Znáte ten pocit. „Prázdno, navěky prázdno. Je to celé k ničemu. Každý jsme sám.“ Co děláte, když tenhle pocit vystrčí hlavu? Jdete na internet? Sníte něco sladkého? Masturbujete? Nakupujete? Opijete se? A co dělají ostatní? A zkoušeli jste už… neudělat nic?
Minutáž
0:00:00 Úvod
0:01:34 Rezignace na perfekcionismus
0:02:25 Téma: Když je mi úzko, zaháním to jinak, než bych chtěl
0:04:48 Výsledky: Nejpoužívanější maladaptivní copingové mechanismy
0:05:20 Těžké chvíle v proudu zkušenosti jsou normální
0:06:23 Struktura
0:06:56 Jídlo
0:11:22 Sladké
0:13:10 Internet
0:18:43 Masturbace / Pornografie
0:22:03 Můj pocit prázdnoty
0:23:18 Snaha mysli zaplnit se
0:23:43 Jak funguje rozptýlení v reálném čase
0:25:10 Nástrahy internetu
0:27:04 Proč odvykám
0:28:26 Jak odvykám
0:31:58 Sebelaskavost
0:32:59 Alkohol
0:33:17 Cigarety
0:34:54 Práce
0:36:18 Počítačové hry
0:36:37 Snění
0:37:08 Vaše rady
0:42:27 Omluva za výpadek obrazu
0:43:00 Zůstanu s tím
0:48:22 Louis C. K.: Prázdno, navěky prázdno
0:52:00 Přijetí vnitřního smutku
Internet. Pornografie. Alkohol. Drogy. Cukr. Nakupování. Přejídání. Sex. Počítačové hry. Existuje široká – ale poměrně ustálená – paleta věcí, ke kterým se uchylujeme, když cítíme úzkost, emoční bolest, stres, nedostatečnost, nejistotu, osamělost, nudu, prázdnotu, nesmyslnost… Jsou to vyrovnávací mechanismy, které si náš organismus vyvinul, aby unikl psychické a někdy i fyzické nepohodě. Ulevují nám, ale často si ještě více berou a mohou přerůst až v závislost.
Který váš copingový mechanismus vám dělá největší vrásky? K čemu utíkáte před tíhou života, ale raději byste to nedělali?
Ukažme si navzájem svou sbírku nešikovných strategií, kterými se vyrovnáváme s temnými chvilkami duše. A nalezněme tak v sobě soucit. Který je tou vůbec nejdůležitější ingrediencí potřebnou k vykročení na zdravější cestu.
Když je mi úzko, zaháním to jinak, než bych chtěl. Máš to TAKY TAK?
Odpověz v komentářích pod videem na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=wkzQVsLH2Og Nebo pošli přes Messenger na https://www.facebook.com/jiri.charvat hlasovou odpověď, která může zaznít. Za týden je z toho podcast.
Co cítíte k člověku, kterého míjíte na ulici? Máte k ostatním členům svého živočišného druhu přinejmenším rozporuplný vztah? Čím to je? Je to proto, že nám zasahují do osobního prostoru? Že jsou o tolik jiní než my? Nebo naopak tak moc stejní? Je na vině to, že nám ublížili? Nebo to, že nemáme rádi sami sebe? Projektujeme si do každého dalšího setkání něco, co není pravda? Proč je pro nás jednodušší cítit náklonnost k jednotlivým „člověkům“, ale vůči lidstvu jako takovému je to fuška? Má cenu se tím trápit, nebo je to normální? Jde to změnit? Svěřili jste se, jestli máte rádi lidi.
Minutáž
0:00:00 Úvod
0:01:38 Téma: Nemám rád lidi
0:03:16 Výsledky
0:03:46 Poděkování
0:05:02 23 % z vás nemá rádo lidi
0:11:22 17 % z vás lidi rádo má
0:17:10 Hlasová odpověď
0:20:38 Chci být v kontaktu s přívětivou stranou lidí
0:21:28 Jsou lidi jiní než já?
0:22:31 Nelze říct, že lidstvo je nějaké
0:23:40 Nejsme jen zrcadla?
0:24:45 Jsme výsledkem interakcí
0:25:30 „Léčebný“ pobyt
0:27:57 Spojené nádoby: vtah k sobě a vztah k ostatním
0:28:40 Hraniční porucha osobnosti
0:29:50 Všichni jsme na škále podle toho, jakou tvář nám svět ukázal
0:30:21 Lze odložit projekci?
0:30:55 Nic lidského mi není cizí
0:33:38 60 % z vás má ambivalentní vztah k lidem
0:40:18 Lidé dělají něco jiného, než chceme
0:45:02 Lidé vs. člověci
0:50:17 Tribalismus
0:52:14 Lidi, nebo programy?
0:55:10 Snažíte se mít rádi
0:59.20 Máte rádi podle toho, jak se máte
1:02:18 Potřebujeme je, ale neovládáme je
1:04:50 Pohledy na závěr
„Většina lidí je na prd... ve všem.“ –Louis C. K. Když míjíte na chodníku člověka, co cítíte? Sympatie, antipatie, sounáležitost, lhostejnost, podráždění? Očekáváte od lidí spíš to dobré, nebo to špatné? Jste rádi, že jste vyfasovali člověka, nebo to považujete za prokletí? Soudíte ostatní podle toho, jací jste vy, nebo myslíte, že jsou jiní? Vyhledáváte lidi, nebo se jich straníte? Kdybyste mohli na lidech cokoli změnit, co by to bylo? Fandíte lidstvu?
Nemám rád lidi. Máš to TAKY TAK?
Odpověz v komentářích pod videem na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=p9_RFVn7bjI Nebo pošli přes Messenger na https://www.facebook.com/jiri.charvat hlasovou odpověď, která může zaznít. Za týden z toho bude podcast.
Můžete si vybrat příští myšlenku? Nebo si prostě jenom všimnete toho dalšího, čeho si všimnete? A jak to mají ostatní? Vyzkoušejte si na vlastní hlavu, jestli máte svobodnou vůli. Pokud ne, co to znamená pro náš život? Co si lidé chodí už po staletí připomínat do meditací? Jim Carrey to popsal slovy: „Byl jsem týpek, co prožívá svět. Teď jsem svět, co prožívá týpka.“
0:00:00 Úvod
0:01:36 Téma: Nemůžu si vybrat příští myšlenku
0:01:50 Výsledky
0:02:32 Poděkování
0:03:45 Fikaný formát
0:04:58 50 % z vás si příští myšlenku vybrat nemůže
0:20:55 10 % z vás si příští myšlenku vybrat může
0:23:13 40 % z vás to má někde mezi
0:32:14 Iluze ega
0:34:23 Jak je to u mě
0:36:09 Psychedelický zážitek
0:39:32 Integrace
0:41:01 Sam Harris
0:43:53 Co lze zjistit v meditaci
0:45:51 Vědec s ovladačem
0:46:33 Iluze svobodné vůle
0:46:54 Meditace. Dáváme pozor
0:55:55 Experiment. Máte svobodnou vůli?
1:00:20 Celé se to děje samo
1:05:25 Vaše postřehy
1:07:07 Psychické nemoci
1:10:28 Vaše postřehy
1:16:47 No a?
1:17:43 Lajkujte, hodnoťte, sdílejte
1:18:33 Téma na nadcházející týden: Nemám rád lidi
Téma na nadcházející týden: Nemám rád lidi
Máš to TAKY TAK?
Nejkrásnější rozhovory jsou ty, při kterých zjistíme, že v hlavě toho druhého je to úplně stejně těžké, divné, strašidelné, zvrhlé a smutné jako v té naší. Že naše zkušenost není osobní prokletí. Že jsme prostě jenom… vyfasovali člověka.
Tohle je to nejvíc, co si můžeme dát v konverzaci. A přitom kolik z našich interakcí je takových? Sem tam se poštěstí, ale neumíme to zařídit pravidelně. Je to jako zabloudit v noci na dovolené v cizím městě na nádherné náměstí, ale druhý den už tam nedokázat trefit.
A tak někdy uplynou dlouhé týdny, měsíce, dokonce roky, kdy jsme s tíhou lidství sami. A uvnitř tleje až zarážející množství věcí, které jsme s nikým nesdíleli nikdy.
Pojďme to změnit. Pojďme společně otevřít skafandry a začít na sebe mávat. Pojďme konečně i ve veřejném prostoru otevřeně mluvit o tom, jaké to je být člověkem. Zkusme uprostřed internetu vytvořit odpočívadlo na dálnici bytí, kam si může kdokoli kdykoli přijít odfrknout. Že není sám, kdo v tomhle plave.
Na konci každé epizody nadhodím jednu věc, kterou obnáší lidská zkušenost. Ale o které se moc – nebo vůbec – nemluví. A zeptám se: Máš to TAKY TAK? (A jak s tím pracuješ? Jak ses s tím vyrovnal/a? Zkrátka cokoli, s čím si myslíte, že může být užitečné se na tohle téma podělit.)
Z těch nejotevřenějších hlasových zpráv v Messengeru a z nejupřímnějších komentářů na YouTubu, Facebooku a Instagramu poskládám týden na to podcast.
A jestli se jednomu člověku uleví, tak to stálo za to.
Téma na tento týden: NEMŮŽU SI VYBRAT PŘÍŠTÍ MYŠLENKU. Máš to TAKY TAK?
