Priateľský rozhovor s Ondřejem Brádavku a Martinem Voldánem. Zhováral sa Viliam Šebora.
„Lidi chtějí rohlík a pařižák, nezajímá je schéma, oni chtějí prostě věc, co funguje.“
„Nechtějí kaviár prostě.“
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Bromance, pečivo a architektúra sú iba jednými z mnohých tém obsiahnutých v tomto uvoľnenom neformálnom rozhovore – predsa len sme nechceli druhú sériu podcastu Fakulty architektury VUT v Brně začať rozhovorom náročným. Napriek uvoľnenej atmosfére a forme sme však so študentom tretieho ročníka Ondřejem Brádavkou a jeho dobrým kamarátom Martinom Voldánom študujúcom už na magisterskom stupni prebrali aj témy, ktoré isto mnohých študentov*ky ťažia.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Účinkovali: Viliam Šebora, Ondřej Bradávka, Martin Voldán (Post)produkcia: Viliam Šebora Spolupráca: Veronika Pálková, Jan Bílek, Marie Křížková Zvučka: Ondřej Válek Grafika: Viliam Šebora, Klarisa Ach-Hübner
Patří aktivismus na vysokoškolskou půdu škol architektury? Mají se studenti vyjadřovat ke společenským a lidskoprávním otázkám?
---
“Naučiť sa premýšlať, to je asi to úplné zásadné. Premýšľať o svete a vedieť na neho reagovať. Pretože, ako sme hovorili, pokiaľ architektúra je v najširšom slova zmysle vytváranie ľudského sveta, tak mi príde dôležité aby bol človek schopný ten svet nejak ponímať, alebo vnímať a reagovať na neho. A to je asi jediný ten spoločný menovateľ, lebo potom ďalej nič také ako ideálny absolvent fakulty architektúry podľa mňa nie je.”
---
19. října minulého roku Oskar Madro zveřejnil na svém fb. profilu svoji výzvu, která se týkala uctění památky tragického útoku v baru Tepláreň v Bratislavě. V reakci na tuto výzvu se na budově fakulty architektury vyvěsilo šest pruhů v barvách duhy symbolizující mír, hrdost, rovnoprávnost a svobodu LGBT+ lidí.
Oskar je studentem druhého ročníku magisterského studia, který momentálně pracuje na své diplomové práci. Nejen o jeho iniciativě jsme se bavili v tomto díle
Dokáže člověk skrz svůj status studenta, nebo studentky změnit charakter univerzity, nebo dokonce celé společnosti?
---
“Pokud se studenti nebudou setkávat s toxickým prostředím ve škole jako běžným stavem, tak nikdo nebude mít chuť jít pracovat do architektonické kanceláře s toxickým prostředím. Takto se promění trh práce.
Já jsem moc ráda naivní a naivně doufám, že česká architektonická scéna se promění do zdravějšího prostředí.”
---
Diana Hodulíková je absolventkou naší fakulty, která je momentálně v Etiopském hlavním městě Addis Abeba kde pracuje pro OSN. Společně jsme si povídali o této probíhající zkušenosti, co Dianu k tomuto rozhodnutí vedlo, o zkušenostech se studentskými organizacemi, členství v akademickém senátu, studentském aktivismu a v neposlední řadě o úloze studentstva vůči univerzitě a celé společnosti.
---
(v rozhovoru je přeřek - Místo FAMU mělo být řečeno DAMU)
Je studium a praxe v architektuře též i pro studenty, co se cítí více jako introverti?
---
“Co se týká tvorby v architektuře, tak to není ta nej-extrovertnější činnost. Protože člověk musí být často osamocen, ponořit se sám do sebe a něco vymyslet a vyprodukovat.
A co se týká prezentování a ukázání mojí práce, tak je to pro mě náročné odprezentovat projekt tak, aby lidé co mě poslouchají pochopili co jsem zamýšlela. Někteří moji spolužáci dokázali, díky svým schopnostem svůj projekt tak dobře odprezentovat, že z toho všichni byli nadšení. Naopak já jsem u sebe v kombinaci se stresem nedokázala při prezentování dostat to nejlepší ze svojí práce a ukázat potenciál návrhu.”
---
Rozhovor se studentkou Terezou Miklušovou je z větší části o její zkušenosti s ročním výjezdem do Španělského města Sevilla v rámci Erasmu. Bavili jsme se ale i o tématu introvertní povahy při studiu architektury a o otázce nejistoty čemu přesně se studenti po ukončení studia chtějí věnovat.”
Jak vypadají tvůrčí začátky studentů, kteří nastoupili na univerzitu během koronavirové pandemie?
---
“Stále je ťažké pretrhnúť to lano, ktoré ma zväzuje a proste tvoriť.”
---
Tento v pořadí sedmý rozhovor se studentem Radovanem Sélešem se věnuje tématům jako jsou začátky studia, pocity “druháka”, plánovaném výjezdu na erasmus, členství ve studentské komoře a nakonec i o vášni ke kolům.
How does the foreign students feel about our faculty and what is their study content?
—
“Once people have a sense of security that they can sustain themselves in their living area, only then they can start thinking about changing the environment” (talking about his studio project)
—
Guest of the fifth session of this podcast is Mihajl Nagradic, student at our faculty within the Erasmus + program. We talked about his stay in Brno and how it differs from his home university and environment. We have also been talking about his life journey towards architecture, studio project, workshop in Sarajevo, and last but not least the Balkan architectural and urban context.
“Education is …
the most powerful weapon which you can use to change the world”
Nelson Mandela
“Největší hrozbou pro naši planetu je víra, že ji někdo jiný zahrání.”
Robert Swan
—
Třetím hostem tohoto podcastu je absolventka a architektka Adéla Vepřková.
Adéla se ve své diplomové práci věnovala tématu školství v rozvojových zemích a tuto práci zakončila architektonickým návrhem školy do Konžské vesnice Buleosa, která se nachází na východě KDR.
Tato komplexní práce obsahuje silnou teoretickou, výzkumnou a projektovou část.
Především o tomto projektu, jeho progresu a motivaci se budeme bavit v dnešním díle.
“Budu bydlet tam, kde se cítím být v bezpečí. Budu bydlet skromně ale svobodně.”
—
Druhým hostem tohoto podcastu je studentka magisterského oboru na naší fakultě Klarisa Ach-Hübner. Klarisa se ve svém bakalářském projektu věnovala suburbánní výstavbě v městě Polička. Její projekt “Řady” na konci minulého roku získal cenu za nejlepší bakalářskou práci. Tato cena se udělovala současně s Cenami Bohuslava Fuchse. O této práci a dalších zajímavých projektech, soutěžích a zájmech se budeme bavit v dnešním díle.