KRÁL pokračoval: Hladomor vyhnal mnoho lidí ze země. Odcházeli, kam se dalo. Ti, kteří kvůli ženě a dětem nechtěli odejít, dlouho nevydrželi a zemřeli. Další se stali obětí divoké zvěře.

Já jsem se s ženou a dětmi vydal odsud pryč. Na hranicích stál strom, v jehož chladivém stínu jsem našel toužený odpočinek. Sundal jsem děti z ramen, lehl jsem si a dlouhý čas odpočíval.

Moje nejmladší děcko, ještě tak malé, že bylo zcela nevinné, a proto mému srdci nejdražší, prosilo se slzami v očích o jídlo. Ačkoli jsem mu řekl, že žádné maso k jídlu není, ve své dětské nevinnosti neustále žadonilo. V zoufalství jsem řekl: „Dobrá, vezmi si tedy maso z mého těla!“ Nebohé dítě řeklo bez přemýšlení: „Tak mi ho dej.“

Byl jsem zcela přemožen lítostí a soucitem. Pochopil jsem, že už není schopno snášet strasti hladovění, a rozhodl jsem se, že by bylo nejlepší skončit se životem. Z větví jsem postavil pohřební hranici, ale jak jsem se k ní přiblížil, celý jsem se roztřásl a ocitl se zde u dvora, kde jste mě všichni zdravili a vítali.

Král domluvil a v tom okamžiku kejklíř zmizel.

MINISTŘI řekli: Pane, to nemohl být obyčejný kejklíř, neboť ho nezajímaly peníze ani odměna. To si jistě nějaké božstvo přálo tobě i nám ukázat moc kosmické

iluze. Z celého příběhu je nyní zřejmé, že projevený svět je pouhá hra mysli a sama mysl není nic jiného než hra všemohoucího neomezeného Bytí. Mysl je schopna ošálit i lidi obdařené moudrostí. Kde je král zběhlý v mnoha učeních a kde je ona matoucí iluze?

Zde jistě nejde o trik kejklíře, neboť kejklíř by si nenechal ujít hmotný zisk. Toto je síla iluze. Proto kejklíř zmizel, aniž by čekal na odměnu.

VASIŠTHA pravil: Byl jsem, Rámo, přímo u toho a vyprávím to tak, jak se to stalo. Mysl zakrývá pravou podstatu Já a vytváří iluzorní projevy, které se donekonečna větví a nesou své plody. Znič tuto iluzi poznáním a spočiň v klidu a míru.

TEXT ve formátu PDF zde.