Ve druhé polovině 30. let se firma Baťa stává globálním koncernem, jenž pod vedením Jana Antonína Bati zaměstnává jen ve Zlíně přes 32 tisíc pracovníků (1937). Pro lepší organizaci uvnitř podniku se v roce 1936 začíná uvažovat o realizaci tří administrativních budov pro 2 tisíce úředníků. Objekty měly být standardizovanými pětietážovými stavbami navzájem propojenými mosty. Druhou variantou, kterou architekt Vladimír Karfík, šéf Stavebního oddělení, vedení podniku nabídl, byla výšková budova – 17poschoďový mrakodrap.

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/43-budova-21

Prostor horní části budoucího prospektu byl již od 2. poloviny 20. let vnímán jako exkluzivní místo. Zlínský architekt František Lýdie Gahura, po němž prospekt nese jméno, do něj ve svém „futuristickém“ plánu Zlína budoucnosti z roku 1927 umístil budovu kina, které v soustředném kruhu osázel budovami internátů.

Více k epizodě:https://zam.zlin.eu/objekt/151-studijni-ustavy

Prosklený kvádr stojící na vrcholku svažitého parkového terénu ohraničeného po stranách internáty hromadného ubytování a doplněný dvojicí Studijních ústavů je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších meziválečných realizací ve Zlíně.

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/16-pamatnik-tomase-bati

Souběžně se vznikem prvních internátů a budováním náměstí Práce a školního areálu se od roku 1931 začíná formovat nové prostranství uprostřed prudce se rozvíjejícího města. Zelený pás tvoří severojižní kompoziční osu centra, je lemován dvěma řadami internátních budov a propojuje lesy nad Zlínem s městskými parky v údolí. 

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/15-gahuruv-prospekt

Jednou z výrazných dominant náměstí Práce je budova Velkého kina. Stala se nedílnou součástí nově se formujícího centra Zlína spolu s dalšími stavbami iniciovanými firmou Baťa – Obchodním domem a hotelem Společenský dům (nyní Moskva). Jednoduchý kubus kina, vymykající se firemnímu stavebnímu standardu, měl dočasně vyřešit potřebu kulturního stánku v blízkosti továrny. 

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/11-velke-kino

V průběhu 20. a zejména 30. let se začala firma Baťa v souladu s principy tzv. kapitalismu blahobytu (welfare capitalism) koncentrovat na cílené rozšiřování mimopracovního komfortu svých zaměstnanců. Vedení podniku se během zámořských cest inspirovalo systémem fungování amerických průmyslových společností a své zkušenosti uplatnilo i ve Zlíně.

Více k epizodě:https://zam.zlin.eu/objekt/14-spolecensky-dum

Devítipodlažní objekt byl jedním z největších a nejmoderněji vybavených obchodů v Československu. Společně se Společenským domem a Správní budovou, které byly postavené jen o několik let později, vznikl moderní veřejný prostor pro pohyb tisíců firemních zaměstnanců (v roce 1932 jich bylo už přes 32 tisíc).

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/13-obchodni-dum

S rozvojem obuvnických závodů v druhé polovině 20. let, který pokračoval přes nastupující hospodářskou krizi i v následujícím desetiletí, je spojena také výstavba obchodních domů, samostatných prodejen, které jsou v dobovém tisku nejčastěji nazývány Dům služby.

Více k epizodě:⁠ https://zam.zlin.eu/objekt/12-trznice

Zlín se stal v meziválečném období díky prosperitě firmy Baťa rychle rostoucím moderním městem s nezaměnitelným architektonickým stylem i životním tempem. Také historie centrálního prostoru nově budovaného firemního města – náměstí Práce, se odvíjela od rozvoje Baťova závodu.

Více k epizodě:⁠https://zam.zlin.eu/objekt/9-namesti-prace

O možnosti zřídit ve Zlíně měšťanskou školu se mezi místními zastupiteli začíná diskutovat v návaznosti na změnu rakousko-uherského školského zákona už v roce 1872. Vzdělání, které doposud zajišťovaly obecné školy, měly o navazující tři ročníky rozšiřovat školy měšťanské.

Více k epizodě:⁠ https://zam.zlin.eu/objekt/7-mestanska-skola-zlinsky-klub-204

Zřízení řeznické koncese pro obyvatele domu číslo 9 Karla Mikšíka je datováno do roku 1899. V této činnosti pokračuje i řeznický tovaryš Eduard Červinka, s jehož jménem je dnes objekt na okraji západní fronty náměstí Míru automaticky spojován.

Více k epizodě:⁠ https://zam.zlin.eu/objekt/6-dum-eduarda-cervinky

Souběžně s prací pro firmu Baťa provozoval architekt František Lýdie Gahura také svou vlastní projekční kancelář. Jednou z realizací vzniklých ve Zlíně nezávisle na firemním zadání je dům č. 65 ve středu severní fronty na náměstí Míru (dříve Hlavním náměstí). Stavba v čistě funkcionalistickém stylu je příkladem architektovy realizace, v níž se nemusí držet firemních požadavků estetických ani finančních.

Více k epizodě:https://zam.zlin.eu/objekt/4-cinzovni-dum-frantiska-jelinka

V roce 1896 byl osloven architekt Dominik Fey, aby vypracoval plány pro zlínskou Občanskou záložnu, první peněžní ústav ve městě, mezi jehož členy patřili významné kulturní a podnikatelské osobnosti, jako například František Bartoš nebo Tomáš Baťa.

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/3-zalozna

Obchodní komplex v historickém jádru města je největším novodobým zásahem do zástavby náměstí Míru, které se v průběhu druhé poloviny 20. století téměř nevyvíjelo.

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/20-zlate-jablko

Obchodní a nájemní činžovní dům, postavený pro manžele Marii a Eduarda Trantírkovy v letech 1939– 1940, vyplnil uvolněnou parcelu na jihovýchodním okraji dnešního náměstí Míru, v té době označovaného jako Masarykovo.

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/2-trantirkuv-dum

Na místě dnešního polyfunkčního domu se dříve nacházela secesní budova hotelu Balkán. Dům č. p. 61 byl jedním z hlavních center kulturního života 20. a 30. let minulého století, bylo to místo setkávání vlastenců i studentů. Podle vzpomínek spisovatele Antonína Bajaji, který je vnukem majitele hotelu Balkán Jana Knapka, navštívili podnik i Leoš Janáček, Josef Váchal nebo Le Corbusier. Svou prodejnu tu měla i firma Baťa.V roce 1977 byl už značně zchátralý objekt asanován a okraj náměstí vyplnila nová budova pošty a telekomunikací zasahující až do ulice Bartošova. Mezi starou zástavbou a budovou pošty tak vznikla proluka, pro niž architekti Karel Havliš a Svatopluk Sládeček s odstupem několika desetiletí v roce 2002 navrhli nový dům.

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/19-polyfunkcni-dum-zvany-robot-emil

Radnice dokončená v roce 1924 vznikla podle plánu architekta Františka Lýdie Gahury a je to jedna z jeho prvních samostatných realizací. Výborně reprezentuje způsob, jakým pronikaly moderní formy architektury do prostředí tradičního historického jádra Zlína, tehdejšího Masarykova náměstí (dříve Hlavní, nyní náměstí Míru). 

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/5-radnice

Důležitý milník v budování moderního Zlína představuje proměna zámku a přilehlých pozemků ze soukromého majetku na veřejný. Od roku 1923 začíná František Lýdie Gahura projektovat regulační plány rychle se rozrůstajícího města. Zámecký areál nacházející se dříve na okraji historického centra se ocitl na spojnici mezi historickým a moderním centrem města. Majitelem rozlehlých pozemků panského statku byl Stefan Viktor Leopold Haubt von Buchenrode, potomek brněnských textilních podnikatelů. Ten v roce 1929 prodal zámek i přilehlý areál městu Zlín, v jehož čele stál starosta Tomáš Baťa. 

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/objekt/8-zamek

Centrum města Zlína se nachází na dvou od sebe nedaleko situovaných náměstích. Podoba každého z nich odkazuje na specifickou dobu utváření městského veřejného prostoru. Audio k této první stezce posluchače provede centrem Zlína a je jen na něm, zda mu poslouží jako podklad do sluchátek při procházce městem nebo při prohlížení dobových i aktuálních fotografií na webu zam.zlin.eu.

Začátek stezky: náměstí Míru

Více k epizodě: https://zam.zlin.eu/stezka/1-od-namesti-k-namesti