„Když jdu na homesharing, tak na něj jdu s čistou hlavou,“ říká v podcastu Zdravé Zprávy Markéta Švejdová, která si dvakrát do měsíce bere na odpoledne 15letého Robina s autismem. Dělá to už zhruba rok a vidí v tom, jak říká, samá pozitiva.

Homesharing je činnost, kdy takzvaný hostitel tráví čas s někým, kdo trpí nějakým mentálním či jiným zdravotním hendikepem nebo hendikepy. Většinou jde o dítě či mladého dospělého. Předchází tomu školení v režii pacientské organizace, která poučí hostitele a vybere mu takového „kamaráda“, s nimž by si měli rozumět. Třeba mají společné záliby a zájmy. Hostitel k tomu nepotřebuje žádné speciální nebo ošetřovatelské vzdělání.

„Dvakrát do měsíce trávím odpoledne s úžasným 15letým klukem, který má mentální hendikep, má autismus, ale i má téměř vždy jen pozitivní náladu. Avšak nemluví. Takže já se s ním nedomluvím běžnou řečí,“ popisuje Robina v podcastu Zdravé Zprávy hostitelka Markéta Švejdová.

„Musela jsem se tedy naladit na komunikaci, jejímž prostřednictvím se s ním komunikovat dá. Což vlastně není vůbec složité, protože to dá jasně najevo. Buď tím, že si mě odvede, kam potřebuje. Nebo, že se tváří vesele, nebo nevesele. Anebo ukáže, co chce. A ten čas spolu nejvíce trávíme venku na výletech, protože oba máme rádi výlety. A to je vlastně to, co se mi na homesharingu líbí, že ty děti jsou vždy různé a ti hostitelé také,“ pokračuje.

Na otázku, co ji přivedlo k homesharingu, odpovídá, že to byl fakt, že už má dospělé děti, a tak má i přes své pracovní vytížení kapacitu „starat se ještě o někoho“.

„Homesharing mi hlavně přináší takovou možnost zastavení a žít ten život v tom konkrétním okamžiku. V dnešní době, kdy je člověk stále na mobilu, mailu, něco zařizuje, plánuje, tak naopak, když jdu na homesharing, tak na něj jdu s čistou hlavou,“ říká.

Markéta Švejdová, která žije v Praze, tvrdí, že homesharing je čistě její aktivita, jíž ji její rodina v pohodě toleruje. Proto není nic výjimečného,

Na cestě s Robinem… Více na www.zdravezpravy.cz