Pro některé řidiče povinný odstup při předjíždění cyklistů platí už pět měsíců a třebaže před sebou stále máme letní prázdniny, zatím to nevypadá, že by byl pro plynulost provozu nějakým zásadním problémem, shodujeme se s profesionálním řidičem.

Klikaté a úzké hlavní silnice, neosvětlené tunely a případy, kdy se z ničeho nic z krásné asfaltky stane děravá šotolina - to jsou silnice v neskutečně nádherné Bosně a Hercegovině.

Motorkáři po zimě vytáhli své stroje a tím nám, řidičům aut, připomněli poněkud nepříjemný nešvar, kterého se někteří z nich dopouštějí - dokážou se schovat do mrtvého úhlu auta tak šikovně, že o nich nemáme šanci vědět. Nejen o tom debatujeme s Anisem Stitou v nejnovějším díle podcastu Po asfaltu.

Budeme-li opravdu za pár desítek let všichni jezdit elektromobily, musíme je mít kde nabíjet, a to i pokud bydlíme na sídlišti. Plánování dobíjecí infrastruktury je běh na dlouhou trať.

Drobné ústupky, i když má řidič přednost, někdy dokážou zásadně zmírnit riziko nehody a přispět k pohodě na silnicích. Dva řidiči MHD, kteří mě jednoho dne vezli, je neudělali.

Chtěl do mistrovství světa, tak musel sestoupit o kategorii níž, do nově vzniklého šampionátu WRC3. Jezdí na stejných tratích jako ti nejlepší z nejlepších a v prvním letošním podniku, Rallye Monte Carlo, se umistil druhý.

Všichni jsme někdy chodci a všichni musíme v provozu spolupracovat, abychom se všichni ve zdraví dostali do cíle. Někdy to ale vypadá, že někteří chodci na to trochu zapomínají. A nezáleží, jestli se na to s Anisem Stitou díváme zrovna jako řidiči, nebo také jako chodci.

Řídí Češi jako dobytek? O zlozvycích českých řidičů a házení všech do jednoho pytle a perex Leckdo odmítá nechat na způsobu jízdy českých řidičů nit suchou, přesto drtivá většina z nich každý den dojede do svého cíle v pořádku. Myslím si tedy, že to nemůže být tak hrozné. A nacházím věci, za které dokážu české řidiče skutečně pochválit.

Na první pohled to je recept na průšvih - vyjet v zimě ve starém autě bez elektroniky, a ještě na celoročních pneumatikách. Jenže letošní zima není zrovna krutá a „celoročky“ v dnešní době nejsou vůbec špatné.

Máme obyčejná elektrická auta, která člověka prostě vozí, pak dlouho nic a pak supersporty za mnoho milionů. Tu mezeru začínají - doufejme - plnit auta jako Škoda Enyaq Coupé RS iV, shodujeme se s motoristickým novinářem Vojtěchem Dobešem.

Povinnost řidiče dodržet určitý odstup od cyklisty by teoreticky mohl v pražské dopravě způsobit mnohem větší problémy, kdyby magistrát během loňského roku nenamaloval stovky metrů nových cyklopruhů. V nich se totiž nejedná o předjíždění.

K agresivní jízdě se někdy nechá vyprovokovat spousta řidičů. Sem tam se ale objeví i případ, který by se dalo považovat za pasivní agresivitu - pokud ten člověk vůbec ví, co dělá. Nad chováním lidí na silnicích dnes i v minulosti se zamýšlíme s člověkem, který většinu dne stráví za volantem.

Elektromobilů bude na silnicích čím dál víc a s tím bude třeba i čím dál víc nabíjecích stanic, u nichž budou lidé trávit pár desítek minut - a nebudou chtít jen sedět v autě a očima hypnotizovat displej. Stavět nabíječku u současné čerpacích stanice se tedy jeví jako zajímavý nápad.

Na podzim přezout na zimní, na jaře na letní pneumatiky je mantra, které se drží spousta českých řidičů. Jenže klima se mění, zimy přestávají být tak krušné a taky technologie pneumatik jde rapidně dopředu, takže celoroční obutí může být zajímavé pro čím dál víc řidičů. Jak se na nich jezdí, vypráví Anis Stitou z dlouhodobých zkušeností.

Sychravé počasí a brzké stmívání vášnivého cyklistu neodradí od projížďky či od volby bicyklu místo autobusu či auta. Leckterý však zanedbá zdánlivou drobnost, která mu ale může zachránit život - být náležitě osvětlen.

Jedna skupina lidí elektromobily vítá jako zářnou a ekologickou budoucnost, druhá je odmítá jako drahý a nepraktický výmysl. V novém dílse podcastu Po asfaltu stavím proti sobě zástupce druhé skupiny a člověka, který jejich výhody vidí někde úplně jinde než v ekologii.

Aniž bych chtěl sklouzávat k frázi „Čeští řidiči neumí”, v případě jízdy v pruzích na vícepruhových komunikacích mám nezřídka dojem, že to není jen fráze. Dva případy z nedávné doby mě přiměly se zamyslet, proč tomu tak je.

Letos dřív než obvykle se na silnicích začaly objevovat mlhy a časté deště a v nich stálý fenomén - tzv. mlhovkáři. Lidé, kteří chtějí do písmenka splnit povinnost danou zákonem, a přitom znepříjemňují život řidičům za sebou.

Kolmé skály, voda až po bradu, úzké průrvy či několikadenní etapy, během nichž v podstatě neexistuje možnost záchrany - takový je závod Rainforest Challenge v Malajsii, na který se připravuje první ryze česká posádka. Její člen se o nástrahách rozhovořil v novém díle podcastu Po asfaltu.