Vukovar je město na Dunaji a jeho jméno znal před rokem 1991 málokdo v Evropě. Snad jen turisté, kteří mířili z Československa autem k jaderskému pobřeží. Do začátku 90. let tu panoval klid až idyla.

Jugoslávie byl stát, který byl na mapě Evropy jen 85 let – navíc s přestávkou v době 2. světové války. Změnil se v monarchii, v autoritativní socialistickou federaci. Zažil dobu slávy i relativní prosperity, těžil ze své pozice rozkročené mezi Východem a Západem. Paradoxně nepřežil přechod k demokracii a decentralizaci. Jaká byla Titova Jugoslávie?

Podle Organizace spojených národů je v současnosti na celém světě asi 100 milionů běženců. Čelíme tak prý největší uprchlické krizi od druhé světové války. Ta způsobila nedobrovolnou migraci především v Evropě. K útěkům a vyhánění obyvatel docházelo během celé války. Nejsilnější migrační vlny ale přinesl její konec. Velmi výrazně se dotkly našeho pohraničí.

Ne svým rozsahem a průběhem, ale tím, že tu proti sobě stanuli Němci proti Němcům.

Mohl by to být námět na film: Prominentní zajatci čekají jako rukojmí na horském hradě. Zatím se jim nevede zle, ale další dny jsou nejisté. Blíží se konec války. Budou vyměněni a osvobozeni, nebo zastřeleni? Boj o hrad Itter byl zřejmě nejpodivnější bitvou 2. světové války. Ne svým rozsahem a průběhem, ale tím, že tu proti sobě stáli Němci proti Němcům.

Strategicky položený ostrov Ramree na východním pobřeží Barmy se stal v lednu 1945 dějištěm jedné ze zvláštních a téměř zapomenutých bitev 2. světové války. Ostrov ovládali Japonci, ale po vylodění britsko-indických jednotek se brzy museli stáhnout a pokusit se přeplout z ostrova na barmskou pevninu. Velká část z nich se z ostrova už nikdy nedostala. Do cesty se ji postavil soupeř ještě hrozivější než spojenecká vojska – mangrovníkové bažiny plné krokodýlů mořských.

Málokdo si dokáže představit situaci pilota, který se řítí vzduchem a neví, jestli se někdy vrátí. Musí se rozhodovat rychle a správně, nesmí ztratit orientaci. 7. listopadu 1944 se nad územím Srbska odehrála letecká bitva, ke které nikdy nemělo dojít.

Plzeň samozřejmě osvobodili Američané, kdo by o tom pochyboval? To však neznamená, že bychom se nemohli zamyslet nad jiným možným vývojem. Třeba jak by vypadaly dějiny naší země, kdyby do ní spojenci ze západu na sklonku 2. světové války vůbec nedorazili? V říjnovém seriálu tak trochu jiné Historie Plus o alternativních dějinách vám takové zamyšlení nabídneme.

Byla to jedna z nejbizarnějších bitev druhé světové války a vlastně vůbec nesouvisela s bojem proti nacismu. A byla to spíš bitka než bitva. Ale o to pozoruhodnější, že tu bojovali Američané proti Američanům. Konflikt v severozápadní Anglii, v malém městečku Bamber Bridge z 24. června 1943 se zapsal do dějin jako rozbuška, která urychlila konec segregace v americké společnosti a především armádě.

Jak vypadal život našich žen na východní frontě? I když bojovat přímo neměly, občas se dostávaly do žhavých válečných zón. Proti tomu se působení československých žen v britských armádních pomocných sborech mohlo zdát podstatně jednodušší. Ale zdání občas klame.

Baptistický pastor, občanský aktivista a nositel Nobelovy ceny míru Martin Luther King byl ve svých devětatřiceti letech zastřelen v roce 1968.

První světová válka dala ženám do rukou mocnou zbraň v boji o ženská práva. Mohly přejít od teorie k praxi. Zatímco muži bojovali, ženy přebíraly jejich práci. A úspěšně. Vojáci tak na bojištích nepřicházeli jen o své životy, ale také o svět v mužských rukou.

Alfons Mucha, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik, Antonín Švehla, Alois Rašín, František Křižík, Josef Skupa, Zdeněk Štěpánek, bratři Čapkové, Jan Masaryk a mnoho dalších, které také jistě znáte. To byli svobodní zednáři. Jejich společenství je stále pro mnohé tajemným a rojí se kolem něj řada fantaskních teorií. Pravda je o mnoho prostší. U nás se jim dařilo hlavně za první republiky.

Od atentátu na prezidenta Kennedyho uplynulo už 61 let, v listopadu to bude let 62. Přesto nejsme o nic moudřejší, co se týče okolností, které k němu vedly, než byli lidé před oněmi šesti desítkami let. Co víme je, že patrně vraždil stoupenec castrovské Kuby Lee Harwey Oswald.

Důkazem toho, že i 10. století v českých zemích nabízelo patřičně urozeným ženám prostor pro jistou seberealizaci, může být postava Mlady Přemyslovny.

Veřejnost proti násilí (VPN) – slovenská analogie Občanského fóra – se zformovala v průběhu listopadu a prosince 1989. Toto hnutí bylo svou povahou protestním útvarem, ve kterém se sešla řada osobností i proudů dlouhodobě nekompatibilních. Ani vývoj (a rozdělení) OF v Čechách a na Moravě nebyl jednoduchý, ale situace na Slovensku byla v mnoha ohledech složitější.

Po volbách v červnu 1990 nastoupili do úřadu dva národní premiéři: právník a historik Petr Pithart za Občanské fórum jako předseda české vlády. Pithart vlastně pokračoval ve funkci, do které byl jmenován několik měsíců předtím. A právník Vladimír Mečiar za Veřejnost proti násilí, a to jako premiér slovenský. V prvním půlroce 1990 byl slovenský ministr vnitra.

Pod Krušnými horami na okraji Litvínova stojí unikátní obytný dům. Na první pohled vypadá jako dva paneláky spojené dnes celkem zanedbanou přístavbou. Jedná se ale o unikátní budovu ve funkcionalistickém stylu, která měla také jedinečný účel. Nabízela svým obyvatelům kolektivní bydlení s neuvěřitelným množstvím služeb. Jestli chcete vědět víc, pusťte si přiložené audio.

Ohromující byla cena celého projektu pevnosti Josefov, dříve známé jako Pless. „My víme, že to stálo zhruba nějakých jedenáct nebo dvanáct milionů zlatých. Na dnešní měnu by se to těžko převádělo. Tehdy taky přestavovali pevnost Hradec Králové a stavěli Terezín.

Jmenoval se Jan Blažej Santini-Aichel, ale nejčastěji je známý prostě jako Santini. Narodil se v Praze roku 1677 v rodině váženého italského kameníka Santina Aichela. Maminka byla Češka a křtěný byl v Chrámu svatého Víta. Protože přišel na svět tělesně postižený, nemohl pokračovat v těžké kamenické práci jako jeho otec. Ale měl blízko ke stavařství, za podpory rodičů se rozhodl být architektem a tím se také stal.