Jakou podobu měla zábava za první republiky? Do kabaretu se chodilo zasmát, do tabarinu zatančit a do lunaparku Eden projet na horské dráze. A pokud si lidé chtěli poslechnout jazz, stačilo si sednout do kavárny...

Stvořitel pátečníků Karel Čapek toto uskupení charakterizoval jako debatní mužský klub intelektuálů. Zhruba šedesát různorodých osobností se scházelo ve dvojdomku bratří Čapků pravidelně v pátek odpoledne po dobu 14 let. Váženým členem pátečníků byl prezident Masaryk, který si kvůli nim musel vytrpět i tzv. Silvestrovskou aféru. Naposledy se sešli na Čapkově pohřbu v prosinci 1938 na pražském Vyšehradě. Tragická Čapkova smrt předznamenala neblahé osudy mnoha z nich.

Období první republiky rozhodně nelze idealizovat. Během 20 let jejího trvání rezonovalo veřejným prostorem množství korupčních afér: lihová, odvodová, hodinková, benzínová nebo aféra pojišťovny Fénix. Ruce si v nich ušpinily nejvyšší persony tehdejšího politického života (např. předseda senátu Karel Prášek) i jejich partaje. Málokterá se ale řádně prošetřila. Jen zlomek jich šel k soudu. Na politický nátlak se většina zametla pod koberec. A potrestán býval oznamovatel kauzy.

Komunistická strana nebyla roku 1921 založena Klementem Gottwaldem, ale polozapomenutým Bohumírem Šmeralem. Ten prosazoval pozvolnou cestu k socialismu. Od poloviny 20. let ale Moskva tlačila na tvrdší přístup. Proces bolševizace vyvrcholil roku 1929, kdy se do čela KSČ dostal Klement Gottwald a stranu ovládl promoskevský směr.

Vzduch je naše moře. Heslo používané za první republiky vystihovalo důležitost letectví pro zemi, která nedisponovala mořem. Průkopníkem byl pilot Jan Kašpar, který dokázal absolvovat první dálkový let již před první světovou válkou. Po ní se rychle rozvíjelo civilní i vojenské letectví. Jeho význam podtrhovaly hned tři významné letecké továrny: Aero, Avia a Letov, které vyráběly stíhací a dopravní letouny, ale i stroje určené pro leteckou akrobacii.

Herci, dramatici a komici Jiří Voskovec a Jan Werich byli hlavními tvůrčími postavami Osvobozeného divadla. Ovlivněni poetismem a dadaismem začínali absurdními zábavnými scénkami ve Vest Pocket Revue. Během třicátých let se však proměnili v břitké kritiky nastupujícího fašismu i opatrnického konzervatismu, což vedlo k tomu, že museli nejednou čelit i útokům fašistických sympatizantů během svých představení.

Četníci, jedni ze strážců zákona a pořádku první republiky, neměli lehké živobytí. A přitom nebylo snadné do jejich sborů vstoupit: četník musel být vysoký aspoň 165 cm, mít v každé dásni 4 vlastní zuby, být znalý jazyka „československého“ a mít za sebou vojenský výcvik „u zbraně“. Potom naopak nesměl s občany žertovat nebo jim tykat a jen jednou týdně se mohl na povolení vzdálit 30 km od kasáren… Co ještě život četníků obnášel? Uslyšíte v Toulkách ke Krimi létu na Dvojce.

Československá republika jako nový a poměrně velký stát potřebovala odpovídající důstojnou metropoli. Velká Praha vznikla v lednu 1922 připojením třiceti sedmi sousedních měst a vesnic k původním osmi čtvrtím. Počet obyvatel se ztrojnásobil a Praha se mezi evropskými metropolemi zařadila na 11. místo. Začala tak jedna z nejvýznamnějších kapitol tisícileté pražské historie, která během dvaceti let výrazně proměnila tvář města. Zrodilo se moderní velkoměsto.

O spisovateli Franzi Kafkovi koluje, že byl melancholický hypochondr, který trpěl psychickou poruchou. Prý se nikdy nesmál a byl zasmušilý. To je však omyl. I když se nám to z obsahu jeho děl nemusí zdát, byl vždy usměvavý a laskavý. Mimo psaní mu dělal radost sport. Rád chodil na procházky, vesloval po Vltavě, cvičil gymnastiku, hrál tenis, jezdil na kole i motocyklu. Citlivý však byl, to se mu upřít nedá.

Po rozpadlém Rakousku-Uhersku zdědilo Československo mnohé. Mimo jiné i pozoruhodnou skupinu německy píšících pražských autorů. Jejich odkaz je nejvíce skloňován se jménem Franze Kafky. Kde se ale vzal on a další německy píšící spisovatelé v Praze – hlavním městě Čech? Pravda je, že čeština s němčinou se tu potkávaly od nepaměti. Za necelých padesát let mezi lety 1890 a 1939 zrodila pražská německá literatura sbírku mnoha velkých talentů...

Majákem rozumu a stability v rozbouřeném politickém moři byl od vzniku republiky Antonín Švehla. Genialita tohoto sedláka z Hostivaře spočívala v umění politického vyjednávání a schopnosti dosáhnout kompromisu. Za tím účelem vznikla tzv. Pětka – neformální sbor lídrů pěti nejsilnějších politických stran, který fakticky řídil politické dění po roce 1920. Trojnásobný premiér Švehla se stal spolu s Masarykem nepostradatelným vůdcem republiky.

Triumfální návrat Tomáše Garrigua Masaryka z válečného exilu do vlasti v prosinci 1918 předznamenal nebývalou popularitu, jíž se poté prezident v Československu těšil. Za první republiky vznikl až jakýsi masarykovský kult, jehož dílčí podoby v tomto díle Toulek prozkoumáme.

Za první republiky se život prostitutkám ve srovnání s dobou rakousko-uherskou výrazně ztížil. Roku 1922 byl totiž přijat zákon, který mimo jiné zakázal existenci nevěstinců. Politici si od něj slibovali omezení šíření pohlavních chorob. To se však nepovedlo.

Při hledání vlastní identity se československý stát pokoušel setřást rakouskou minulost, omezit tradiční vliv katolicismu a vtisknout sobě samému moderní tvář. V tomto díle Toulek si můžete poslechnout, jak se mladá Československá republika hlučně rozcházela a poté zase usmiřovala s Vatikánem.

Americký sen po česku. Tak lze popsat příběh Tomáše Bati a jeho rodiny, která dokázala z chudobných podmínek vybudovat světový obuvnický kolos. Nebylo náhodou, že se zakladateli tohoto zlínského zázraku začalo říkat „Český Ford“. Pojďme se podívat na příběh této značky, který je i příběhem o výjimečném vizionářství, lásce k inovacím, urputné pracovitosti, ale i tvrdosti a sobeckém pragmatismu.

Po zániku Rakouska-Uherska nevznikly jen nové státy, ale i nové ideje. Evropou se šířila vize komunistické revoluce a prožité hrůzy světové války vedly ke zpochybnění starých pořádků. Byla to éra hledání nových forem vládnutí, nového uspořádání společnosti i nového pohledu na člověka. V zákopech se totiž neměnila jen mapa světa, ale i lidská duše. A právě z této proměny vzešla potřeba nového umění. V rodícím se Československu se začala formovat nová kulturní síla: avantgarda.

Jak se mladé Československo a jeho demokracie vyrovnaly se staletými šlechtickými privilegii a s velkými pozemkovými držbami v rukou rodové aristokracie? A jak na to sama šlechta reagovala? Prozkoumejte s námi právní, sociální a ideologické souřadnice prvorepublikové pozemkové reformy.

Automobily představovaly chloubu českého průmyslu již v dobách první republiky. Ačkoli zde neprobíhala masová výroba jako ve Spojených státech, co do kvality a pestrosti výroby patřilo Československo mezi přední země na světě. V čele těchto snah stály tři automobilky: Laurin a Klement (později Škoda), Tatra a Praga.

Po první světové válce došlo k rozpadu tehdejšího světa, který byl doprovázen zánikem velkých evropských monarchií – Německa, Ruska, Turecka a Rakouska-Uherska. To přineslo osamostatnění mnoha národů. Jedním z nich byl národ Rusínů, který se připojil k nově vzniklé Československé republice. V původních plánech českých a slovenských politiků se přitom s připojením Podkarpatské Rusi vůbec nepočítalo. Stalo se tak spíše náhodou, v důsledku tehdejší složité politické situace.

Československý fenomén trampingu vznikl na počátku první republiky, když mladí lidé z měst chtěli alespoň o víkendu uniknout od práce nebo školy do přírody. Měšťanská společnost byla podle nich pokrytecká a zkostnatělá. Za vzory měli postavy amerických němých kovbojek nebo hrdiny z knih Karla Maye, Jacka Londona a Jamese Fenimora Coopera. Měli svůj styl chování, slang, písně i přezdívky. Nejznámějšími trampy byli Géza Včelička, Bob Hurikán nebo Jenda Korda.