VASIŠTHA pokračoval: Psychické sklony, dispozice či podmíněnosti mysli jsou neskutečné, a přesto se v mysli objevují. Lze je srovnat s obrazem dvou Měsíců na nebi, který vidí lidé trpící diplopií neboli zdvojeným viděním. Těchto podmíněností bychom se měli vzdát, jako by šlo o naprostý přelud. Následek nevědomosti je skutečný jen pro nevědomého člověka, pro mudrce je to pouze slovní vyjádření, podobně jako jím je „syn neplodné ženy“. Nezůstávej v nevědomosti, Rámo, ale usiluj o moudrost tím, že se vzdáš sklonů a podmíněností mysli, podobně jako by ses vzdal představy druhého Měsíce na nebi.

Nejsi tím, kdo koná nějaké činy, Rámo. Proč se tedy za konajícího považuješ? Jestliže existuje pouze Jedno, kdo, co a jak potom koná? Nezůstávej ani nečinný, neboť co bys získal tím, že bys nic nedělal? Co má být vykonáno, musí se vykonat. Proto spočiň v Já. Pokud děláš činnosti, jež ti jsou přirozené, aniž bys k nim byl připoután, pak nejsi konající. Nebudeš-li však dělat nic, a přitom zůstaneš připoután k představě nekonání, pak se stáváš konajícím, neboť konáš nekonání! Je-li tento svět jen kouzelnický trik, čeho se máme vzdát a co máme hledat?

Semínkem projeveného světa je nevědomost. Dokud to tak nenahlížíme, je nevědomost zakoušena jako skutečnost. Právě podmíněnosti a sklony mysli jsou silou, která tento projevený svět vytváří a udržuje v pohybu, tak jako je udržován v pohybu hrnčířský kruh hrnčířem. Sklony mysli jsou bez podstaty, prázdné jako bambus. Nezaniknou, ani když je rozetneme ve dví, podobně jako vlny v řece. Nelze je uchopit. Jsou malé a jemné, ale mají sílu meče. Ačkoli je vnímáme jako výsledek našich úvah, sklony mysli nelze využít při hledání Pravdy, neboť skrze ně jsou vnímány jen jejich vlastní následky. Rozmanitost objektů světa vnímáme právě kvůli podmíněnostem a sklonům mysli.

Nedá se říci, že by sklony mysli setrvaly na konkrétním místě, neboť jsou vidět všude. Nejsou to projevy Inteligence, ale protože jsou na ní založeny, mají zdání inteligence. Ačkoli se stále mění, vytvářejí v člověku iluzi stálosti. Díky jejich blízkému vztahu k neomezenému Vědomí se zdá, že jsou činné, ale jakmile dojde k pochopení neomezeného Vědomí, jejich činnost ustane.

Podmíněnosti a sklony mysli zmizí, nejsou-li živeny připoutaností k objektům. Taková připoutanost se tu však nemusí projevit, a přesto mohou tyto podmíněnosti zůstat ukryté v mysli.

VASIŠTHA pokračoval: Nevědomost a podmíněnosti mysli získá člověk bez úsilí a zdá se mu, jako by přinášely radost. Ve skutečnosti jsou však jen zdrojem utrpení. Zcela zahalí poznání Já a vytvoří iluzi radosti a potěšení. A tak bylo možné, že král Lavana považoval dobu dlouhou sotva hodinu za několik let života.

Tato nevědomost nebo také podmíněnost mysli nemá tu moc, aby konala, a přece se zdá být velmi aktivní, podobně jako zrcadlo, když odráží světlo lampy. I kdyby žena na obraze vypadala jako živá, nemůže vykonávat povinnosti skutečné ženy, a stejně tak nevědomost či podmíněnost mysli nemůže skutečně konat, třebaže se to tak jeví. Podobně jako přelud může oklamat pouze zvířata, nikoli inteligentní lidi, může nevědomost oklamat pouze hlupáka, nikoli toho, kdo je moudrý.

Nevědomost a sklony mysli mají jen dočasnou existenci. Jsme-li však chyceni v jejich proudu, zdá se, že tu budou neustále, podobně jako voda v řece. Poněvadž jsou schopny zakrýt Skutečnost, zdají se být skutečné. Když je však chceš uchopit, zjistíš, že nejsou nic. Přesto mají v projeveném světě svou sílu a pevnost, tak jako silný provaz spletený z mnoha tenkých vláken. Zdá se, že sklony a podmíněnosti narůstají, ale není tomu tak. Neboť chceš-li je uchopit, mizí jako dým.

---

Zkráceno - celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.