Básník, prozaik a překladatel Petr Borkovec vydává novou sbírku próz nazvanou Nějaká Cécile a jiné. V anotaci k ní básník Tomáš Gabriel píše: „ Ať už se v prózách Petra Borkovce vypráví,
naznačuje a pozoruje cokoliv, nedějí se nemoci, nehody a vraždy, ale něco nesnesitelného bez příběhu. V každém textu je silná intence, která s pozorováním nemá co do činění a k níž vede cesta přes introspekci. Proto je výhodné Borkovcovým textům nepodléhat, ale představovat si je.“ Co to ale znamená
textům podléhat? A lze si je při čtení zároveň nepředstavovat? A co je to jiné a něco nesnesitelné v podloží Borkovcových próz?
Diskutují komparatistka Kamila Schewczuková, literární kritik a editor webu ČTart Josef Chuchma a literární kritik a šéfredaktor
obtýdeníku Tvar Jan M. Heller.