Poslední novela Václav Michalského „Adam – první člověk“ se nepodobá žádné z předchozích autorových prací. Čtenáři, seznámení s novelami „Balada o staré zbrani“, „Kátěnka“, „Kamna“, romány „Sedmnáct levých bot“, „Tajné milosti“, sextalogií „Jaro v Kartágu“. Najdou v nové povídce spoustu neočekávaného jak ve stylu a způsobu vyprávění, tak v samotném materiálu této malé knihy. Co se patrně nezměnilo ve vztahu k předchozím knihám, zůstává jen vysoká úroveň opravdovosti a schopnosti vdechnout hrdinům život, což je charakteristické pro tvorbu Václava Michalského.
Když se přibližně 330 let před narozením Krista během pochodu do Indie šestadvacetiletý Alexandr Makedonský v čele svých vojsk chystal dobýt Derbent a procházel tímto úzkým písčitým koridorem mezi horami a Kaspickým mořem, bylo asi stejně horko a větrno, jako to poslední mírové léto před Velkou válkou, když mě, jednoročního, koupali ve vaně klikové skříně sovětského náklaďáku „GAZ-AA“, známého mezi lidmi jako „jedenapůltuna“, protože jeho nosnost byla právě taková.
