Na prahu léta vyrážíme za nejčerstvějšími zvuky z domácích studií a zkušeben – došlo na křehké momenty i nekompromisní grind. Jak je posluchačstvo Špíny jistě zvyklé, tak se opět potvrzuje fakt, že lokální hudebnictvo nelenilo a připravilo novinek až až.

Jsou to čtyři roky, co Špínu navštívil výrazný pražský elektronický producent Exhausted Modern. Od té doby se mnoho věcí změnilo – dnes ho na plakátech najdete spíš pod monikerem Oblaka. Na začátku května mu vyšla nová deska Shores Of Old Sentiments, což zavdalo dobrou příležitost potkat se opět ve studiu a probrat posuny v tvorbě i na pražské elektronické scéně.

Česko je velmocí malých DIY festivalů, což ve Špíně opakujeme každý rok a stále je to pravda. S blížícím se létem tak opět přinášíme výběr z těch, které podle nás stojí za to navštívit. Taste diáře, je toho dost pro všechny - ať už vás lákají spektakulární přírodní scenérie, nebo vás to spíš táhne prozkoumávat cizí města.

Jen málo kapel zanechalo v hardcore punkové scéně takovou stopu jako Tragedy. Bez pomoci labelů i sociálních sítí si vybudovali naprosto jedinečnou pozici a stvořili zvuk, který ovlivnil stovky kapel napříč několika generacemi. Letos uplynulo 25 let od vydání jejich debutové desky a tak jsme se rozhodli, že jim věnujeme celý jeden díl Špíny.

Záda otočená směrem k publiku, pokukování po teniskách, ale především po vlastních a efekty přetékajících pedal boardech. Nekonečné utápění se v chlácholivém hluku. Těsně po revoluci u nás začala vznikat osobitá nezávislá shoegazová scéna, jejíž příběh vypráví nová kniha Miloše Hrocha Šeptej nahlas.

Tento týden jsme osedlali táhlou vlnu melancholie a rozhodli se rozběhnout nový, speciální a nepravidelný seriál. Čistě subjektivně, ale za to velmi pečlivě, jsme vybrali ty nejsmutnější a nejtížívější písně, které kdy nezávislá scéna povila. Žádné fadeování skladeb, jen čisté a na kost ohlodané emoce.

S nadcházejícím jarem jsme se ve Špíně rozhodli provětrat lokální sklepení, garáže, zkušebny i pokojíčky. A nevěřili jsme vlastním uším, co se k nám zpoza dveří doneslo za libé tóny. Česká a slovenská nezávislá scéna totiž během dlouhých mrazivých večerů nepospávala a přichystala pro nás tolik novinek, že se nám do naší hodinky ani všechny nevešly.

Amelie Siba tento týden vydala čtvrté album s názvem This may be the only way 2 heaven. Navrátila se k nahrávání v klidu a bezpečí vlastního pokoje, spontánně a intuitivně, bez vnějšího tlaku i očekávání druhých. Surové album využívající metalové samply se zaměřuje nejen na témata jako je duševní zdraví, ale snaží se přinášet i pocit naděje a sounáležitosti. Probrali jsme jak se na albu pracovalo a proč potřebovala dát nahrávce komplexnější podobu.

Producenta, dje a publicistu Andreje Kabala jsme ve Špíně přivítali už před více než rokem, kdy s námi prokormidloval podzemní vody dungeon rapu. Tentokrát jsme se ponořili do stokařinou obetkaného života jeho rapového projektu Žakhéles. Poslední, podzimní nahrávka Crack is liek odkazuje na Haringův slavný murál Crack is Wack a opět se nese na mocné vlně memphiského zvuku.

Jak zní hudba, která posouvá hranice vnímání? V tomto díle Špíny jsme se ponořili do našich archivů a vybrali kapely, které nás v daný moment uhranuly svým extrémním, radikálním nebo nějak jinak vybočujícím zvukem. Nečekejte ovšem vyčerpávající muzikologický přehled. Udělali jsme si zkrátka v mrazivých a temných týdnech radost historickou selekcí oblíbených špinavostí.

„Spoustu kapel hrálo pomalu, ale Codeine byli něco jiného, unikátního, předběhli svou dobu,“ okomentoval Stuart Braithwaite z Mogwai jednu ze svých nejoblíbenějších desek – debutové album amerických Codeine s názvem Frigid Stars. Od jejího vydání letos uplyne 35 let a tak jsme to tento týden zpomalili na rychlost pohybu tektonických desek a ponořili se nejen do jejich tvorby, ale pokusili se i rozkrýt původ a esenci mikrožánru slowcore.

Do nového roku je potřeba vstoupit s čistým štítem a prázdným skládkem na všechny nové, co si místní hudebnictvo chystá. Nicméně i samotný závěr roku bývá bohatý na sonické dary a tak ve Špíně splácíme dluh konci roku 2024 a ladíme klasicky rozličný výběr od DIY elektroniky po extrémní kytary. Prošmejdili jsme sídliště i krajinu rozpitou plynutím času.

Nebyl by to konec roku, kdyby nedošlo na pořádné ohlédnutí a sonickou rekapitulaci, jaké skvosty letošek přinesl z hájemství nezávislé scény. Tentokrát je náš přehled pěti a pěti nejzajímavějších nahrávek z Česka, Slovenska a zahraničí poctivě oháknutý do okovaného křiváka. Punkáčstvu se totiž vynalézavé riffy z hmatníků jen sypaly. I přes punkovou dominanci se nám nicméně letos zatočila hlava z přehršle nahrávek, tak se neostýchejte a pojďte si zobnout.

White Wigwam a Rouilleux letos na podzim vydali další společnou nahrávku nesoucí název Ending spaces. Album, které vyšlo pod hlavičkou pražského kolektivu Klang-und-Krach, je plné ambientních ploch a imaginativních zvuků. Pozvali jsme proto Martina s Lubošem, kteří za projektem stojí, do studia, abychom mohli nahlédnout za závěs do jejich tvůrčího procesu a při té příležitosti i zabrousili trochu do historie.

Nahrávka nesoucí název Forgotten garden, wild growth vychází dva roky po debutovém EP The place I’m missing. Hudebnice Barbora Hora se přesunula z jurty do pražského studia Tropical cell a tentokrát sezvala i širokou plejádu hostů a hostek. Tajuplná zákoutí desky, úskalí osamoceného hraní i nejzajímavější koncertní spot jsme probrali tento týden ve Špíně za doprovodu příjemně melancholického playlistu.

Letošní rok se výročími jen hemží, od Nirvany po Kafku, a my na ně často rádi ve Špíně reagujeme. Tohle však může působit až skoro bizarně – letos uběhlo 30 let od vydání alba Dookie od kapely Green Day a stejný čas uplynul i od releasu Smash, který mají na svědomí The Offspring. Obě desky katapultovaly kapely do mainstreamu a zároveň pomohly definovat onen měňavý pojem punk rocku či pop punku, v Česku také neo-punku.

Robert Smith a spol. jsou zpět s novým albem Songs Of A Lost World, které už od prvního singlu vzbuzuje nadšení a spekulace o transformaci kapely do vrcholné formy. Špíně se tedy naskýtá ideální příležitost ponořit se do jejich tvorby a pospekulovat nad tím, čím si The Cure získávají srdce fanoušků a fanynek napříč generacemi už od svých počátků v roce 1976.

Nedávno jsme si, v návaznosti na jeho stoleté výročí, posvítili na odraz díla Franze Kafky u zahraničních kapel. Kafkovské motivy však nejsou jediným lokálním inspiračním zdrojem, který prosákl do písní i desek zahraničního hudebnictva. Své silné zážitky z různých míst, z četby či shlédnutí filmů vytěžil totiž kde kdo a nečekal nás pouze výlet do divokých devadesátek. První zmínky sahají až do šedesátých let.

Halloween, Samhain, nebo Dušičky? Ve Špíně tento týden přišla řeč na stěžejní podzimní svátek, jehož kořeny sahají až do dob před naším letopočtem. Výhledy do života starých Keltů skrze pavučinami obalená okénka nám doprovodily kapely, jež se halloweenskému tématu nebály zasvětit nějakou tu skladbu – od Sonic Youth či Joy Division až po Slávka Janouška. Těšte se na trochu religionistiky a hodně eklekticismu!

Tento týden jsme se ve Špíně zahleděli do minulosti i současnosti. Naším cílem bylo zjistit, jaký dopad zanechaly na podobě DIY scény osoby, které se na delší či kratší dobu rozhodly zakotvit v Česku. Hudební zářezy do srdce Evropy totiž vedou od crustu po noise rock až někam k ambientu. A pochopitelně jsme se nevyhnuli ani vydavatelským či jiným aktivitám.