Saša Michailidis se ptá emeritní ředitelky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a historičky umění Heleny Koenigsmarkové a odborníka na ochranu kulturní a kritické infrastruktury Pavla Jiráska. V Louvru uloupili historické šperky malí zločinci, nikoliv profesionálové napojení na organizovaný zločin, alespoň to konstatovala pařížská prokurátorka. Policie už zadržela některé podezřelé z krádeže z 19. října, o které se mluví jako o krádeži století v sedmi minutách.

Je zakladatelkou a programovou ředitelkou festivalu mladých filmařů Pražský filmový kufr. Tvorba je podle ní nejlepší formou terapie, děti se začnou vztahovat k sobě a pak se začnou se svým tématem potýkat kreativním způsobem, což působí léčivě. „Porotci z řad profesionálů se shodují v tom, že je pro ně důležitá autentická výpověď a to, jaký úhel pohledu děti ve filmu zaujmou,“ říká ve Vizitce. „Téma, kterými jsou letos kořeny, hledáme ve filmech zpětně.“

Každé ráno se vracíme z tmy. Spánek je malou smrtí a sen cestou do noční říše, kde se rozpouštějí hranice běžného já. Pomalu vstupujeme do nejtemnější části roku: světla ubývá, příroda se ukládá k odpočinku. Tento rytmus následují i naše duše, ať si to přejeme, či nikoli.

Obrazy poprav, volný pád sebevraha nebo brutální fyzické týrání hříšníků v očistci. Na kolik násilí v umění jsme vlastně zvyklí? O tom, co je už přes čáru a jak se přijatelnost násilí ve výtvarných dílech proměňuje, debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek ve druhé epizodě série Umění pobouřit.

Saša Michailidis se ptá ombudsmanky FAMU Pavlíny Junové a ombudsmana DAMU Petra Poláka. Šikana, bossing, sexuální obtěžování… I s takovým chováním se setkávají studentky, studenti i pedagogický sbor na vysokých školách. Kauzy pomáhají řešit ombudsmani. Jak svoji roli plní a jakou pozici mají ombudsmani na uměleckých VŠ v Česku? Kolik podnětů už nasbírali? Jak důležité je sdílet zkušenosti?

Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě soutěžil v sekci Česká radost jeho snímek Má to cenu?!. V něm zkoumá, kdo a co všechno určuje hodnotu uměleckého díla. Film je situační akční komedií a popisuje nejrůznější figury lidí ze segmentu trhu. Jak to tedy funguje v byznysu s uměním? V čem se reklama blíží artwashingu? A co pro něj znamená občasné herectví? Přímo na festivalu v Jihlavě se ptá Ondřej Cihlář.

Žijeme v době, kdy – zdá se – se od nás očekává, že budeme neustále růst. Zlepšovat se, vzdělávat, efektivně žít. Vlastně nejenom my. Neustálý růst je určitou mantrou posledních dekád vůči ekonomice, kvalitě života a lecčemus dalšímu. Máme být výkonnější zaměstnanci, pozornější rodiče, inspirativní partneři, zodpovědní občané.

Saša Michailidis se ptá filmového historika Jana Bernarda a literárního kritika, překladatele Tomáše Matrase. Roman Darmošlapové, filmy Mama Roma, Evangelium sv. Matouše, Saló aneb 120 dnů sodomy. Tato díla si spojujeme se jménem Pier Paolo Pasolini. Je spojován s neorealismem, náboženskou tematikou, byl kritizován za realistické zobrazování násilí a sexu. Jak na jeho dílo nahlížíme dnes?

Je jedním z režisérů koprodukčního animovaného filmu Pohádky po babičce, který vznikl na základě povídek Arnošta Goldflama klasickou pookýnkovou metodou. Z projekcí má zkušenost, že vážnější témata, třeba týkající se smrti, děti zvládají líp než rodiče. „I tvůrci z ostatních zemí se shodli v tom, že vyprávění o těžších tématech je v našem filmu v mezích normy. To byl určitý lakmusový papírek, říká ve Vizitce.

Všechny ty skvělé výstavy současného umění a architektury v budějovickém Domě umění postupně vytvořily velkou imaginární galerii toho nejlepšího, co současná kultura může lidem nabídnout.

Slouží P. Vít Uher.

Silná jako smrt je láska – tento citát z biblické Písně písní je názvem pro soubor fotografií Jindřicha Štreita, které vystavuje v AP galerii v pražských Holešovicích.

Dobrá smrt: Jaká byla ta Lutherova? Proč se o ni vedl spor? A jak v pojetí dobré smrti následuje Luthera Bach?

V roce 1970 náhle zemřel v Římě během svého přednáškového turné po Evropě Johannes Urzidil, pražský německy píšící spisovatel. Autor z Kafkova okruhu, který žil od války v New Yorku. Dokumentární povídka Miloše Doležala podává svědectví o Urzidilových posledních dnech života, které strávil na evropském kontinentu, kdy spolu s manželkou Gertrude v rámci přednáškového turné navštívili Řím. Dne 2. listopadu uplyne od jeho smrti 55 let.

Saša Michailidis se ptá redaktorky kulturního čtrnáctideníku A2, literární historičky, publicistky Blanky Činátlové a šéfredaktora časopisu Tvar Jana M. Hellera. Muži prý přestávají číst beletrii na úkor literatury faktu, alespoň to napsal list New York Times. Jeví se to tak i v českém prostředí? Proč četbu obecně nevzdávat, co nám přináší? A co kvalitní četba vyžaduje? Jak náš vztah ke čtení ovlivňují digitální technologie? Repríza z 10. 9. 2025.

Od chvíle, co jí dvourozměrná fotografie začala připadat plochá a omezená, ji přenáší do prostoru, kde se z ní stává objekt. Zajímá ji taky čas a život, který byl a už není a žije nadále v předmětech, které dosloužily. „Fascinuje mě naše touha konzervování a zároveň neúprosného času, který běží,“ říká ve Vizitce. Jak jí pomáhá scifi představovat si realitu jinak? A nakolik na nás technologie působí pozitivně? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 26. září 2025.

Tady lidi na Hospodina kašlou, říká mladý bohoslovec a rozhlíží se z okna vlaku po krajině blízko Plzně, odkud jsme vyjeli. Píše se konec osmdesátek, desetiletí, které v zahraničí postrčilo hudební vývoj k hip-hopu a nejlepším deskám Clash, Petera Gabriela nebo Laurie Andersonové.

Saša Michailidis se ptá ilustrátorky, grafičky soustředící se hlavně na tvorbu her a komiksů, pedagožky Jany Kilianové a herní designérky, mentorky, pedagožky Lenky Krsové. Sexistické narážky nebo vůbec zpochybňování pracovní kompetence. Nejen to doprovází ženy, které si zvolily profesi ve videoherním průmyslu. Jaké je postavení žen v herní kultuře? Jak se proměňuje přístup k nim obecně ze strany společnosti ale hlavně ze strany pracovních kolegů i kolegyň?

Sedím v křoví ve Čtverečku. Čtvereček je park, který sousedí s naším vinohradským činžákem. Dvě řady pámelníků, na kterých dokvétají bíločervené tuhé kvítky, lemují asfaltovou cestu. Kolem jsou vysazené záhony povadlých tulipánů... Nevím, co na nich kvete v létě, možná afrikány. Mezi záhony se rozkládá víc obdélníková než čtvercová plocha sluncem sežehnuté trávy.

Saša Michailidis se ptá kulturního publicisty Štěpána Šandy z magazínu Full Moon a redaktora deníku Alarm a publicisty Karla Veselého. Hudebním hitparádám vládne nostalgie a neochota opustit osvědčené hity, alespoň to napsal Karel Veselý ve svém článku. Vypadá to, že streamovací platformy mění strategii a už necílí na příznivce hudby, kteří hledají něco nového, ale na milovníky retra. Může se tedy stát, že budoucností hudebního průmyslu bude jeho minulost?