Začátečníci v podcastech mají často jednu typickou iluzi. Myslí si, že když otázku jen tak lehce naznačí, host ji nějak… dořekne za ně. Jako by byl jasnovidec. 

Jenže hosté telepatii většinou neovládají. A naopak, když místo otázky předneseš filozofický monolog o smyslu života, většinou se dočkáš odpovědi: „Jo, to je zajímavý.“ A tím to končí.

Tohle je přirozená začátečnická chyba. Snaha působit sofistikovaně, tajemně, nenápadně vést rozhovor do hloubky. Jenže bez systému a čitelnosti se ti tvůj host v té hloubce utopí. Když máš v hlavě konkrétní myšlenku, řekni ji jasně, klidně a jednoduše. Nepředváděj se a ptej se s upřímným zaujetím. Tvé dotazy nemají znít jako bakalářka z psychologie. Hosta i posluchače bude bavit tvůj skutečný zájem.

A pozor — tohle nepochopení se ti může stát i s kamarádem. Znáš jeho příběh, víš, čím si prošel. Ale pro posluchače je to úplně nový svět. Tvým úkolem je pomoct ho otevřít. Představit téma, přidat kontext a ze známých detailů udělat plastické a srozumitelné odpovědi.

Svým známým nesmíš jen jednoduše pinkat polovičaté otázky s vědomím, že „on ví“.
Protože posluchač, který jede metrem z práce domů, vaří oběd, nebo trénuje na půlmaraton se prostě neorientuje.

A to je celé tajemství: Nechceš být nejchytřejší člověk ve studiu. Chceš přece, aby díky tobě zněl chytře tvůj host. A když se ti to povede, posluchači si zapamatují i tebe.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů 
www.jakubvilis.cz