V podobenství o nepoctivém správci Ježíš popisuje a ilustruje určité principy, které jsou pro něj důležité. Dnes se přeneseme tak trochu do roviny investic. Ježíš totiž v odobenstvípředkládá několik přístupů, jak nakládat s tím, co nám bylo svěřeno - ať už se jedná o naši energii, čas či peníze. V našem životě máme trochu času a trochu příležitostí. Ježíš nás povzbuzuje, abychom naše zdroje brali jako nástroj, zdroje jsou naší vizitkou, ale mohou pro nás být i zkouškou.

Lukáš 16:1-8 

Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘

Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘

Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘

A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.

Většina z nás si vytvořila okolo sebe bezpečný prostor, kde nám je dobře. Máme kolem sebe přátele, kteří zapadají do našeho pohledu na svět, jaký chceme žít.

Jaké to je, když se ocitneme mimo svoji bublinu, kterou jsme si vytvořili?

Jak si věřící člověk má poradit s tím, co po něm Bůh chce - se základním poselstvím, které Ježíš hlásá?

A jak s tím vším souvisí Bilbo a Společenstvo Prstenu?

Mt. 16, 13 - 19

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“

Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“

Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“

Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“

Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

Podobenství o marnotratném synovi je jedno z nejznámějších podobenství Bible. A přesto nám může nabídnout nevšední pohled a zamyšlení do našeho života.

Lk.15:1-3; 11-32

Za Ježíšem přicházeli výběrčí daní a jiní lidé se stejně špatnou pověstí, aby si ho poslechli. Farizejové a učitelé zákona se nad tím pohoršovali a říkali: „S takovou sebrankou se přátelí a sedá s nimi za jedním stolem!“ Ježíš na to odpověděl podobenstvím:

„Jeden muž měl dva syny. Mladší přišel za otcem a řekl: ‚Otče, dej mi už teď podíl z dědictví, které nám chceš jednou odkázat.‘ A tak otec rozdělil svůj majetek mezi oba syny. Po několika dnech zpeněžil ten mladší svůj podíl a odešel daleko od domova. Tam prohýřil všechno, co měl. A nejenže všechno utratil; v té krajině vypukl hlad, a tak neměl co do úst. Konečně si našel práci u jednoho sedláka. Ten ho poslal na pole pást vepře.

Byl by se rád dosyta najedl alespoň sladkých lusků, kterými krmili vepře, ale nikdo mu nic nedal. A tak šel do sebe a uvažoval: ‚Dělníci mého otce mají jídla více, než mohou spotřebovat, a já tu umírám hlady. Půjdu za ním a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě a dobře vím, že si nezasloužím, abys mne ještě nazýval svým synem. Najmi mne, prosím, jako dělníka.‘  A tak se vydal na cestu k domovu. 

Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.  ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti Bohu a

proti tobě, nejsem hoden, abych byl ještě tvým synem.‘ Ale otec nařídil služebníkům: ‚Rychle přineste nejlepší šaty, navlékněte mu synovský prsten a obujte ho! Poražte vykrmené tele a připravte hostinu. Oslavíme společně návrat mého syna. 

Vždyť je to, jako by umřel, a zase oživl. Byl ztracen, a je nalezen.‘ A tak oslavovali jeho návrat… 

Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny. Zavolal si jednoho sluhu a zeptal se, co se děje. Sluha řekl: ‚Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv.‘ Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu. Ale syn mu vyčítal: ‚Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě poslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. A teď, když se vrátil tenhle tvůj synáček, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu.‘

‚Hochu,‘ řekl otec, ‚my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje.  Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen.‘ “

Množství informací, které k nám každý den proudí je obrovské. Pořád jsme vystaveni vnitřnímu boji, abychom přemýšleli a slepě nenásledovali to, co jsme někde viděli nebo slyšeli.

Bible nám nabízí pomocnou ruku - dává nám návody, jak se v určitých situacích zachovat. A to i v těch momentech, kdy už jsme z přemíry informací a negativismu frustrovaní.

Filipským 4, 4 - 9

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte. Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Jan 14, 21

Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.

Filipským 4, 11-13

Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.

Korintským 15, 1-4

Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně). Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem

Galatským 1, 11-12

Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, není z člověka. Nemám je převzaté ani naučené od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.

Filipským 1, 29-30

Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. Svádíte stejný boj, jaký jste viděli u mě, a jak slyšíte, vedu jej i nadále.

Filipským 3, 17-19

Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru. Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci.

Pamatuješ si na nějakou dobrou zprávu, kterou jsi v životě dostal/a? Co to s tebou dělá, když se dozvíš něco skvělého?

V Bibli je napsané, že evangelium je dobrá zpráva. Dokážeme to tak vnímat i dnes? Je pro nás křesťanství opravdu dobrou zprávou nebo je to jen výčet dalších "měl/a bych"?

Jak to tedy dnes je?

Gen 1:26

Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“

Gen 4:6

Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? 7 Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“

Mk 1:14

Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: 15 „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“

V Matoušově evangeliu je zapsané známé Ježíšovo Kázání na hoře. Úplně na začátku jsou zapsané Ježíšovy výroky, které církev nazvala Blahoslavenství.

V nové sérii se podíváme na to, co vlastně Blahoslavenství jsou, proč tam jsou zapsané a jak je máme chápat.

Dnes se podíváme na první z nich - Blaze chudým v duchu.

Matouš 5, 1 - 3

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, začal je učit:

„Blaze chudým v duchu,

neboť jim patří nebeské království.

Čtvrtý díl ze seriálu Ježíšových zázraků z Janova evangelia - nasycení 5000.

Dnes mluvíme o zázraku s velkým významem, protože jako jediný ze sedmi zázraků (v Janově evangeliu) je zapsaný ve všech čtyřech evangeliích.

Co je na tomto zázraku tak vyjímečné? Co tak nadchlo pisatele všech čtyř evangelií?

 Jan 6:

1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.

2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.

3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.

4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.

5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"

6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.

7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."

8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:

9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"

10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.

11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.

12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"

13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.

14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.

27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“

28 Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“

29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“

30 Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?

31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“

32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.

33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

34 Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“

35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“.

Třetí díl ze seriálu Ježíšových zázraků z Janova evangelia - uzdravení syna královského služebníka.

V tomto příběhu je také důležité, kdo uvěří v Ježíše a v zázraky. Setkáváme se zde s větou, že prorok nemá vážnost ve své vlasti. Na jaké straně stojíme my? Potřebujeme zázraky abychom uvěřili? Nebo věříme navzdory?

Jan 4,43-54

 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.

Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti.

Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.

Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.

Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který byl už blízek smrti.

Ježíš mu odpověděl: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“

Královský služebník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“

Ježíš mu odpověděl: „Vrať se domů, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: „Tvůj syn žije.“

Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: „Včera hodinu po poledni mu přestala horečka.“

Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i všichni v jeho domě. –

Toto druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

Máte rádi podobenství? Jsou to příběhy, které Ježíš povídal, aby dál rozvinul myšlenku, kterou chtěl říct. Podobenství je styl příběhu, kde je ale myšlenka skryta a ne vždy je jednoduché na ni přijít. A to vlastně říká i Ježíš.

V tomto kázání se Bedřich zamýšlí nad třemi z nich.

Jak je můžeme dnes pochopit a co si z nich můžeme vzít do našeho života?

Mt 13:24 - 33

Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“

Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“

Evangelizace. Činnost, která je obecně málo oblíbená jak u křesťanů, tak u nekřesťanů. Ale my, jako křeštané, jsme povolaní k tomu, abychom přemýšleli nad tím, jak lidem představit Boha.

Misie je taková čočka, skrze kterou se chceme dívat na celou církev. S touto čočkou chceme žít a jednat.

Jakým způsobem ale představujeme Boha lidem kolem nás?

Mt 28: 16

Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali. 18 Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“

Sk 9

“Církve po celém Judsku, Galileji i Samaří pak zakoušely klid a sílily; žily v Hospodinově bázni a povzbuzovány Duchem svatým se rozrůstaly."

Slogan našeho společenství je "Víra pro život jaký je". Není to poprvé, co tento slogan slyšíme. A někdy můžeme mít pocit, jestli v konkurenci těch, kteří tento slogan používají, uspějeme. Opravdu si stojíme za tím, co nabízíme? Co to pro nás znamená v praxi? Co nabízíme lidem kolem nás, když říkáme, že nabízíme víru pro život jaký je?

Nabízíme víru na míru? Učíme se od toho Nejlepšího?

Matouš 16, 15 - 18

Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“  Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 

Jan 4, 5 - 20

Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ – Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají. Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.  Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ 21  Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22  Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. 23  Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. 24  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ 25  Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ 26  Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ 39  Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ 40  Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41  A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. 42  Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“  

Bedřich v neděli otevřel téma: na co nám vlastně je křesťanství.

Každý se dnes ptá po smyslu toho, co dělá a toho, čemu věří. V dnešní době existuje mnoho self care cest a některé do svého know how zahrnuli i duchovní oblasti. Tak proč zrovna křesťanství?

V čem je tak jiné? Co to pro nás znamená?

Jan 20:20-23

20 Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána.

21 „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“

22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.

David Vávra v neděli pokračoval v sérii “Identity 2.0” o tom, kým se jako křesťané stáváme. Další identitou jsou “studenti”. Mnozí už mají školní léta za sebou a strávili ve škole spoustu let. Proč je důležité stát se studentem, nehledě na náš věk? A co se vlastně chceme (na)učit?

Efezským 4:10-1610 Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. 11 To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – 12 pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, 13 abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.14 Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. 15 Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. 16 Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.

Jak se vyrovnáváme s tím, když se něco nepovede podle našich představ? A jak se vyrovnáváme s tím, když se za něco modlíme a ono to nevyjde?

V knize Jeremiáš máme tři "postavy", kterým nejde nic tak, jak by chtěli a jak si představovali: Jeremiáš, Židé a Bůh. Jaké jsou jejich reakce na tuto skutečnost?

Jer. 38, 14 - 18

Král Sidkiáš si pak nechal proroka Jeremiáše přivést ke třetímu vchodu do Hospodinova chrámu. “Chci od tebe slyšet slovo,” řekl král Jeremiášovi. “Nic přede mnou netaj.”

“Copak bys mě nezabil, kdybych ti to řekl?” odpověděl Jeremiáš Sidkiášovi. “I kdybych ti poradil, neposlechneš mě.”

Sidkiáš ale Jeremiášovi potají odpřisáhl: “Jakože je živ Hospodin, který nám dal život, nezabiji tě ani tě nevydám do rukou těch, kdo tě chtějí zabít.”

Nato Jeremiáš Sidkiášovi řekl: “Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Pokud se dobrovolně vzdáš velitelům babylonského krále, zachráníš si život a toto město nebude vypáleno; tak přežiješ i s celou rodinou. Pokud se však velitelům babylonského krále nevzdáš, pak město padne do rukou babyloňanů. Ti je vypálí a jejich rukám neunikneš ani ty.”

Jer. 39, 4 - 7

Jakmile je judský král Sidkijáš zahlédl, dal se se všemi vojáky na útěk. Opustili město v noci přes královskou zahradu, brankou mezi zdmi. Babylonské vojsko se pustilo za nimi. Zajali ho a odvedli k bab. králi. Bab. král před Sidk. očima popravil jeho syny; popravil také veškerou judskou šlechtu. Sidkijášovi pak vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu.

Jer. 42, 1 - 19

Všichni vojenští velitelé i všechen lid, pak přišli a oslovili proroka Jeremijáše: “Vyslyš prosím naši pokornou prosbu. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento pozůstatek lidu. Kéž nám Hospodin, tvůj Bůh oznámí, kam máme jít a co máme dělat.”

“Dobrá,” odpověděl jim prorok Jeremijáš. “Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak žádáte. Cokoli vám Hospodin odpoví, to vám oznámím a nic vám nezamlčím.”

Po deseti dnech pak Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo. “Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Jestliže zůstanete v této zemi, vybuduji vás a nezbořím, zasadím vás a nevykořením, neboť upustím od zla, které jsem na vás uvalil. Nebojte se babylonského krále. Vždyť já jsem s vámi, abych vás zachránil a vysvobodil vás z jeho ruky. 

Jestliže se rozhodnete jít do Egypta a usadit se tam, pak vás tam v Egyptě stihne meč, jehož se bojíte, a dolehne na vás hlad, jehož se obáváte, takže tam v Egyptě zemřete. 

Jer 43, 2 - 3

“Lžeš! Hospodin, náš Bůh, by tě neposlal říci: ‘Nechoďte do Egypta.’

Jer 2, 2 - 11

“Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi milovala jako nevěsta, jak si mě následovala pouští, v tom nehostinném kraji. Izrael býval Hospodinu svatý, byl prvotinou jeho úrody; všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni a přišlo na ně neštěstí,” praví Hospodin. “Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko?  Už se neptali: ‘Kde je Hospodin, který nás vyvedl z Egypta.’ ‘Ani kněží se neptali: Kde je Hospodin?’

Jer. 3 11 - 13

Jer. 31, 31 - 34

“Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu.

Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‘Poznejte Hospodina!’ všichni  mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.”

Žd. 8, 6 - 12:

Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. 

Řím. 8, 1 - 3

A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk.

Jak se stavíme k infomacím, které se k nám dostanou?

Co nás vede k tomu, že některým informacím o určitých událostech věříme a jiným ne?

V Bibli čteme, abychom se nenechali zmást kdejakou falší.

Máme-li něčemu věřit, potřebujeme informace z ověřených zdrojů a potřebujeme je kriticky zkoumat. To platí v každodenním životě, ale platí to samozřejmě i pro život víry.

Dnešní kázání bychom mohli také nazvat "Pochybnost či ověřování zdrojů?"

A jak je to tedy s Tomášem, kterého známe pod přídavkem nevěřící. Opravdu nevěřil? Nebo to mohlo být celé jinak?

Jan 20:19-20

(Ježíš se zjevuje učedníkům za zavřenými dveřmi)

Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom jim ukázal rány v rukou a v boku.

To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána! Ježíš opakoval: „Pokoj vám!“ a pokračoval: „Otec vyslal mne a já vysílám vás.“ Dýchl na ně a řekl: „Přijměte svatého Ducha! Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu.“

(Ježíš se zjevuje učedníkům včetně Tomáše)

Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče. Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: „Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku.“

Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: „Pokoj vám!“ Potom se obrátil k Tomášovi: „Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!“

Tomáš přesvědčen vyznal: „Jsi můj Pán a můj Bůh!“

Ježíš mu na to řekl: „Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit.“

Lk. 24, 36-43

Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“ Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch. Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci? Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“ Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou. Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu pečenou rybu a plástev medu a on to s nimi snědl.

Druhý díl ze seriálu Ježíšových zázraků z Janova evangelia. Jan o těchto zázracích napsal, že je zaznamenal proto, abychom uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží a abychom měli život v jeho jménu. A s tímto předporozuměním budeme dnes poslouchat kázání od Františka B.

Tentokrát je řeč o zázraku proměnění vody ve víno, známý taky jako svatba v Káni Galilejské.

Jan 2, 1 - 11

1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“

Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

Zjevení 19,6–9  

A uslyšel jsem hlas velikého zástupu, jako hukot mnohých vod a jako hřmění silných hromů: „Halleluja! Ujal se království Pán, náš Bůh, Všemohoucí. Radujme se a jásejme, vzdejme mu čest, neboť přišla svatba Beránkova a jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvoucího čistého kmentu“ – ten kment jsou spravedlivé činy svatých. Anděl mi řekl: „Napiš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatební hostinu Beránkovu.“

Mt 15, 1 - 2

Tehdy přišli k Ježíšovi farizeové a zákoníci z Jeruzaléma a řekli:

„Proč tvoji učedníci přestupují tradici předků? Vždyť si neumývají ruce, když jedí chléb!

Jan 2, 11

Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

Izaiáš 26: 6 Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné.

7 Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody.

8 Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.

9 V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“

Bedřich tentokrát zvolil téma, které je pro některé lidi v církvi velmi citlivé: "co vlastně ženy v církvi můžou dělat?" nebo spíš "co nesmí dělat?".

Jak rozumíme textům v 1. dopise do Korintu?

Poslechněte si kázání, kde můžete najít odpovědi a myšlenky, které vás třeba překvapí.

1. Kor 11, 3 - 16

Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí svou hlavu. Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila. Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou.

Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. Proto musí mít žena na hlavě znamení moci kvůli andělům. 

Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy. Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha. Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? Neučí vás sama příroda, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu, ale nosí-li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky. Kdyby však měl někdo sklon se přít -- takový zvyk nemáme ani my, ani Boží sbory.

1. Kor 14, 33- 36

Jako ve všech shromážděních svatých, [vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon. Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

O naději v životě, který bolí.

Kdo z nás nebo z našich blízkých se už v životě nedostal do situace, kdy byl na dně a ptal se, kde v tomto je Bůh? Kdo už v životě neslyšel větu "Jak může existovat dobrý Bůh, když tohle dopustí."

Klára se se svým kázáním vydala do syrových hlubin temna a vede nás cestou k naději.

Jób 38,4

„Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?“

Jób 38,33

„Znáš snad zákony nebes?“

Jób 38,35

„Umíš poslat blesky, aby ti řekly: 'Zde jsme'?“

Jakub 1,2-4

Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

1. list Petrův 4,12-13

Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.

1. list Petrův 1:6-7

Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.

Pohled na smrt Ježíše, jakožto oběti za naše hříchy, z pohledu dnešního člověka. Je pro nás Ježíšova smrt morálně správně nebo je to pro nás problém? Jak ji máme chápat a jak ji vlastně chápali lidé v době, kdy se ukřižování stalo?

Jan 1:29

„Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“

Lukáš 22:15

„Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět.“

Matouš 26, Marek 14, Lukáš 22

„Toto je mé tělo... Toto je má krev nové smlouvy...“

Josefův životní příběh je jako jízda na horské dráze. Z oblíbeného a privilegovaného syna se stane otrok pak vězeň, ale nakonec zachrání nejen svou rodinu, ale i celý národ. A přitom všem zůstává věrný Bohu a učí se správně reagovat na všechny možné situace, ve kterých se ocitne.

Naše současnost není o tolik jiná… a tak je toho hodně, co se ze života Josefa můžeme naučit a čím se inspirovat.

Gen 42, 1 - 2

Když Jákob uviděl, že v Egyptě je zrní, řekl svým synům: „Co se na sebe jen tak díváte? Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!“

Gen 42, 21 - 23

„Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých!“

„Copak jsem vám neříkal: Neubližujte tomu dítěti? Jenže jste nechtěli slyšet, a tak teď pykáme za jeho krev!“

Gen 33, 10

„Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží.“

Lukáš 15, 20

„Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.“

Gen 45, 1 - 8

Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. (A tak s Josefem nikdo nezůstal, když se dával poznat svým bratrům. Plakal ale tak hlasitě, že to Egypťané uslyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce.) „Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli.

„Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh!

Gen 46, 29-30

Josef zapřáhl do svého vozu a vyrazil do Gošenu vstříc svému otci Izraelovi. Jakmile se před ním objevil, padl mu kolem krku a dlouho plakal v jeho objetí. Izrael tehdy Josefovi řekl: „Teď mohu zemřít. Vždyť vidím tvou tvář – ty opravdu žiješ!"

Gen 50, 15 - 21

Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“

Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal: ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“

Josef se při těch slovech rozplakal.

Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha? Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí. Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.