"V zrcadle neomezeného Vědomí je vidět bezpočet odrazů, které vytvářejí projevený svět." (III. 64, 65)
Z anglické verze Svámí Vénkatéšánandy přeložila do češtiny Lenka Vinklerová www.samhita.cz
"V zrcadle neomezeného Vědomí je vidět bezpočet odrazů, které vytvářejí projevený svět." (III. 64, 65)
Z anglické verze Svámí Vénkatéšánandy přeložila do češtiny Lenka Vinklerová www.samhita.cz
VASIŠTHA pokračoval: Nyní ti, Rámo, popíšu sedm stupňů či rovin poznání. Když je poznáš, nebudeš chycen do sítě iluzí. Prvním stupněm je přání a záměr. Druhým je hledání a dotazování se. Třetí přichází, když se mysl zjemní. Čtvrtým stupněm je ustálení se v Pravdě. Pátým je naprosté osvobození od lpění a omezenosti. Šestý stupeň přichází, když ustane rozdělování na subjekt a objekt. Sedmý stupeň je za vším.
„Proč jen jsem stále takový hlupák? Měl bych vyhledat svaté muže, studovat posvátná písma a rozvíjet odpoutanost a nezaujatost.“ Takové přání je prvním stupněm.
V důsledku toho se člověk začne zabývat dotazováním a přímým pozorováním. S tím přichází neulpívání, mysl se zjemňuje a rozjasňuje, to je třetí stupeň. Pokud jsou tyto tři stupně uskutečněny, začne se hledající přirozeně odvracet od smyslového potěšení k přebývání v Pravdě, a to je čtvrtý stupeň.
Je-li zvládnut čtvrtý stupeň, je tu naprosté odpoutání a zároveň přesvědčení o podstatě Skutečnosti, to je pátý stupeň. Člověk se raduje ve svém Já, mizí vnímání dvojnosti a rozmanitosti uvnitř i vně a úsilí, které člověk po vzoru druhých vynaložil, nese své plody v přímé duchovní zkušenosti. To je šestý stupeň.
Poté již není třeba žádného úsilí ani metody, není rozdělování, není rozmanitost. Poznání Já je spontánní, přirozené, a proto nezničitelné. To je sedmý, transcendentální stupeň, tedy stav člověka, který je osvobozen ještě během života. Za tím už je jen stav toho, kdo překročil i tělo, stav turíja atíta.
Každý, kdo prošel těmito sedmi stupni poznání, je světec, mudrc. Je osvobozen a neupadá do osidel štěstí či neštěstí. Může nebo nemusí pracovat a být činný. Raduje se v Já a nepotřebuje druhé, aby jej činili šťastným.
Nejvyšší stav Vědomí může být dosažen každým, i zvířetem či primitivním člověkem, vtělenými bytostmi i bytostmi bez těla. Záleží to pouze na dosažení poznání.
Kdo dosáhl nejvyššího stupně Vědomí, ten je vskutku člověkem hodným uctívání. V porovnání s ním je i císař bezvýznamný jako stéblo trávy. Takový člověk je tady a teď osvobozený.