V hnutí STAN se už řadu týdnů šířila kritika volební kampaně s názvem Dobrá kampaň. Mnoha představitelům STAN se zdála nepolitická, nesrozumitelná a antimobilizační. Pravá panika nastala, když ve zpětném zrcátku uviděli Piráty, jak se k nim v průzkumech blíží. Proto svolali pod pražský most spojující Karlín a Holešovice setkání členů a příznivců, kde představili program a deklarovali své ambice.

Podobně ambiciózně o dva dny později prezentovalo svůj program hnutí Přísaha Roberta Šlachty. Na obou stranách bylo patrné, kam se za čtyři roky posunul hlavní názorový proud. Jeden okraj tvoří STAN, který se prezentuje jako strana nepopulárních opatření z Bruselu – typu Green Deal, ETS 2, Chat Control a zákazu aut se spalovacími motory. Druhý okraj obsadily SPD a Stačilo se svým požadavkem na referendum o vystoupení z EU a NATO. Mezi tím plavou všechny ostatní politické strany.

Zajímavou pozici mají Piráti, kteří jsou dnes třetím voličským pólem. Jsou kritičtí k vládě i opozici a pokud se jim vydaří koncovka volební kampaně, mohou dosáhnout lepšího výsledku než STAN. Piráti se obrovsky našli v roli kontrolora moci. Když mají – ať už na centrální, nebo komunální úrovni – exekutivní pozice, není to dvakrát slavné. Jako kontroloři moci jsou však mistry nad mistry.

Ondřej Neff je novinář, spisovatel, fotograf, překladatel, legenda české sci-fi a hlavně obdivovatel nových technologií. Nedávno oslavil 80 let, ale myslí mu to lépe než většině třicátníků.

Téměř dvouhodinový rozhovor se točí kolem roku 1968, který prožil v Československém rozhlase. Mluvíme o jeho otci Vladimíru Neffovi a sérii jeho knih o podnikatelských rodinách, procházíme 29 let existence jeho internetového deníku Neviditelný pes a vzpomínáme, jak v roce 1998 spolu s Ivo Lukačovičem a Patrikem Zandlem vyvolali protesty proti zdražení vytáčeného přístupu k internetu.

Jak jinak, zabýváme se humanoidními roboty, kteří dříve nebo později budou využíváni ve válkách – což je v rozporu se třemi zákony robotiky, jak je kdysi zformuloval slavný Isaac Asimov. Pokoušíme se také odpovědět na otázku, zda umělá inteligence prohloubí individualizaci života lidí a rozvrátí jejich psychiku.

Nemohli jsme také nezavadit o psy, kteří v životě i článcích Ondřeje Neffa hrají důležitou roli. V závěru se pak snažím z autora slavných sci-fi knih dostat odpověď na to, kde v osmdesáti letech bere sílu nejen ráno vstát a jít se oholit, ale také tvořit – a to bez pomoci antidepresiv.

Sedmapadesáté výročí okupace Československa v srpnu 1968 se pro většinu politiků stalo záminkou k vyjádření postoje k budoucnosti Česka. Strany vládní koalice to vesměs považují za nejtragičtější etapu českých dějin. ANO mlčí a Tomio Okamura naznačuje, že Rusko má své bezpečnostní zájmy, které je třeba respektovat. Lídr hnutí Stačilo Sterzik vnímá dvacetiletou okupaci ruskými vojsky jako období rozkvětu. Chválí okupanty, že „odešli bez jediného výstřelu a všechno nám tady nechali.“

Dlouhá desetiletí se vedly diskuse, kdo Rudou armádu v srpnu 1968 do republiky pozval. Existoval minimálně jeden zvací dopis, který podepsali špičkoví představitelé KSČ s žádostí o invazi, aby se zachránil socialismus. Jak by dnes vypadal podobný zvací dopis? Tak, jak ho poslal Sterzik v roce 2022 Putinovi, když mu vyjádřil podporu? Anebo to bude mít podobu zrušení paragrafu trestního zákoníku o spolupráci s cizí mocí, jak se o tom intenzivně mluví?

V hodnocení minulosti a budoucnosti se také promítá otázka, kdo bude vládnout s pravděpodobným vítězem voleb, hnutím ANO. Má smysl pro některou z vládních stran se obětovat a zadržovat Andreje Babiše? Anebo by bylo lepší nechat vládnout koalici ANO, SPD a Stačilo?

Speciál s Michalem Kormaňákem z agentury IPSOS o tom, v jaké kondici jsou strany před volbami a jaké jsou jejich šance na startovní čáře finální fáze volební kampaně. Rozebrali jsme volební preference každé strany zvlášť, jejich kampaně, šance na vstup do Sněmovny i šance na vítězství – a to všechno velmi podrobně.

Epizoda je tentokrát delší, free verze končí až po hodině, ale myslím, že je dostatečně plnotučná.

„Chci po volbách zakázat ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09,“ napsal na Facebook lídr ústecké kandidátky hnutí Stačilo! Jaroslav Komínek. Následně jeho výzvu sdílela KSČM na oficiálních stránkách a Kateřina Konečná tuto zprávu ani pátý den po zveřejnění nedementovala. Berme to tedy vážně a v tomto podcastu se podívejme, jak by to mohlo probíhat.

Pochopitelně jsme stále ještě v demokracii, takže komunistický třídní boj nebude protentokrát spojován s násilnou likvidací politických oponentů. Jakým způsobem ale může v následujících letech probíhat? Shrňme to do tří bodů:

1) Redistribuce majetků.
To, co předvedla poslankyně Balaštíková vůči zlínské firmě svého manžela – když na ni chtěla poštvat hygienu, inspekci životního prostředí a hasiče, aby byrokratickými nástroji dovedli firmu k insolvenci – není exces, ale systém. Tento systém v omezené míře fungoval už v éře Andreje Babiše, který si ho osvojil v době svého podnikání (viz kniha Žlutý baron z roku 2017). Bude to spojeno s přerozdělováním veřejných zakázek úzké skupině přátel, jak to vidíme v dnešním Maďarsku, kde premiér Orbán usměrnil podnikání směrem ke skupině svých souvěrců a v jejich zájmu zdeformoval pravidla trhu.

2) Reorientace médií.
Andrej Babiš a řada jeho nástupců pochopila, že mediální výtlak lze získat i jinak než miliardovými investicemi do tradičních vydavatelství. Vzali pytle peněz a skrytě je vložili do alternativních médií, z nichž vytvořili nové nástroje vlivu. Tak si vytvořili mediální „hrdiny“, z nichž nyní potřebují udělat nový mainstream – tedy hlavní proud. Nástrojem má být Česká televize. Jejím zestátněním chtějí dosáhnout pacifikace tohoto média a současně sem dosadit své nástroje vlivu. Paradoxně se to bude dít pod heslem „svobody slova“. ČT a novinářská nezávislost by se tak měly stát společenským tématem číslo jedna.

3) Reorientace státu.
Dnešní opozice otevřeně bojuje za novou zahraničněpolitickou orientaci státu. Nástrojem se má stát referendum. Problém je, že referendum se k českému ústavnímu pořádku založenému na parlamentní demokracii absolutně nehodí a bude jen dalším generátorem politického napětí – podobně jako přímá volba prezidenta, která mnoho nevyřešila, ale hodně zkomplikovala.

Tak nějak půjdou cesty nového režimu.

Speciál s Liborem Šíbou – podle jeho slov bývalým extrémním dezolátem, rasistou a promotérem Ortelu.

Libor Šíba léta vytvářel ekosystém kolem skupiny Ortel, Občanského týdeníku a založil paramilitární skupinu Brigáda Trocnov. Podle jeho slov s touto brigádou nacvičovali útoky proti „objektům“, které jim připadaly málo vlastenecké, dodržovali přísnou konspiraci a byli velmi dobře vyzbrojeni. Nejvíc mě zarazilo, že v jejich řadách působili aktivní členové armády a policie, a přitom proti nim nikdy nikdo nezasáhl, přestože se několikrát dostali do střetu s policií.

Libor Šíba před několika lety z dezoscény definitivně odešel, prošel zásadní změnou názorů a popisuje svou cestu od organizátora koncertů, přes extrémní radikalizaci, až k odchodu. Také mluví o tom, jak těžká je cesta deradikalizace a přechod do normálního života.

Upozornění na obsah:Tato epizoda obsahuje zmínky o společensky citlivých tématech, které mohou být pro některé posluchače nevhodné. Veškerý obsah je prezentován výhradně v rámci diskuze a kritického rozboru, nikoliv k propagaci či schvalování. Všichni zúčastnění se jednoznačně distancují od jakýchkoliv nenávistných ideologií a odsuzují je.

Pozor, pozor, mimořádné hlášení pro všechny obyvatele Moravskoslezského kraje. Vaším regionem projíždí už řadu týdnů obytný vůz s pražskou poznávací značkou. Žádná venkovská grilovačka není dost malá, aby z vozu nevystoupil zmateně vypadající sedmdesátník, který se zřejmě bude dobývat na váš pozemek.

Prosím, nestřílejte na něj ani nevolejte policii. Je to Andrej Babiš a jediné, co chce, je udělat si s vámi selfie na sociální sítě a nabídnout vám brožurku o prevenci nemocí. Je možné, že – stejně jako účastníky svých mítinků – i vás bude obtěžovat otázkami typu, jestli jste už prodělali mamografii, kolonoskopii, rektoskopii, defekografii, cystoskopii, nebo jestli máte výsledky PSA, popřípadě biopsii.

Pokud by vás tyto informace obtěžovaly, vezměte si na jeho mítink lékařskou zprávu. Pak už si můžete v klidu užívat předvolební veselice spojené s konzumací piva Točený Karel. Prosím, jen nechoďte do jeho obytného vozu, který si údajně přeměnil na improvizovanou sanitku, kde má prý nabízet různá vyšetření – a to pouze na vlastní nebezpečí.

Na jeho mítincích se také můžete setkat s oblíbeným tématem kokainu. Na posledních akcích v Moravskoslezském kraji kritizoval předsedkyni Poslanecké sněmovny, Markétu Pekarovou Adamovou, že se na pánském záchodě na jejím patře objevil papír s nepatrným obsahem kokainu. Tento muž zřejmě trpí obsesivní představou, že by šéfka parlamentu měla více dohlížet na kvalitu a hygienu pánských toalet.

Neodporujte mu, ale do sanitky nesedejte. Konec hlášení.

Exministr Zaorálek si poslanecký mandát na komunistické kandidátce Stačilo zřejmě zaslouží. V posledním videu se morálně rozhořčuje nad korupcí prolezlou Ukrajinou a českou akcí Nemesis, která posílá drony na Ukrajinu. Vnímá ji jako ohrožení naší národní bezpečnosti.

O čem to vypovídá? Že okupovaná a bránící se Ukrajina má vnitřní problémy spojené i s korupcí? Ano, je to pravděpodobné. Stejně jako je faktem, že v Rusku – na rozdíl od Ukrajiny – ani demonstranti nemohou vyjít na ulici, protože jsou okamžitě zatčeni a odvlečeni do lágrů. Mimochodem, dnes je v Rusku víc politických vězňů než za Brežněva.

Zaorálek to samozřejmě nemusí ve svém videu zdůrazňovat, když kritizuje Ukrajinu jako autoritářský stát. Když však publikuje svůj komentář v kontextu předvolební kampaně Stačilo – hnutí, které podporuje Rusko a chce vystoupit z NATO – dělá z něj mlčení ke druhé straně konfliktu přímého Putinova spojence.

Hostem dnešního speciálu je však Zuzana Hantáková, členka sdružení Kaputin. Sedm jeho členů pražský městský soud před dvěma dny osvobodil v kauze jejich protestu proti ruské invazi. Hantáková mluví o důvodech protestu, které spočívají i v nečinnosti ministerstva vnitra ohledně vyvlastnění ruských nemovitostí v Česku.

Řeč bude také o jedné z nejtemnějších postav ruské scény u nás – Michailu Sarukanovovi, přímém podřízeném prezidenta Putina, který stále operuje na našem území. A také o tom, jak se hvězdy dezo scény zakrátko objeví v Poslanecké sněmovně – a co to bude znamenat.

Andrej Babiš pravděpodobně zvítězí ve sněmovních volbách a bude se ucházet o podporu SPD a komunistů. Petros Michopulos soudí, že si je do otevřené koalice nebude chtít vzít a bude to řešit tím, že jim milostivě udělí místa pro jejich experty ve své vládě.

SPD a Stačilo ho sice zdánlivě drží pod krkem tím, že budou hlasovat o jeho vydání k pravomocnému rozsudku, ale Babiš má na ně vyšší páky. Každý druhý politik z koalice SPD a Stačilo je mu nějak zavázán, nějak s ním obchodoval, nebo se alespoň Babiš zná s jejich sponzorem. To nebude a nemůže být koalice rovnocenných partnerů.

Otázkou je, jak s novou mocí naloží. Pod heslem o potravinové a jiné soběstačnosti zreguluje řadu odvětví tak, aby to bylo výhodné pro Agrofert, a na dluh „obslouží“ svou přestárlou voličskou základnu. A také se bude mstít – svým politickým a byznysovým soupeřům, médiím a všem, kteří v posledních čtyřech letech zpochybňovali jeho kompetenci vládnout.

Vznikne jakási Karpatská koalice, což bude zvýrazněno zahraničněpolitickou orientací na Viktora Orbána, potažmo Rusko. Zrušení snad jediné úspěšné české diplomatické akce (muniční iniciativa) je signálem do zahraničí ve smyslu: společně s Viktorem se orientujeme prioritně na Rusko. Z EU a NATO sice nevystupujeme, ale budujeme něco jako Karpatskou Střední Evropu.

Už jen 59 dní zbývá do voleb.

S Petrosem si často stěžujeme na neprůchodný systém veřejné správy. Tentokrát jsem si pozval člověka, kterému se alespoň v jednom resortu podařilo systém způchodnit. Karel Trpkoš svými zážitky na ministerstvu práce a sociálních věcí ilustruje starou pravdu, že krize skokově posunují společnost.

Týden po jeho nástupu na ministerstvo se musel jako šéf digitální transformace vyrovnat s největší logistickou operací za poslední desetiletí – přijetím uprchlíků z Ukrajiny. Následovala změna ve vyplácení sociálních dávek a od října budeme svědky sloučení základních dávek do tzv. superdávky.

V tom všem měl maximální podporu ministra Jurečky, který měl zase podporu od vlády. Starostové řady měst si od toho slibují omezení kšeftování s chudobou – kdy majitelé ubytoven našlapali do nevyhovujících objektů chudé lidi, nasadili vysoké nájemné, a to všechno platil stát.

Trpkoš byl také součástí skupiny, která na ministerstvu pro místní rozvoj hasila požár, když nedošlo k zavedení digitalizované podoby stavebního řízení.

Všem budoucím reformátorům vzkazuje: nevymýšlejte vymyšlené věci a kopírujte digitální postupy od soukromých bank.

Politické strany zveřejnily své krajské kandidátky. Z průzkumů STEM vyplývá, že máme zrcadlové protipóly – Prahu a Moravskoslezský kraj, kde mají vládní strany i opozice opačné výsledky.

Rozhodnout volby tak mohou tři kolísavé kraje, kde může vyhrát ANO nebo koalice SPOLU. Jsou jimi Středočeský, Jihomoravský a Královéhradecký kraj, přičemž klíčem k volebnímu vítězství nebo porážce jsou první dva.

Přestože v průzkumu STEM vede ANO, v těchto dvou krajích má slabé místo v osobách lídrů (Plaga, Schillerová) oproti hlavním esům koalice SPOLU (Kupka, Fiala).

Za jakých okolností může SPOLU otočit dnešní průzkumy? Jaké kraje mohou ještě promluvit do konečného výsledku?

S Robinem Kvapilem, režisérem filmu Velký vlastenecký výlet, o banálnosti lidského zla. Robin strávil při natáčení se třemi – jak sami o sobě tvrdí – dezoláty dvanáct dní dokumentováním jejich cesty po válkou zničené Ukrajině.

Při zaznamenávání jejich reakcí na střet s válečnou realitou teklo hodně slz, ale bylo málo lítosti a vůbec žádné pochopení. Mluvili jsme o tom, jak protagonisté filmu reagovali při návštěvě masového hrobu v lese u Izjumu, co říkali na znásilňování nezletilých dívek a setkání s člověkem, kterému ruský nálet zabil všechny děti i vnoučata.

Taky jsem se ho ptal, jak je možné, že se na nikoho z nich neměl chuť vrhnout, a proč členové štábu při natáčení brečeli.

Ve druhé části jsme se na chvíli vrátili i k jeho druhému letošnímu filmu Smoke – o lidech, které naše justice poslala na osm až jedenáct let do vězení za pěstování několika kytek konopí. Včetně nemocného sedmdesátiletého důchodce, který je pěstoval pro svou devadesátiletou matku, aby neměla bolesti.

Příjemný poslech.

Současná opoziční scéna připomíná komunistickou Národní frontu. Šlo o organizaci, která sdružovala politické strany, společenské a zájmové organizace. Hlavním rysem bylo přijetí principu vedoucí úlohy komunistické strany v celém systému. Tak vypadá i dnešní opoziční scéna. Všichni uznávají „vedoucí úlohu“ Andreje Babiše, sám Babiš různě motivuje opoziční strany k vytváření předvolebních koalic a jako jediný má i právo je kritizovat.

Je to nesrovnatelná situace s tím, jak vypadá opoziční scéna všude ve světě – snad kromě Ruska a jiných autoritativních systémů. Tam také existují opoziční strany, ale protože vědí, že často usilují o stejného voliče, vzájemně spolu soupeří. Po volbách se sice dohodnou na vládní koalici, ale jen na systému „já pán, ty pán“. V Česku jsme svědky absolutního podřízení opozičních stran Andreji Babišovi. Otázkou je: když se bojí Babiše nyní, v opozici, jak to bude, až bude ve vládě nebo se ji budou snažit tolerovat?

O víkendu zároveň proběhl kongres Motoristů, který nepřinesl jasný signál o tom, jakou strategii chce strana zvolit a jak se jejich lídr Filip Turek staví ke svým skandálům z poslední doby. Sjezd se ve své otevřené části jen omezil na memorování stranického programu. Uvidíme také, jestli se jim podaří přemluvit šéfa hnutí Přísaha, Roberta Šlachtu, aby se s nimi před volbami nějakým způsobem spojil. Šlachta má ještě v živé paměti, jak ho předseda Macinka podrazil a odvrhl, přestože byli na předvolební koalici domluveni. V té době použil Macinka expresivní výraz s „lízáním koulí“.

Teď se snaží koalici se Šlachtou dojednávat Turek. Uvidíme, jak to dopadne tentokrát.

V pondělí došlo také ke vstupu nejstarší české politické strany na kandidátky hnutí Stačilo, což je fakticky komunistická strana. Po mnoha letech tak zřejmě končí politická strana, která spoluvytvářela demokratický systém v Česku. Čest její památce.

Ochota hnutí Stačilo znovu otevřít kandidátky zřejmě souvisí s nedostatkem peněz a obavou, že by se nemuseli dostat do Sněmovny. A kdo se tam nakonec dostane?

Jeden je odéesák a druhý pirát. Do politiky vstoupili ve 21 letech. Jeden je místostarostou největší ostravské městské části, druhý letos kandiduje do sněmovny na čtvrtém místě jihomoravské kandidátky.

V podcastu probíráme, jaký je jejich pohled na svět a jak se liší od čtyřicátníků a padesátníků, kteří dnes vesměs vládnou. Radim Ivan se už čtyři roky pokouší vytvářet v rámci ODS alternativní modernizační program s názvem Česko plus. Je to vlastně jediný živý ideový projekt uvnitř této strany.

Jan Marek zase s kamarádem rozjíždí celostátní akci Třicet pod třicet. Snaží se přesvědčit nejenom své vrstevníky, že by měli na kandidátkách různých stran využít preferenční hlasování a dostat do sněmovny také generaci pod třicet let.

V další části podcastu popisují, jaká témata považují za hlavní téma dnešní doby. Jan Marek tvrdí, že konkurenční prostředí v českém byznysu je kvůli špatně fungujícímu protimonopolnímu úřadu hodně zdeformované. Říká, že tu existuje řada monopolů a oligopolů, vytvářejících dohody, které zbytečně vytahují lidem peníze z kapes. Radim Ivan zase nastiňuje, jak připravuje reformu stanov ODS a jak chce jinak řídit ostravské školy. Mladí a neklidní táhnou do boje.

Stínová ministryně financí vydala knihu s názvem Na tahu jsou srdce. Je to pěkný vhled do toho, jak Alena Schillerová vidí minulost a jak si představuje budoucnost. Z hlediska pohledu na uplynulá desetiletí je to sentiment za světem Klementa Gottwalda a Gustáva Husáka – na svět, kdy ekonomika byla v pořádku, protože všechny firmy řídil mocný stát a nebyli tu bohatí, kteří by si stavěli vily u Curyšského jezera nebo si pořizovali jachty, jak píše paní Alena.

Celá kniha je nedvojsmyslný nářek nad tím, jak se nic nepovedlo a jak byla po revoluci země rozkradena. Paní Alena plete pojmy jako životní úroveň, průměrná mzda nebo kupní síla, aby demonstrovala, jak naše země v posledních letech upadla. Zdrojově se mýlí téměř ve všem, ale to není podstatné. Nikdy nemluví o hospodářském růstu a způsobu, jak toho bude chtít dosáhnout. Vždycky však píše o věcech jako daňová kobra, kontrolní hlášení nebo EET – tam vidí zdroj národního bohatství.

Za tím se samozřejmě skrývají zájmy holdingu Agrofert, jak jsme byli svědky v osmi letech, kdy ANO bylo na centrální úrovni u moci. Její kniha je manifestem agrohusákismu a finančního gestapismu.

S Matějem Hollanem, ředitelem Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, o přípravě a projednávání novely trestního zákoníku.

Co všechno novela dekriminalizuje? Jak proti široké koalici ve Sněmovně lobovali a intrikovali šéf protidrogové brigády Frydrych a nejvyšší státní zástupkyně Bradáčová?

Je možné, aby státní zástupci interpretovali zákony v rozporu s vůlí poslanců, kteří zastupují voliče?
Bude amnestie pro ty, kteří sedí ve vězení za delikty spojené s konopím?
Dokáže se budoucí vláda a parlament ubránit tlaku státních zástupců, kteří už teď mluví o tom, že zákon respektovat nebudou?
A je možné, aby justice fungovala v modelu Minority Report a posílala lidi do vězení za možné budoucí delikty, které se nikdy nestaly?

Hnutí SPD jde preferencemi nahoru a narušuje dosavadní jednotu opozičního světa. Pozice hlavních konkurentů o hlasy opozičních voličů (Motoristé, Stačilo, Přísaha) jsou ohroženy. Ze strany (SPD), která ještě po loňských evropských volbách vypadala na odpis, je najednou štika v opozičním rybníce.

Proti SPD se v zákulisí, a leckdy i otevřeně, vyhraňují síly opozičního světa v čele s Babišem, Klausem a Zemanem. Devadesát dní do voleb se řadě opozičních voličů jeví SPD jako jediná skutečně silná politická alternativa. Se vzestupem SPD, který zdaleka nemusí končit, nepočítal ani Andrej Babiš, ani politické strany, které mu jdou na ruku – typu Motoristů, Stačilo nebo Přísahy.

Co bude po případném vítězství ANO ve volbách? Babiš počítal s parlamentní podporou od vůči němu submisivního hnutí Přísaha nebo od Motoristů. Nástup SPD v něm vyvolává nepříjemné pocity, že se bude o moc s někým reálně dělit.

Lze proto předpokládat, že vůči SPD se rozjede kampaň. Dosavadní pakt o neútočení opozičních stran může vzít za své.

S novinářem Vojtěchem Kristenem z INFO.CZ probíráme svět měnících se českých médií. Kam bude směřovat nižší sledování televizí? Bude nová digitální televize Oneplay v majetku PPF vlivnější než její mateřská TV Nova? A kdy? Je trh s podcasty v Česku nasycený? Vznikne Netflix pro podcasty?

V další části probíráme obrovskou poptávku po digitálních platformách typu XTV a VOX TV, které postupně vytvořily alternativní mediální trh. Je v tom jeden paradox: tak dlouho nadávaly na mainstream, až se jím fakticky staly.

Proč TV Prima potřebovala licenci od americké CNN, když její zpravodajský kanál spíš připomíná FOX News? Stojí pár tisíc sledujících za to, abyste museli prodávat provokativní nesmysly? A co Seznam a Česká televize, dva sloni v mediální místnosti – jak ovlivňují trh sdělovacích prostředků v Česku?

Začátkem června předsedkyně Socdem Maláčová oznámila světu, že její strana půjde sama do voleb. Koncem června předsedkyně Socdem Maláčová oznámila světu, že její strana nejspíš půjde do voleb s hnutím Stačilo. Tím hnutím, které ještě v únoru označila za nelevicové a antisystémové.

Co se od té doby změnilo? Jednak stoupá podpora Okamurovy SPD, což odčerpává hlasy hnutí Stačilo. Zároveň Andrej Babiš není nadšen z představy, že by měl vytvořit vládní koalici s SPD. Na lince Babiš–Zeman vznikla iniciativa přivést opět k jednacímu stolu Stačilo a Socdem, což by pro Babiše byl spíš vhodný partner.

Problém je, že vedení Socdem musí spolknout žábu a před světem se tvářit, že vlastně nemá problém s programem Stačilo, který obsahuje referendum o vystoupení z NATO a EU, a už vůbec ne s proruskou politikou. V reakci na to vystupují desítky lidí ze Socdem a nikdo jim přímo nebrání. Vytváří to dojem, že tahle sametová čistka je vlastně předpoklad pro to, aby se Socdem otevřela kandidátka hnutí Stačilo.

Jaké jsou další varianty a bude Babiš vládnout v čele 11koalice?

Tomáš Sokol si myslí, že po rozhodnutí soudu o vracení techniky mohl stát legálně BTC od Jiřikovského přijmout. V celém příběhu ale vidí mnoho míst, kde měly Blažkovi svítit červené kontrolky a měl zvolit jiný a mnohem transparentnější postup, aby veřejnost celý příběh pochopila. Vyhnul by se tím spekulacím a divokým příběhům – a hlavně tomu, že jeho verzi veřejnost nepřijala.

Probrali jsme taky, jakou roli v celém příběhu hrálo státní zastupitelství, FAÚ a další účastníci, a jestli neměli konat jiným způsobem.

V druhé části jsme se taky dostali k tomu, co by měla dělat nová ministryně, aby se podobné věci už nestávaly. Lehce jsme se taky dotkli fungování NSZ Lenky Bradáčové.