Kauza "Pragerových kostek" hýbe v poslední době mediálním prostorem a opět ukazuje na nedostatečnou ochranu poválečné architektury.

Společně s Vladimírem 518, Janem Poslušným a Richardem Biegelem se podíváme na to, proč je areál důležité citlivě obnovit, a zároveň v něm zachovat CAMP a IPR.

Areál v Emauzích, postavený v letech 1968–1973 podle projektu vynikajícího českého architekta Karla Pragera a jeho spolupracovníků, patří mezi nejkvalitnější a nejlépe dochované příklady modernistické architektury 60. let v kontextu nejen Prahy, ale celé České republiky. Jeho architektura, inspirovaná minimalistickým pojetím tvorby Ludwiga Miese van der Rohe, dokázala tvůrčím a zároveň citlivým způsobem vstoupit do zahrady Emauzského kláštera a názorně tak doložit schopnost pozoruhodné koexistence moderních architektonických proudů s historickým prostředím.

Jedinečný charakter areálu je ještě posílen skutečností, že stejně jako v době vzniku slouží městu a současné architektuře: sídlí zde totiž Institut plánování a rozvoje města, tedy instituce, jejímž posláním je nejen promýšlení a koordinace budoucího rozvoje města, ale také jeho zprostředkování co nejširší veřejnosti, které zajišťuje skvěle fungující Centrum architektury a městského plánování (CAMP). Možnost přesunu IPR do jiných, zatím nespecifikovaných prostor, která byla reprezentanty města v médiích zmíněna, by ohrozila nejen areál, ale také samotný IPR, jehož identita a značka je s místem a budovami nerozlučně spojena.