Mým dnešním hostem byla Markéta Šetinová – terapeutka, socioložka a zakladatelka Institutu Moderní láska, která se dlouhodobě věnuje tématům vztahů, intimity a seberozvoje. Možná ji znáte z podcastu na Radiu Wave - Moderní láska -, kde mluví o lásce, seznamování, vztahových krizích, ale i o tom, jak porozumět sám sobě.

S Markétou jsme si povídaly o tom, proč dnes na vztahy klademe tak obrovské nároky – chceme, aby byly hluboké, naplňující, a zároveň bezpečné i vzrušující. Dotkly jsme se i toho, proč je pro mnoho lidí těžké se do vztahu vůbec pustit, jak vypadá respektující rozchod a proč je sebeláska vlastně náš nejdelší vztah v životě.

Dostaly jsme se i k tomu, co se děje mezi třetím a pátým rande, kdy si lidé začínají klást otázku „co my dva vlastně jsme?“, a mluvily jsme i o tom, jak se může do vztahů vkrádat umělá inteligence nebo proč je mýtus „lásky na první pohled“ často spíš past než romantika.

Takže pokud vás zajímá, jak mít vztahy opravdové místo dokonalých, proč je strach z blízkosti někdy horší než samota, a co si o tom všem myslí člověk, který se láskou profesionálně zabývá, tohle je epizoda právě pro vás.

Pohodlně se usaďte (nebo klidně vyrazte na procházku po Braníku) a užijte si rozhovor s Markétou Šetinovou.

Tentokrát jsem si povídala s člověkem, který v neděli zvládne tři bohoslužby, plynule přejíždí mezi dvěma kostely, a přesto působí naprosto klidně – farářem Janem Patou, duchovním správcem farnosti sv. Prokopa v Braníku a sv. Michaela Archanděla v Podolí.

Mluvili jsme spolu nejen o tom, jak vypadá jeho běžný den, ale taky o tom, co pro něj znamená být farářem ve čtvrti, kde se lidé znají, zdraví v parku a navzájem si pomáhají.

Jaké to je žít a sloužit mezi dvěma farnostmi, jaká je atmosféra v Podolí a v Braníku – a co všechno tahle služba obnáší.

Došlo i na důležité téma: aktuální nejistotu kolem budoucnosti branické farnosti. Povídali jsme si o tom, co se teď vlastně děje, co se řeší a jaká rozhodnutí jsou na stole.

Otec Jan se s námi podělil o zkušenosti faráře, který má za sebou přes 35 let kněžské služby, ale pořád dokáže mluvit o víře lidsky, s nadhledem a bez patosu.

Bavili jsme se o tom, co ho na jeho práci naplňuje, co se naučil od farníků a taky o tom, co pro něj znamená, když se někomu podaří navázat skutečný vztah s Bohem.

Dozvíte se také, jak se připravuje na kázání, jestli někdy improvizuje – a proč ho dodnes baví fyzika, kterou kdysi studoval na Matfyzu.

Byl to klidný, otevřený a laskavý rozhovor. O člověku, který umí spojit víru s každodenností – a který v sobě pořád nese vděčnost. Za lidi, za pravdu a za to, že může sloužit právě tady.

Dnes mám pro vás opravdu speciální epizodu, protože mým hostem byl režisér, scenárista a tak trochu i herec – Tomáš Vorel. Autor kultovního filmu Kouř, který se stal ikonou české kinematografie a mistr sklepáckého humoru. Jeho cesta filmovým světem vedla právě od divadla Sklep, přes experimentální Pražskou pětku, až po satirické a vizuálně originální filmy jako Kamenný most, Cesta z města nebo Gympl a Vejška.

S Tomášem jsme si povídali o všem možném – od jeho začátků v divadle Sklep a pantomimické skupině Mimóza, přes jeho vztah k Braníku, až po jeho nový film Džob, který bude volným pokračováním filmů Gympl a Vejška. Prozradil mi třeba, proč považuje židli za nejhorší vynález lidstva, jak si čistí hlavu běháním po Braníku, a taky proč si do svých filmů s oblibou obsazuje sám sebe.

Dostali jsme se i k tomu, co by na Kouři dnes změnil a proč je pro něj právě tenhle film tak osobní. Zjistila jsem, proč studoval stavební fakultu místo filozofie, jak se seznámil s Davidem Vávrou, nebo jak funguje jeho tvůrčí autocenzura. A taky mi pověděl, co mu po shlédnutí Kouře řekl Václav Havel.

Takže se pohodlně usaďte (nebo klidně postavte, ať neděláte Tomáši Vorlovi vrásky) a užijte si dnešní rozhovor!

Dnešním hostem je člověk, který dokazuje, že káva je víc než jen každodenní rituál – je to věda, umění i emoce. Jaroslav Slámečka, barista, pražič a mistr České republiky v Czech Coffee in Good Spirits Championship 2023. Je známý svou vášní a precizností, se kterou přistupuje k přípravě každého šálku. Jarda není jen odborník na kávu – je také vášnivý inovátor, který neustále hledá dokonalost a posouvá hranice toho, co lze v kávovém světě vytvořit, nejen proto se mu přezdívá “kávový terapeut”.

Jeho pražírna Candycane Coffee zásobuje nejen kavárny, ale i jednotlivce, kteří milují kvalitní zrnkovou kávu. Jarda však nepůsobí jen za pražicím strojem nebo na soutěžních pódiích – jeho srdcem je kávová komunita. 

V rozhovoru jsme si povídali o tom, co všechno stojí za dokonalým šálkem kávy, a proč nikdy šálek kávy nechutná dvakrát stejně. Zamysleli jsme se nad vztahem mezi majiteli pražíren a kaváren a rozebrali jsme i soutěže v přípravě kávy a jeho účast v nich.

Jarda bydlí v Braníku už pár let a přiznává, že ač vystřídal snad všechny pražské čtvrti, až tady našel skutečný domov. Miluje zdejší komunitu a přispívá k jejímu rozvoji tím, že podporuje místní podniky. 

Jaké to je, být světově uznávaným baristou a pražičem, a přitom si najít místo, kde je člověk prostě doma? O tom všem jsme si povídali s Jardou Slámečkou, který věří, že za každým šálkem kávy se skrývá příběh.

Dnešní epizoda je o místě, které spojuje minulost s budoucností, a také o lidech, kteří do něj vdechli nový život. Hospodu Na Staré kovárně si možná pamatují jen místní pamětníci, ale dnes na stejném místě najdete něco úplně jiného – podnikatelský inkubátor a akcelerátor The Forge. A za tímhle projektem stojí Eva a Honza, kteří do tohoto domu přinesli nejen nové poslání, ale také kus svého srdce. Jejich vášeň pro podporu inovací a komunitního ducha je cítit na každém kroku.

The Forge je místem, kde se rodí nové nápady a vytvářejí inovace. Kromě kanceláří a laboratoří nabízí inspirativní prostředí pro networking, workshopy a tak důležitou podporu. Z původního zájezdního hostince a místa, kde vznikala historie české hudby, vytvořili prostor, který spojuje historický duch s energií mladých progresivních firem.

V rozhovoru se dozvíme, co je to podnikatelský inkubátor, proč si Kovárna „našla“ právě je, a také to, jak se v Česku daří podobným projektům. Povíme si o jejich cílech, výzvách a o tom, co vše je potřeba k tomu, aby skvělý nápad proměnili v úspěšný projekt.

V dnešní epizodě jsem si povídala s Karlem Vránou, zkušeným novinářem z pořadu Reportéři ČT, kde působí už více než dvacet let. Karel je nejen výraznou tváří české investigativní žurnalistiky, ale i aktivním členem branické komunity, známým sousedem a dokonce zakladatelem místního amatérského divadla Kubrt.

Karlova cesta k novinařině nebyla zdaleka přímočará. Než se dostal před kameru České televize, pracoval jako úředník v bance, prodával šperky a dokonce přispíval kreslenými vtipy do legendárního časopisu Sorry. Začínal jako novinář v Pražských novinách a než se dostal před kameru do pořadu Reportéři ČT, prošel Večerní Prahou a časopisem Týden.

V našem rozhovoru jsme se dotkli i etických otázek spojených s investigativní žurnalistikou, nebezpečí, kterým při své práci čelí, a konkrétních kauz, které měly obrovský dopad na českou společnost. 

Zajímavé bylo slyšet, jak při jedné reportáži byl dokonce podezřelý z vraždy, a také jak zvládá hrozby a výhrůžky, které mu kvůli jeho práci chodí.

Bavili jsme se ale i o tom, jak se mění a bude měnit pohled na českou historii, třeba i díky otevírání archivů a novým informacím, ke kterým se časem dostaneme.

Kromě toho jsme probrali Karlovo zapojení do branické komunity, kde působí jako zakladatel amatérského divadla Kubrt a aktivní soused. Povídali jsme si také o tom, co pro něj znamená zdravé maloměšťáctví a jak vidí budoucnost Braníka v dalších letech. 

Dnes jsem si povídala s talentovanou muzikantkou Olesyou Ochepovskou, která je známá především jako členka úspěšné kapely Vesna. Ta zazářila na loňské nejznámější hudební soutěži na světě, Eurovizi, s písní „My Sister's Crown“, kde reprezentovala Českou republiku a dosáhla skvělého 10. místa, což je druhý nejlepší výsledek pro Česko vůbec.

Olesya nám popsala, jak probíhaly dlouhé přípravy na soutěž. Vystoupení na Eurovizi nebylo jen o samotném jednom vystoupení, ale i o několikaměsíčním trénování ve studiu na Barrandově, koncertech v různých evropských městech, krásné kamarádské atmosféře mezi všemi účastníky a smutku, když jeden z nich nepostoupil do dalšího kola.

Bavili jsme se o tom, jaké to bylo přijet v 18 letech do cizí země s velkými ambicemi a proč by nikdy nemohla vystupovat jako sólistka. Jaké to je, veřejně vystupovat na velkých pódiích.

Po vypuknutí války se Olesya zúčastnila nahrávání písně „Nevzdám se“, kterou vytvořil její bratr Igor spolu s dalšími hudebníky z Ukrajiny, Ruska, Běloruska a Česka. Tento song má nyní přes ¾ milionu zhlédnutí na YouTube a je krásným příkladem toho, jak hudba může sjednocovat lidi i v těžkých časech. I když sama nepocítila větší diskriminaci kvůli svému původu, musela si projít chvílemi, kdy kvůli velkému mediálnímu ohlasu spojenému se soutěží čelila hejtrům.

Kromě své kariéry v kapele Vesna má Olesya také vlastní projekt Heliotype, s nímž vydala EP a věnuje se v něm alternativní hudbě. Jaký je pro ni rozdíl mezi těmito dvěma hudebními světy a který žánr je jí bližší?

O hudbě, velkých pódiích, ambicích i klidu s Olesyou Ochepovskou.

Hostem tohoto dílu je muž mnoha tváří - architekt, herec, divadelník, cestovatel, sportovec a milovník literatury, David Vávra. Když jsem se připravovala na dnešní povídání a probírala jsem se různým materiálem, fascinovalo mě, jak je možné, že někdo zvládne ve svém životě dělat aktivně tolik věcí.

David Vávra je známý nejen svým působením v Divadle Sklep, které spoluzaložil a kde stále aktivně hraje, ale také svými architektonickými projekty v Braníku, tzv. Vávroviny, jako je například rekonstrukce kulturního domu na Dobešce, přístavba evangelického kostela nebo stavba vyhlídky na Dobešce, o které bude v rozhovoru ještě řeč.

Budeme se bavit i o Sklepovských sršánech a literárním sdružení Kvašňák. David se narodil a žije na Dobešce v rodném domě a jeho silné pouto k Braníku se odráží v jeho komunitní aktivitě a lásce k tomuto místu. Jak silné pouto k Braníku má a proč je život na jednom kilometru čtverečním tak krásný a proč život tady je městský, ale určitě není anonymní.

Proč je prokazatelně Dobeška vlastně Vyšehrad?

V dnešním díle si budeme povídat i o tom, jak se Braník i jeho obyvatelé za jeho život změnili. Braník téměř nemá slabá místa a i ty by se daly vyřešit, kdyby lidé víc jezdili na kole nebo MHD.

David se s námi rozloučí básní Odvaha, kterou uslyšíte i v posledních dílech Šumných stop.

Dneska jsem si povídala s manažerem, investorem a majitelem společnosti Herbadent. Pavel Smažík založil po studiích v 90. letech úspěšnou společnost Dentamed a je předsedou asociace Czechdent, která sdružuje firmy v oblasti výroby a dodávek pro stomatologii. Společnost Herbadent, o které si budeme dlouze povídat, začal řídit a inovovat před pár lety.

Povídali jsme si o tom, proč se Pavel rozhodl být spíše podnikatelem než zubařem a co to pro něj na začátku 90. let znamenalo. Jakou měl tehdy představu o kapitalismu a o podnikání a jaká byla realita? V rozhovoru Pavel zmiňuje puzení a touhu naučit se něco nového, která ho provází celý život. Mluví o schopnosti nevědět, že věci nejdou, jít do nich a najít řešení.

Vysvětluje, proč před pár lety prodal velmi úspěšnou společnost Dentamed a jaký impuls ho vedl k tomu, že koupil tehdy ne moc prosperující Herbadent. Jak společnosti vdechl duši a kde našel další způsoby využití. Proč výrobu přestěhoval z tradičního Smíchova do Braníka, kde mimo jiné otevřel i krásné zákaznické centrum?

Bavili jsme se také o tom, co je potřeba, aby se v Česku zlepšila zubařská péče, jak často by se měl měnit kartáček a jak je dobré mít na mysli pravidlo, že čistý zub se nezkazí.

O etických principech podnikání, business kotvách a dobré energii s Pavlem Smažíkem.

Začátek této série startujeme opravdu velkolepě. Naším hostem je totiž oscarový režisér a branický patriot Jan Svěrák.

V rozhovoru Honza vypráví o vzniku iniciativy Branický budík, kterou založil společně s ostatními braničáky, aby zamezili velkému developerskému projektu na psí louce. A to se povedlo. Uskupení Branický budík pak pokračovalo dál ještě několik let, během kterých se mu podařilo dále utužovat a budovat branickou komunitu. Jakou má cenu bojovat za místo, kde žijeme, a jak konkrétně Branický budík probudil v lidech sousedskost. Že má cenu poukazovat na věci, které tady být nemají, ale i na věci, které tady být mohou. Že komunita je i o tom, že veřejný prostor budujeme společně.

Bavili jsme se také o tom, jak se Braník za poslední desítky let změnil a kde by Honza před lety mohl z fleku natáčet Obecnou školu. Jaké má Braník podle Honzy Svěráka slabé místo a jestli nám tady nechybí kino?

O Honzových aktuálních projektech, Branickém zázraku a novém divadelním představení, ve kterém hraje a které se dokonce hraje v Braníku. O přítomném okamžiku a životním poslání s Honzou Svěrákem.

V prvním bonusu jsme se s Mirou bavily o ní, jejím podnikání a vztahu ke komunitě. Teď jsme si ale povídaly o Braníku a našem vztahu k němu.

Rozebíraly jsme vaše reakce na otázky, které jsme vám v průběhu druhé série pokládaly na Instagramu: Co byste v Braníku rádi změnili, co vám tady chybí nebo co máte na Braníku nejraději. Bavily jsme se také o dalších komunitních projektech, jako jsou Knižní malotrhy, koncerty pod hvězdami, filmová promítání a nové výstavy.

Hostka tohoto dílu byla jedna z nejúspěšnějších a nejuznávanějších českých spisovatelek současnosti, dramatička, performerka a scénáristka Petra Hůlová. Povídali jsme se o tom, jaké to bylo vyjet ve dvaceti letech do Mongolska, o tvůrčím procesu o tom, jaké to bylo dostat nejvyšší možná ocenění za prvotinu a jak je to potom se srovnáváním a očekáváním, když je laťka nastavená tak vysoko.

Jaká je daň za úspěch, jak se vychází z bezpečné ulity a proč cití pevnou půdu pod nohama až po sedmé knize.

Bavili jsme se o její poslední knize Poslední karta, která je autofikcí, o románu pro mladé čtenáře Liščí oči, o hře Macocha a hře Řevnice, ulice slepá, kterou můžete vidět v divadle Alfred ve dvoře.

O tom, jakou roli hraje politika v našich životech, o horním a dolním Braníku a o tom, proč je Braník romantickou periferií.

Rozhovor s Petrou Hůlovou a na konci i pár slov s její dcerkou Irmičkou, která byla ve studiu celou dobu s námi.

Dneska byl mým hostem jazzový kytarista, skladatel a držitel čtyř hudebních cen Anděl David Dorůžka. David je krásný příklad toho, že když děláte to, co milujete, promítne se to i v kvalitě vaší práce. David patří k nejlepším jazzovým hudebníkům nejen u nás, ale široko daleko. Hrát na kytaru začal už v dětství. V 17 dostal stipendium na prestižní americké Berklee College of Music odkud se vydal hrát do New Yorku.

Bavili jsme se o umění improvizace v hudbě, o rovnováze mezi radostí a disciplínou, která dává hudbě hloubku, a také o tom, že k hudbě není nutné mít hudební teoretické znalosti, stačí ji pouze cítit.

O tom, že samotná škola není někdy zdaleka tak důležitá, jako všechno vedle ní, jaký je rozdíl mezi americkým a evropským jazzem a o tom, jaká je v Polsku dlouhá tradice hrát a poslouchat kvalitní jazz.

Že už neplatí rčení Co čech, to muzikant, ale systém našich Základních uměleckých škol nemají ve světě obdoby a že když chceš, aby tvá hudba bavila ostatní, musí primárně bavit i tebe.

Z dnešního dílu budou mít velkou radost všichni nadšenci nejen tramvajové pražské dopravy, protože mým hostem je Jan Šurovský, technický ředitel povrchového provozu pražského dopravního podniku a od roku 1994 i řidič pražských tramvají.

Povídali jsme si o tom, jaké byly jeho začátky coby řidiče tramvají a jak moc je nepříjemné, když si špatně přehodíte vyhybku. Jakou jedinou zimní kalamitu pamatují pražské tramvaje a proč je pražská hromadná doprava tak unikátní.

Také jsme si popovídali o tom, jak nevděčná práce je dělat jízdní řády a proč je krásné, když spolu, na jednom místě mohou fungovat tramvaje, auta i chodci, jako je tomu na pražském Andělu.

Honza nám též prozradil, od kdy se na pražské letiště svezeme trolejbusem a jak dlouho budeme čekat, než se trolejbusem svezeme i v Braníku.

V dnešním díle jsem si povídala s Pavlínou Saudkovou. Moc se mi líbí, že Pavlínu nemohu zařadit do jedné škatulky profesí, ale jak sama o sobě říká v rozhovoru, není definována jednou věcí. Takže ve zkratce - Pavlína je novinářka a spisovatelka, zakladatelka a ředitelka nadačního fondu Be Charity. Pracuje také pro divadlo, které miluje, a stejně tak fotografování. Je také mamou tří dětí a otužilkyně.

Povídali jsme si o tom, jak skvělé je chodit na dlouhé pochody po Šumavě, jak se dá meditovat v ledové vodě a jak na to, když v ní chcete vydržet 67 minut. Proč fotí jen "krásné věci" a skutečné okamžiky. Také jsme si popovídali o tom, proč vydala knihu rozhovorů o terapii, která není sprosté slovo, ale cesta k sobě.

Zajímalo mě, proč založila nadační fond Be Charity a jak se během 15 let své existence měnil. A samozřejmě jsme se nevyhnuli tématu české štědrosti a solidarity, která se projevila nejen v těžkých dobách pandemie.

V tomto díle jsem si povídala s branickým zubařem Prokopem Stralczynským. Prokop je majitelem zubařské ordinace Depurate, kterou si budete pamatovat podle toho, že má ve znaku obrázek malého Prince, na kterou můžete natrefit v ulici Bezové naproti mateřské školce. Povídali jsme si o jeho začátcích v ordinaci, proč se stal zubařem a co všechno musí vlastně zubař v dnešní době udělat, aby si otevřel svoji vlastní praxi. Jaké je vlastně být zubařem i podnikatelem v jednom a co všechno se o člověku může zubař dozvědět z jedné jeho návštěvy. Zajímalo mě, co je pravdy na tom, že za špatný chrup může genetika, proč se lidé obecně bojí zubaře a jak s takovými pacienty pracuje právě Prokop Stralcynský. Mimojiné uslyšíte, proč je důležité s dětmi chodit na prohlídky už v raném věku a proč jsou tak důležití zubaři-údržbáři.

Jak vlastně vypadá klasický prokopův den v ordinaci a ho v práci zaručeně naštve?

Dnes uslyšíte rozhovor s Lucií Vlachovou, hlavní architektkou Branické ulice. Lucka žije v Braníku, a můžeme říci, že i Braníkem a pro Braník. Provedla rekonstrukci Branické ulice, staré budovy základní školy a aktivně se angažovala v iniciativě Branický budík. Kromě toho vede kurzy kresby na Dobešce.

V rozhovoru se zaměříme na Luciiny cesty, kterými prošla, než se stala architektkou. Diskutujeme o výzvách spojených s rekonstrukcí Branické ulice a staré budovy základní školy. Bavíme se o tom, že architektura musí nejen splňovat funkční požadavky, ale měla by být i esteticky příjemná a že dobrý architekt by měl dokonale poznat svého klienta, aby mu mohl poskytnout skutečně kvalitní prostor k životu.

Podcast Na periferii je o branických lidech, místech a našem bohatém komunitním životě, který má ale velký přesah daleko za hranice naší čtvrti.

Dneska uslyšíte výjimečný rozhovor s manželským párem Marcelem Sauerem a Martinou Leierovou, kteří se do Braníka vratili po několika letech života v Itálii. Marcel je diplomat a kulturní atašé, Martina je novinářka a spisovatelka. A díky Marcelově práci žili třeba v Americe, Japonsku, Rakousku nebo právě ve zmíněné Itálii. 

Jaký byl návrat do čech a jaké je vlastně česká povaha?

Bavili jsme se o tom, jak těžké je začít někde jinde, jak si zvykat na novou zemi a proč je dobré mluvit s místními jejich jazykem. Jaký je rozdíl mezi bydlením a domovem a kde se Marcel a Martina cítí být doma? A jak to mají jejich děti, které se narodili v zahraničí?

Povídáme si o České sodě, kterou Marcel v 90 rozjížděl, o knihách, které si můžete od Martiny přečíst, o tom, jaké bylo zažít covidovou karanténu v Itálii i o tom, jak je krásné se vracet domů-do Braníka.

Podcast Na periferii je o branických lidech, místech a našem bohatém komunitním životě, který má ale velký přesah daleko za hranice naší čtvrti.

Hostem této epizody je Katkou Marečkovou, ředitelka a majitelkou soukromé anglické branické školky Smarties. 

S Katkou jsme si povídaly o tom, jaké byly její začátky jako au pair v Anglii a potom v Americe, jak vnímá rozdíly výchovy mezi těmito zeměmi, a co ji to celkově dalo, odjet jako 19 leté holce z čech do cizí země s klasickou školní angličtinou.

Popisovala, jaké okolnosti ji dovedli k tomu, aby školku provozovala napadlo a jak trnitá byla cesta od jejího založení až po současné ředitelování.

Jak si rodiče v dnešní době vybírají školku a jací rodiče mají děti právě v Katčině školce? Jak je v dnešní době důležitá péče a individuální přístup k dětem? Jak důležitá je komunita rodičů a jak školka propojuje tu branickou komunitu?

Proč je pro Katku tahle práce práce snů a nikdy by neměnila? 

-----------------------------------------------------------------------

Podcast Na periferii je o branických lidech, místech a našem bohatém komunitním životě, který má ale velký přesah daleko za hranice naší čtvrti.

V tomto díle uslyšíte rozhovor, o který jste si psali, a to s branickým multižánrovým umělcem Alešem Výmolou.

Bavíme se o jeho projektu Nekorektní kultury a jaké s ním má plány do budoucna, kde všude můžete na jeho umění natrefit a jaká nekorektní samolepka - nejprodávanější položka na jeho webu - je nejoblíbenější. O Branické komunitní zahradě Zebra a důležité potřebě budovat komunitu.

Co by na Braníku změnil? A kam by v Braníku vzal své přátele? Jak se mu v Braníku žije a co na něm má nejradši? O branické komunitě a nekorektní kultuře s Alešem Výmolou.

----------------------------------------------------------------------

Podcast Na periferii je o branických lidech, místech a našem bohatém komunitním životě, který má ale velký přesah daleko za hranice naší čtvrti.