Československá republika jako nový a poměrně velký stát potřebovala odpovídající důstojnou metropoli. Velká Praha vznikla v lednu 1922 připojením třiceti sedmi sousedních měst a vesnic k původním osmi čtvrtím. Počet obyvatel se ztrojnásobil a Praha se mezi evropskými metropolemi zařadila na 11. místo. Začala tak jedna z nejvýznamnějších kapitol tisícileté pražské historie, která během dvaceti let výrazně proměnila tvář města. Zrodilo se moderní velkoměsto.

O spisovateli Franzi Kafkovi koluje, že byl melancholický hypochondr, který trpěl psychickou poruchou. Prý se nikdy nesmál a byl zasmušilý. To je však omyl. I když se nám to z obsahu jeho děl nemusí zdát, byl vždy usměvavý a laskavý. Mimo psaní mu dělal radost sport. Rád chodil na procházky, vesloval po Vltavě, cvičil gymnastiku, hrál tenis, jezdil na kole i motocyklu. Citlivý však byl, to se mu upřít nedá.

Po rozpadlém Rakousku-Uhersku zdědilo Československo mnohé. Mimo jiné i pozoruhodnou skupinu německy píšících pražských autorů. Jejich odkaz je nejvíce skloňován se jménem Franze Kafky. Kde se ale vzal on a další německy píšící spisovatelé v Praze – hlavním městě Čech? Pravda je, že čeština s němčinou se tu potkávaly od nepaměti. Za necelých padesát let mezi lety 1890 a 1939 zrodila pražská německá literatura sbírku mnoha velkých talentů...

Majákem rozumu a stability v rozbouřeném politickém moři byl od vzniku republiky Antonín Švehla. Genialita tohoto sedláka z Hostivaře spočívala v umění politického vyjednávání a schopnosti dosáhnout kompromisu. Za tím účelem vznikla tzv. Pětka – neformální sbor lídrů pěti nejsilnějších politických stran, který fakticky řídil politické dění po roce 1920. Trojnásobný premiér Švehla se stal spolu s Masarykem nepostradatelným vůdcem republiky.

Triumfální návrat Tomáše Garrigua Masaryka z válečného exilu do vlasti v prosinci 1918 předznamenal nebývalou popularitu, jíž se poté prezident v Československu těšil. Za první republiky vznikl až jakýsi masarykovský kult, jehož dílčí podoby v tomto díle Toulek prozkoumáme.

Za první republiky se život prostitutkám ve srovnání s dobou rakousko-uherskou výrazně ztížil. Roku 1922 byl totiž přijat zákon, který mimo jiné zakázal existenci nevěstinců. Politici si od něj slibovali omezení šíření pohlavních chorob. To se však nepovedlo.

Při hledání vlastní identity se československý stát pokoušel setřást rakouskou minulost, omezit tradiční vliv katolicismu a vtisknout sobě samému moderní tvář. V tomto díle Toulek si můžete poslechnout, jak se mladá Československá republika hlučně rozcházela a poté zase usmiřovala s Vatikánem.

Americký sen po česku. Tak lze popsat příběh Tomáše Bati a jeho rodiny, která dokázala z chudobných podmínek vybudovat světový obuvnický kolos. Nebylo náhodou, že se zakladateli tohoto zlínského zázraku začalo říkat „Český Ford“. Pojďme se podívat na příběh této značky, který je i příběhem o výjimečném vizionářství, lásce k inovacím, urputné pracovitosti, ale i tvrdosti a sobeckém pragmatismu.

Po zániku Rakouska-Uherska nevznikly jen nové státy, ale i nové ideje. Evropou se šířila vize komunistické revoluce a prožité hrůzy světové války vedly ke zpochybnění starých pořádků. Byla to éra hledání nových forem vládnutí, nového uspořádání společnosti i nového pohledu na člověka. V zákopech se totiž neměnila jen mapa světa, ale i lidská duše. A právě z této proměny vzešla potřeba nového umění. V rodícím se Československu se začala formovat nová kulturní síla: avantgarda.

Jak se mladé Československo a jeho demokracie vyrovnaly se staletými šlechtickými privilegii a s velkými pozemkovými držbami v rukou rodové aristokracie? A jak na to sama šlechta reagovala? Prozkoumejte s námi právní, sociální a ideologické souřadnice prvorepublikové pozemkové reformy.

Automobily představovaly chloubu českého průmyslu již v dobách první republiky. Ačkoli zde neprobíhala masová výroba jako ve Spojených státech, co do kvality a pestrosti výroby patřilo Československo mezi přední země na světě. V čele těchto snah stály tři automobilky: Laurin a Klement (později Škoda), Tatra a Praga.

Po první světové válce došlo k rozpadu tehdejšího světa, který byl doprovázen zánikem velkých evropských monarchií – Německa, Ruska, Turecka a Rakouska-Uherska. To přineslo osamostatnění mnoha národů. Jedním z nich byl národ Rusínů, který se připojil k nově vzniklé Československé republice. V původních plánech českých a slovenských politiků se přitom s připojením Podkarpatské Rusi vůbec nepočítalo. Stalo se tak spíše náhodou, v důsledku tehdejší složité politické situace.

Československý fenomén trampingu vznikl na počátku první republiky, když mladí lidé z měst chtěli alespoň o víkendu uniknout od práce nebo školy do přírody. Měšťanská společnost byla podle nich pokrytecká a zkostnatělá. Za vzory měli postavy amerických němých kovbojek nebo hrdiny z knih Karla Maye, Jacka Londona a Jamese Fenimora Coopera. Měli svůj styl chování, slang, písně i přezdívky. Nejznámějšími trampy byli Géza Včelička, Bob Hurikán nebo Jenda Korda.

Má se mladá Československá republika ve své zahraniční politice orientovat na evropský Západ, nebo se má přiklánět ke slovansko-ruskému Východu? A má domácí demokracie sloužit svobodnému jednotlivci, nebo národnímu kolektivu? Prozkoumejte s námi prvorepublikový ideový souboj, který Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš sváděli s Karlem Kramářem.

Františka Plamínková bojovala celý život za práva žen a práva slabších. Tato národní socialistka se snažila měnit pořádky. Jak skrze senát, tak i přes tzv. Ženskou národní radu. A stala se největší prvorepublikovou osobností emancipačního hnutí. Určující pro její osud bylo její první povolání učitelky. V období před první světovou válkou musely pedagožky dodržovat celibát a ona tuto absurditu chtěla nechat zrušit.

Spolek Sokol si nemusíte pamatovat jen jako tělovýchovnou organizaci. Na počátku první republiky totiž pomáhal budovat zemi. Jeho členové se už v říjnu 1918 dobrovolně stávali vykonavateli branné moci státu. A další sokolské aktivity, jako například slety, měly být důležitým tmelícím prvkem „československého národa“.

Silná a důvěryhodná měna jako symbol státní vyspělosti i zdroj národní hrdosti. To byla ambiciózní vize prvního československého ministra financí Aloise Rašína. K jejímu uskutečnění však měli českoslovenští občané kráčet za cenu přemrštěného šetření, všemožného odříkání a velkého sebeobětování.

Vskutku existoval jednotný československý národ, jak tvrdila prvorepubliková ústava? Nejednalo se spíše o politicky motivované přání, jehož necitlivé prosazování Čechy a Slováky naopak vzdalovalo a bylo zdrojem jejich vzájemných nesvárů? Prozkoumejte s námi politická, intelektuální a kulturní zákoutí prvorepublikového čechoslovakismu.

Sparta a Slavia. Dějiny největší české fotbalové rivality se utvářely na počátku 20. století a během první republiky. Na jedné straně Železná Sparta s Káďou Peškem nebo Raymondem Brainem. Na druhé esa jako Bican, Puč a Plánička. Ale třeba také Vlasta Burian versus Edvard Beneš. Dozvíte se, jak vypadal tehdejší fotbal, jak se přestupovalo za oběd zdarma nebo za teplé místo v bance anebo co jediné dokázalo hráče obou týmů spojit.

Vznik nových států po rozpadu Rakouska-Uherska a carské říše znamenal i nečekaný územní spor Československa a Polska. Oblast Těšínska sice patřila od středověku pod země Koruny české, národnostně to ale bylo území pestré. Vedle Čechů tu prim hráli Poláci, Němci a „šlonzáci“, kteří v sobě snoubili identitu všech zmíněných národů. Spor, který vyústil až ve vojenský střet, trval jen týden. Nepřátelství a pocit křivdy ale desetiletí. Válku rozhodl český velitel Josef Šnejdárek.