Jak dlouho vydržíte neběhat? Den? Dva? Nebo snad víc? Pojďme si popovídat o závislosti na běhání. Existuje runholismus? A měli bychom se z něj léčit?
Dozvíte se v 75. díle Štrekařů s psychoterapeutem Petrem Minaříkem.
Užitečné odkazy:
Diplomová práce Terezy Vítkové - Osobnostní prediktory závislosti na cvičení ve výkonnostním sportu
Gabor Maté - V říši hladových duchů
Mohou endokanabinoidy za runner's high?
Exercise Addiction: Symptoms, Diagnosis, Epidemiology, and Etiology
Vizionář, fanatik, krmič uší, Ital, Pražan, Mr. RunCzech. Člověk, který před třiceti lety zaťukal na dveře kanceláře pražského primátora Koukala a začal dělat závody, na které nikdy nezapomenete. Člověk, který proměnil silniční běh a odstartoval éru půlmaratonské turistiky. Člověk, který do ulic českých měst dovezl špičky světové atletiky a spolu s nimi umožnil běžet masám hobíků.
Sám však připomíná, že mu nikdy nešlo pouze o běh. Říká, že RunCzech buduje jako hnutí s cílem působit na celou společnost a propojovat lidi různých tvarů i názorů. Pod heslem All Runners Are Beatiful už jich na svých závodech propojil téměř 1,5 milionu.
Pozvání do 74. dílu Štrekařů přijal Carlo Capalbo, prezident RunCzechu. V rozhovoru se dozvíte, jak jeho otec reagoval na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, z jakého důvodu volal své matce před návštěvou Emila Zátopka, proč se někdy nudí u přenosů z běžeckých závodů nebo čeho chce ještě v životě dosáhnout.
Jak se proměnila (sportovní) žurnalistika za posledních dvacet let? Stávají se z novinářů influenceři? Jak těžké je udržovat se sportovci dobré vztahy a zároveň psát objektivně? A je současná generace atletů před mikrofonem sebevědomější než ta předchozí?
O tom všem (a mnohém dalším) budeme mluvit v 73. díle Štrekařů, jehož hostem byl Michal Osoba, sportovní redaktor deníku Právo a Sport.cz a autor podcastu Mixzóna.
Známe to všichni. Přijde zranění nebo náhlý pokles výkonnosti a nastává zoufalé hledání lékaře, který by měl okamžitě čas a nejpozději do zítra nás vyléčil.
V ordinaci “klasických” doktorů vám obvykle poradí, ať běháte jen rekreačně nebo radši vůbec, a tak to na konci dne ti nejvytrvalejší dotáhnou až do péče specializovaných sportovních klinik…
Co ale dnes opravdu umí a co určitě neumí sportovní medicína? Jak může pomoci sportovcům k vyšší výkonnosti? Proč je někdy nejlepším lékařem čas? Co stojí za řadou světových rekordů, které v atletice v poslední době padly? Proč to bez železa nedáme, ale bez ketonů a bicarbu se obejdeme? Jaký je vztah RED-S a poruch příjmu potravy? Proč se nám trend work-life balance může vymstít?
O tom všem (a mnohém dalším) budeme mluvit v 72. díle Štrekařů, jehož hostem byl Jiří Dostal, lékař a zakladatel Centra sportovní medíciny.
Co se dá stihnout za jeden lidský život? A jak ho naplnit tak, aby nebyl promarněn?
Můj další host se touto otázku trápit nemusí. Jeho jméno je dnes už nesmazatelně vryto do hlav a srdcí několika generací českých vytrvalců a i v osmdesáti dvou letech stále pečuje o svou běžeckou skupinu z pražské Stromovky.
“Chci svěřence naučit, aby běhání měli nejenom rádi, ale aby ho doslova milovali,” říká Jan Kervitcer. V 71. epizodě Štrekařů s trenérským nestorem půjdeme často i za hranice atletiky; uslyšíte o atentátu na Heydricha, stolařském učni Gottwaldovi, Pepíkovi Odložilovi, děrných štítcích, chemickém i mentálním dopingu a ještě mnohem víc…
Někteří běžci vystřelí na pár sezón a následně vinou zranění či ztráty motivace mizí v propadlišti dějin. Jiní se pomalu, ale jistě zlepšují a užívají si dlouhou a naplňující sportovní kariéru. Můj další host je právě takovým “panem konzistentním”...
Už deset let posunuje své jméno nahoru v českých tabulkách, vyhrál stříbro na Univerziádě a dostal se na pět evropských halových šampionátů v řadě.
Prosazovat se ovšem začíná i na silnici, když před týdnem ve Valencii vysmahl desítku za 28:43.
Dlouhodobě vystupuje také v roli podcastera a komentátora atletických závodů a nedávno začal pracovat v marketingu jedné z firem “velké čtyřky”.
Pozvání do 70. dílu Štrekařů přijal Jan Friš. V rozhovoru rozebere úspěšný závod ve Valencii, šance na překonání českého rekordu na pětku, zavzpomíná na všechny své trenéry, prozradí, zda se chystá zmrtvýchvstání Oběžníku a mnoho dalšího...
Česká atletika, potažmo celý náš stát, má problém.. V resortních centrech zbývají místa jen pro pár vyvolených a ani vysoké školy nevycházejí talentovaným sportovcům vstříc.
Na(ne)štěstí za nás tento problém už agilně řeší agentury a zámořské univerzity, které v posledních letech zasypaly české běžce štědrými stipendii.
Rozhodování, zda jít na Karlovku a jezdit na tréninky přes půl Prahy nebo využít luxusního zázemí univerzit od Bostonu až po San Francisco, není složitým rébusem. Jedině Amerika dokáže spojit kvalitní vzdělání a vrcholový sport.
Žijí ale čeští běžci za velkou louží opravdu americký sen? Dávají si v nejlepší univerzitní lize na světě (NCAA) jeden osobák za druhým, nebo to vypadá spíše na drsný střet s realitou?
Ve speciálním vydání Štrekařů se podíváme na všechny plusy i mínusy odchodu českých běžců do USA. Pozvání k debatě přijal mílař a student Texas A&M University Ondřej Gajdoš a reprezentační trenér Jan Pernica.
Atletika pro ni znamenala celý svět. Měla talent, velkou vůli, ale taky anorexii a sklony k perfekcionismu. Řadu let balancovala na tenké hraně, ale po návratu z ME do 22 už nemohla bez palčivé bolesti udělat ani krok. Vyšetření odhalilo komplikovanou únavovou zlomeninu a následovala dlouhá cesta k uzdravení...
Jakmile se dostala z nejhoršího, našla novou motivaci v silničních závodech. Opět patřila mezi nejlepší, ale euforie vydržela vždy jen chvilku. Nakonec si musela definitivně přiznat, že život je mnohem víc než medaile a osobáky. Po letech se našla v roli trenérky a dnes pomáhá lidem najít zdravější vztah k běhu.
Pozvání do 68. dílu Štrekařů přijala běžkyně, trenérka a socioložka Radka Hanzlová. V rozhovoru probereme, jak poznat, kdy se běh mění z terapie na závislost, co definuje vytrvaleckou subkulturu, za co vděčí Honzovi Pernicovi nebo jak přesné jsou průzkumy veřejného mínění.
Při závodech nenosí tretry, ale přesto podává atletické výkony. Naběhá kilometry s těžkým náčiním a o svou pozici musí občas bojovat stejně tvrdě jako půlkařky u mantinelu. Nikdy nesmí ztratit koncentraci, jinak vmžiku přijde o svou jedinou šanci.
Ani když na stadionu zhasnou poslední světla její práce nekončí. Začíná druhá šichta u počítače. Stáhnout stovky snímků, roztřídit, upravit, odeslat…je tři ráno a konečně usíná, ale už za pár hodin se od ní při dopoledním programu bude žádat opět špičkové nasazení.
Pozvání do 67. dílu Štrekařů přijala (nejen sportovní) fotografka Soňa Maléterová a společně probereme, jestli je pro ženy těžší se v této profesi prosadit, s kým fotografové “válčí” na atletických stadionech, proč většina českých atletů nemá ze závodů svou fotku, jaký zažila největší profesní “fuck-up” nebo proč se jí v Česku žije svobodněji než na Slovensku….
Narodila se v Kalifornii, závodila za University of Alabama a vypadá doslova jako Miss America.
Přesto trvala na tom, že náš rozhovor proběhne v češtině. V jazyku země svých rodičů, kam jako malá jezdila na prázdniny. V jazyku země, do které se před čtyřmi roky vrátila, aby si splnila atletické sny…
Pozvání do 66. dílu Štrekařů přijala půlkařka Kimberley Ficenec a společně probereme, čemu vděčí za svoji letošní životní sezónu, jestli by se osmistovka měla běhat na positive split, čím si k atletice přivydělávala, co si myslí o svěťáku Jarmily Kratochvílové nebo zda chce v Česku zůstat už natrvalo.
Což takhle dát si slovenský speciál?
Pozvání do 65. dílu Štrekařů přijal Peter Kováč, mnohonásobný mistr Slovenska v atletice a novinář Denníku N.
Společně rozebereme běžeckou scénu v zemi pod Tatrami, její největší hvězdy i problémy. Nezůstaneme ovšem pouze u sportu. Dozvíte se, jestli je práce novináře na Slovensku nebezpečná, kde si nechal slovenský prezident Kiska operovat kyčel, proč slovenští studenti tak často odchází do Česka a mnoho dalšího...
Bylo nebylo, kdysi kdesi, jedno Račí údolí. V něm žila malá Hanka, která pořád někam a za něčím běhala. Když vyrostla, stala se veterinářkou, vdala se a měla čtyři děti. Teprve pak začala opravdicky trénovat. Už po pár měsících porážela nejlepší vrchařky a na MS v Argentině získala s českým týmem stříbrnou medaili. Ne, toto není pohádka :)
Pozvání do 64. dílu Štrekařů přijala Hana Švestková Stružková. V rozhovoru probereme, z čeho čerpá sílu během těžkých dnů, jaké to je porážet o generaci mladší soupeřky, proč s manželem založili atletický oddíl a mnoho dalšího…
Použitá hudba: Kapky - Mohyly
Fascinují vás letadla? Obdivujete piloty, kteří dokážou s mnohatunovými stroji přistát i v prudkých nárazech větru? Nebo se jen rádi podíváte na seriál Letecké katastrofy? Pak bude tento díl Štrekařů právě pro vás!
Můj host je dalším z generace skvělých českých stýplerů. Loni doběhl dvanáctý na ME juniorů, a tak nebylo překvapením, že kolem něj začaly kroužit zámořské univerzity. Překvapivé ovšem bylo to, že si jako absolvent sportovního gymnázia ze všech nabídek nakonec vybral tu od Delaware State University, kde se teď připravuje na náročnou kariéru dopravního pilota.
Pozvání do 63. dílu Štrekařů přijal Marián Dražan a v rozhovoru probereme, jaký je život v Delawaru - nejméně lidnatém státu USA, proč si ke studiu vybral univerzitu, která byla v minulosti určena pouze pro Afroameričany, vysvětlíme si základní pojmy z letecké angličtiny, dozvíte se, jestli má Marián ve svém letounu katapult nebo proč je Garmin pro piloty stejně důležitý jako pro běžce....a mnoho dalšího.
Jen co na MČR v Hodoníně doběhl svůj poslední závod, už si domlouval stáž u Honzy Pernici.
Vždycky chtěl být trenérem a v šestadvaceti letech neviděl důvod, proč si prodlužovat běžeckou kariéru třeba i v nižších soutěžích.
Neutekly ani dva roky a teď stojí v čele bezkonkurenčně nejsilnější české běžecké skupiny. Vzdal se dobře placené práce, aby mohl v konzervativním tuzemském prostředí aplikovat tréninkový systém odpovídající 21. století.
A už má i první úspěchy. Jeho svěřenec Tomáš Habarta minulý víkend překonal vousatý národní rekord ve stýplu.
Pozvání do 62. dílu Štrekařů přijal trenér Hakim Saleh a v rozhovoru probereme, jak dlouho si rozmýšlel, zda přijme trenérskou výzvu od nejlepších českých běžců, v čem spočívají přednosti a slabiny tradiční tuzemské mílařské školy, zda se chystá sdílet tréninkové plány nebo, kdo ze skupiny ukazuje svůj talent na TikToku.
* Rozhovor byl natočen ještě předtím, než T. Habarta zaběhl 18. května v Chorově národní rekord ve stýplu (8:22.68).
Ve Štrekařích si tentokrát mákneme do pořádného terénu. A neztratit se mezi všemi těmi vrchy, traily nebo běhy do oblak nám pomůže zkušený horský průvodce...
Tomáš Hudec se narodil v Praze, ale úspěšně závodí i v řídkém vzduchu světových velehor. Loni si pak svými výkony vysloužil start v dresu české reprezentace na MS v horských bězích.
V podcastu probereme, co dnes potřebuje běžec, aby uspěl ve světě trailu, kolik se dá na takových závodech vydělat, jestli karbonové boty pomůžou i na nezpevněných cestách a mnoho dalšího.
Přeji inspirativní poslech!
Olympijský limit? Pro většinu z nás jen celoživotní sen. Pro Terezu Hrochovou už podruhé splněný úkol.
Napoprvé to bylo pro vystudovanou právničku až překvapivě snadné. V květnu 2021 se na uzavřeném dálničním úseku ve Štýrsku postavila na start svého vůbec prvního maratonu. Výsledkem byl nejrychlejší český maratonský debut 2:29:06 a odměnou letenka do Tokia.
Napodruhé měla svěřenkyně trenéra Bartůňka cestu na olympiádu mnohem komplikovanější. Kvůli zpřísnění limitů musela svůj osobák překonat o více než dvě minuty. Jenže se to nepodařilo ani v Hamburku ani ve Frankfurtu a zbýval ji poslední pokus - únorový maraton v Seville.
Do Španělska odcestovala po zdravotních problémech a nejhorší maratonské přípravě v životě. Když si pak v cíli zmáčkla na hodinkách čas 2:26:38, ani nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Týden před svými osmadvacatými narozeninami si zajistila místo na OH v Paříži.
V rozhovoru s jednou z nejlepších vytrvalkyň české historie probereme, jak těžké je dostat číslo na prestižní světové maratony, proč stále více inklinuje k běhům do vrchu, jestli svému koučovi “kecá” do tréninku, zda už pomalu myslí na život po sportovní kariéře a mnoho dalšího...
Loupala vajíčka pro hosty hotelu Clarion a z okna pozorovala vítkovický atleťák. Právě jí vyhodili ze sportovního gymplu a představa, že bude za pár let závodit před zaplněnými tribunami na Zlaté tretře nebo Kontinentálním poháru se zdála jako totální utopie.
Dnes už se Simona Vrzalová může pochlubit nejen vysokoškolským titulem, ale i účastí na olympiádě, pátým místem na ME nebo třemi českými rekordy. Po narození syna se navíc vrací do skvělé formy, když letos získala halový titul na 1500 i 3000 metrů.
V rozhovoru s jednou z nejlepších mílařek české historie probereme, proč za svou úspěšnou kariéru vděčí i jedné zdravotní sestře, s kým teď konzultuje svůj trénink, jaký další národní rekord by ráda překonala a mnoho dalšího…
Už v dětství trénoval denně tři a více hodin. Měl se stát olympionikem v moderním pětiboji. Dopadlo to fyzickým a mentálním vyčerpáním a odchodem na vysokou školu do Švýcarska.
V Ženevě začal studovat psychologii a taky se připravovat na svůj první maraton. Týdenní objemy kolem 200 kilometrů a budíčky ve čtyři ráno se mu nakonec loni vyplatily bronzem na MČR v Praze.
Rozhovor s Yannem Havlenou ale bude mnohem víc než jen tlachání o běhání. Třiadvacetiletý mladík v něm otevřeně vysvětluje, proč by rodiče neměli trénovat své děti, kolik prodělal únavových zlomenin, co bylo u něj spouštěčem poruch příjmu potravy, jak reagovat na projevy homofobie nebo proč se chce věnovat existenciální psychoterapii...
Přeji inspirativní poslech!
----------
Archivní písemný rozhovor s Y. Havlenou z května 2023 najdete zde
Pokud byste hledali v Česku běžce, který dokáže nejlépe kombinovat kros, vrchy i dráhu, musel by zvítězit Jáchym Kovář.
Rodák z Budislavi u Litomyšle se stal loni v Dříteči už potřetí za sebou mistrem republiky v krosu a na následném ME v Bruselu zaběhl jednoho z historicky nejlepších českých umístění.
Svěřenec trenéra Červinky patří také k dlouhodobým oporám reprezentace v bězích do vrchu a byl členem legendárního zlatého týmu na MS v Argentině 2019.
Pro studenta vojenského oboru při FTVS UK přesto nadále zůstává prioritou dráha - přesněji stýpl - kde touží už brzy prolomit hranici 8:40.
Pozvání do 57. dílu Štrekařů přijal Jáchym Kovář a v rozhovoru probereme, jakým způsobem získal výjimečný cit pro běh v terénu, zda je svazový nominační systém na ME v krosu transparentní, proč u nás bere přespolní běhy málokdo vážně, jaké má zatím zkušenosti s double tresholdy, jaká bude jeho role v armádě a mnoho dalšího...
Přeji inspirativní poslech!
Foto: Aleš Gräf;
Použitá hudba: Twenty One Pilots - Stressed out; Axwell & Ingrosso - More Than You Know;
K atletice se dostal až v 17 letech na učňáku v Popradu a nad jeho běžeckým stylem mnozí ohrnovali nos. Nikdo by tehdy neřekl, že v sobě tenhle kluk, který hrál do té doby maximálně panelákovou ligu ve fotbale a v pozemním hokeji, ukrývá tak ohromný vytrvalostní potenciál.
Mít v sobě takový talent je krásná věc, ale rozvinout ho (třeba až na světovou úroveň) stejně stojí nekonečně mnoho sebekázně, času a energie. Róbert Štefko může v tomto ohledu sloužit jako vzor sportovce, který rozpoznal svůj dar a choval se k němu tak, jak bychom si to přáli od všech sportovních ikon.
Během své dvacetileté profesionální kariéry překonal všechny slovenské rekordy od míle až po maraton, byl čtvrtý na mistrovství Evropy, desátý na mistrovství světa v krosu a třikrát startoval na olympiádě. Ještě ve čtyřiceti letech vyhrál Běchovice. I přes tyto výjimečné úspěchy, se Štefko vždy držel stranou mediální pozornosti. O to více si vážím toho, že přijal pozvání do Štrekařů.
V podcastu s legendárním slovensko-českým běžcem probereme, proč se nestal reprezentačním trenérem, jestli se dá cit pro běžecké tempo naučit, v čem to mají dnešní vytrvalci těžší, proč mu dělalo dobře pít colu nebo jestli jeho svěřenec Jiří Homoláč ještě může překonat český maratonský rekord.
Přeji inspirativní poslech!
