V konečně skutečně jubilejním desátém díle se podíváme do minulosti a otevřeme společně Pandořinu skříňku, ze které bohužel nevylétne naděje, ale pouze první Avatar, sezónní choroby v podobě nastydlého pokýchávaní mimo mikrofon, Honzova naivní radost a Christianovo negativní edge-lordství. V hodnocení Cameronova vizuálního opusu nepochybně inspirovaným skladbami Eiffel 65 se shodneme jen na mále, ale nezabrání nám to rozebrat speciální efekty, pohádkový escapismus, charakterovou plochost a sci-fi rape Avatar style. Jediný důvod proč takto nerozvážně testujeme naše přátelství, je samozřejmě kina opanující dvojka, se kterou se popasujeme v jedenáctém souběžně vycházejícím díle.