Jaké je první pravidlo přežití na Antarktidě? Jsou lidé v úplné izolaci ve větším stresu? Jaký je každodenní život na české polární stanici a jak se liší od běžného života? Co lidem v izolaci chybí, a v čem jsou naopak spokojenější? A co se můžeme naučit o lidské psychice a třeba přenést z Antarktidy do života v komunitách ve městech?
Další epizoda podcastu Řez je tu! Tentokrát společně zamíříme ‘na kraj světa’, až na Mendelovu polární stanici na Antarktidě, kde moje hostka Lucie Ráčková strávila celé měsíce v izolaci s ostatními členy výpravy. Lucka tam totiž v rámci svého PhD zkoumala, jak na lidi působí dlouhodobá izolace.
Sama jsem byla překvapená, kolik zajímavostí jsem se dozvěděla o životě na Antarktidě, v izolaci, ale i o lidském chování a psychice obecně. Bylo to děsně příjemné povídání, a i když tentokrát zvuk epizody není úplně optimální, doufám, že vám to její obsah vynahradí!
02:26 - Co Lucku přivedlo k výzkumu stresu v izolaci
05:23 - Přípravy a přesun z Česka až na ostrov Jamese Rosse na Antarktidě, za COVIDu
10:23 - Jak spolu vyjít v izolaci na polární stanici
12:18 - Běžný den na stanici
15:49 - Rozdělení prostor stanice a funkce místností
18:59 - Volnočasové aktivity a rituály
23:03 - Stravování na Antarktidě: čerstvé vs. sušené potraviny a konzervy
26:41 - Jak na nás působí dlouhodobá izolace
29:54 - Strategie zvládání stresu v izolaci
32:20 - Měření fyziologických ukazatelů stresu
36:36 - Srovnání izolace na stanici s izolací v COVIDu
39:44 - Stresuje nás život ve měsech?
43:01 - Šok po návratu do civilizace
43:35 - Využití studia izolace v kancelářích a městech
Dneska v Řezu budeme cestovat na sever Evropy do Kodaně. Tou nás provede Kristina Magasaniková, architektka a urbanistka, která v Kodani žije i pracuje.
Jaké to je budovat kariéru v Dánsku a zároveň i v České republice? Jak se dá takový kariérní zápřah skloubit s osobním životem? Ale také, jaký je každodenní život v ulicích Kodaně, a co nám na Dány Kristina prozradí?
Nejen o tom si dnes s Kristinou budeme povídat, takže pojďme na to!
02:50 – Co dělá Dánsko skvělým místem k životu?
05:19 – První roky života v Dánsku
09:09 – Budování kariéry v Česku a Dánsku, práce v Kanceláři Architekta Města Ústí nad Labem
11:40 – Rozdíly v pracovním stylu a kontinutě projektů
14:20 – Konkurence architektů v Dánsku
16:22 – Výchova dětí v Dánsku, vzdělávání a týmová práce od školky po urbanismus
23:27 – Rubrika: doporučení kavárny, hygge, Grónsko, a tak
27:57 – Oblíbená část města: Carlsberg a Nordhavn
29:30 – Každodenní život na kole ve Frederiksbergu
33:00 – Jak funguje veřejný prostor a společnost v Kodani
36:27 – Drahé auto v Dánsku: daně a parkování
38:49 – Co na každodenním životě je jiné než na životě v Česku?
41:39 – Doporučená místa na výlet: tři dny v Kodani podle Kristiny
44:45 – Co zvážit před stěhováním do Dánska
46:19 – Tradiční jídla: smørrebrød, párky v rohlíku
48:15 – Film a kultura: dánský „černý humor“
50:09 – Řez do českých měst
Odkaz na Kristinin IG: https://www.instagram.com/shearchitect_/
Proč do 80. let v Londýně nebyl žádný mrakodrap? Jaké to je být “detektivem budov” a proč se vyplatí poznávat město bez mapy?
Lukáš Novotný je grafický designér, architektonický ilustrátor, ale také pozorovatel budov a prostoru. V Londýně žije už přes deset let a život v něm jej fascinuje natolik, že o této metropoli napsal (a především ilustroval) skvělou knihu Modern London.
Pokud vás zajímá, jak se žije v 9 milionovém městě a jestli jsou Angličané opravdu takoví studení čumáci, jak se o nich říká, poslechněte si nejnovější epizodu podcastu Řez!
Když si vzpomenu na natáčení druhé epizody Řezu, vybaví se mi především sídliště (a taky skořicové rolky, ale o tom jindy). Věděli jste, jak dominantní roli ve Stockholmu hrají? Takzvaný ‘Milion Program’, který byl spuštěn v šedesátých letech 20. století tehdejší sociálnědemokratickou vládou, si dal za úkol postavit milion bytů společně s veškerou infrastrukturou. Což znamenalo jediné - hodně sídlišť. Cyril mi vyprávěl, jak to v nich funguje - například že se od začátku počítá s nutnou údržbou veřejného prostoru, aby se nestalo, že se na kusech přerostlé trávy budou donekonečna kupit plastové obaly od brambůrků a plechovky od piva. Dozvěděla jsem se také, že občané Stockholmu se dvakrát ročně sejdou na sousedské akci, kde společně uklízí okolí svých domů. Vysbírají odpadky, ostříhají keře, opraví lavičku, popovídají si a opečou párky. A prý tam chodí rádi a dobrovolně (no nezní to idylicky?). Cyril chválil sídliště Rinkebystråket, kde žije somálská menšina, a kde vznikl parter s obchůdky s nejrůznějším zbožím a službami. A prý to funguje, podniky nekrachují a z ulic si obyvatelé dělají ‘obývák’.
Ale od mojí slabosti k sídlištím pojďme dál. Cyril pracuje v úspěšném mezinárodním studiu Mandaworks. Bylo proto velmi osvěžující probrat těžkosti, se kterými se setkal, když se snažil hledat práci na dálku z Prahy ve Švédsku. I přesto, že tam byl na Erasmu, nebylo v tak konkurenčním prostředí vůbec snadné najít práci.
Mluvili jsme i o pracovním a celkovém životním tempu ve Švédsku, které je možná trochu klidnější, než na co jsme zvyklí z Česka. Deadliny se stíhají, ale lidé (i architekti) odcházejí z práce včas a volný čas má velkou hodnotu. K čemu ho využívají? Třeba k procházkám, ať už ve městě, nebo v nespočtu lesů v okolí Stockholmu. Nebo ke slunění, když se poštěstí. Easy.
A teď o Číně...Vím, vím, tento díl je o Stockholmu. Ale Mandaworks je mezinárodní studio s pobočkami i v Kanadě a Číně. A já jsem neodolala a zeptala se i na navrhování ve městech v těchto zemích, pro srovnání. Cyril mi popsal, že Čína je sice urbanizovaná, ale většina urbanizace proběhla relativně nedávno, a lidé, zvlášť starší generace, chtějí veřejný prostor užívat s určitou volností. Není tak ničím neobvyklým, když se v ulicích pije čaj, hraje madžong nebo cvičí tai-chi přímo před nákupním centrem.
A jedna poznámka o architektonické profesi na závěr. Úkolem architekta ve Švédsku není edukovat o nutnosti zelenomodré infrastruktury nebo propagovat potřebu osvícených projektů před veřejností a politiky. Zvlášť politici si prý ‘udělají domácí úkol’ a vědí přesně, co chtějí a proč je to potřeba. A úkolem architekta je pak splnit toto zadání. Nic míň, ale taky nic víc.
Nebojte, zeptala jsem se i na IKEA (i na masové kuličky, pardon).
Tak příjemný poslech! Úryvky z podcastu budou přibývat na Instagramu a já se budu těšit z každého komentáře.
Máme tu úplně první epizodu Řezu, do které jsem si pozvala architektku a urbanistku Elišku Málkovou. Eliška je spoluzakladatelka urbanistického studia Taktiky působícího v Praze, a do listopadu loňského roku pracovala jako architektka městské části Praha - Libuš. Dnes nás dnes vezme do Jižní Ameriky, a provede ulicemi Limy, hlavniho města Peru, do kterého se během studia vypravila na erasmus.
