V jubilejní 50. epizodě podcastu "Žít udržitelně" se setkáte s Oldřichem Němcem, zakladatelem společnosti Biobobo, který nám přiblíží svět kompostovacích toalet – inovativního řešení pro náš udržitelný domov. Oldřich začíná svým příběhem: „Hledal jsem práci, která mě bude víc naplňovat, protože jsem chtěl dělat něco, co má smysl pro přírodu a lidstvo.“ A ano, tam rozhodně problematika vylučování patří, na tom se shodneme, že? V rozhovoru diskutujeme o tom, jak se daří kompostovacím toaletám v dnešní době. Oldřich k tomu říká: „Kompostovací záchody zažívají renesanci a čím dál větší podporu, protože dokážou vytvářet hygienický kompost bez patogenů,“ a vysvětluje, že příroda má nejlepší samočisticí schopnosti, a právě proto je přirozený kompostovací proces spolehlivě hygienický a také zachovává živiny nejlépe v porovnání s jinými (obvyklejšími) typy záchodů. Olda detailně popisuje proces kompostování v toaletách Biobobo: „Výkaly padají do výstelky z pilin a přisypávají se dalšími pilinami, takže nevidíme výkaly, což je esteticky důležité a také to vysušuje výkaly a pohlcuje pachy.“  Oldřich zmiňuje i využití lidské moči: „Lidská moč je plná úžasných živin a do budoucna se řeší, jak ji využívat, aby se uzavřel koloběh živin.“ Věděli jste to? Co vy na to? Řešíte, že byste mohli rozumněji nakládat s vlastní močí? Olda v rozhovoru sdílí své zkušenosti s kompostem ze svého spádového záchodu Clivus Multrum: „Když jsem po dvou letech vybíral kompost, voněl jako lesní půda a nebylo patrné, že by to byly výkaly. To je úplně úžasné.“ Zdůrazňuje obrovské výhody kompostovacích toalet oproti běžným splachovacím záchodům (kde povětšinou plýtváme pitnou vodou a splachujeme cenné živiny) nebo oproti tradičním kadibudkám s dírou v zemi (kde dochází spíše k anaerobnímu, hnilobnému procesu a produkci plynů jako je metan). Ptám se také na veřejné vnímání kompostovacích a separačních toalet a možnost jejich využití ve městě: „Spousta lidí říká, že si přeje kompostovací záchod, protože ušetří za stočné...Jenže ono porovnat to finančně je velmi náročné.“ Během našeho rozhovoru zazní mnoho o kbelících, zásypech, kompostování, zápachu, separaci tekutého a tuhého, jak s tím či oním naložit. Je to vcelku věda, proto si rozhovor určitě poslechněte. Pro mnohem sofistikovanější a detailnější informace ale navštivte web Biobobo.cz.  A dobrá zpráva na závěr nesmí chybět. Olda samozřejmě velmi věří v budoucnost kompostovacích toalet a tento svůj optimismus vtiskl i do motta společnosti Biobobo: „Budoucnost je v hajzlu, ale v kompostovacím." A tak se se mnou a Oldou těšte na světlou kompostovací záchodovou budoucnost.  Kontakty na Oldu a nabídku jejich kompostovacích záchodů najdete ZDE. Co jsem tak pochopila a co je velmi klíčové, je vědět, co vlastně přesně chci... Hmmm, to se hodí i do dalších sfér našeho žití. :-)  

Tentokrát jsem v podcastu Žít udržitelně přivítala Janu Kotoučkovou, zahradní designérku a eko poradkyni, která je považována za jednou z průkopnic permakultury u nás. Uslyšíte Janin příběh a její zkušenosti s permakulturou, ekologickým zahradničením a vzděláváním veřejnosti. Jana hospodaří a zahradničí na svém pozemku na Vysočině, který rodina získala po restituci. Neustálým úsilím jej přetváří v přírodní permakulturní ráj. V rozhovoru popisuje vytváření remízků, práci s kameny, experimentování s různými typy záhonů, recyklování materiálů a zdrojů z pozemku a okolí, vytváření nejrůznějších struktur, které přispívají k biodiverzitě a estetice zahrady. Její přístup k zahradničení je velmi kreativní a intuitivní. Jana se také věnuje studiu bylinkářství a vytváří směsi bylin pro různé účely, např. pro lepší spánek nebo nachlazení. Od roku 2002 do roku 2020 organizovala Jana biojarmarky v Jihlavě, které přivedly regionální farmáře a bio zemědělce z okolí a spojily je s lidmi, kteří toužili nakupovat kvalitní potraviny. Tyto akce zahrnovaly také ukázky řemesel, divadlo pro děti a workshopy, což rozhodně přispělo k většímu rozvoji lokální ekonomiky a propojení komunity. Jana se také pustila do promítání filmů pro veřejnost se zaměřením na ekologii, a s tím souvisejícími sociálními a ekonomickými aspekty. Vybrané filmy povětšinou kladou důraz na to, jak důležité je být v úzkém kontaktu s přírodou, na uvědomění si široké palety důsledků našich činů na životní prostředí a předkládají rovněž konkrétní řešení. Jana dokonce organizovala i  výlety na bio farmy, kde si lidé mohli nakoupit čerstvé potraviny a ochutnat místní produkty, seznámili se s farmáři a způsobem jejich hospodaření. Patřila do týmu projektu "Skutečně zdravá škola", který propaguje zdravou výživu "od vidlí až po vidličku" a ekologické vzdělávání dětí. Je až k neuvěření, jak jednotlivec jako je Jana dokáže vyburcovat ekologickému hnutí ve svém regionu. Jana si totiž moc dobře uvědomuje, jak důležité je environmentální vzdělávání rodin, sousedů, dětí a osvěta v oblasti udržitelnosti a pokorného vztahu k přírodě. Je inspirativním příkladem toho, jak lze spojit vášeň k přírodě s praktickými konkrétními kroky k její ochraně. Jany příběh ukazuje, že každý z nás může sehrát významnou roli v ochraně přírody ve svém regionu i širším okolí. Jedinec není málo!

Proč je čas na odklon od ekonomie středního proudu? Můžeme žít spokojeně v ekonomice bez růstu HDP? Mohou alternativní ekonomické modely zachránit planetu a osud lidstva? Jaké konkrétní alternativní iniciativy mohou podpořit místní komunitu? V 48. epizodě podcastu Žít udržitelně jsem měla tu čest diskutovat s RNDr. Naděždou Johanisovou, Ph.D., která je nejen renomovanou českou ekologickou ekonomkou, bioložkou, environmentalistkou, ale také váženou vysokoškolskou pedagožkou a spisovatelkou. Společně jsme se ponořily do tématu, které je pro nás všechny nesmírně důležité, ale zároveň pro běžného člověka (jako jsem já) ne úplně čitelné – zaměřily jsme se na nedostatky současného ekonomického systému. Naďa otevřeně sdělila své kritické názory na ekonomii středního proudu a na neomezený ekonomický růst, který je považován za hlavní cíl moderních ekonomik. Upozornila na jeho negativní dopady na životní prostředí a společnost jako celek. Vysvětlila mi i, jak tento přístup vede k vyčerpávání přírodních zdrojů, ke zvyšování znečištění a sociálních nerovností. Významnou součástí našich životů a dění ve společnosti je péče o děti, o seniory, dobrovolnická činnost a další nepeněžní elementy ekonomiky. Ty jsou ale v "mainstreamových" ekonomických modelech často opomíjeny, přestože mají obrovskou hodnotu. Tato hodnota není vždy vyjádřitelná v peněžních termínech, ale je zásadní pro udržení zdravé a funkční společnosti. V průběhu rozhovoru jsme se také zaměřily na alternativní ekonomické modely, které nabízejí udržitelnější a spravedlivější přístup ke zdrojům, k přírodě, k lidem a k budování lokální ekonomiky. Diskutovaly jsme konkrétně o družstvech, komunitních projektech a dalších formách sdílení a spolupráce, které podporují místní ekonomiku a sociální soudržnost. Tyto modely kladou důraz, spíše než na neustálý růst a expanzi, především na sdílení zdrojů, participaci členů komunity a dlouhodobou udržitelnost, čímž představují životaschopnou alternativu k tradičním kapitalistickým strukturám. Na závěr  vás srdečně zvu na nadcházející akci v Sedlčanech ve středu 20.11.2024 (od 18,00 hodin v místní knihovně), kde budeme s Naďou probírat podobná témata. Je to skvělá příležitost dozvědět se více o reálných příkladech z praxe a konkrétních krocích, které můžeme podniknout k podpoře udržitelné lokální ekonomiky. Tato akce slibuje být inspirativním setkáním pro všechny, kdo se zajímají o ekologii, sociální spravedlnost, "zelenou" a lokální ekonomiku. Věřím, že se s mnohými z vás uvidíme.  Více informací o Nadě Johanisové a možnost ji kontaktovat najdete ZDE.

Podzimní chladné dny můžeme hravě zvládnout díky tradiční čínské medicíně. V této epizodě jsem si povídala s Marií Helen, která se zabývá nejen tradiční čínskou medicínou, ale také reflexologií, stravou podle 5 elementů i makrobiotikou. Studovala navíc japonskou masáž shiatsu a thajskou masáž, zajímá se o aromaterapii a bylinky. Marie v rozhovoru poskytla velmi konkrétní a praktické rady, jak se na podzim stravovat a jak se obecně připravit na chladnější období, včetně zimy. Co ji přivedlo k tradiční čínské medicíně? Před mnoha lety si začetla do první knihy o jazyku a byla fascinována tím, jak může pozorování jazyka odhalit zdravotní potíže. Tento holistický přístup se zaměřuje na rovnováhu v těle a hledání skutečných příčin zdravotních problémů místo pouhého potlačování příznaků.V podzimním období Marie doporučuje opustit studené potraviny a soustředit se na zahřívací jídla, jako jsou polévky, kaše nebo zázvorový čaj. Na podzim, kdy dominuje element kov, bychom měli jíst bílé a štiplavé potraviny, jako jsou ředkvičky, zázvor, kedlubny, které posilují párové orgány - plíce a tlusté střevo. Kromě stravy je důležité věnovat se aktivitám, které podporují dýchání a otevírání hrudníku, čímž se zlepší kapacita plic a celkové zdraví.Měli bychom si také uvědomit důležitost relaxačních aktivit. Více odpočívat, chodit spát o něco dřív a nehýřit energií, aby nám během zimy nechyběla. Na podzim je důležité chránit hlavně bedra a nohy před chladem a dbát na dostatečný příjem tekutin. Tím lze předejít častému problému se zánětem močového měchýře, kterým trpí především ženy. Přírodní prostředky jako D-manóza a bylinkové čaje mohou pomoci potíže zmírnit.Když přijde zima, je dobré se zaměřit na konzumaci tmavých potravin, jako je černý sezam a mořské řasy (např. řasa Kombu), které posilují ledviny. Vůdčím elementem je voda. V zimě například pečená jablka a hruškový kompot skvěle doplní náš jídelníček, který i v zimě musí obsahovat zahřívací potraviny. Jak vidíte a hlavně jak v podcastu uslyšíte, i malé změny v naší stravě a péči o naše tělo mohou mít velký vliv na celkové zdraví. Pro více tipů a praktických rad můžete navštívit webové stránky Marie Helen a dozvědět se více i o jejích kurzech. Aktuálně je možné naskočit do kurzu Podzimní KPZetky (jak na aktuální nachlazení). Marii Helen také můžete sledovat na FB i IG.

Pohodlně se uvelebte a vyslechněte velmi milý rozhovor s Pavlínou Židovou ze statku Adámek v Čelině. Pavlí se se mnou podělila o příběh rodinného statku, do kterého se přivdala v devadesátých letech 20. století a který má vcelku pohnutou historii, tak jako většina statků a šlechtických sídel v našich končinách. Statek byl po restituci navrácen rodině Adámků po dlouhém období komunistického "hospodaření". Rodina převzala tehdejší chov prasat a kachen od předchozí garnitury. Ani jedno z toho se však z dlouhodobého pohledu neukázalo jako ekonomicky smysluplné, proto se s nadšením a začátečnickou naivitou, ale dobrým srdcem, vrhli na chov skotu. Pavlínce se tak splnila velká část jejího snu o ideálním životě na venkově. Z rozhovoru brzy pochopíte, že na statku se zaměřují na etické zacházení se zvířaty a ekologické hospodaření. Pavlína poměrně barvitě popisuje pracný přerod zdevastovaného statku a přilehlých budov a pozemků v udržovaný rodinný podnik, který nyní dokonce oficiálně přechází na ekologické zemědělství. Zdůrazňuje důležitost humánního zacházení se zvířaty, osobní vztah ke každému zvířeti a odpovědný přístup k jejich životu a nakládání s nimi, až do posledního dechu každého kusu. Kromě farmaření a produkce hovězího masa se statek otevírá i veřejnosti v oblasti kulturní a duchovní. Pavlína totiž s úctou následuje započatou práci manželovy maminky a láskyplně spravuje kapličku, ve které například začala pořádat koncerty se zaměřením na muzikoterapii. Toto celistvé ladění statku Adámek vytváří příznivé "podhoubí" pro propojování se s blízkými či vzdálenějšími sousedy a s lidmi, kterým záleží na vztahu k přírodě a kteří směřují své životy k větší udržitelnosti a toleranci všeho živého kolem nás. Možná vás ani neudiví, že Pavlínka má mnoho dalších aktivit, ve kterých je výborná a cítí se v nich dobře. Krásně maluje, píše poutavý a upřímný blog www.chodimlesem.cz a nově navíc nabízí ajurvédské masáže, čímž saturuje svou celoživotní touhu pomáhat lidem a přispívá k celkové pohodě návštěvníků statku. Hmm, a to jsem zapomněla ještě napsat, že na statku se můžete i ubytovat, tudíž vaše děti si mohou zažít život s hospodářskými zvířaty. Ptala jsem se Pavlínky i na vliv pandemie COVID-19. Potvrdilo se mi, že i pro statek Adámek pandemie přinesla zvýšený zájem o lokální produkty a přímý kontakt s farmáři. Pavlína a její manžel využili tuto neutěšenou dobu k posílení přátelských vztahů se zákazníky. Produkce hovězího masa je těžká dřina, to asi tušíme i my, co jsme to ale nikdy nedělali. A tak i na statku Adámek začali postupně hledat řešení pro ubývající síly (k tomu se tedy hlásí pokorně Pavlí) a rozšířili prodej masa o možnost nákupu prostřednictvím inovativního řešení, v našem kraji dosud nevídaného, o nákup z Masomatu, což umožnilo lepší dostupnost a flexibilnější nabídku pro řadu stávajících i nových zákazníků. Až pojedete kolem, čerstvé domácí hovězí nesmíte minout. Platba kartou možná.  Celkově z rozhovoru plyne, že kombinace zemědělství, etického přístupu ke zvířatům a udržitelnosti je možná a životaschopná. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak d-uši hladící akce v kapličce, možnost rozjímání a procházení se po parku, rodinné ubytování v duchu agroturistiky, Pavlínky pestré obrazy a blažená pohoda po ajurvédské masáži. Takže, stavte se, statek Adámek v Čelině za to rozhodně stojí. Více informací hledejte na www.statekadamek.cz a pro masožravé povede cesta rozhodně přes www.domacihovezi.cz. Tvorba a aktivity Pavlíny Židové jsou na jejím vymazleném blogu www.chodimlesem.cz. Určitě ji také sledujte na Facebooku a Instagramu.

Ve 45. epizodě jsem měla skvělou příležitost si popovídat s Tomášem Hajzlerem o tom, jak v dnešní době zlepšit místní život, co to obnáší fungovat v rámci komunity a vlastně proč bychom měli usilovat o kvalitní sousedské vztahy.  Tomáš píše a přednáší už téměř dvacet let o tématech nové práce, budoucnosti podnikání, výchovy dětí, vzdělávání, sousedství a místně ukotveném životě. V této epizodě jsme probírali, jak důležité je zaměřit se na lokalizaci – podporovat místní podniky, sdílet zdroje, mít dostatek společných míst pro setkávání a třeba i pracovat v domovském regionu. V rozhovoru jsme zabrouzdali i k tomu, jak funguje současná ekonomika zaměřená na růst a jaký je rozdíl mezi tím, co nazýváme zaměstnáním, a skutečnou prací, která má smysl a naplňuje nás. Řešili jsme i to, že relativně malé aktivity, jako sousedské akce nebo společné lokální projekty, mohou přispět k odolnosti komunity, pocitu domova, nebo zmenšení pocitu osamělosti, a tím zlepšit náš každodenní život i přispět k celkovému zdraví. Ať už jde o to, jak se lépe propojit s lidmi kolem nás, nebo o to, jak udržet místní zdroje "živé", věřím, že si v téhle epizodě najdete spoustu inspirace. Díky, že posloucháte, a dejte mi vědět, jak u vás fungují sousedské vztahy! 😊🎧 Vše zásadní o Tomáši Hajzlerovi najdete na jeho WEBU a nezapomeňte odebírat jeho ZPRÁVY ZE ŽIVOTA.

V dnešní době, kdy se stále více lidí zajímá o udržitelný životní styl a ekologické hospodaření, je inspirativní slyšet příběhy těch, kteří se rozhodli žít v souladu s přírodou. Jedním z takových příběhů je i ten Zuzany Lavičkové a její rodiny. V této epizodě Zuzka sdílí své bohaté zkušenosti a postupný duševní vývoj, který vedl k rozhodnutí změnit životní styl, utéci z města a ponořit se do venkovského života. Hledání ideálního místa pro rodinu Zuzana a její manžel se rozhodli opustit městský život a hledat místo, kde by mohli žít v souladu s přírodou. Po dvou letech cestování a vnitřní transformace našli ideální farmu v Leleticích, a ač byla v dezolátním stavu, cítili, že má rozhodně potenciál stát se jejich vysněným domovem. Po deseti letech tvrdé a kretivní práce se Lavičkovým podařilo vytvořit krásný prostor, který nyní slouží jako ekologická farma, multifunkční místo pro setkávání a ukázková permakulturní zahrada. Regenerace půdy, permakultura Rodina se věnuje chovu asi 70 ovcí a také několika krav. Společně se snaží regenerovat půdu, která byla dříve využívána konvenčním zemědělstvím. Zaměřují se na metody, které podporují zdravý půdní život a zlepšují kvalitu půdy. Nepoužívají pesticidy, ani chemická hnojiva, která mohou poškodit půdu a životní prostředí. Jedním z klíčových prvků rodového statku je přírodní zahrada, která byla vybudována v souladu s permakulturní principy. Zuzka navrhla zahradu tak, aby byla pestrá, podporovala biodiverzitu, zlepšovala mikroklima kolem statku a inspirovala návštěvníky k vytváření vlastních přírodních zahrad. Zuzka také zdůrazňuje důležitost kompostování a využívání organických zbytků, např. z kuchyně, které se pak vracejí zpět do půdy.  Festival Setkání v srpnu a další aktivity Letos jsem navštívila festival Setkání, který pořádají manželé Lavičkovi vždy v srpnu ve Stodole Jamky, a byla jsem ohromně nadšená. Na festivalu jsem si zacvičila jógu, tančilo se, fermentovali jsme zeleninu, malovali akvarel přírodními barvami, zpívali jsme a užívali si dobrot od lokálních výrobců. Festivalem proudila neuvěřitelně pohodová atmosféra ideální pro sdílení inspirace, pro zastavení se a užívání si "teď a tady". Festival se zaměřuje také na zdravý životní styl, podporu místních tvůrců a inspiruje osobními příběhy k pozitivním změnám. Zuzka v rámci všech svých aktivit navíc stála u zrodu první pražské komunitní zahrady, spoluzaložila svobodnou školu a odstartovala v Příbrami bezobalový obchod YesBez, kde lidé mohou nakupovat ekologicky a bez plastových obalů. Tento obchod je dalším střípkem pro místní obyvatele k udržitelnějšímu životnímu stylu. Autenticita a rovnováha v životě Zuzka se v našem rozhovoru zamýšlí nad tím, jak se její životní styl a hodnoty vyvíjely v průběhu let. Snaží se najít rovnováhu mezi svými ideály a realitou každodenního života, a za zkušenosti se už vyhýbá přísným pravidlům a dogmatům, která by ji mohla zahlcovat a stresovat. Přeje si žít v harmonii s přírodou a citlivě respektovat její cykly. V závěru říká, že "nejdůležitější je zůstávat v srdci, být k sobě pravdiví a autentický. Když jsme k sobě pravdiví, jsme spokojení a nemůžeme vytvářet zlo." Její příběh budiž inspirací pro všechny, kteří uvažují o změně svého přístupu k životu a kteří se chtějí více napojit na matku přírodu. Vše o Zuzce Lavičkové, o Stodole Jamky, o její permakulturní zahradě a o festivalu Setkání se učitě dozvíte z webu www.zuzanalavickova.com, kontaktovat můžete Zuzku také na Facebooku nebo IG jako Nespoutanou zahradnici.

Denisa Šimlová je skutečná královna kvašení a také vášnivá sběračka jedlých divokých darů přírody. O tom jsem se přesvědčila ve 43. epizodě podcastu Žít udržitelně. Denisa ochotně a trpělivě v našem rozhovoru nasdílela své bohaté zkušenosti a tipy na kvašení, které jsou tím pádem nyní k dispozici i pro vás - v podrobné a praktické audio formě. Jak se Denisa dostala ke kvašení, neboli fermentaciDenisa se k fermentaci dostala díky své lásce ke zpracovávání a konzervaci potravin. Přiznává, že měla zpočátku obavy, že kvašení nezvládne, protože není ten typ, co přesně dodržuje recepty. (To je mi tak blízké!) Když se stala maminkou, půjčila si knihu "Síla přírodní fermentace", která ji inspirovala k tomu, aby se do kvašení pustila. Kniha ji přesvědčila, že kvašení je jednoduché a že se rozhodně nemusí bát experimentovat. Tipy pro začátečníky v kvašení, které se Denise osvědčily:⦁ Začněte s jednoduchými recepty: Kniha "Síla přírodní fermentace" je skvělým startem.⦁ Nebojte se experimentovat: Kvašení je o zkoušení a objevování nových chutí.⦁ Používejte běžné zavařovací sklenice: Jsou snadno dostupné a dobře se čistí. Výhody kvašeníDenisa zdůrazňuje, že ačkoli jsou zdravotní benefity kvašení důležité, pro ni jsou hlavní motivací chutě. Pokud jídlo nechutná, lidé ho stejně nebudou jíst, i když je sebevíc zdravé. Kvašení je také skvělým způsobem konzervace potravin bez tepelné úpravy.  Zdravotní benefity "kvašeností":⦁ Probiotika: Kvašené potraviny jsou bohaté na probiotika, která podporují zdraví střev.⦁ Zvýšená nutriční hodnota: Kvašení zvyšuje biologickou dostupnost živin.⦁ Přírodní konzervace: Kvašení prodlužuje trvanlivost potravin bez potřeby chemických konzervantů. Fermentování podle sezónyDenisa doporučuje volit různé suroviny podle aktuální sezóny, podle toho, co zrovna máte na zahrádce nebo potkáte v přírodě. Například na podzim jsou skvělé dýně a rajčata. Rajčata jsou pro začátečníky náročná kvůli své vodnatosti a měkkosti, ale právě dýně jsou ideální pro kvašení, zkuste například dýňové kimči.  Vyvrácení mýtů o kvašeníDenisa upozorňuje na několik mýtů, které by chtěla vyvrátit. Například, že kvašené jídlo musí chutnat všem, což je nereálné, protože každý má jiné chutě. Také se setkává s tím, že lidé jsou nešťastní, když se jim kvašení nepovede a objeví se plíseň nebo neškodný křís. Ale právě křís stačí jen odebrat lžící a danou kvašenou dobrotu v klidu sníst. Jak se vyhnout neúspěchům při kvašení: Používejte čisté nádoby: Zavařovací sklenice jsou ideální. A je do nich dobře vidět. Nebojte se plísní: Některé "plísně" nemusí být skutečnou plísní, tenký bílý povlak je křís, ten je neškodný. Plíseň má obvykle 3D rozměr. Ale pokud si nejste jisti, raději pokrm nekonzumujte. Experimentujte s chutěmi: Najděte kombinace, které vám vyhovují. Smiřte se také s tím, že je možná budete jíst sami. Inspirace a trendy v kvašení Denisa ráda sleduje na sociálních sítích Pascala Baudara, který se specializuje na fermentaci, tradiční pokrmy, stravu z divokých darů přírody. Oceňuje jeho vizuální cit a krásné fotografie, které inspirují k experimentování s kvašením. Pascal má zajímavý přístup k sběru a zpracování surovin. Říká, že při sběru ingrediencí si můžeme uchovat naše vzpomínky na zážitky spojené s danou surovinou a mít je převtěleny do pokrmu, který jsme z nasbíraných ingrediencí vytvořili. Až budeme kvašený pokrm jíst, zážitek se nám vybaví, bude s námi. Aktuální kvašení a oblíbené kombinace Denisa se věnuje kvašení podle sezóny a dostupnosti surovin. Letos se například více věnuje bezinkám a připravuje kvašené bezinky, také například sušené třešňové olivy. Pravidelně a moc ráda dělá kimči, přičemž se snaží používat sezónní a divoké varianty darů přírody. Oblíbené dobroty: Kimči z mangoldu a cuket: skvělá sezónní varianta. Omáčky a pasty s kdoulemi: ideální pro podzimní jídelníček. Jak si připravit oxidované čaje Zajímalo mě, zda je oxidace čajů složitá pro začátečníky jako jsem já. Denisa mi vysvětlila, že to není tak složité

Do 42. dílu podcastu dorazila Petra Jelínková, facilitátorka udržitelných workshopů a IT expert. Hovořila jsem s Petrou především o hravém workshopu Klimatická mozaika (Climate Fresk), který se zaměřuje na příčiny a následky klimatické změny. Petra v rozhovoru vysvětluje vznik, průběh a cíle tohoto workshopu, který využívá interaktivní deskovou hru pro vzdělávání účastníků a podporu týmové spolupráce a diskuze. Vznik a průběh workshopu Klimatická mozaika byla vytvořena v roce 2015 francouzským pedagogem. Workshop se stal velmi úspěšným, což vedlo k založení neziskové organizace Climate Fresk v roce 2018. Workshop trvá tři hodiny, je apolitický a vychází z vědeckých faktů IPCC. Účastníci pracují s 42 kartami, aby pochopili komplexní klimatický systém. Petra na tomto interaktivním stylu vzdělávání oceňuje hlavně otevřenou diskuzi a sdílení názorů. Reakce a rozdíly mezi veřejnými a firemními workshopy Petra popisuje pozitivní reakce účastníků, kteří si sladí terminologii a nacházejí společný jazyk. Ve firemním prostředí může být přítomen skepticismus, ale workshop se ukazuje jako efektivní nástroj pro vzdělávání i v tomto prostředí. Petra se často střetává s tím, že účastníci podceňují např. vliv zemědělství na klima a klade důraz na vytváření firemních strategií udržitelnosti. Zapojení do Klimatické mozaiky Zájemci mohou sledovat oficiální stránky neziskovky CLIMATE FRESK a přihlásit se na workshopy. Je možné stát se facilitátorem po absolvování workshopu a tréninku. Petra věří, že sdílení znalostí a názorů je klíčem k pozitivním změnám v boji proti klimatické změně. Petru Jelínkovou můžete kontaktovat přes PROJECT FENIX. Také mrkněte na Facebook nebo LinkedIn , ať máte přehled o aktuální dění a termínech českých workshopů.

Vítejte u 41. epizody podcastu "Žít udržitelně", kde jsem měla tu čest přivítat dvě úžasné dámy ze spolku MYMO – Karolínu Petřekovou a Petru Jašicovou. Petra je vystudovaná interiérová designérka a Karolína studuje produktový design na Fakultě architektury ČVUT. Společně nám představí fascinující svět mycelia a jeho využití v interiérovém designu, v dalších produktech a možná i při netušených příležitostech.Mycelium je opravdu úžasný materiál! Je lehký, voděodolný a nehořlavý, což z něj dělá skvělou volbu pro různé aplikace. Karolína a Petra nám podrobně popíší proces pěstování mycelia a jeho ekologické výhody. Věděli jste, že mycelium je vlastně podhoubí hub? Je to takový přírodní zázrak, který má obrovský potenciál nahradit tradiční materiály, které nemusí být až tak šetrné k životnímu prostředí.Během našeho rozhovoru se také dozvíte o různých možnostech využití mycelia. Například v interiérovém designu může být mycelium použito na výrobu nábytku, dekorací nebo dokonce stavebních materiálů. Petra nám také prozradí, jak mycelium může být využito v módním průmyslu, například na výrobu ekologických textilií.A to není všechno! Karolína a Petra se s námi podělí o své zkušenosti s projektem "Dům Samorost", který je skvělým příkladem toho, jak lze mycelium využít v oblasti bydlení. Tento projekt je opravdu inspirativní a ukazuje, jak můžeme bydlet v myceliu - udržitelněji a šetrněji k naší planetě. Jde o projekt podporovaný Stavební spořitelnou České spořitelny (Buřinkou).Nezapomeňte si také poznamenat do kalendáře termín 18. října 2024! V Národní technické knihovně v Praze se bude konat výstava, kde budete mít možnost vidět projekt Samorost a různé produkty z mycelia na vlastní oči. Bude to skvělá příležitost dozvědět se více o tomto úžasném materiálu a inspirovat se k udržitelnějšímu životnímu stylu.Doufám, že se vám 41. epizoda bude líbit a že vás inspiruje k tomu, abyste se více zajímali o udržitelné materiály obecně a upřednostnili je ve svých každodenních nákupních volbách. :-)   Děkuji Karolíně a Petře za jejich čas a za to, že nám přiblížily tajuplný svět mycelia. Určitě nezapomeňte sledovat aktuální dění na FB profilu Inovace od Buřinky. Navštivte také stránky spolku MYMO, ať se dozvíte maximum informací.

Vítejte u reportáže z komunitní zahrady a ekocentra Divočina Malešov! Zajela jsem na návštěvu za ředitelkou Divočiny - Helen Vodrážkovou. Povídaly jsme si o všech úžasných aktivitách a programech, které centrum a komunitní zahrada nabízí. Od ekologických programů, přes permakulturní zahradničení, až po nejrůznější workshopy (vaření, šití, přírodní stavitelství, ...) – je toho opravdu hodně!Helen mi také prozradila, jak se do jejich projektů zapojují mezinárodní dobrovolníci a jak přispívají k chodu centra, k zapojování místní komunity, k rozvoji kurzů a ke vzájemné a nevyčerpatelné mezinárodní inspiraci. Zdůraznila, jak důležitý je v ekocentru právě komunitní rozměr všech projektů, nakolik dbají na využívání lokálních, organických, sezónních potravin, a shrnula vše, co lze v Divočině zažít a podniknout. A teď pozor, máme pro vás skvělou aktualitu! Ekocentrum Divočina v Malešově otevírá již 28. července svou novou kavárnu, která se zaměří na lokální a organické potraviny. A to není všechno! Otevření kavárny bude doprovázet bohatý víkendový program, včetně workshopu nového cirkusu, šití a diskuzí o udržitelné módě. Takže si určitě zapište do svého diáře 26.-28. červenec 2024 a přijďte se podívat, ochutnat skvělé jídlo a užít si zábavný program. Navíc tím podpoříte Divočinu! Ubytování je možné také. Více informací najdete na Facebooku Divočiny Malešov: https://www.facebook.com/ekocentrumMalesov/. Akce je uvedena i v událostech: https://www.facebook.com/ekocentrumMalesov/events/?id=100068195804103&sk=events. Zablokujte si poslední víkend v červenci 2024, jedete do Malešova. :-) Pro ty, kteří nevládnou angličtinou, vkládám české titulky k povídání s dobrovolníky, kterému je věnováno posledních 8 minut podcastu. Prosím omluvte nedokonalost překladu, děkuji Vám. ČESKÝ PŘEKLAD ROZHOVORU: IVETA: Dobrý den, jsem velmi ráda, že mám možnost se s vámi setkat zde v Ekocentru Divočina. A vězte, že jsme tu s dobrovolníky a s Helen, která je v ekocentru přivítala. A možná požádám naše dobrovolníky, aby se nám trochu představili, a začneme s tebou, Corino, souhlasíš? Můžeš nám říct, odkud jsi a jak se stalo, že jsi se objevila právě zde? CORINA: Pocházím z Itálie, i když žiju poslední 3-4 roky v Německu a jsem tady v Divočině nebo tady v České republice, protože to je moje první dobrovolnictví v rámci ESC. Tento projekt mě zaujal, protože se týká ekologické výchovy, jednoduchého života a udržitelnosti, a to je to, co mě baví. IVETA: Perfektní. Děkuji mnohokrát. A co Ty? JULIANA: Dobrý den. Já jsem Juliana. Pocházím z Brazílie, ale posledních pět let žiji v Portugalsku, a teď jsem vlastně tady. Jsem tu díky zmíněném projektu ESC. Jsem tady, protože jsem bývala městská holka, ale cítila jsem se zmatená a nezapadala jsem. Takže jsem chtěla zjistit více o okolním světě. A když jsem pak uviděla tuto příležitost, která se týkala udržitelnosti a ekologických věcí na venkově, řekla jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Chci tento svět objevit a ponořit se do něj. Takže ano, proto jsem tady. IVETA: A poslední je džentlmen. PETER: Ahoj, jmenuji se Peter a jsem tu v podstatě přibližně ze stejných důvodů, jako víceméně ostatní. Také mi jde o sebepoznávání, ale také je pro mě důležité a zajímám se o to, jak žít takovýto jednoduchý život. Chtěl jsem také rozšířit svou komfortní zónu, a to je další část všeho. Takže ano, o to jde. A zatím bych řekl, že se mi tady moc líbí, protože žijeme opravdu jednoduše. A docela se mi to líbí. Ačkoli kromě této klasické práce na zahradě je tu ještě mnoho jiné práce, vše co je v tomto permakulturním projektu potřeba. Takže v podstatě se tu cítím dobře. IVETA: Věřím, že tato vyznání Helen velmi těší, že? A co jste se zde naučili? To, co jste například nemohli dělat nebo jste neměli možnost si vyzkoušet, ale tady jste opravdu měli možnost vyzkoušet? CORINA: Když se zmíním o mně, myslím, že to jsou hlavně stavební práce, používání elektrického nářadí, práce s nábytkem, dřevem, výroba biouhlu a kamenných a beton

Ve 39. epizodě pokračujeme s naším skvělým hostem Zuzanou Burdovou, která nás již v předchozím díle zasvětila do 7 permakulturních principů podle Davida Holmgrena. Jsem nadšená, že se k nám Zuza opět připojila, protože ve 39. epizodě bylo potřeba ještě 5 principů probrat. Minule jsme se věnovaly těmto permakulturním principům:1. Pozoruj a jednej: Tento princip jsme s nadšením probraly a zdůraznily jeho důležitost. Shodly jsme se na tom, že je jedním z nejdůležitějších.2. Zachytávej a uchovávej energii: Mluvily jsme o využívání sluneční energie a dalších přírodních zdrojů.3. Získávej výnos: Diskutovaly jsme o tom, jak je například důležité umět si vypěstovat vlastní zdravé potraviny.4. Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu: Bavily jsme se o sebereflexi a otevřenosti ke zpětné vazbě.5. Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich: Hovořily jsme např. o slunci, vodě, biomase.6.  Nevytvářej odpad, kde jsme zmiňovaly Zero Waste principy jako zamítnutí, redukci, zužitkování, recyklaci a kompostování.7. Navrhuj od vzorů k detailům: Zmínily jsme důležitost vzorů(ců) v přírodě a společnosti, časové a prostorové vzorce. A teď už si pojďme zopakovat zmíněných 5 permakulturních principů, které se nám nevešly do 38. epizody, a musely tak počkat na 39. díl.8. Dej přednost začleňování před oddělováním: Jako příklad jsme uvedly komunitou podporované zemědělství na jedné farmě, kde podílníci pomáhají s prací a snižují si tím nákupní cenu zeleniny.9. Využívej malá a pomalá řešení: Zuzana sdílela svůj příběh o hledání farmy a důležitosti trpělivosti a postupného přechodu při životních změnách.10. Využívej rozmanitosti a važ si jí: Diskutovaly jsme o významu biodiverzity na zahradě, o výsadbě různých druhů stromů a také o využití rostlin jako ochrany před škůdci.11. Využívej okrajů a okrajových systémů: Zuza se pozastavila nad příkladem záhonu ohraničeného kameny, kde - jak se ukazuje - roste nejvíce plevele. Okraje jsou v přírodě plné hojnosti, prospívají v nich rozličné rostliny a živočichové.12. Změnu využívej tvořivě a tvořivě na ni reaguj: Zuza přiznala, že nesnáší změny, ale naučila se je přijímat a reagovat na ně kreativně. Podělila se o svůj nedávný příběh, kdy za deštivého dne místo původního plánu, jak vytvořit vyvýšený záhon pro babčku, našla díky své kreativitě lepší řešení ve sběrném dvoře. Změny nás totiž mohou inspirovat k novým, kreativním řešením a otevřít dveře k novým možnostem. Na závěr bych ráda poděkovala Zuze Burdové za její čas a inspirativní povídání. Nezapomeňte ji sledovat na Instagramu nebo Facebooku pod profilem Perma_zuza. A hlavně jí držte palce na její nové permakulturní cestě. Děkuji vám všem, že mě s mými hosty posloucháte. Těším se na vaše reakce a nápady na další témata. Pojďme společně tvořit udržitelnější budoucnost!

Dnes se ponoříme do světa permakultury s inspirativní hostkou Zuzanou Burdovou. Zuzi je vášnivá zahradnice, permakulturní designérka, sběračka bylin a plodů z přírody a milovnice udržitelného životního stylu. V našem rozhovoru se podělila o svou cestu k permakultuře, o nezapomenutelné zážitky z kurzu PDC (Úplný kurz permakulturního designu, Permaculture Design Course), který absolvovala na jaře 2024 a o mnoho dalšího. Jak to všechno začaloZuzčina cesta k permakultuře začala před několika lety, kdy na sobě začala pociťovat klimatický žal a práce v advokacii ji tolik nenaplňovala. Po smrti milovaného tatínka hledala terapeutickou činnost a našla útěchu v zahradničení. V něm se zdokonalovala díky sledování názorných videí např. na YouTube, zda také objevila pojem permakultura. O permakultuře jí také vyprávěl nadšený kamarád, a tak se rozhodla absolvovat kurz PDC, který jí doslova změnil život. Permakultura jako nový domovDíky kurzu PDC Zuza našla svůj nový "domov", tedy spřízněnou komunitu v permakultuře. Kurz jí poskytl rámec a pojmenování toho, co už dlouho dělala. Setkala se s inspirativními lektorkami a stala se součástí party stejně smýšlejících lidí. Kurz byl napěchovaný znalostmi a praktickými dovednostmi, které může každý uplatnit bez ohledu na velikost svého pozemku, zahrady nebo balkonu.Co je pro Zuzu permakultura?Permakultura je pro Zuzu udržitelný způsob žití, který proniká do všech aspektů každodenního života. Žijeme v souladu s přírodou a respektujeme její moudrost. Permakultura zahrnuje péči o lidi, o Zemi a o budoucnost – to jsou tři základní etiky permakultury. Permakulturní principyV rozhovoru jsme se ale především zaměřily na vysvětlení permakulturních principů podle Davida Holmgrena. K ruce jsme si vzaly Klíč k soběstačnosti č. 19 s podtitulem Permakulturní principy. Zde je ve stručnosti prvních sedm principů, které jsme v epizodě 38 stihly probrat:1. **Pozoruj a jednej:** První rok na novém pozemku je o pozorování. Sledujte, jak se mění podmínky během ročních období, kde je stín, kde teče voda.  Najděte si svůj "sit spot". 2. **Zachytávej a uchovávej energii:** Využívejte přírodní zdroje efektivně. Například zachytávání dešťové vody nebo využívání sluneční energie. Využívejte i své energie efektivně. :-)3. **Získávej výnos:** Výnos nemusí být jen úroda. Může to být radost, spokojenost, nové vědomosti nebo přátelství.4. **Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu:** Buďte otevření změnám a učte se z chyb. Naslouchejte svému tělu, přírodě a okolí.5. **Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich:** Preferujte zdroje, které se dají obnovit a jsou šetrné k životnímu prostředí. Například kopřivová jícha jako hnojivo.6. **Nevytvářej odpad:** Minimalizujte odpad, recyklujte a kompostujte. Zvažte, zda opravdu potřebujete nové věci a snažte se využít to, co již máte. Zopakujte si 7Z minimalizmu.7. **Navrhuj od vzorců k detailům:** Vnímejte vzorce v přírodě i ve svém chování a podle nich navrhujte svůj prostor. V příští, tedy 39. epizodě se Zuzou Burdovou doprobereme zbývající permakulturní principy, těšte se. Výše uvedený souhrnný přehled principů je velmi stručný, určitě si pořiďte Klíč k soběstačnosti č. 19 s podtitulem Permakulturní principy, např. na stránkách spolku Permakultura CS, který "klíče" vydává. Pokud vás téma permakultury zaujalo, doporučujeme vám zúčastnit se některých permakulturních akcí (viz web Permakultura CS - Kalendář), absolvovat některý z nabízených kurzů Akademie permakultury, včetně zmiňovaného PDC, a stát se součástí této úžasné komunity. Děkujeme Zuzance za inspirativní rozhovor a těšíme se na další setkání! V mezičase ji můžete sledovat na FB nebo IG jako Perma_zuza. 

Ve 37. epizodě byl hostem Martin Mach Ondřej, šéfredaktor zpravodajského webu Ekolist.cz. Společně jsme se ponořili do světa zpráv o přírodě, životním prostředí, ekologii, udržitelnosti a výzev, kterým čelí ekologická žurnalistika. Nevynechali jsme začátky Ekolistu, jak dokonce realizovali dva spotřebitelské testy na prací a mycí prostředky na nádobí, a hovořili jsme o tom, jak si domů nepřinést jen obarvenou vodu, které musíte spotřebovat jednorázově strašně moc, abyste uviděli efekt. Také jsme se pověnovali greenwashingu, recyklování toaleťáku, kávových kapslích cestujících daleko za svou recyklací, správnému sázení stromů nebo noži na výletech. Martin měl zajímavý postřeh - český spotřebitel se chce "nestarat", a tak mu výrobci vycházejí kreativně vstříc. Dostali jsme tipy na spolehlivá média a osobnosti, které sledovat, navíc i impulz pro aktivismus zdola, prostřednictvím občanských iniciativ a spolků. A pak jsem se vyděsila u tématu azbest a zdravotních důsledků špatné manipulace s eternitovou krytinou. Pozor na to!Ekolist.cz si rozhodně zaslouží naši podporu - více zde. Pokud máte zájem o témata související s ekologií anebo udržitelností a chcete se podílet na aktivní otevřené diskuzi nebo dokonce poslat svůj článek, můžete určitě Ekolist kontaktovat na emailu ekolist@ekolist.cz. Také doporučuji sledovat jejich Facebookový profil. 

V 36. epizodě podcastu "Žít udržitelně" se můžete seznámit s Adamem Vokáčem, který se profesně věnuje hrobnictví a je také zakladatelem spolku Poslední stopa, z.s. Adam Vokáč je v současné době hrobníkem v Ďáblickém hřbitově v Praze a mimo jiné se stará o místní Les vzpomínek, navíc je absolventem kurzu Green Burial Masterclass. V rámci tohoto dílu podcastu jsme se s Adamem zaměřili na téma ekologického pohřbívání, což je oblast, které se věnuje s velkou vášní. Během rozhovoru Adam představil několik alternativních metod pohřbívání, které jsou výrazně šetrnější k životnímu prostředí ve srovnání s tradičními způsoby, jako je pohřbívání v lakované rakvi min. 1,5 m hluboko do země nebo klasická kremace. Mezi tyto alternativní metody patří aquamace a terramace, které Adam podrobně popsal. Vysvětlil, že obě tyto metody umožňují tělu rozložit se přirozenou cestou a přitom minimalizují negativní dopad na přírodu. Aquamace je proces, při kterém dochází k rozkladu těla pomocí vody, zatímco terramace zahrnuje rozklad těla vedoucí k vytvoření kompostu. Tento kompost pak může být použit jako živina pro rostliny, čímž se tělo vrací zpět do koloběhu přírody. Jak nadějné, život po životě!Adam Vokáč také zdůraznil, že pro širší přijetí těchto udržitelných pohřebních praktik je nezbytné provést legislativní změny v České republice. Poukázal na to, že současné zákony nejsou přizpůsobeny podpoře takovýchto ekologických metod a že je potřeba pracovat na tom, aby se staly běžně dostupnými a aby byly i širší společností přijaty jako plnohodnotné a respektované možnosti pohřbívání. Jeho argumentace byla podložena myšlenkou, že vzhledem k rostoucímu zájmu o udržitelný životní styl by měly být k přírodě šetrné metody pohřbívání přístupné každému, kdo si přeje pro svůj poslední odpočinek zvolit ekologičtější variantu. Jestli vás zajímá více o udržitelnějších způsobech vašeho odchodu na věčný odpočinek, určitě si vyhledejte spolek POSLEDNÍ STOPA, najdete ho na Facebooku, Instagramu, také jako podcast Poslední stopa (např. zde: https://talk.youradio.cz/porady/posledni-stopa nebo https://ceskepodcasty.cz/podcast/posledni-stopa) a na Youtube, kde je vše také bezvadně vysvětleno. A zvažte to - v Ďáblicích  v Lese vzpomínek jsou ještě volná místa k rezervaci. :-)

Zvu vás srdečně k poslechu ryze jarní epizody podcastu "Žít udržitelně", kterou jsem nahrála v Zahradních lázních Hasina s inspirativní Vlastou Hlinkovou. Vlasta je nejen majitelkou Zahradních lázní Hasina, ale také vášnivou zastánkyní permakultury a využívání divokých rostlin v ozdravné terapii duše i těla.Vlasta se se mnou podělila o svou cestu k permakultuře, která je nejen odrazem udržitelného zemědělství, ale i filozofií všech dalších aspektů života v souladu s přírodou. Příběh, jak se s permakulturou seznámila, se začal psát díky pracovním povinnostem v Toulcově dvoře, pokračoval přes sebevzdělávání po aktivní účast na mnoha kurzech rozličného zaměření. Rozhovor se ale točí především kolem tématu jedlých divokých rostlin, které jsou nejen chutné, ale také plné živin a mají zásadní léčivé účinky, především nyní na jaře. Vlasta sdílí své bohaté zkušenosti v oblasti celostní péče o zdraví, fytoteraie a aromaterapie, a vysvětluje, jak mohou pozitivně ovlivnit naše tělesné zdraví a celkovou duševní pohodu.Dále se dozvíte o významu přírodních cyklů a jak můžeme žít v harmonii s rytmem přírody. Vlasta vám představí, jak si můžete sami doma připravit například olejové maceráty a sirupy z léčivých bylin, které jsou nejen účinné, ale jejich příprava vás také může bavit a významně přispět k vaší soběstačnosti.Vlasta vás v rozhovoru zavede do světa svých Zahradních lázní Hasina, které jsou certifikovaným ukázkovým permakulturním projektem. Na vlastní kůži (a na vlastní celé tělo i mysl) zde můžete vyzkoušet mnohé terapeutické procedury a konzultovat svou cestu směrem k životním stylu, který je v souladu s přírodou a podporuje udržitelnost. Bezkonkurenčním konceptem dovolené, kterou v lázních můžete zažít, je 16hodinová dovolená. Poslechněte si o ní více v této epizodě!Vlasta v rozhovoru poskytne mnoho užitečných a konkrétních rad a tipů, jak využít dary jarní přírody pro vaše zdraví a spokojenost. Uslyšíte jasné a jednoduché recepty z divokých jedlých rostlin, o kterých jste si možná doteď mysleli, že nemají upotřebení. Seznamte se s bršlicí, kopřivou, pampeliškou, jitrocelem, popencem, sedmikráskou, a mnoha dalšími.Více o Vlastě a jejích Zahradních lázních se určitě dozvíte na webu: https://vlastahlinkova.cz/. Také ji můžete sledovat na FB a IG. Navíc vás uvítá ve své zahradě každou první sobotu v měsíci od 14 hodin a ochotně se podělí o své zkušenosti z permakulturní zahrady s terapeutickým přesahem.

Vítejte prostřednictvím podcastu ŽÍT UDRŽITELNĚ v Pastvině, komunitní zahradě s azylem pro zvířata. Pastvinu jsem navštívila v březnu a povídala si s Markem (celé jméno i s tituly: Mgr. et Mgr. Marco Stella Ph.D.), zakladatelem Pastviny a nyní bývalým předsedou. Mým jasným cílem bylo dozvědět se více o správném a udržitelném chovu slepic. Začali jsme ale samozřejmě informacemi o komunitní zahradě, protože ta rozhodně stojí za návštěvu a obdiv. Marko slepičky vřele doporučuje jako skvělá domácí zvířata, mají všestranné využití. Vyjmenovává jejich produkci vajec, masa, schopnost podílet se na redukci škůdců v zahradách a sadech, navíc jsou elegantní a přívětivé. Vůbec nejsou hloupé, jak se o nich traduje. To, co se naučí, dokáží dovést k dokonalosti. Probrali jsem spolu velikost hejna, krmivo, životní prostor, škůdce, jaké slepice pořizovat, zda mít kohouta, a mnohé další zásadní okolnosti při chovu slepic. Zvu vás tedy k poslouchání této epizody.  Nezapomeňte do komunitní zahrady Pastvina zavítat. Srdečně vás uvítají především každou sobotu v 10,00 hodin, kdy ocení vaše pracovní nasazení. Více informací se dozvíte na webu Zahradapastvina.cz. Případně na FB profilu Komunitní zahrada Pastvina. Přepis této epizody do článku jsem pro vás připravila na svém blogu.

Jsem moc ráda, že 33. epizodu navštívila nezkrotná zahradnice Radka Votavová. Radka je designérka a návrhářka přírodních džungloidních zahrad. Šíří myšlenku přirozených, divokých, nezkrotných zahrad a ukazuje svým studentům, jak jednoduché je takovou zahradu vytvořit. Je průvodkyní každému, kdo si chce svou zahradu navrhnout sám, ve svém rytmu, vrátit se k původnímu a jednoduchému, ke kráse, k užitku a zdraví.   Jaká je původní profese Radky? Radka vystudovala střední stavební školu. Toužila se přihlásit na zahradní architekturu, ale život ji zavál k rodinnému krbu. Už od mala chtěla bydlet na venkově, v přírodě, pečovat o rodiné štěstí a zahradu. Péči o zahradu brala jako samozřejmost jako žehlení nebo mytí nádobí. Prošla mnoha činnostmi v rodinné firmě, které se jí velmi zúročily při následném navrhování zahrad. Náhoda tomu chtěla, že se dala dohromady se zahradníkem z blízkého okolí a vrhli se spolu do tvorby konvenčních zahrad podle přání zákazníků.   Jak Radka potkala permakulturu? Permakulturu Radce představil na svých kurzech Jaroslav Svoboda. Pro Radku to byla zcela nová komunita, zažila určitý kulturní či zahradní šok. Ale vše, co se dozvídala, dobře zapadalo do toho, co sama cítila jako správné a logické.   Jak vypadá typická džungloidní zahrada? Radčiny džungloidní zahrady jsou permakulturními, přírodními zahradami. Radka v rámci své praxe a v rámci výuky navrhování zahrad zjistila, že termín permakultura je pro mnoho studentů svazující. Někdy přijde vlastníkům zahrad, že navrhnout si permakulturní zahradu, je příliš komplexní a ostře definované. Radka si přeje, aby její studenti k návrhům svých zahrad přistupovali svobodně a uvolněně. Radka nazývá zahrady rodinným projektem na celý život. Učí své studenty hlavním permakulturním pojmům i detailnější aplikaci permakulturních principů, seznamují se s termíny jako je mulčování, kopicování, vodní cyklus, vysokokmeny, guildy, aj.   A stíhá Radka opečovávat svou zahradu? Této představě se Radka směje, vždyť lesa se také nikdo neptá, zda to stíhá. Čím více se budeme snažit své zahrady přetvářet k nějakému obrazu (chceme ji ostříhanou, uklizenou, vytvarovanou), tím více s tím budeme mít práce. Pusťte principy divočiny do své zahrady.   Jakým činnostem se v březnu na zahradě Radka obvykle věnuje? Na co bychom rozhodně neměli zapomenout ani my? Záleží samozřejmě na našem podnebí a nadmořské výšce. Radka vždy svůj pozemek ve výšce 500 m n. m. kontroluje, zda je vše - hlavně s vodou v pořádku. Vyřezává nálety, přesazuje keře, trsy trvalek, začíná vysévat kořenovou zeleninu (mrkev, pastiňák, petržel). Je-li sušší počasí, prohazuje kompost a doplňuje jej do záhonů.   Ve svých kurzech Radka pomáhá navrhovat mnoho zahrad, s čím se nejvíce či nejčastěji Radčini studenti potýkají? Jaké nešvary nejčastěji na zahradách řeší? Studenti od Radky mají velmi různorodé startovací podmínky, ať už jde o malé pozemky u městských staveb, zahrady a sady u venkovských statků, imaginární neexistující zahrady, vesnické předzahrádky anebo pustou pláň u novostavby.   Radka chce varovat před zažitou a mylnou představou o permakulturních zahradách. "Nemusíte mít jen všude samou slámu, barely na vodu, kompost, neuspořádanost. Permakulturní zahrada může být krásná, moderní, romantická, rustikální, jakákoliv." Studenti by si v Radčiných online kurzech navrhují zahradu takovou, která je v souladu s tím, co se jim líbí, co ladí s jejich domem a okolím. Mají za úkol uplatňovat všechny permakulturní principy, které jim permakultura nabízí.   Největším nešvarem je podle Radky hlavně nepochopení toho, jak funguje příroda. Radka se nemůže zbavit pocitu, že se snažíme přírodu do našich zahrad nepouštět. Stačí se projít po městě a podívat se přes ploty. Proč máme velké plochy trávníku, které vyžadují obrovskou porci péče a financí? Také málo vysazujeme původní stromy, keře a trvalky. Naše trvalkové záhony se skládají z rostlin cizích pro naše hmyzí přátele. Snažíme se naše zahrádky a pozemky odvodňova

Barbora Polách je autorkou podcastu Proměna dokonalá, jehož posláním je inspirovat k tvorbě hmyzumilných zahrad. Bára má ráda jakoukoli havěť už od malička a hmyz jí zkrátka fascinuje. Nejvíce ji baví jeho nejrůznější, okem pozorovatelné, změny. A právě tato epizoda s Bárou Polách vám připomene, jaký je rozdíl mezi hmyzí proměnou dokonalou a nedokonalou.Bára chce také přimět nás - lidi - k proměně dokonalé, tedy abychom se i my chovali s respektem k přírodě, naše zahrady přetvářeli v ráj nejen pro hmyz, ale pro vše živé, včetně nás.Bára sama si prošla transformací z přepracované chřadnoucí nesoustředěné osůbky v srdečnou, vnímavou a inspirativní osobnost. Díky Radce Votavové, nezkrotné zahradnici, se seznámila s přírodě blízkým tvořením zahrad, vzpomněla si na divokost přírody svého dětství a hojnost hmyzu, který už tehdy milovala. Rozhodla se "inspirovat všechny lidi, kteří mají v katastru u pozemku napsané své jméno."Bára se nyní snaží přes zajímavá fakta, kreativně podané informace a intenzivní komunikaci neustále upozorňovat na nutnost vrátit se více do souladu s přírodou a k udržitelnosti. Postupně si buduje a navrhuje svou vlastní - tvarem nudloidní - zahradu uprostřed menší obce na Nymbursku. Díky tomu může i nám ostatním ukazovat, jak v zástavbě uprostřed civilizace můžeme vytvořit hmyzumilnou divokou zahradu. Barboře se daří jít příkladem svým sousedům, pomalu a nenásilně jim ukazuje, jak pečovat šetrně o zahradu, jaké konkrétní malé kroky se dají dělat s nevelkým úsilím. A jejich proměna dokonalá se tím už nastartovala. Navíc Bára umí sekat kosou, nádherně kreslí a píše, ráda porovnává věci mezi sebou, experimentuje, vychovala motýly, ovládá copywriting, sítě a má inspirativní podcast Proměna dokonalá, který mě neskutečně baví. Prozradila mi, že v tomto roce bude ve svém podcastu probírat hmyzumilnou zahradu bod po bodu, jednotlivé prvky našich zahrad, jak na zahradě začít hmyzumilně, co na zahradě dělat a co nedělat. Je nejvyšší čas se zaposlouchat.

Pro natočení 31. epizody jsem vyrazila do Centra popularizace ochrany přírody s poetickým názvem "U studánky poznání" a povídala si s Kristýnou Novákovou, ředitelkou České koalice pro ochranu biodiverzity (CCBC). Dozvěděla jsem se zajímavý příběh založení Česká koalice pro ochranu biodiverzity, které projekty do CCBC patří a jak lidé stojící za těmito projekty sdílejí své zkušenosti a posilují se navzájem. U studánky poznání je novým projektem CCBC. Nadšení zástupci CCBC ve svých začátcích vyráželi hlavně do škol (projekt CCBC do škol) ukazovat dětem, jak na ochranu jednotlivých částí přírody a jakou úlohu v tomto mohou sehrát jednotlivci. Ale to není v dnešní době zdaleka vše! Od podzimu 2023 funguje na Praze 7 u oblíbené Stromovky centrum popularizace ochrany přírody U studánky poznání a má připravenu širokou nabídku vzdělávacích workshopů, kroužků environmentální výuky nejen pro děti a mládež, ale připravuje i zajímavý program pro širokou veřejnost. Ve všech těchto aktivitách se setkáte s předními odborníky s mnohaletými terénními zkušenostmi z celého světa. Školy a učitelé mohou pro své žáky vybírat z témat jako je ochrana slonů, mořských želv a korálů, nebo život opylovatelů, ochrana našich ptáků a jejich život ve městě či vesnici. Užitečným tématem jsou také cesty vody a co pro planetu může udělat jednotlivec. Pod křídla CCBC navíc spadají projekty, které pomáhají ve třetích zemích vzdělávat místní děti prostřednictvím knih a knihoven, nebo projekt dovážení kol do Afriky, který také podporuje vzdělání místních dětí. Centrum U studánky poznání nabízí i vlastní kroužky pro děti, například výtvarný ateliér nebo zooklubík. Vše s cílem prohloubit zájem dětí a dospěláků o vše živé prostřednictvím zážitků, vlastních zkušeností, objevování, kreativity a pobytu v přírodě. A co více - spoluprací České televize, Zoo Liberec a CCBC vznikl přírodopisný cyklus Češi zachraňují. Připravuje se cyklus druhý, těšte se. První cyklus můžete zkouknout v archivu ČT. Všechny aktivity a projekty na tomto místě vypsat nemohu, proto rozhodně navštivte webové stránky www.ccbc.cz a www.ustudankypoznani.cz. Sledujte také Facebookový profil, kde se dozvíte žhavé novinky. Řekněte o "studánce" ve svých školách, ať pedagogové vyrazí s dětmi za poznáním přírody do matičky Prahy.  Posláním centra U studánky poznání je probouzet pozitivní vztah k přírodě a inspirovat k její ochraně. Moc držím palce, ať se to centru a všem dalším podobným organizacím a iniciativám daří na jedničku.