🎙️ Epizoda 21: V této epizodě se podíváme 👀 na královnu Viktorii z trochu jiné perspektivy – skrze čočku fotoaparátu! 🎞️ Podíáme se na viktoriánskou posedlostí obrazem, truchlením ve fotografii 🖤 i tím, jak se z panovnice stala první vizuální influencerka impéria.
Dozvíte se:
👑 proč Viktorie sbírala fotky služek, kuchařů i nahých Highlanderů,
📚 jak katalogizovala portréty svých dětí v luxusních albech,
💀 proč věřila, že fotka uchovává duši zesnulých,
🌍 jak se díky fotografii stala známou tváří v Indii, Kalkatě i na pohlednicích z Nového Zélandu.
A taky, co měl společného John Brown s rámečky na nočním stolku a proč měla královna v albu víc mrtvých než živých 📷🪦.
🎙️ Epizoda 20: ✨ Tentokrát se podíváme na to, jak britské aristokratky 19. století předběhly Picassa, dadaismus i Instagram. V době, kdy měly „dámy z vyšší společnosti“ sedět rovně a mlčet, vzaly do ruky nůžky, lepidlo a fotografii – a začaly tvořit vizuálně vtipné, subverzivní a často zcela absurdní fotokoláže.
🐒 Nalepily hlavy příbuzných na těla opic, slepic, růžových poupátek nebo kentaura.
🎩 Parodovaly společenské role, ironizovaly portrétní konvence a v soukromých albech vytvářely svět, kde se realita míchá s fantazií.
👑 Poznáte příběhy Kate Gough, Lady Filmer a dalších kolážistek z tzv. Upper Ten Thousand, které místo uměleckých manifestů lepily karikatury princů a flirtovaly vizitkami.
Dozvíte se také, jak koláže reagovaly na dobové vědecké teorie (ano, Charles Darwin v opičím těle!) i proč byl kroket nejrafinovanější předehrou viktoriánské éry.
🔎 Klíčová slova: viktoriánské koláže, aristokratky, ženský humor, salonní fotografie, carte de visite, vizuální kultura 19. století, Lady Filmer, Kate Gough, ženské dějiny umění, fotomontáž, meme v historii
🎙️ Epizoda 19:✨ Oscar Gustave Rejlander a Henry Peach Robinson 📸– dva muži, kteří fotku povýšili na inscenované drama hodné královského salónu…
🖼️ V této epizodě se podíváme do doby, kdy fotografie snila o tom být malbou, a fotografové skládali negativy s vážností operního libreta. Dozvíte se:
🔹 proč měla každá polonahá žena v obraze morální poselství
🔹 jak vznikla fotografie složená z 30 negativů
🔹 co dělal princ Albert, když mu Viktorie zrovna nevládla v ložnici
🔹 jak Rejlander i Robinson inscenovali smrt, hřích, ctnost… a taky trochu kýč
🔹 proč viktoriánští diváci plakali i ječeli zároveň
🎭 Od moralizujících fotografií přes prerafaelitský cosplay až po první photoshop s nůžkami a lepidlem – tahle epizoda ukazuje, že fotografie nemusela zachytit pravdu, stačilo, když se tvářila, že má smysl.
V téhle epizodě Ucha fotografie 🎙️ jsem si nasadila brýle 19. století a vydala se do pařížského ústavu Salpêtrière 🏥. Místo léčby tam ale ženy často čekala diagnostika „hysterie“ – což mohlo znamenat cokoliv od smutku po menstruaci ve špatnou chvíli. 🙃
Ředitel Jean-Martin Charcot miloval fotografii, protože z ní se mohli lidé poučit o vzhledu historie. Dokonce měl oblíbenou modelku Louise Augustine Gleizes, která se stala hvězdou lékařských seancí ✨. Druhou hvězdou byla Blanche Wittman, jež přežila hysterii, ale ne radiologii – a skončila bez rukou u rentgenů. 📸💀
Jak raná fotografie formovala obraz šílenství? Proč vypadaly fotky nemocných žen jako romantické obrazy? A co s námi dělá pohled na bolest, který je až esteticky krásný?
Připravte se na mix vědy, moci, patriarchátu a focení v době, kdy vám foťák mohl zničit víc než duši. 🧠💣
🎙️ Epizoda 17: Jak vypadaly první válečné fotografie? Kdo je tvořil, proč, a co (ne)směl zachytit?
📷 Seznámíte se s Rogerem Fentonem, britským fotografem Krymské války, který vyfotil 350 snímků bez jediné mrtvoly. Jeho mise? Uklidnit britskou veřejnost a přesvědčit ji, že válka je noblesní opereta – ne katastrofa.
⚰️ Protikladem je Mathew Brady, vizionář americké občanské války, který (přes šedý zákal) vytvořil síť terénních fotografů a přinesl do galerií první šokující snímky mrtvých vojáků. Jeho výstava The Dead of Antietam navždy změnila vnímání války ve vizuální kultuře.
🩺 A mezi nimi stojí Florence Nightingale, zdravotní sestra-reformátorka, která místo snímků přinášela reálnou záchranu životů. V době, kdy kolodium sloužilo nejen jako fixační roztok pro fotografii, ale i jako dezinfekce.
💥 Epizoda nabízí pohled na:
– Krymskou válku (1853–1856) a PR strategii britské armády
– Americkou občanskou válku (1861–1865) a brutalitu zachycenou objektivem
– rozdíl mezi obrazem a realitou ve válečné fotografii
– vznik válečného fotodokumentu, manipulaci a morální dopady obrazu
📍 Klíčová jména a pojmy:
Roger Fenton, Florence Nightingale, Mathew Brady, Alexander Gardner, Gardner’s Photographic Sketch Book of the War, The Dead of Antietam, Krymská válka, Americká občanská válka, kolodium, válečná fotografie, PR ve válce, historie fotografie
🎙️ Epizoda 16: Tahle epizoda Ucha fotografie vás vezme na do časů, kdy začala provokovat. Dozvíte se, kdo byl František Fridrich a proč jeho stereoskopické akty spustily skandál v Praze už v roce 1856. Seznámíte se s pařížskou „ligou foto-erotiků“ – Félixem Moulinem, Auguste Bellocem, Braquehaisem, Gouinem, Villeneuvem a jejich kolekcí „akademických studií“, které spíš než do ateliérů mířily pod pult.
Z Paříže se přesuneme do viktoriánské Anglie, kde vládne morálka – ale taky Henry Hayler, první pornoproducent s archivem čítajícím 130 000 erotických snímků. Podíváme se, jak se erotické fotografie šířily poštou jako „francouzské pohlednice“ a jak Comstockův zákon v USA vedl ke kriminalizaci vizuální rozkoše.
🎨 Dozvíte se:
Proč se akty musely fotit se sádrovým sloupem.
Jak se z pornografie stal „studijní materiál pro malíře“.
Proč byly některé fotografie „gynekologicky precizní“.
Co dělal Gustave Courbet s obrazem „Zrození světa“.
A proč se v koupelně jednoho tureckého diplomata schovával největší vizuální šok 19. století.
📷 Klíčová jména a témata:
František Fridrich, Félix Moulin, Henry Hayler, Auguste Belloc, Gustave Courbet, Zrození světa, stereofotografie, erotická fotografie, Comstockův zákon, francouzské pohlednice, viktoriánská morálka, akt ve fotografii, 19. století, pornografie, akademická malba, vizuální kultura, cenzura
V dnešní epizodě Ucha fotografie se podíváme na české průkopnice, které ve 19. století přehodily zažité normy a začaly místo vaření večeří vést fotografické ateliéry 📸💪. Od Terezie Dela Bunzlové, která si jako první v Čechách zapsala fotografickou živnost, až po Karolínu Tietz-Gallatovou, která svým kreativním přístupem a jemným humorem nejen ve fotografii ale i ve svých dílech komentovala tehdejší společenské poměry 🎨✨. Prozkoumáme také příběhy Bohumily Bloudilové, která si založila vlastní ateliér v Kolíně, a Johaně Fiedlerové, která přivedla fotografii na novou úroveň 📷🔝. Tyto ženy nejen že překonaly společenské překážky, ale vytvořily silný podnikatelský základ, na němž dnes stojí i celá česká fotografická tradice 👩💼💡.
🎙️ Epizoda 14: V této epizodě Ucha fotografie se přeneseme do časů, kdy české ateliéry voněly éterem, rukama se šířil dusičnan stříbrný a portrét bez papundeklové skály nebyl považován za seriózní. Seznamte se s Jindřichem Eckertem – pánem vizitek, umělých lanových parků a portrétním králem Malé Strany – a Františkem Fridrichem, který vystavoval akty za plentou, sbíral pohledy z Ameriky a nakonec dobyl celou Evropu. Dva slavní fotografové, dvě neotřelé cesty, a na konci... dvě dcery s foťákem v ruce.
🎙️ Epizoda 13: V této epizodě podcastu Ucho fotografie propadneme první virální horečce v dějinách fotografie – vizitkománii. Podíváme se, jak podnikavec Disdéri proměnil portrét ve fastfoodovou sérii na kartonku a jak se Nadar, pařížský bohém v balónu, zoufale snažil zachránit čest fotografie (a někdy i vlastní život).
🎙️ Proč Disdéri radši fotil 8 póz najednou a jak se mu do ateliéru nacpal samotný císař Napoleon III.? 📸 Jak Nadar osvětloval Paříž rudými plynovými nápisy, fotografoval katakomby a přitom odmítal mazat vrásky svým slavným zákazníkům? 💥 A co mají společného vizitky, první epidemie selfies a rozmazané slunce v impresionistickém obraze?
🎙️ Epizoda 12: V této epizodě podcastu Ucho fotografie se vydáme do viktoriánské Anglie, kde se i bez akademického uznání a mužského plnovousu zrodily skutečné průkopnice umělecké fotografie. Seznamte se s aristokratickou Lady Clementinou Hawarden, která proměnila obývák v ateliér, a s nekompromisní Julií Margaret Cameron, která místo čajového dýchánku servírovala kyanid a mystiku.
🎙️ Jaké to bylo být fotografkou v době, kdy ženy nesměly na akdemickou půdu?
📸 Co spojuje portréty teenagerů, prerafaelitismus a temnou komoru v kurníku?
💥 A proč viktoriánští pánové Lewis Carroll a Henry Peach Robinson omdlévali z neostrosti?
🎙️ Epizoda 11: Duchové na fotce, nebo jen špinavá deska? 👻 Ponoříme se do mlžného světa spiritistické fotografie. Obyčejné chyby na skleněné desce se staly totiž výnosný byznys.
Seznamte se s:
🧑🎩 Williamem Mumlerem – mužem, který "omylem" vyfotil ducha a rozjel duchovní startup.
👻 Florence Cook & Katie King – médium a její převtělená kamarádka z onoho světa.
🔬 Sir William Crookes – vědec, který místo chemických rovnic vážil duchy.
🎩 Édouard Isidore Buguet – kouzelník s dvojitou expozicí, který nakonec padl do pasti.
📷 Jak fotografie pomáhala mluvit s mrtvými?
🥚 Co má ektoplazma společného s vaječným bílkem?
Připravte se na paranormálně zábavnou epizodu! 🎙️✨
🌀 Dnešní epizoda vás přenese do viktoriánského salonu, kde plynové lampy vrhají stíny a hosté si předávají podivné přístroje: stereoskopy.
👓 Seznámíte se s Charlesem Wheatstonem, který jako první pochopil kouzlo binokulárního vidění. Uslyšíte o tom, jak oslovil Willama Henryho Foxe Talbota, aby mu k zrcadlovému přístroji dodal fotografie, a jak David Brewster vynalezl elegantnější verzi – lentikulární stereoskop.
👑 Dojde i na královnu Viktorii, která si ho na Velké výstavě v roce 1851 rovnou koupila! A pak přišli další velikáni: Jean Antoine Claudet, Louis Jules Duboscq a Oliver Wendell Holmes, který zpřístupnil stereoskopii doslova každému.
🔥 Třešničkou na dortu jsou Diableries – ďábelské 3D výjevy plné kostlivců, satir a svítících očí. Nastražte uši a oči, svět 19. století nebyl plochý. A stereoskopie vám to ukáže v plné hloubce.
🎙️ Epizoda 9: Dnes se podíváme na koloidový proces – techniku, která přinesla neuvěřitelné detaily, rychlejší expozici a obrovský pokrok… ale také donutila fotografy tahat 100 kilo vybavení a zakládat mobilní laboratoře uprostřed ničeho.
👨🔬 Frederick Scott Archer, sochař a inovátor, v roce 1851 přišel s nápadem, který nahradil daguerrotypii i kalotypii. Jeho mokrá kolodiová deska spojila ostrost obrazu s možností tisknout více kopií. Problém? Museli jste všechno stihnout, než deska zaschla – což znamenalo tahat s sebou pojizdnou temnou komoru a doufat, že vám během procesu nic nevybuchne.
🔬 Skleněná deska se potahovala kolodiem – směsí nitrocelulózy, éteru a alkoholu – a pak se ponořila do dusičnanu stříbrného, čímž se stala světlocitlivou. Ale jen na pár minut! Proto se kolodiový proces nazýval „mokrá deska“ – doslova jste měli čas jen na rychlou expozici a okamžité vyvolání.
📜 Fotografové s tímhle vybavením dokázali zachytit detaily ostré jako břitva a poprvé v historii se dostali do terénu – od bitevních polí po divokou přírodu.
🔥 Tohle byla éra, kdy fotografové byli vědci, siláci i dobrodruzi. Koloidový proces změnil historii, ale také přinesl hořlavé chemikálie, explozivní nehody a nesmírnou fyzickou dřinu. Proč ho tedy fotografové milovali? Protože poprvé mohli zachytit život v pohybu a přenášet fotografie do masové výroby.
📌 Chcete slyšet víc o době, kdy fotografování bylo umění i extrémní sport? Pusťte si novou epizodu Ucha fotografie! 🎧✨
🎙️ Epizoda 8: Co byla Mission Héliographique a jak si vedla kalotypie ve Francii? V polovině 19. století měla Francie dva velké problémy:
Řešení? Mission Héliographique! Vláda vyslala pět fotografů, aby zdokumentovali historické stavby dřív, než se rozhodne, jestli je zachová nebo zbourá. Vydáme se do roku 1851, kdy se pětice fotografů – Édouard Baldus, Hippolyte Bayard, Gustave Le Gray, Henri Le Secq a Auguste Mestral – vláčela po Francii, aby dokumentovala historické památky dřív, než je vláda buď zachrání, nebo zbourá. Zjistíme, jak si Gustave Le Gray přinesl cit pro krajinu z barbizonské školy, kde se učil po boku Jeana-Baptista Camilla Corota, a jak se snažil udělat z fotografie umění, aniž by musel platit licenční poplatky. A co Charles Nègre? Toho do mise nevzali, ale nakonec měl možná větší úspěch než všichni dohromady. Jak to celé dopadlo? Jako mnohé vládní projekty – fotky skončily v šuplíku. 🎙✨
🎙️ Epizoda 7: Jak se daguerrotypie dostala do českých zemí a proč jednou z prvních fotek u nás byla… pošta? ✉️📷 V této epizodě se dozvíte:
✔️ Jak se malíři v 19. století děsili nástupu fotografie.
✔️ Proč Karel Havlíček Borovský napsal, že světlo se samo pustilo do malování.
✔️ Jak Metternich dostal daguerrotypii jako VIP dárek a odložil ji na letní sídlo Kynžvart.
✔️ Kdo v českých zemích jako první fotil – a proč to byli vlastenci a policie. Pro fotografii se totiž nadchla i Magdalena Dobromila Rettigová nebo vydavatel novin Česká včela.
✔️ Jak Vilém Horn vystavěl fotografické impérium – a proč ho nakonec prostě zavřel.
🎙️ Epizoda 6: Viktoriánská posedlost smrtí dala světu něco, co by dnes dostalo ban na Instagramu – posmrtné portréty. ✨ Když už se váš příbuzný nehýbal, bylo to ideální načasování na jeho první a poslední fotografii! Oči se domalovaly, tvář se přibarvila a pokud se chtělo, aby vypadal "jako živý", šikovný fotograf si poradil i s opěrkami. A někdy… to dopadlo fakt děsivě.
🔫 Jesse James: Největší hvězda márnice
Legendární pistolník a lupič byl za života psancem – ale po smrti se stal doslova suvenýrem. Jeho posmrtná fotka šla na dračku, lidé si ji kupovali stejně samozřejmě jako pohlednici z výletu.
📷 Bismarck: Když fotit mrtvé znamenalo vězení
Dva němečtí novináři, Willy Wilcke a Max Christian Priester, chtěli exkluzivní záběr umírajícího Otto von Bismarcka. Takže co udělali? Vloupali se mu do ložnice, přeskupili polštář, oslepili hořčíkovým bleskem i nebožtíka – a pak tu fotku chtěli střelit za 30 000 marek. Co následovalo? Skandál, zatýkání a životní lekce: Ne každý paparazzi z toho vyjde jako vítěz.
🎙️ Epizoda 5: William Henry Fox Talbot si chtěl ulehčit kreslení, vynalezl kalotypii… a pak zjistil, že o ni vlastně nikdo nestojí. 🤦♂️ Jeho patent všechno zazdil, ale ve Skotsku se na něj vykašlali a díky tomu tam začala fotka opravdu žít! 🎞️ Malíř David Octavius Hill dostal neřešitelný úkol – namalovat 457 lidí najednou. A tak si řekl: Co kdybych je radši všechny nafotil?🤔 Spojil síly s fotografem Adamsonem a jejich snímky se staly prvním důkazem, že fotografie nemusí být jen dokument, ale i umění. Jak to celé dopadlo? A proč by Talbot možná radši zůstal u pěstování exotických rostlin? 🌿 Poslechněte si další epizodu Ucha fotografie! 🎙️😄
🎙 Epizoda 4: Zlatá horečka ve fotografii: Daguerrotypie a první portréty
📸 Dnes se podíváme na počátky portrétní fotografie, kdy sedět před objektivem znamenalo nehnutě pózovat dlouhé minuty. Vracíme do roku 1839, kdy daguerrotypie otřásla světem a měla zachycovat zátiší, památky… ale nikdy portréty. Prý byly expoziční časy moc dlouhé. Jenže vědci, vynálezci a dobrodruzi jako John Draper, Josef Maximilián Petzval nebo Robert H. Vance změnili pravidla hry.
Jak se z daguerrotypie stal hit, který v Americe způsobil doslova zlatou horečku? Proč si zlatokopové platili za portréty víc než za krumpáč? A jak se stříbrná deska stala nejsilnější poštou pro budoucnost? 🎧
🎙 Epizoda 3: Gaučoví světoběžníci – Jak se cestovalo na stříbrné destičce
Podíváme se na první cestovatelskou horečku – ale nečekejte krosny a sandály. V 19. století stačilo koupit daguerrotypii a předstírat, že jste tam byli! 📸
Paříž byla v té době něco jako centrum prvního vizuálního turismu. V obchodech si lidé mohli koupit snímky pyramid, Parthenonu nebo arabských trhů a doma pak s důležitým výrazem vyprávět, jak bylo v Egyptě vedro (zatímco jejich jediná cesta vedla na nedělní brunch do kavárny).
Potkáme také první cestovatelské fotografy, kteří si prošli peklem – tahali kameru velikosti lednice, omdlévali v toxických výparech a nakonec se rozhodli, že bude lepší daguerrotypie prostě nakoupit od jiných.
A pak tu byl Noël Paymal Lerebours -pařížský optik, obchodník a vydavatel, který sehrál klíčovou roli v počátcích fotografie. Po smrti svého adoptivního otce v roce 1840 převzal jeho optickou dílnu a okamžitě rozšířil nabídku o daguerrotypické kamery a fotografie. Lerebours pochopil, že lidé nechtějí jen fotit – chtějí vidět svět. A tak začal shromažďovat daguerrotypie z různých koutů světa a vydal Excursions Daguerriennes, první obrazovou knihu založenou na fotografii, která umožnila Pařížanům "cestovat" z pohodlí svého salónu. Nebyl fotografem, ale geniálním obchodníkem – místo aby se vláčel po světě s těžkou kamerou a riskoval smrtící dávku rtuťových výparů, najímal cestovatele a umělce, kteří mu obrazy přivezli. A když něco na snímcích chybělo? No, rytci to prostě domalovali!
A tak začalo století, kdy lidé začali poznávat svět ne vlastníma očima, ale přes pečlivě stylizované obrázky. A některé iluze se staly tak populární, až jim věříme dodnes. 🐍😅
🎙️ Epizoda 2: Daguerrotypománie – když se Paříž zbláznila! 📸🧐
V roce 1839 se Paříž ocitla v horečce jménem daguerrotypomanie – lidé stáli ve frontách, aby zahlédli zázrak kreslení světla. Výstavní síně praskaly ve švech a kdo neměl svůj vlastní daguerrotypický portrét, jako by nebyl.
V této epizodě se podíváme na:
📷 Karikaturu Théodora Maurisseta – co se dělo ve světě, který zachvátila horečka daguerrotypie – kdo první vykřikl „Wow!“ a kdo se radši modlil za její zákaz?
🖼️ Reakci umělců – proč někteří malíři milovali daguerrotypii a jiní ji chtěli poslat do horoucích pekel?
🕵️♂️ Hypolita Bayarda – muže, který místo uznání dostal hořkou pilulku… a odpověděl prvním fotografickým falzifikátem historie.
