po tobě nechce. Ale měl bys ukázat, že sis o hostovi něco zjistil. Že tě zajímá, co dělá. A že chceš jít dál než k všeobecně známým údajům.

Například: nikdy se neptej ve stylu „Vy jste pracoval v téhle firmě?“ – to ví každý, kdo má přístup k internetu. Radši se zeptej: „Pracoval jste na těchto projektech, s těmito lidmi – který klient byl pro vás nejnáročnější a proč?“ To už tě posouvá do role někoho, kdo zvídavě hledá detaily. Trochu té človečinky. Ať už je to seriózní postřeh, nebo klidně i drb – to záleží na tvém podcastu.

Ale hlavně: nikdy, opakuju nikdy, nezačínej rozhovor větou „Tak nám o sobě něco řekněte.“ Host, který tohle slyší, by si měl okamžitě sundat sluchátka, odmontovat port a odejít.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Tohle je klasická past začátečníků. Host řekne něco vtipného – a moderátor okamžitě přihodí svůj vlastní fór. Protože nechce být pozadu. Jenže výsledek? Přestřelka vtipů, která zní spíš jako přeřvaný kabaret.

Moderátor by měl umět nechat hostův humor rezonovat. Ne pokaždé dorovnávat nebo přebíjet. Protože i když jsi sám od přírody vtipný, tvoje role moderátora rozhovoru tě posouvá do specifické pozice. Pozornost má být hlavně na hostovi. On ti věnuje svůj čas, on spoluvytváří obsah tvého podcastu. Tak mu ty jeho humory nech doznít.

Jasně, je to tvoje show. Ty ji můžeš otevřít mega vtipným úvodem, pokračovat nečekanými otázkami nebo sem tam popíchnout provokativní poznámkou. A pokud máš dar originálního smyslu pro humor, buď za to vděčný a ber to jako mocnou zbraň. Ale – nepoužívej ji proti svému hostovi. Protože v tu chvíli se necítí jako partner v rozhovoru, ale jako soupeř v ringu.

A jestli máš potřebu mít první i poslední slovo, je to taky v pořádku. Jen to přiznej nahlas. Udělej si stand-up show, monolog podcast nebo projekt, kde bude jasné, že nejde o klasický rozhovor, ale o hru o lepší pointu.

Tak hodně štěstí.



+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz

Tímhle si musí projít asi všichni. Jako podcaster začátečník máš touhu dostávat stejně třeskutě vtipné odpovědi svých hostů, jaké slyšíš u konkurence. Takže máš plán: použiješ stejnou otázku, na kterou už host odpověděl jinde. Proč? Protože výsledek byl přece vtipný, virální a kontroverzní. A v titulku to dobře fungovalo. Tak proč by to nefungovalo i u tebe, že jo?

Jenže ouha. Host už ten vtípek říká posté. Automaticky, bez jiskry. A ty místo „wow efektu“ dostaneš šablonovitou odpověď, kterou tvůj hrdina trousí v každém rozhovoru. A posluchači si řeknou: „Jo, to už jsem slyšel…“ A magie okamžiku je pryč.Rešerše před rozhovorem je základ. Ale neděláš ji přece proto, abys něco kopíroval. Děláš ji proto, abys našel v rozhovorech konkurence díry. Nedořečené věty. Myšlenky, které zůstaly viset ve vzduchu. Tam je tvoje šance.

A zkus to třeba takhle: „Před pěti lety jste řekl tohle – cituji… Platí to pořád? A proč?“ Najednou máš novou pointu, nový kontext – a hosta, který musí přemýšlet. A možná ti tak vypotí i originální titulek.

Takže ano, klidně poslouchej rozhovory ostatních. Ale neptej se na stejné věci s nadějí na originální odpověď. Protože opakovaný vtip není vtipem. Je to jen replay.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www,jakubvilis.cz

Pozvat si do podcastu áčkového hosta je vlastně razítko úspěchu. Znamená to, že máš publikum, čísla a něco, čemu se říká fejm. Gratuluju – vytvořit z nuly koncept, za který ti lidi ještě navíc platí, není samozřejmost a zaslouží respekt.

Ale pozor. Pokud do studia posadíš jednoho z nejlepších moderátorů v zemi, riskuješ, že se rozdíl mezi vámi ukáže v celé nahotě. Jestli to vezmeš stylem „rovný s rovným“, jako když se spolu bavíte třeba ve fitku, všímavým posluchačům ten profesní rozdíl neunikne. A nebude to jen detail. Bude to slyšet a samozřejmě i vidět.

V podcastu nejsi sparring partner, jsi hostitel a manažer času. Ty určuješ téma a tempo. Ale bez toho nejdůležitějšího - tedy bez přípravy, bez dat, bez jmen a citací, kterýma chceš argumentovat, prostě před zkušeným matadorem vyzníš – jak to říct kulantně – blbě.

Takže ano, pokud máš koule a možnosti pozvat si prezidenta nebo nedostupnou celebritu, tleskám. Ale pak je to na tobě. Buď tu příležitost využiješ – nebo pohřbíš. 

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Tohle je klasický nešvar, který vypadá nenápadně, ale může tě připravit o spoustu zábavy. Vypadá to asi takto: Moderátor se nadechne, položí otázku – a místo aby dal prostor hostovi, pokračuje směle dál ve stylu:
„A udělal byste příště tohle… nebo spíš tohle? Protože ono by to pak znamenalo tohle nebo támhleto…?“

No a host? Ten má pocit, že přišel místo rozhovoru vyplňovat dotazník. Takto si vybere z možností, které mu jako moderátor naservíruješ. Jenže tímhle stylem se připravíš o to nejcennější – o nečekané odpovědi.

Proč? Protože host nemusí přemýšlet. Jen si odškrtne jednu z tvých variant. A ty jako moderátor vlastně děláš tu kreativní práci za něj. Přitom realita mohla být daleko zábavnější, vtipnější, prostě úplně jiná, než sis představoval.

Co s tím? Začni u sebe. Poslouchej zpětně své rozhovory a všímej si, jak dlouhé otázky kladeš a jak na ně hosté reagují. A co dál? Příště si napiš otázky krátké. Jednoduché. A těch se drž. V záloze měj doplňující dotazy, které ti pomůžou jít víc do hloubky.

Pamatuj: tvoje role není odpovídat za hosta. Tvoje role je být zvědavý a připravit pro hosta sadu dotazů tak, aby tebe i posluchače překvapil.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Budu upřímný. Pamatuju si, jak jsem po svém asi pátém rozhovoru měl pocit, že jsem se stal profíkem. Všechno mi připadalo dokonalé. Hosté byli skvělí, já získával sebevědomí, a měl jsem pocit, že mi to jde samo a že jsem prostě dobrej. Jenže…  Nebyl jsem. Byl jsem pořád na začátku. A ty jsi teď taky.

Jasně, rozjet vlastní podcast je skvělé. Možná je to tvoje první mediální zkušenost. Najednou šéfuješ projektu, který pro tebe pořád ještě má nádech kouzla. Zeptáš se na dvacet otázek a dostaneš 20 upřímných odpovědí. Poslouchají tě úplně cizí lidi. Někteří tě pochválí, jiní ti dokonce zaplatí. Ta euforie je krásná – ale je zrádná.

A víš proč? Protože po pár dílech přijde první vystřízlivění. Poslechovost stagnuje. Hosté nejsou tak vtipní, jak sis představoval. Nápady se nehrnou. A ty máš pocit, že už jsi řekl všechno, co jsi mohl. Tady teprve začíná ta pravá práce.

Co tím myslím? Nepřeceňuj svůj vlastní styl moderování. Po pěti dílech žádný styl ještě nemáš. Je to jen začátek cesty. Rozhovor je totiž jedna z nejtěžších disciplín v médiích. A ty se ji teprve učíš.

Takže, sleduj profíky. Studuj jejich práci. Zkoušej různé typy otázek. Buď odvážnější v pokládání osobnějších dotazů, všímej si detailů, trénuj naslouchání. A počítej s tím, že si občas vyrazíš zuby. Naštěstí jen obrazně.  

Ale hlavně – zůstaň zvědavý. První opravdové krize teprve přijdou. A pokud na ně budeš připravený, nezlomí ti vaz. Naopak – posunou tě dál.

Tak hodně štěstí.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Když tvůj host nedokončí myšlenku, neznamená to, že ji máš dokončit za něj.
Zakončovat větu za hosta nepůsobí chytře. Působí to netrpělivě a nezdvořile.

Spěcháš někam? Ne. Tak počkej.

Host si chce odpovědět sám. A když mu každou myšlenku, každý údaj, každou pointu vezmeš z pusy, riskuješ, že ti řekne: „Ne, já jsem myslel něco jiného.“ A to je chvíle, kdy vypadáš jako snaživec, ale který je navíc mimo.

Takhle si u svých hostů renomé neuděláš. Budou mít pocit, že je mentorsky doplňuješ, jako by na to sami nestačili. A co je důležité? Přijdeš o moment překvapení, kdy tvůj host mohl větu dokončit úplně jinak, třeba vtipně. A posluchači? Ti tvoje doplňování taky neocení. Po pár epizodách je to začne pěkně štvát.

Tvoje role není být mluvčí hosta. Tvoje role je vytvořit svými otázkami poutavý příběh. A svým hostům připravit hodinu, kterou si užijí – a kvůli které se budou chtít vrátit.


+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Tohle vypadá jako drobnost, ale bude tě stát spoustu energie a času.
Pokládáš jednu skvělou otázku za druhou, ale dostáváš jednoslovné nebo strohé odpovědi.

Jedna z klasických chyb začínajících tvůrců, je zvát si do podcastu hosty, kteří sice mají skvělý příběh, ale neumí ho veřejně převyprávět. Často to bývají kamarádi, kteří jsou u piva extrémně zábavní, jenže ve studiu jejich vtipnost splaskne a jejich vyprávění zní jako školní referát.

Co se stalo? Pro tebe, jako moderátora, je studio jako obývák, ve kterém jsi doma. Pro hosty je to cizí prostor, kde sedí s mikrofonem před pusou, přemýšlí nad každým slovem, bojí se trapnosti a váhají, jestli můžou zmínit všechny detaily. Tohle bývá dost stresující okamžik.

Jako moderátor a producent ale můžeš takovou situaci zmírnit. Pokud už od začátku dostáváš strohé odpovědi bez šťávy, nahrávání klidně zastav – nejsi v živém vysílání. Promluv si se svým hostem a nabídni možnosti, které hosta uklidní. Například. Může se opravit a špatné části vystřihneš, můžeš vypípnout detaily které mají být utajeny, nebo jako moderátor doplníš fakta, když se host zasekne.

Ale i tak se může stát, že rozhovor nevyjde podle představ. A někdy je pro oba lepší tu epizodu prostě nevydat.

Přátelství má větší cenu než následné výčitky z nepovedeného dílu.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Možná jsi mezi kámoši ten, co umí všechny rozesmát. Možná máš cit pro vyprávění příběhů, a umíš načasovat pointu. A možná tě pochválili i ve škole za dramatické čtení. Gratulujeme. Ale jakmile zapneš mikrofon, všechno se mění.

Co mezi přáteli projde jako nadsázka, v podcastu může znít trapně. Publikum tě nezná. Host tě nezná. A vtip, který ti zněl v hlavě jako geniální glosa, nemusí ve výsledku vůbec fungovat. A co je horší – ani o tom nemusíš vědět. Ne každý nevyžádaný vtip totiž dostane zpětnou vazbu. Často se v takových momentech tváříme, že se to nestalo.

Humor je skvělý pomocník, ale ne každý fór, co tě napadne, musí jít ven. Vtip je jako chilli – když s ním umíš zacházet, může to být skvělé. Ale když to přeženeš.. sám víš jak dlouho to pálí.

Takže. Než vypustíš další „vtipný příměr“, zeptej se sám sebe: pomáhá to rozhovoru? Mysli na to, že tví posluchači mají jednoduchou možnost tě vypnout.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Někteří moderátoři vedou rozhovor jako výslech. Jedna otázka za druhou, tlak roste, a přitom si nevšimnou, že host si zběsile klepe nohou, uhýbá pohledem, a ruce má zkřížené na hrudi. Jeho tělo říká: tohle je mi nepříjemné. Ale moderátor pokračuje vesele dál. 

Jenže host není mluvící figurína.
Tak tady máš příručku, jak některé tyto signály číst:
-Když host uhýbá pohledem, nejspíš se necítí jistě. Zpomal ticho mu často pomůže víc než další dotaz.
-Napětí v ramenou, překřížené ruce - to je obranný signály. Vrať k lehčímu tématu. 
-Naklání se host směrem k tobě? To je naopak skvělý signál. Host ti důvěřuje. Ideální čas jít hlouběji.

A teď to hlavní. Tyhle signály nekomentuj nahlas. Tohle není koučink. A rozhodně to není terapie. Zmínit to můžeš v případě, pokud se dobře znáte nebo připravuješ rozhovory o traumatech.

Poslouchej pozorně, vnímej co vidíš, ale nehraj si na mentalistu.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Největší napětí v rozhovoru není v otázce. Ale v tom, kdy ji položíš.Začátečníci často jedou celý rozhovor na jedné vlně. Stejný tón, stejné tempo, žádné překvapení. A pak najednou BUM, vytasí „záludnou“ otázku, jakou nějakou zbraň.

Jenže ve výsledku to nezní jako součást rozhovoru. Spíš jako útok. Host ztuhne. Nebo se úplně stáhne.Zkušený moderátor ví, že se taková záludná otázka nepokládá z čista jasna. Přichází ve chvíli, kdy už máš hosta na své straně. Kdy víš, si udělal pohodlí a má chuť si povídat. Jak na to?

Zkus dodržet tyhle tři tipy:

1. Buduj důvěru hned od začátku. Tón hlasu, oslovení, úvodní otázka. To všechno má ukazovat, že nasloucháš. 
2. Pracuj s tempem. Zpomal nebo udělej pauzu. Střídej lehčí a těžší otázky.
3. Ke své záludné nebo jinak důležité otázce si udělej most. Nechoď od „Jak se máte“ rovnou ke grilování: „Proč jste loni odešel z firmy uprostřed krize?“ Nepříjemné otázky zasazuj do kontextu.

A nakonec:
Neboj se položit právě i svou těžkou otázku. Ne proto, že chceš hosta dostat do úzkých – ale protože mu dáváš šanci říct něco, co by jinak nezaznělo.

Představ si rozhovor jako tanec. Někdy musíš ukročit i do neznámého prostoru, jinak spolu budete celou dobu jen přešlapovat na místě.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Začínající moderátoři mají tendenci se omlouvat. Pořád. Jako by se báli, že dělají něco špatně. A možná mají pocit, že omlouvání zachrání jejich trému.

Ale realita je jiná: ty ten rozhovor vedeš. Ty z větší části určuješ jak bude rozhovor znít. Mít možnost pokládat otázky je privilegium, ne omluvenka. Když se budeš pořád omlouvat, budeš znít submisivně. A tvůj host tě bude vnímat jako nejistého průvodce. A to není role, ve které chceš zůstat.

Jasně, jsou momenty, kdy omluva dává smysl. Například, když skočíš do řeči, protože se host motá v kruzích svým myšlenek. Nebo, když přerušíš příběh kvůli nečekanému podnětu. Ale i tehdy stačí sebevědomě naznačit něco jako: „promiňte, můžu jen postřeh..“ — a jedeš dál. Neomlouvej se desetkrát za minutu. Zdvořilejšího moderátora to z tebe neudělá.

A hlavně: neomlouvej se za otázku, která je relevantní, ale třeba drsná. Nepříjemné otázky mají v rozhovoru své místo. Nepotřebují doprovod ve stylu: „omlouvám se, že vás tím obtěžuju“.

Ty nikoho neobtěžuješ. Děláš svou práci. Tak ji dělej sebevědomě. Lidi to mají rádi.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Některé rozhovory prostě nikdy neskončí. Jdeš dál, ale vlastně nevíš kam. Posluchači už dávno odešli a ty se pořád ne a ne rozloučit. Je to zlozvyk. Často vzniká z neodhadnutí správného momentu, kdy rozhovor uzavřít.

Stává se to i třeba podcasterům - kamarádům, kteří si prostě povídají bez scénáře. 
Dobrý rozhovor má mít vývoj. A nejlépe silnou pointu, po které už stačí jen poděkovat a pustit znělku.

Pokud tuhle linii překročíš a spustíš další kolo otázek, úplně rozmělňuješ svou předchozí práci.

Pamatuj — směřuješ k nějakému rozuzlení. Nějakému závěru. A to je chvíle, kdy je čas - v nejlepším skončit.

Připrav si pár závěrečných frází. Poděkuj hostovi. Poděkuj posluchačům. A jdi od toho.
Silné zakončení dělá silný dojem.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
linktr.ee/jakubvilis

Tuhle chybu poznáš hned. Vyskytuje se v korporátních podcastech a všem je za ní trochu stydno. Moderátor čte bez přípravy předložené otázky. Dotazy čte bez zájmu, jen už aby to bylo hotový. Tohle je častý problém podcastů, které někdo zadal marketingovému oddělení se slovy: běžte a něco vymyslete.

Výsledek? Bolí to všechny. Moderátora. Hosta. Posluchače. Každý slyší, že to drhne. A nikdo to nechce poslouchat.

Co s tím? Otázky si samozřejmě můžeš napsat. A dělají to i ti zkušení profesionálové. A už vůbec není ostuda úvodní otázku přečíst na kameru. Někdy je to dokonce nutné — když chceš správně představit hosta, zmínit tituly, pracovní postavení nebo důležitá fakta.

Otázky si napiš tak, aby při poslechu zněly přirozeně.  Sepiš si v bodech i drobné poznámky. A během rozhovoru je použij. Ptejte se dál, i když to nemáš ve scénáři.

I když nejsI profesionální moderátor a dostal si ten podcast befelem — zkuste si v té práci najít aspoň kousek upřímné zvědavosti. Posluchač to pozná. A ocení.
+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomáhám firmám a institucím vytvářet podcasty, které lidi opravdu poslouchají
linktr.ee/jakubvilis

To je častý začátečnický omyl. Někteří moderátoři začnou mluvit jako audiokniha s egem. Nasadí hluboký hlas. Používají dlouhé pauzy. Každá věta zní jako oscarový monolog.

Jenže podcast není tvá hlavní role v národním divadle. Posluchač nepotřebuje slyšet monumentální vnitřní monolog. Chce slyšet profesionála, který se ptá za něj.

Jasně, práce s hlasem je důležitá. O tom si povíme jindy. Ale když se soustředíš jen na to, jak krásně tvůj hlas zní, může se ti stát, že zapomeneš, co vlastně říkáš. Pak se z tvého podcastu stane spíš ukolébavka než poutavý rozhovor.

Pokud máš pocit, že tvůj hlas zní jako samet nebo tekoucí med, gratuluji. Ale většinou stačí, když ti bude rozumět.
+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomáhám firmám a institucím vytvářet podcasty, které lidi opravdu poslouchají
linktr.ee/jakubvilis

Pokud v podcastu říkáte slova jako diskurz, dichotomie, nebo kognitivní disonance, možná by bylo lepší se přihlásit na filozofickou fakultu. Ale bez urážky.

Čím složitěji mluvíte, a nepracujete v akademii věd, tím spíš zakrýváte to, že si nejste jisti svým názorem a věděním. Poznámka-odpozorováno. T

ohle vás lepším moderátorem určitě neudělá. Zní to elitářsky. Pro většinu posluchačů spíš nepřístupně.

Je pravda, že některé kruhy tuhle slohovou spartakiádu ocení. Pokud připravuješ podcast pro úzkou skupinu intelektuálů — proč ne.

Ale pro většinu obsahu platí: mluv srozumitelně. Ne proto, že by tví posluchači byli hloupí. Ale proto, že většina z nich nemá po ruce slovník cizích slov.

Takže, brzdi v žonglování s cizími výrazy. V podcastu je tvým cílem spojit se s posluchači, ne je ohromit.

Forma je volba. Ale srozumitelnost je služba.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomáhám firmám a institucím vytvářet podcasty, které lidi opravdu poslouchají
linktr.ee/jakubvilis