Když je vůle dobrá, tak se dílo podaří. To je jedno z mála rčení, na kterém se asi shodneme všichni. Ovšem ta vůle musí být, abych tak řekl, celková, hezky česky – konsenzuální. A když není dobrá vůle na obou nebo na všech stranách, je zaděláno na problém.

Každý dělá, co umí. Není to ale pravidlem. Obzvlášť v oboru zlodějském. A proto jsou české věznice nacpané k prasknutí.

Asi nejslavnější malíř všech dob Vincent van Gogh zemřel chudý, alespoň ve srovnání s tím, za kolik se jeho obrazy prodávají dnes. Jeho osud se stal inspirací ke Krimi příběhu.

Jablonecká policie zveřejnila na svých stránkách akční video z pronásledování řidiče, který se vyhýbal kontrole. Článek s videem má datum 15. dubna.

Když se někdo motá ve městě s autem jako vosa v láhvi, může to mít několik důvodů. Buďto nemá navigaci, nebo má špatnou adresu, anebo je chyba někde mezi sedadlem řidiče a volantem.

Mezi drzostí a hloupostí někdy bývá velmi tenká hranice. A když k tomu přimícháte alkohol, můžete si být téměř jistí, na jakou stranu se převáží štěstěna.

Služba městských policistů je náročná a někdy i nebezpečná. Strážníci jsou silní, odolní a trénovaní, ale taky poznají, kdy na vzniklou situaci sami nestačí, a kdy je čas zavolat posily.

Pachatel se vrací na místo činu. Z hlediska lupiče to není příliš moudré, a přesto to někteří dělají. Jednoho takového pachatele v Krimipříběhu představí Miroslav Holubec.

Pachatel z tohoto Krimipříběhu by onoho osudného dne určitě raději zůstal doma a nevystrčil nos zpod peřiny, protože na kondiciogramu byl ten den křížek, tedy „kritický den“.

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. A taky: Ohýbej proutek, dokud je mladý. Což znamená, že mladý pachatel ještě nemusí nutně růst pro šibenici.

Týden po Novém roce už můžeme klidně, s několikadenním odstupem, zhodnotit silvestrovskou noc, tedy z pohledu policie. A jelikož Miroslav Holubec hodnotí velmi rád, ujal se toho i v tomto Krimipříběhu.

Už jsme si tu říkali, že krádeže se dají dělit podle několika kritérií. Miroslav Holubec se v krimipříběhu zaměřil na měřítko úspěšnosti. Na prvním místě jsou krádeže nebo loupeže geniální, pak skvěle provedené, následují dobré, potom ty nepodařené, a na konci jsou akce totálně zpackané. Schválně, kam byste zařadili tuto?

Jsou řidiči, kteří za volant usedají s ne zrovna čistým svědomím. Pak jsou ti, kteří se napijí i přesto, že vědí, že budou muset řídit. A pak jsou tací, kterým je i tohle málo. O jednom takovém borci poví Miroslav Holubec v Krimipříběhu.

Krádeže se dají rozdělit do mnoha slupin. Krádež v obchodech, v bytech, na pracovišti, pak jsou tu kapsáři, lupiči nebo třeba tuneláři. My si v krimipříběhu představíme další, velmi specifickou skupinu zlodějů. Jsou to ti, kteří okradou mrtvé a ublíží přitom živým. Příběh z Českolipska má Miroslav Holubec.

Chování opilců bývá nevyzpytatelné. Některý může být veselý a přátelský patron, jiný je zase nepřátelský a agresivní. A někdo v sobě má od každého trochu. A právě takového opilce představí Miroslav Holubec v Krimi příběhu.

Nedávno jsme vám v Krimipříbězích nabídli jakýsi alkoholický speciál; hned tři šoféry přiotrávené alkoholem ve stejný den. A to je důvod pro dopravně bezpečnostní akci.

Říká se, že „nouze naučila Dalibora housti“. My dnes můžeme konstatovat, že nouzový stav nám pomohl zjistit něco o nás samých. A to je téma pro tento Krimipříběh.

Tento Krimipříběh asi nebude patřit zrovna k těm nejveselejším. Ale je důležité, aby se o něm dozvědělo co nejvíc lidí.

Člověk je pán tvorstva. Tomu pevně věří asi naprostá většina veškeré světové populace. Až na jednu specifickou skupinu, a tou jsou chovatelé koček.

Nedávno se Miroslav Holubec ve svém Krimipříběhu zamýšlel nad tenkou hranicí mezi klukovinou a hromadnou vraždou. Teď má podobné dilema: terorismus nebo vandalství?