Hostem posledního předprázdninového vydání podcastu MišMaš Art se stal Jiří David, který je od druhé poloviny osmdesátých let nedílnou součástí výtvarné scény. Historici umění o něm mluví jako o vůdčí osobnosti české postmoderny. Dobře znám je ale i široké veřejnosti, která ho v uplynulých dekádách zaznamenala také díky instalacím, jako byla například Trnová koruna nad Rudolfinem, Červené srdce nad Pražským hradem nebo cyklus Bez soucitu, na němž rozbrečel sedmnáct ve své době mocných mužů. Jeho poslední práce jsou až do 12. října k vidění na výstavě Síla tváře, kterou nedávno na Hluboké zahájila Alšova jihočeská galerie. Jiřího Davida do studia Winterntzovy vily pozvala Míša Vrchotová. 

Město Kutná Hora slaví výročí zapsání na seznam světovéhokulturního dědictví UNESCO. K této příležitosti se váže projekt Zastavení, který kurátorsky připravil Petr Vaňous. Do chrámů a historických objektů v Kutné Hoře a jejím blízkém okolí (Sedlec, Nové Dvory, zámek Kačina) jsou nainstalována multimediální díla současných autorů různých generací, která citlivě korespondují s danými místy a dochází tak k zajímavémudialogu mezi minulostí a současností. Název projektu, který je možné zhlédnout do 30.září, symbolicky odkazuje na zastavení křížové cesty ve smyslu určité kontemplace a zklidnění.

Jedním z autorů, který byl do projektu přizván,je sochař Richard Štipl, známý především svými hyperrealistickými často kolorovanými plastikami. Máša Pivovarová s ním probere jeho studijní léta v Kanadě, kam s rodiči emigroval, když mu bylo jedenáct let a řečbude i o Richardových autoportrétních hlavách, lásce ke dřevu, obdivu k sochařství pozdní gotiky, nebo používání vosku. Na závěr Richard Štipl představí dvě díla, která je možné aktuálně vidět v knihovně zámku Kačina.

V pražské Trafo Gallery vystavuje čtyři své umělecké sérieFrantišek Skála. Umělec vyjadřující se bezpočtem médií, mezi kterými dominují přírodní materiály, hudebník, tvůrce knih, držitel ceny Jindřicha Chalupeckého, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen divadla Sklep, tajné skupiny B.K.S. (Budekonec světa), několika hudebních uskupení: MTO Universal (Malý taneční orchestr), Finský Barok, Tros Sketos, Třaskavá směs nebo dechovky Provodovjané.Výstava v holešovické tržnici nazvaná Abstractio per naturam,kterou kurátorsky připravil Tomáš Pospiszyl potrvá do 20. července.

Máša Pivovarová se Františka zeptá na prácis přírodními pigmenty, pojetí umění jako rituálního aktu a svobodné tvůrčí hry, vztah k romantismu i ilustrování knih. František Skála také prozradí, proč se nikdy nestal pedagogem.

Pozvání Míši Vrchotové do studia Winternitzovy vily přijal konceptuální umělec profesor Miloš Šejn, jehož tvorbu je možné do 22. června vidět v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě a až do 28. září také v kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích. Poslechněte si rozhovor o tom, proč pražskou výstavu s kurátorem Petrem Vaňousem nazvali ZATVÁŘÍ, o přátelském vztahu Hany Wichterlové a rodiny Šejnů, studiu u Zdeňka Sýkory a Petra Wittlicha nebo o skupině Měkkohlaví, kterou Miloš Šejn spoluzaložil jako perzifláž Tvrdohlavých. 

V Galerii U Betlémské kaple aktuálně vystavuje svánejnovější díla malíř a textař skupiny WWW Neurobeat Lubomír Typlt. Výstavu s názvem Počkáme raději až půjde někdo kolem bude možné na pražském Betlémském náměstí zhlédnout do 8. června. Zároveň je možné navštívit v Galerii Prostora v Blanické ulici výstavu umělecké sbírky tohoto umělce. Tato výstava se jmenuje Ubytovala jsi mě ve svém těle a bude probíhat na pražských Vinohradech do 20. června.

Máša Pivovarová se Lubomíra Typlta vyptá na jeho studijníléta na Akademii v Düsseldorfu, na jeho stěžejní témata, která se v jeho tvorbě neodbytně vracejí: mrtvé kočky, šneci, děti, Pinocchio, konve a řeč bude i o vzájemném ovlivňování hudby a výtvarného umění. Na závěr Lubomír prozradí něcovíc o své umělecké sbírce.

Galerie Václava Špály na Národní třídě v Prazevystavuje až do dvaadvacátého června fotografie Václava Jiráska, jednoho z nejvýraznějších představitelů současné české fotografie. Absolventa pražské Akademie výtvarných umění, kde prošel ateliéry malby Václava Pospíšila a Jiřího Načeradského. Výstavu s názvem Forbidden Pleasures kurátorsky připravila Kateřina Sysová.

V rozhovoru, který připravila Máša Pivovarová sedozvíte mnoho zajímavostí o fotografické skupině Bratrstvo, kterou Václav Jirásek spoluzaložil, o sérii fotografií Industria, která vznikala v opuštěných továrnách, o mexických svátcích smrti i svátcích mikulášského létání na Valašsku. Václav Jirásek objasní svůj vztah ke katolickému kýči, baroku, květinám, zvířatům (především psům), modré barvě aprozradí, že vždy chtěl a stále chce být malířem.

S dílem mezinárodně uznávaného umělce Viktora Pivovarova, který patří mezi hlavní osobnosti ruského neoficiálního umění, a který od roku 1982 žije a tvoří v Praze, se můžeme potkávat při svých návštěvách světových galerií, jako je například londýnská Tate Gallery nebo pařížské Centre Georges Pompidou. A až do 5. října tohoto roku také v Praze v Centru současného umění DOX na výstavě Metafyzika a zoufalství, kterou kurátorsky připravila historička umění Máša Pivovarová.To byl také hlavní důvod, proč Míša Mášu požádala, aby se protentokrát posadila na druhou stranu stolu, kde obvykle sedávají hosté MišMaše. Poslechněte si rozhovor o tom, jak vzniklo ALBUM – specifická forma ruského konceptuálníhoumění, jejímiž otci jsou Viktor Pivovarov a Ilja Kabakov, nebo například o posledním cyklu, který dal název celé výstavě a ve kterém umělec reaguje na tragédii války na Ukrajině. Připravila Míša Vrchotová.

V pondělí 12. května proběhlo předávání výročních cenVizium za rok 2024 udělovaných Českou akademií vizuálních umění. Novinkou letošního roku je výstava uspořádaná v Galerii Portheimka, na které se představují umělci nominovaní v kategoriích „umělec roku“ a „objev roku“. Výstavu, kterou kurátorsky připravil Petr Vaňous, bude možnév Dienzenhoferově letohrádku navštívit do 29. května.

Máša Pivovarová si do studia Winternitzovy vily pozvalafotografa Ondřeje Přibyla nominovaného v kategorii „objev roku“. Ondřej Přibyl znovuoživuje vůbec první v praxi používanou fotografickou metodu daguerrotypie, přičemž s ní nepracuje jako staromilec, který chce nostalgicky vzpomínat na „staré časy“, ale jako konceptuálně uvažující umělec.V rozhovoru se dozvíte, proč Ondřeje tato technika fascinuje, proč je pro něj důležitý čas expozice a jaké možnosti ale i limity mu médium fotografie přináší.

Míša Vrchotová do studia Winternitzovy vily pozvala malíře Jana Vytisku. Mluvili spolu o jeho zatím poslední výstavě v Trafo Gallery, kde představuje uzavřený cyklus obrazů, ve kterém mu byla volnou inspirací poslední kniha Nového zákona Zjevení svatého Jana. Poslechněte si rozhovor o tom, co Jana zajímá na spojení folklóru s hororovými scénami, proč si vybral právě téma Apokalypsy nebo z jakého důvodu jsou jednotlivé scény zasazeny do krajiny horských masivů a interiéru původních roubenek. Na úplný závěr pak skladbu Living Dead od skupiny Johnny the Horse, jejímiž členy byli vedle Jana Vitisky také výtvarní umělci Dominik Gajarský, Štěpán Skalský a Roman Štětina. 

Výstava Jan Vytiska: Zjevení je k vidění v Trafo Gallery do 25. 5. 2025. 

Martina Hrabová je historička architektury, která svůj zájemzacílila na upozaděné postavy dějin umění, které vytvářely nesmírně důležité intelektuální podhoubí pro „velké“ umělecké osobnosti. Díky sbírce fotografií Františka Sammera, architekta původem z Plzně, který pracoval v meziválečné době v Le Corbusierově ateliéru, rozkryla síť zajímavých osobností tvořících tzv. Galaxii Le Corbusier. Tento název použila Martina i pro svou knihu, kterou vydala v češtině v roce 2021, a která nyní vychází v anglickém překladu.

Máša Pivovarová s Martinou probere nejen osobnost Františka Sammera, dobrodružnou cestu za krabicí fotografií až do indického ášramu v Pondicherry, úskalí, která provázela anglické vydání knihy, ale také další badatelské plány. Martina se totiž nyní chce zaměřit na ženy, které pracovaly v Le Corbusierově ateliéru, což je dosud zcela neprobádané téma.

I méně pravidelní čtenáři Respektu budou mít pravděpodobně v paměti nezaměnitelnou vizuální podobu tohoto týdeníku, přesněji ilustrace, jejichž autorem byl Pavel Reisenauer, který je týden, co týden pravidelně připravoval celých 33 let, a to až do minulého roku kdy předčasně z tohoto světa odešel. Míša Vrchotová do studia Winternitzovy vily pozvala šéfredaktora Respektu Erika Tabery. Mluvili spolu nejen o tvorbě Pavla Reisenauera, ale také například o síle karikatury, o tom, na jaký typ sarkasmu jsou čeští čtenáři citliví i jaká je podle šéfredaktora Respektu budoucnost kreslené ilustrace v kvalitních nejen tištěných médiích. 

Práce Pavla Reisenauera včetně jeho volné tvorby je na výstavě v Museu Kampa k vidění až do 1. června.

Až do prvního června je možné v liberecké Oblastnígalerii zhlédnout retrospektivní výstavu malíře Milana Kunce. Umělce, který většinu svého života strávil v zahraničí, především v Německu, kde studoval na Akademii v Düsseldorfu. Následně žil a tvořil také v Kolíně nadRýnem, v Los Angeles, New Yorku, Amsterdamu, Římě nebo Toskánsku. Praha si ho ale v roce 2004 zavolala z těchto rozmanitých cest zpět.

Máša Pivovarová se Milana Kunce vyptá na jeho studijní létana slavné düsseldorfské Akademii, založení skupiny Normal nebo další zahraniční pobyty. Řeč bude také o dvou stylech, které Milan Kunc přivedl na svět: „trapném realismu“ a „ost-popu“.

Pražské centrum současného umění DOX aktuálně vystavuje díla Hynka Martince, umělce, který již více než 17 let žije v Londýně, kde se jako jeden z mála českých umělců prosadil. Expozice nazvaná Cyberlemon prezentuje ve třech patrech tzv. věže autorovy práce z posledních let doplněné monumentální site-specific malbou na stěně nejvyššího podlaží.

Máša Pivovarová se Hynka Martince vyptá nejen na citron,který se stal specifickým průvodcem po výstavě, ale i na současnou londýnskou uměleckou scénu, tématiku vanitas, ke které se Hynek opakovaně vrací nebo na problematikumanipulace.

Rony Plesl je umělec, který pracuje se sklem. Přičemž sevěnuje jak volné tvorbě, tak designu. Je autorem návrhů sklenic a půllitrů pro Plzeňský Prazdroj, Budějovický Budvar, Starobrno, Krušovice, Bernard i Staropramen. V roce 2017 se stal uměleckým ředitelem značky Rückl, pro kterou vytvořil ucelený designový koncept. Spolupracuje se značkami Lasvit neboBOMMA. Navrhl sošku Českého lva, která je udílená vítězům cen české filmové akademie i novou podobu ceny pro Českou akademii vizuálních umění. Jako profesor působí v ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Mášu Pivovarovou bude zajímat ale především jeho volnátvorba. V rozhovoru se ho vyptá na vlivy starých mistrů, křesťanská témata nebo vztah člověka a přírody. Rony Plesl také popíše revoluční technologii odlévání skla Vitrum Vivum, se kterou pracuje, představí koncepci Expa 2025v japonské Ósace i aktuální výstavu v Zoya Museu nedaleko Bratislavi.

Pozvání Míši Vrchotové tentokrát přijal vizuální umělec MarkTher, který o sobě říká, že si rád připomíná dobu, kterou nikdy nezažil. Stejnými slovy je uvedena i jeho zatím poslední výstavě Herren v Galerii Karpuchina, kde v expozici plné starých pisoárů vzpomíná na třicátá a sedmdesátá léta minulého století. Poslechněte si rozhovor o tom, proč se ve svém díle často vrací do kraje bývalých Sudet, odkud pochází umělcova rodina, opráci s tamním dialektem nebo například o tom, kde má podle Marka Thera v umění své místo trapnost.

Pražská JSP Gallery aktuálně vystavuje až do čtvrtého dubnaobrazy Zbyňka Sedleckého. Výstavu nazvanou Na očích, která představuje především autorovy práce z posledních dvou let kurátorsky připravil PetrVaňous.

Máša Pivovarová se Zbyňka Sedleckého vyptá na to, jakpracuje se světlem, proč ho přitahuje malovat autoportréty, z jakého důvody fragmentarizuje lidské tělo, jak používá fotografickou předlohou i jaké jsou jeho malířské vzory.

„Přála bych si, aby v Čechách byl silný veletrh, který bude přivážet zahraniční umění, sběratele, kurátory i ředitele muzeí agalerií,“ říká Blanka Čermáková, ředitelka Trafo Gallery, která za léta své existence už párkrát změnila adresu, ne však svoji šéfku. S Míšou Vrchotovou mluvily o tom, kam se od roku 2006, kdy byla galerie založena pod názvem Trafačka, posunula její dramaturgie, o etickém kodexu i výstavním plánupro příští období.

V Galerii Portheimka na pražském Smíchově právě probíhávýstava Osvobozená plastika z cyklu výstav Pedagog a jeho žáci, který pro Portheimku připravuje Petr Hájek, umělecký ředitel pražské The Chemistry Gallery. Výstava prezentuje díla Jaroslava Róny, vedoucího sochařského ateliéru na pražské Akademii výtvarných umění, jeho odborného asistenta MichalaCimaly a jejich dvaceti studentů, kteří zmíněným ateliérem prošli. Výstavu spolukurátorovala Kristýna Jirátová a potrvá až do 30. března.

Máša Pivovarová se Petra Hájka vyptá na další směřováníGalerie Portheimka, na rozdíl v přístupu k výstavám v Porthemice a v The Chemistry Gallery, na propojování výtvarného umění a elektronické hudby nebo na zahraniční veletrhy, kterých se Petr Hájek s úspěchem účastníjiž od roku 2016.

Jako druhého hosta pozvala Máša do studia Tomáše Skálu, jednoho z vystavujících umělců na výstavě Osvobozená plastika. Tomáš zavzpomíná na svá studia v ateliéru Jaroslava Róny, prozradí pozadí jedné z vystavených soch Rider, i to, proč pracuje s betonem.

Sochař, malíř, designér a hudebník Michal Cimala vystavujeaž do druhého března svá díla v pražské vile Pellé pod kurátorskou taktovkou Petra Vaňouse. Výstava rozložená do tří pater nese název Tlaková vlna a prezentuje především autorovy práce z posledních dvou let.

V rozhovoru s Mášou Pivovarovou se dozvíte, jak seMichalovi vrylo pod kůži jeho rodné město Havířov, proč obdivuje ruskou avantgardu, v čem ho fascinuje neon a žlutá barva, a jak se všechny tyto vlivy otiskly do současné výstavy v bubenečské vile.

Míša Vrchotová tentokrát do studia Winternitzovy vily pozvala historika umění a šéfkurátora Musea Kampa Jana Skřivánka, který odborně spravuje Ateliér Věry a Vladimíra Janouškových v pražských Košířích. Mluvili spolu nejen o tom, co nedávno otevřený ateliér nabízí veřejnosti, ale také o spletitých tvůrčích osudech manželské dvojice umělců, členů skupiny UB 12, jejichž dílo tvoří důležitou kapitolu dějin českého umění druhé poloviny 20. století. Poslechněte si rozhovor o perzekucích, kterým Vladimír Janoušek musel čelit poté, co na začátku normalizace na Světové výstavě v Ósace představil své sousoší Hrozba války nebo o sešívaných sochách paní Věry i o tom, proč se jí říkalo první dáma českých skládek. Rozhovor je součástí cyklu Pětkrát po Praze 5.