ČAS pokračoval: Ó mudrci, bohy, démony a lidské bytosti nelze od tohoto kosmického oceánu Vědomí, jenž se též nazývá Brahman, oddělovat. Taková je Pravda a ostatní tvrzení jsou nepravdivá. Bozi, démoni i lidé zakoušejí mylnou představu „nejsem Absolutno“, a tak na sebe nabalují nečistotu a pocit úpadku. Přestože navěky přebývají v oceánu Vědomí, považují se za oddělené od Brahman, a žijí tak v omylu. Přestože jsou navždy ryzí a čistí, nanášejí na sebe nečistotu a ta se stává semínkem jejich činů i příslušných následků, štěstí nebo neštěstí, nevědomosti či osvícení.

Některé z těchto bytostí jsou ryzí jako Šiva a Višnu, jiné jsou mírně poskvrněné jako bozi a lidé, některé žijí v silné iluzi jako stromy a keře, a další jsou zaslepeny nevědomostí jako ubozí červi. Některé bytosti se poznání vzdalují, jiné dosahují stav osvícení a osvobození jako Brahmá, Višnu a Šiva.

Člověk se točí v kruhu nevědomosti a iluze, ale jakmile se vydá směrem k poznání nejvyšší Pravdy, je okamžitě zachráněn.

Svaté knihy nejsou pro toho, kdo je jako strom pevně zakořeněn v iluzi, ale nejsou ani pro toho, kdo se své iluze již zbavil. Svaté knihy vytvořili osvícení lidé jako pomůcku pro toho, kdo se probudil ze spánku nevědomosti, když zmizely špatnosti v jeho povaze a jednání, a kdo takovou pomoc a vedení přirozeně hledá.

Ó mudrci, potěšení a bolesti tohoto světa zakouší mysl, nikoli fyzické tělo. Tělo je jen plodem představ mysli, není to skutečnost, která by byla na mysli nezávislá. Všechno, co si tvůj syn v mysli přál, to zakusil. Za to my odpovědnost neneseme. Každá bytost získá na tomto světě pouze to, co vyvěrá ze studnice jejích možností a předpokladů. Nikdo jiný není za jejich činy zodpovědný, žádný nadčlověk ani bůh.

Pojď, vydáme se tam, kde poté, co si nakrátko užil potěšení nebe, provádí tvůj syn pokání.

Jakmile Čas neboli bůh Jama domluvil, vzal mudrce a odvedl ho pryč.

V tuto chvíli byl osmý den Vasišthova vyprávění u konce a shromáždění se rozešlo.

TEXT ve formátu PDF zde.