Tato epizoda představuje konec naší první (a možná i poslední) podcastové série. Dříve než uložíme naši dostatečně uzrálou Kulturní šunku do mrazáku, si probereme aktuálně opět populární téma vampyrismu. Od nově zfilmovaného Nosferatu, přes Drákulovské klasiky, až  po knihy Jiřího Kulhánka. Zazní několik kulturních tipů, několik nejapných vtipů a veledůležitých rozumů. Však to znáte. Dobrou chuť a ruměnec do tváří. 

Nejstrašidelnější ze všeho je vydat díl s takovým zpožděním, že i sami autoři se děsí, jaké kostlivce v něm zanechali. Dočkáte se série retro-filmových hororových doporučení, a díky tomu, že díly nestříháme, i jednoho hororu současného. A to, trapnosti z nepovedeného vtipu, který bude Christiana strašit až do samotného závěru dílu. Bojte se.

Ve třiadvacáté epizodě se podíváme na slizký zoubek překvapivě kvalitní animované sci-fi žánrovce Scavengers Reign. V mokvajících ranách plných spor, kyseliny a scénáristicky chutné deprese 70. let se budeme pitvat poměrně dlouho, přesto si ale v druhé půlce uděláme odskok na další ne nutně retro animované přírůstky posledních let. Kačeří příběhy a jejich remake, Želvy Ninja, Invincible a X-Men 97.

Než se ve dvaadvacáté epizodě pustíme do odlehčené kritiky nového třetího Deadpoola, uděláme si děravé shrnutí předchozích dvou filmů, Honza se znechutí nad posledním Flashem a faktem, že DC kopíruje Marvel i v nostalgii, Christian vysvětlí, proč on, a zřejmě i ostatní lidé nemůžou přestat koukat i na blbé komiksové filmy, společně se pak znechutíme nad tím, jak herecká hovada kazí filmové plány Marvelu a DC, a v návaznosti na to si řekneme, co si myslíme o čerstvém odhalení náhradního plánu Kevina Feigeho. Aby dramíček nebylo málo, poví nám v závěru Honza, proč Partička, potažmo celá improvizace stojí za vyliž-zapařený-kostým, a proč všichni akční herci v Hollywoodu „dozajista“ sypou (rozuměj berou bonbónky na velký svaly).

Sendvič je tak dobrý, jako jsou kuchařovy ingredience. Proto není divu, že na celém japonském sendviči si asi ne každý pochutná. Skládá se celkem ze čtyř částí. Dozlatova rozpečený křupavý toastový chléb, který je nejkvalitnější a drží celou epizodu pohromadě, tvoří jeden z nejlepších anime přírůstků poslední doby – seriál Frieren: Beyond Journey’s End. Jako kachny na jezeře nemáme problém se chlebem ládovat přes půl stopáže. Šunku uvnitř chleba reprezentuje další anime počin -  Delicious in the Dungeon, který je přímo stvořený ke konzumaci s vaším vlastním obědem. Další přísadou je salát, koprodukční seriál Blue Eye Samurai, u něhož bohužel hodně záleží na stáří. Asi vás překvapí, ale pokud ho budete hodně odkládat, šance je, že ho ze sendviče raději vyhodíte, aby vám nezkazil zažívání. Trpkou, ale výživnou omáčkou celého sendviče je hraný seriál Šogún. Každá omáčka dodá sendviči šmrnc, ale pokud to s ní přeženete, může vám spálit vaše emocionální chuťové pohárky. Až s námi budete sendvič konzumovat, dozvíte se, jak Honza i Christian poprvé přičichli ke skutečnému Japonsku, jak je to s rozcapenými tisíciletými elfy, proč by mohli mít japonští perverti vypracovaná lýtka, proč si Honza z Japonska dovezl figurku a ne panenku, a možná se i podivíte, proč když je jedna z nejdůležitějších postav celé epizody bojovník Himel, nepadne ani jeden trapný vtip na Himmelhergott. Tak dobrou chuť a itadakimasu!

Jubilejní dvacátý díl věnujeme druhé části Duny, nebo jak jsme ji mimo řeč překřtili na remake Monty Pythonova Života Briana. Christian bude tentokrát do mikrofonu šeptat, až ho to samotného při kontrole nahrávky bude pálit více jak písek v močové trubici na Arrakisu, a Honza si maličko pospí a probrázdí na červu duny svých snů, když Christiana neprozřetelně vydráždí ke komentáři filmového soundtracku. Mimo pár zákulisních informací k technické stránce produkce, se také dozvíte, co se dá stihnout za 6 měsíců guerrillové války, když do toho šlápnete po Muad’Dibsku, nebo proč, když chcete rozpoutat vesmírnou genocidu, je dobré poslouchat maminku.

V devatenáctém díle, jak už název napovídá, se budeme bavit nejenom o retro sbírce filmů z přelomu tisíciletí, ale také celkově o paralelách reality, herních simulací a virtuálních světů. Nejdříve doporučíme čtveřici tematických svázaných filmů pro vaše nezaplněné sci-fi večery (Dark City, The Thirteenth Floor, eXistenZ a Matrix) a poté si pokusíme trochu zapolemizovat nad otázkami typu: žijeme i my v simulaci? Jsme to nejlepší, co ve vesmíru vzniklo a vznikne? Žili dinosauři ve futuristické Dubaji a používali virtuální realitu? Vybrali by si giboni červený, nebo modrý banán? Proč vnímáme naše biologické schránky jako omezení pro vymanění se z případné simulace a co by potvrzení této teorie znamenalo pro společnost? Ve zbytku stopáže si doporučené filmové kvarteto rozebereme v detailu v návaznosti na koncept epizody, a i přes spoilery shrneme, proč je má cenu stále vidět. (Post epizodový nerd check: Quake 3 Arena vyšel v roce 1999).

Vzhledem k čerstvě oslavenému ročnímu jubileu Kulturní šunky si v úvodu osmnácté epizody uděláme menší ohlédnutí a shrnutí dosavadních statistik, abychom se ve zbytku stopáže mohli dosytnosti věnovat poslednímu filmu Ridleyho Scotta: Napoleon. Zhodnotíme, zdali má film vlastně cenu vidět, když nás do budoucna čeká nekrácená 4 hodinová verze na platformě Apple TV+, zabředneme do bahna historické věrnosti a naturalistické povahy válečného utrpení, zvedneme obočí nad toxickým vztahem mamánka Napoleona a jeho nevěrné Josefíny a posteskneme si nad vybledlou paletou barev současných historických dramat. Závěrečnou půlhodinu dílu poté věnujeme rychlému shrnutí dosavadní režisérské kariéry Ridleyho Scotta, vychválíme Dobrý ročník a zaskřípeme zuby nad posledním vývojem Alien universa. Veselé Vánoce a bon appétit.

V sedmnácté epizodě nenaskočíme na marketingovou vlnu Barbenheimer a budeme se věnovat výhradně tomu méně výdělečnějšímu z dvojice: Oppenheimerovi Christophera Nolana. Poté co si projdeme pár zajímavých produkčních informací, zaujmeme diametrálně odlišná stanoviska začínající u překvapivě vlažného zážitku z IMAXu. Zatímco Honza bude převážně pět chválu a podotýkat, že film viděl pouze jednou, Christian bude pronášet soudy příkřejší než Výbor pro neamerickou činnost a doufat, že film uvidí právě pouze jednou. V druhé půlce ale víceméně nalezneme společnou řeč a shodneme se, že filmu by prospělo trochu nůžek, trochu srdce a trochu hororovější dramatizace. O tom jaká bomba na vás čeká v závěru, proč v kině nejíst a nechodit na záchod, kam dál povede SCU (Scientistic Cinematic Universe), a co má CGI společné s malými dětmi se už budete muset přesvědčit sami.

Po delší odmlce se v šestnácté epizodě věnujeme žánru Misery porna, který pokud neznáte, tak vám celkem věrně popíšeme, proč se mu velrybím obloukem vyhnout. V připraveném formátu si zhodnotíme americký film Velryba, český Banger a koprodukční Trojúhelník smutku, jež vám každý dokáže alespoň částečně smazat dobré pocity z probíhajícího dne. Přes Honzovy fatfobické slovní hříčky a baterie chybně stupňovaných přídavných jmen se zdárně projíme přes klady i zápory jednotlivých filmů, oceníme jejich sporadický humor a novoty, abychom se v druhé kratší části mohli věnovat seznamu dalších žánrových doporučení. Úplným závěrem si pak společně popláčeme nad našimi prvními dětskými traumaty, za které většinou mohou animované filmy. Zdravíme z Ostrova vážek a Bažiny beznaděje.

V patnácté epizodě si nejdřív uděláme krátký výlet do dětství a zavzpomínáme na Star Trek: The Next Generation, abychom měli reaktor připravený pro warp do hlavní náplně epizody: třetí sérii seriálu Star Trek: Picard. Nejdříve přiblížíme premisu děje, abychom se bez rušení mohli transportovat do děje a zaměřit naše kritické „fázery“ na staronové hlavní postavy, kde zcela novou kapitánskou posilu Honza v mžiku překřtí na Kapitána Debila. O kousek dále si oddechneme, že v seriálu chybí postavy napsané na sílu době, a po vzoru „neuvědomělého patriarchátu“ si projdeme od mužských postav k ženským, až nakonec skončíme i u androidů. Christian bude tentokrát s Honzou hodně polemizovat o tom, co je a co není dobře vyřešená část scénáře, na Bath’Lety ale nedojde, a vlastně se ukáže, že Honza v lecčems udělal dobře, když se první dvě série nepustil. Přesto bude ale poměr negativ a pozitiv nebývale vyvážený a na naše závěrečné hodnocení si budete muset počkat až do druhé půlky stopáže. So, hit the play button ensign and engage! Qapla!

Ve čtrnácté epizodě si (překvapivě za střízliva) povídáme o posledním přírůstku do pomalu vařeného univerza Johna Wicka: John Wick Chapter 4. Zmíníme připravované spin-offy i pár zajímavých historek z natáčení, velkou část věnujeme připodobnění děje filmu k počítačovým hrám typu Hotline Miami, nasdílíme naše bezprostřední dojmy k citované popkultuře, celkem zamlaskáme nad over-the-top humorem, designově vypiplanými filmovými postavami,  scénami a choregrafií nejen bojů, ale hlavně také kamer. Zhruba v půlce pro jednou neocumláme pytlík Tomu Cruisovi, Peteru Jacksonovi, ani Keanu „Divadelně topornému prknu“ Reevesovi, ale Scottu „Killa“ Adkinsovi, který si pro nás film zaslouženě ukradl. Už jako tradičně v závěru zmíníme hudbu a kopneme si do Marvelu, a shodneme se na tom, že kdyby už žádný další John Wick nevzniknul, zůstaneme spokojeni.

V naší dosud nejdelší epizodě si budeme klást otázku, proč si Disney nevytáhne hlavu ze zadku a nestrčí si tam všechny svoje filmové vesmíry. Jejich neustálé virální rozšiřování nám už totiž delší dobu způsobuje značné mrzení. Honza utne Christiana při přílišné snaze rozebírat teorii filmových barev, aby ho na sebe o kus dál nechal prásknout svoje nerdské komiksové začátky. Kromě Disneyho si pak uděláme také větší výlet do jiných filmových vesmírů, propadáků i překvapení, a zavzpomínáme si, jak jsme se s tímto konceptem vlastně původně seznámili, a jak by bylo někdy lepší, kdyby se tak vůbec nestalo (mluvíme o tobě, Alien vs. Predator). Dále se zastavíme na momentu hororů, a jeho found footage subžánru, a filmů Kevina Smithe, které nám kdysi odšpuntovaly zátku našich filmových úvah. v neposlední řadě se probrouzdáme apokalyptickou krajinou monster filmů a filmů Mártyho Řezníka, což je v podstatě jedno a to samé.

Na druhý únor se tematicky zaměříme na kvalitnější filmy, hry a seriály, které do velké míry kopírují nestárnoucí klasiku Groundhog Day. O tomto „originálu“ se dozvíte pár zajímavostí ze zákulisí natáčení, jako například proč mají tento film rádi křesťané, nebo v jaké jeho kopii si zahrál scientologický Alfa samec malého vzrůstu. Díl se nese překvapivě v nekonfliktní atmosféře a tak kromě pár přátelských popíchnutí bude jediný, kdo to nakonec schytá trochu víc Adam Sandler a neumytí kulturisté, kteří chodí do kina přímo po tréninku.

V návaznosti na náš vzpomínkový desátý díl pokračujeme čeřením podcastových vod hodnocením druhého Avatara. Úvodem se poněkud brodíme, vyslechnete si nevyžádaná doporučení na náštěvu více pražských kin, Christian bude opět slintat z Imaxu, Honza opět odhalí šokující twist ze soukromého života (je otec), a popřemýšlíme, co pan režisér plánuje se svým CGI týmem v budoucích letech. Oceníme především vizuál, charakterově propracovanějšího záporáka a atmosféru letních prázdnin, kam si Sullyovi s Jakem „mariňáckou gumou“ odskočili na dovolenou, aby se vyhnuli válečné vřavě, která přeci v podobných Disneyovkách nikoho nebaví. Proč by taky měla, když se přes dvě hodiny můžete koupat s vesmírnými murénami a plejtváky. Někde ta půlkou plavby nám začne u člunu slušně drhnout motor, a tak se aspoň vysmějeme konceptu recyklovaných scénářů a ledabyle zase olízneme pytlík Peteru Jacksonovi. Na závěr už dočista vaříme z vody a tak se dozvíte, co plánujeme v dalších dílech, pokud nám to lenost dovolí.

V konečně skutečně jubilejním desátém díle se podíváme do minulosti a otevřeme společně Pandořinu skříňku, ze které bohužel nevylétne naděje, ale pouze první Avatar, sezónní choroby v podobě nastydlého pokýchávaní mimo mikrofon, Honzova naivní radost a Christianovo negativní edge-lordství. V hodnocení Cameronova vizuálního opusu nepochybně inspirovaným skladbami Eiffel 65 se shodneme jen na mále, ale nezabrání nám to rozebrat speciální efekty, pohádkový escapismus, charakterovou plochost a sci-fi rape Avatar style. Jediný důvod proč takto nerozvážně testujeme naše přátelství, je samozřejmě kina opanující dvojka, se kterou se popasujeme v jedenáctém souběžně vycházejícím díle.

Po delší odmlce přicházíme s vánoční nadílkou tipů u čeho se o svátcích rozvalit na kanapi, u čeho se plánujeme válet my, a co se v budoucnu budeme snažit ládovat do chřtánu svým potomkům. Honza nasdílí, který z vánočních (doslova) evergreenů je mu doma láskyplně pouštěn i několikrát do roka, a Christian konečně najde publikum pro svůj dlouho dušený hejt, popustí z uzdy svého vnitřního Krampuse a naplive na koleje Polárnímu Expressu. Přes naše oblíbené oslí můstky zabředneme do témat, která s Vánocemi vůbec nesouvisí, jako jsou například kvalitní 2D, loutková a stop-motion animace v Čechách, a poodhalíme, čemu se hodláme věnovat v nadcházejících dílech v roce 2023. Štastné a Veselé, šunkožrouti.

V posezónní sklizni se dozvíte, jestli druhá půlka první série Rings of Power obstála pod náporem našeho úvodního vlažného nadšení. Spoiler alert: ne. Utrousíme sice mimoděk něco chvály, ale stejně tvrdě jako Halbrand tepal do železa v Númenoru , budeme i my tepat do scénáře, nelogičností v chování postav, a pro nás zbytečného fan-servisu. Rozdáme pár nových přezdívek, pobavíme se o tom, proč má Galadriel oči jenom pro pytlík a konečně řešení, a proč by si mnozí Chluponozi měli trochu vyladit léky, aby jejich chování ovlivňovala jenom jedna z person sídlící v jejich hlavě. V závěru vyhlásíme most-valuable playera první sezóny a shodneme se na tom, že přese všecku snahu a klady naše oči vždycky upřednostní režisérský pytlík Peter Jacksona.

Úvodních 20 minut tentokrát věnujeme spoiler-free nalákání na opus medium Petr Jákla, abychom si ve zbytku času mohli společně zanadávat nad produkční a technickou úrovní současného českého filmu. Zamyslíme se, proč se podle nás v ČR netočí mnoho filmů podle kvalitních scénářů, a proč si Jákl poklonu minimálně za produkční práci na svém historickém filmu nepochybně zaslouží. Christian nasdílí pár čísel ke světovým historickým velkofilmům a Honza po vzoru Rings of Power vytáhne znalosti Žižkovské z útrob nejcitovanějšího zdroje středoškolských studentů, Wikipedie. Než se v závěru podíváme na lví zoubek nejvíce guilty-pleasure momentům, zabředneme do hluchých jeskyní Jáklova scénáře, Christian pochválí chybějící mystiku a Honza zahoří pro představu nastíněné postavy Landova kejklířského Merlina, vrhajícího ohnivé koule. Poslední minutu věnujeme trapným glosám, které se nikam jinam nevešly, ale stejně k naší újmě musely zaznít.

Šestý a zatím nejdelší díl věnujeme novému počinu Amazonu ze světa Středozemě. Neubráníme se srovnávání s trilogií Petera Jacksona a kritice marketingu, woke a anti-woke movementu, které jsou ve výsledku mnohem obtížnější než sledování celého seriálu. I přes šovinistické vtipkování odhalíme také svoji dobrosrdečnou feminní stránku, když část stopáže věnujeme účesům elfů a kotletám trpaslic, Honza si v návaznosti vypůjčí poetickou mluvu elfů, aby vás seznámil se svým "hlubokým" názorem na Galadriel, proškolí Christiana v loru Tolkienových postav, a Christian bude jako obvykle zabředávat do příběhové a symbolické stavby seriálu, technických parametrů a nasdílí, proč je dnešní publikum zmlsané a ofrňuje nos nad CGI, když se ještě před nedávnem jako husa nechávalo hojně vykrmovat polystyrenovými kulisami.