V Česku probíhají volby do Poslanecké sněmovny, které jsou prezentovány jako osudové, rozhodující. Není to ale sebeklam? Zajímají třeba už jenom naše oblíbené sousedy z Polska? „Moc ne. Ale to je rozdíl mezi Čechy a Poláky: zatímco Poláky na Češích zajímá široce pojatá kultura, kdežto politika nikoli, Češi v Polsku sledují spíše politiku než kulturu,“ říká politolog Maciej Ruczaj. Těmito, ale i dalšími svými slovy, v nichž popisuje aktuální dění v Polsku, překvapuje v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované! oba své hostitele – bratry Jakuba a Lukáše Novosadovy.
„Bohužel Česko je v posledních letech stranou zájmu polské politiky, a tím pádem i polských médií,“ pokračuje Ruczaj. To je dáno pohybem zahraniční polské politiky, která se nyní soustřeďuje na vztahy s baltsko-skandinávskou skupinou zemí. Proto se ostatně nový polský prezident Karol Nawrocki setkal za úvodní dva měsíce svého mandátu se zástupci baltských států už třikrát – dokonce s nimi konzultoval i svou cestu do USA za Donaldem Trumpem. „Severovýchodní linka je v tuto chvíli opravdu asi hlavní linkou polské regionální politiky, protože je vnímána jako region, kde je to reálně nejnapjatější, ale taky jako region, s kterým lze pracovat. Zatímco visegradská skupina je v hybernaci, bohužel.“
Zároveň odklon od střední Evropy je dán také tím, že Polsko není s to navázat kloudné vztahy s Německem. Německo totiž je přesvědčeno, že má dost času se vyzbrojit a připravit na konflikt, zatímco Polsko si to nemyslí. „Polsko svou zahraničně-bezpečností politiku stavělo více než na NATO na bilaterálním vztahu s USA,“ vysvětluje Ruczaj a dodává, že polská strana nevnímá USA jako říši dobra, ale pragmaticky jako jediného partnera, který je schopen garantovat bezpečnost a zároveň je natolik vzdálený, že nebude vystavovat Polsko svým vlastním mocenským potřebám. Obzvlášť když je Amerika v situaci hledání sebe sama a své nové zahraniční doktríny. „Kvůli tomu všemu si Polsko chce pojistit partnerství s Amerikou. Proto byla první zahraniční cesta Nawrockého do Spojených států – a měla jediný cíl: přimět amerického prezidenta veřejně říct, že američtí vojáci z Polska neodejdou.“
V dalších částech epizody se hovoří třeba o polsko-ukrajinských vztazích a o polské kampani a polském tlaku exhumovat mrtvé po masakru u Volyně a řádně je pohřbít. „Není takový požadavek teď, v průběhu války, nemravný? Nemělo by se počkat až po ní?“ ptá se Lukáš. „Problém je, že ukrajinská strana, i když deklaruje, že není problém toto vyřešit, pro to reálně třicet let nic nedělá. Až teď se zdá, že Ukrajinci začínají chápat, jak moc je to pro Poláky
důležité. Což je dobře, protože empatii vůči sobě musí projevovat obě strany,“ kontruje Maciej. A dodává, že je důležité být k sobě vstřícní už proto, že oba státy mají velký společný zájem, a proto spolu musejí vycházet. I když třeba na postoji k banderovské Ukrajinské povstalecké armádě se patrně nebudou moci shodnout nikdy.
Jaké jsou vztahy s ukrajinské vlády s novým polským vedením? Nenavykli jsme si příliš veškerou vinu za své problémy automaticky házet na Rusy? Nevymlouváme se na ně, aniž přemýšlíme, jak ti toho budou využívat? Ostatně přichází ruská propaganda s novými podněty, anebo jenom dovedně parazituje na našich vlastních slabostech? Aneb konečně podcast, který klade správné otázky.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Stan zkouší v kampani zajímavý experiment, když rozdává letáky konkurenčních stran. A jak s kartami zamíchají televizní duely Andreje Babiše s Petrem Fialou?
„Stan se podle mě snaží apelovat na koaliční partnery, aby do něj příliš silně neryli. Tak je na ně okázale hodný,“ myslí si Adam Růžička. „Ale Vít Rakušan vypadá jako taková zvláštní roztleskávačka Spolu a Pirátů. Politicky mi to smysl nedává.“
Jiří Peňás tvrdí, že ho Petr Fiala začíná obměkčovat. „Existuje negativní rozhodování, kdo mi z jakých důvodů vadí. A nakonec zjistíte, že ODS je ta strana, na kterou je člověk nejvíc zvyklý. Myslím si, že Václav Havel byl současnou ODS Petra Fialy nějakým způsobem akceptoval,“ říká.
Dalším prvkem kampaně byl projev prezidenta Pavla, který uklidňoval, že volby nebudou zmanipulované. „Možná to říkal jako špičku oproti opozičnímu táboru, protože tam ta úvaha, že pětikoaličníci se chtějí udržet u moci podvodama, byla živá a ještě živá docela je,“ soudí Daniel Kaiser.
Na Echo Poradě diskutovali Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Adam Růžička a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
A co mladí? Mají koho volit? Klasická otázka, která se před každými volbami pravidelně vrací. Tentokrát na ni hledali odpověď Jan Špaček, Marek Prchal, Jan Komínek, Tereza Povolná a Dominik Stein – v debatě o tom, jak oslovit mladé voliče, zda jim dát volební právo už od šestnácti let, ale také o roli influencerů a dezinformací.
Slovo empatie se dávno stalo střelivem v kulturních válkách. Elon Musk prohlásil, že západní kulturu oslabuje, a po smrti Charlieho Kirka zaplavila sociální sítě jemu připsaná věta, že „empatii nesnáší“, protože je to „smyšlený new age pojem“. Do debaty byla navíc zatažena i Hannah Arendtová s výrokem, podle něhož kultura odmítající empatii upadá do barbarství.Jde však o manipulaci.
Třeba u Kirka se opomnělo zmínit, že v daném citátu nezavrhoval ohled na druhého, ale rozlišoval mezi empatií (vciťováním), kterou odmítal, a sympatií (soucitem), k níž se hlásil. Citát přisouzený Arendtové je nejspíše smyšlený – a ironicky připsaný autorce, která empatií proslulá nebyla, jak ukazuje i její nekompromisní kniha Eichmann v Jeruzalémě. Deborah Nelsonová ji proto ve své oceňované knize Tough Enough zařadila mezi ženy, které spojovaly břitký intelekt s tvrdostí.Sama empatie je ovšem fascinující téma, již tím, že se vzpírá podobné válečnické inscenaci. Primatologové ukazují, že lidé i lidoopi jsou na sebe přirozeně naladění – neuronové zrcadlení patří k samé podstatě soužití, není mimořádným výkonem. Skutečným výkonem je naopak schopnost zrcadlení blokovat: bez této brzdy bychom jen přejímali emoce a stanoviska druhých a nebyli schopni samostatného myšlení. Byli bychom, řečeno s Rousseauem, „divoši“ – soucitní, ale bezmocní a snadno manipulovatelní.Na tuto odvrácenou stránku upozorňuje i americko-německý myslitel Fritz Breithaupt, autor knih Kultury empatie a Temná strana empatie. Empatie je sice nezbytná pro lidské soužití, zároveň ale může oslabovat vlastní já a ukazuje se jako sporný zdroj morálky. Morální otázky zplošťuje a vyhrocuje: kdo se příliš vciťuje, má sklon k černobílému vidění i k dělení na přátele a nepřátele. Od přiměřené reakce jsme pak spíše dále než blíže. Nelze ani tvrdit, že by empatie byla automatickou dobrou vlastností. Vždyť se jí vyznačuje kvalitní manipulátor i mučitel.Máme se tedy empatii odnaučit? I kdyby to bylo možné, žádoucí by to nebylo. Být empatický činí život lepším. Empatičtější člověk žije v komplexnější skutečnosti – vstřebává do svého života světy druhých, a rozšiřuje si tak vlastní obzor. Empatie je v tomto smyslu příjemná i z čistě sobeckých důvodů. Může být východiskem k hlubšímu vnímání reality; má i svou estetickou stránku: empatie nás činí vnímavější vůči kráse. Zárukou dobra však sama o sobě není. Klíč k dobru spočívá v propojení empatie se soudností a odvahou jednat.KapitolyI. Bitva citátů – smyšlených [úvod až 10:30]II. Energetika mozku a cena vciťování [10:30 až 29:00]III. Rousseau, Smith, Schopenhauer: tři cesty k soucitu [29:00 až 54:00]IV. Jsme dnes méně empatičtí? [54:00 až 01:02:15]V. Temná stránka empatie [01:02:15 až konec]BibliografieFritz Breithaupt, Kulturen der Empathie, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2009.Fritz Breithaupt, Die dunkle Seite der Empathie, Berlin: Suhrkamp, 2017, viz také anglický překlad: The Dark Sides of Empathy, přel. Andrew B. Hamilton, Ithaca, NY: Cornell University Press, 2019.„Fact check: Charlie Kirk Once Said Empathy Was a ‘New Age Term’, in: Yahoo News, 25. 3. 2021.Sara H. Konrath, Edward H. O’Brien, Courtney Hsing, „Changes in Dispositional Empathy in American College Students over Time: A Meta-Analysis“, in: Personality and Social Psychology Review, 2/15, 2011, str. 180–198.Zachary B. Wolf, „Elon Musk Wants to Save Western Civilization from Empathy“, in: CNN, 5. 3. 2025, https://edition.cnn.com/2025/03/05/politics/elon-musk-rogan-interview-empathy-doge
Hostem Echo Prime Time byl komentátor CNN Prima News Thomas Kulidakis a mluvil o vládě Petra Fialy: "I střední třída už má ekonomické potíže, inflaci se nepodařilo zabrzdit, všichni si pamatujeme, kolik stál chleba před čtyřmi lety," říká a dodává, že u voleb nejvíc rozhoduje každodennost. Sledujte celý rozhovor a podívejte se i na první část s Andrejem Babišem.
Hnutí ANO chce v případě volebního vítězství vládnout samo. V nedělním pořadu Echo Prime Time to necelý týden před volbami řekl jeho předseda Andrej Babiš. Rovněž odmítl nálepky, že je jeho uskupení proruské. Zdůraznil, že ANO nechce rušit muniční iniciativu pro Ukrajinu a připomněl vyhoštění ruských diplomatů za své vlády. Babiš také informoval, že avizovaná schůzka s prezidentem Petrem Pavlem se uskuteční ještě před volbami, přičemž se očekává, že na stole bude řešení střetu zájmů v souvislosti s vlastnictvím Agrofertu.K případné povolební spolupráci Babiš uvedl, že ANO chce vládnout samostatně. „Usilujeme o jednobarevnou vládu. Chceme podporu našeho programu od stran, které se do sněmovny dostanou. Nechceme mít ve vládě komunisty a Okamura taky nechce jít (s námi) do vlády,“ řekl.V debatě s moderátorem Pavlem Štruncem došlo i na nedávný výrok premiéra Petra Fialy (ODS) o tom, že Putin "mu (Babišovi) zavolá a on mu podlehne. Není to politik, který nás může chránit v těžkých časech."„Musím se smát, pan premiér to snad nemyslí vážně. Za naší vlády jsme vyhostili asi 80 ruských diplomatů,“ reagoval Babiš a připomněl, že s on sám s ruským prezidentem Putinem nikdy nejednal. „Jednal s ním pan Nečas, tehdy premiér za ODS, a v té vládě seděl pan Fiala a pan Stanjura. To bylo začátkem roku 2013 a jednali o tom, že by měl Rosatom získat zakázku na Temelín. Takže je to absurdní a nechápu to,“ poznamenal.Podle bývalého českého premiéra je kampaň Spolu stále o něm. „Každý mítink o mně premiér mluví. A teď dokonce změnili strategii. Předtím, když byly debaty a byli tam lidé a ptali se, tak to nedávali na sítě. Jsem přesvědčený, že dnes je tam komparz, když tam chodí lidé a křičí na premiéra, přičemž jeho snímají kamery, a ti lidé jsou prezentováni jako někdo, kdo je vulgární a není schopen s premiérem začít komunikaci,“ popsal Babiš.
Johann Gottfried Herder viděl lidstvo jako velkou louku, na níž je každý národ specifický květ, jímž se lidstvo realizuje. Od něho pochází i koncepce mírumilovných Slovanů, kteří obsadili v míru svou zemi jako pastýři a zemědělci, a byli – oproti bojovným Němcům - svobodymilovní a demokratičtí. Slované byli také podle něho nositelé hluboké duchovnosti, přirozenosti a morální čistoty, což stavěl do kontrastu s materialistickým a agresivním Západem. Náš „Otec národa“ František Palacký Herdera zjednodušil a postavil proti sobě dva principy: germánskou vůli k moci a hierarchii a slovanský demokratismus a svobodomyslnost na stranu druhou. Slovanství má ale na druhou stranu sklony k anarchii a neumí odolat německé podnikavosti. Ovšem již Herder předpovídal – a obrozenci od Dobrovského po Kollára to od něho přejali – že s osvícenou modernitou přichází slovanská éra svobody. Po celkové německé dominanci měla tedy nastat éra slovanské dominance. To se svým způsobem podařilo s pozdější dominancí Sovětského svazu a socialistického tábora, byť si to Herder ani obrozenci tak jistě nepředstavovali.
Co můžeme čekat od umělé inteligence a jaká jsou její rizika? Představuje technologie existenční hrozbu pro lidstvo, anebo naopak přinese vědecký pokrok, vyléčí rakovinu a nastartuje ekonomický růst? V Salonu Echa o tom diskutovala trojice odborníků. Kristina Fort se zabývá geopolitickými dopady umělé inteligence a aktuálně pracuje pro americký Institut pro právo a AI, vystudovala London School of Economics a působila mimo jiné i v Google DeepMind a v Evropské službě pro vnější činnost. Stanislav Fort má doktorát v umělé inteligenci ze Stanfordu, pracoval jako výzkumník ve společnosti Anthropic, StabilityAI a Google DeepMind, v současnosti je šéfem vývoje ve startupu, jenž se zabývá umělou inteligencí a kyberbezpečností. A Ondřej Bajgar pracoval na jazykových modelech ve firmě IBM Watson, následně působil v Institutu pro budoucnost lidstva při Univerzitě v Oxfordu, kde také dokončuje doktorát v oblasti strojového učení a bezpečnosti umělé inteligence. Každý z hostů tu mluvil sám za sebe a jejich názory nereprezentují instituce ani firmy, v nichž působí.
Kamarádšofty vedení církve s prezidentem táhnou Srbsko na východ
Do nové epizody podcastu Hej, Slované si Jakub tentokrát pozval Karin Rodinger Hofmeisterovou, doktorku z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd, která se dlouhodobě věnuje historii Srbské pravoslavné církve i jejímu nespornému vlivu na vnitřní a zahraniční politiku Srbska. Právě fungování této tradicemi svázané instituce a její úloha (nejen) v současné srbské společnosti jsou hlavními tématy tohoto dílu.
Během rozhovoru dojde mimo jiné i na porovnání vztahu Srbů a Čechů k náboženství, hlavním důvodům, proč se v Srbsku k pravoslaví aktivně hlásí až 80 % lidí, ale dotkneme se i úzkého propojení Srbské pravoslavné církve s Ruskou pravoslavnou církví a jejich dlouhodobé kooperaci v otázkách mezinárodní politiky. Jak velké je propojení SPC se současnou vládou Aleksandra Vučiće? Jakou úlohu hraje v dlouhotrvajících protestech, které ochromují srbskou společnost? Je Srbsko sekulárním státem? Na tyto a další otázky se vám pokusíme odpovědět v aktuální epizodě bratrského podcastu Hej, Slované
Evropský automobilový průmysl míří do slepé uličky. Elektromobilita měla být symbolem pokroku, ale realita je jiná: továrny brzdí výrobu, zákazníci nechtějí drahá a nepraktická auta a hlavním vítězem se stala Čína. „Zákazník chce produkt, který mu slouží, ne naopak,“ říká Jaroslav Vavera, majitel motoristického vydavatelství MotorCom, který byl hostem Pavla Štrunce.
Podle Vavery je třeba vrátit se o deset let zpátky, kdy aféra Dieselgate spustila lavinu regulací. „Od té doby se začal stupňovat tlak Evropské komise na snižování emisí CO₂. Už tehdy konstruktéři věděli, že cíle jsou téměř nesplnitelné. Vývoj aut trval roky, ale Brusel chtěl výsledky rychle,“ říká. Automobilky podle něj vsadily na nouzová řešení, mnohdy pod tlakem politiky a dotací.
Podle Vavery se automobilky vzdálily zákazníkovi. „Dřív auto sloužilo rodině, firmě. Dnes je to kompromis. Výrobci tlačí produkty, které často nesplňují základní potřeby. Užitkový elektromobil prakticky neexistuje. Dopravci si ho pořizují jen proto, aby splnili tabulky o uhlíkové odpovědnosti,“ tvrdí.
Přijde úplný zákaz spalovacích motorů v roce 2035? A jak z celé zelené revoluce vyjde zákazník? O tom v novém Hrotcastu!
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Do sněmovních voleb zbývá deset dní. Tématem je mimo jiné kauza Dozimetr, která dospěla až k soudu.
„STAN už dříve provázelo podivné financování z kyperských fondů, které zajišťoval duchovní otec hnutí Věslav Michalik,“ připomíná Dalibor Balšínek. Michalik podle něj byl bezesporu bystrý a vzdělaný, ale i v jeho podnikatelské minulosti byly sporné momenty. „Jde také o to, jestli klíčoví svědci účelově nebájí. Ale možná bychom se měli bavit o tom, proč se to tak táhlo, že k soudu došlo až před volbami,“ říká Daniel Kaiser.
Pavla Štrunce zaujaly predikce pro koalici Spolu a nejsilnější opoziční sílu: „Andrej Babiš se motá kolem 30 procent a Spolu zhruba 20 procent. Ten rozdíl mi přijde jako žalostně málo a ptám se tedy, jestli hnutí Ano dělá dobrou opoziční práci.“
Ovlivní Dozimetr výsledek hnutí STAN? Komu to prospěje? A jak komentátoři Týdeníku Echo tipují, že dopadnou volby?
Na Echo Poradě diskutují Daniel Kaiser, Pavel Štrunc, Adam Růžička a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
„Poctivě učit znamená dotýkat se toho, co je v lidské bytosti životně nejdůležitější. Znamená to hledat přístup k tomu nejcitlivějšímu a nejvnitřnějšímu v osobnosti dítěte i dospělého. Mistr útočí, proniká, pustoší, aby mohl vyčistit a znovu postavit,“ poznamenává George Steiner v knize Lekce mistrů. Zvlášť zaujme závěr citované pasáže: tento literární vědec a celoživotní učitel je přesvědčen, že každá výuka je svým způsobem násilná. Musí narušit způsob, jakým dítě či mladý člověk běžně myslí, a podrobit jej disciplíně.S vděkem proto Steiner v týdeníku Die Zeit vzpomíná na učitelku starořečtiny, která po žácích házela křídy. „Musíme se bát. Potřebujeme staromódní disciplínu při učení, a pak se z toho stane radost. Obrátí se to. Jednoho dne si řekneme: I já umím číst Homéra.“ Steiner tímto přístupem zosobňuje tu linii západní intelektuální tradice, která počítá s tím, že vztah mezi učitelem a žákem bývá spojen i se zraňováním – často oboustranným.Jiný postoj zastává Komenský. V jeho koncepci není učitel mág s právem manipulace, ale zahradník, který své žáky nenásilně vede. „Učitel má napodobovat přírodu: nic neurychluje, nic nevynechává, ale všechno činí ve svůj čas a postupně,“ poznamenává v Didactica magna. V otázce kázně se však Steiner i Komenský zas potkávají. Heslo škola hrou nelze zaměňovat za škola zábavou.Jak Steiner, tak třeba Jan Patočka, který Komenského dílo svébytně rozvíjí, zdůrazňují, že dvacáté století – ač se označuje za století výchovy – je jedinečné svou vnitřní nevychovaností a neukázněností. Představa úcty k učiteli či mistrovi je dnes téměř směšná. Ale jsme pak ještě vůbec schopni učit druhé – a učit sebe?I. Kdo má učit? Zahradník, nebo kouzelník? [úvod až 17:25]II. „Na hřišti nepoužíváme profánní jazyk“ [17:25 až 30:25]III. Steiner: Učení je odmítnutí učit [30:25 až 48:50]IV. Komenský: Člověk je animal disciplinabile [48:50 až 01:01:45]V. Století výchovy přeje nevychovanosti [01:01:45 až konec]BibliografieJohn Dewey, Democracy and Education: An Introduction to the Philosophy of Education. New York: Macmillan, 1916.Philip Kitcher, The Main Enterprise of the World: Rethinking Education. New York, NY: Oxford University Press, 2021.Jan Amos Komenský, Didaktika, Praha: Dědictví Komenského, státní pedagogické nakladatelství, 1951, str. 67.Jonathan Lear, Imagining the End: Mourning and Ethical Life, Cambridge, MA: Harvard University Press, 2022.Tereza Matějčková, Žijeme v době „záchodové kultury“? George Steiner, velikán humanitní vzdělanosti, v Evropě nevidí budoucnost, in: Pravda neexistuje?, 10. díl, 23. 1. 2024, volná část: https://www.youtube.com/watch?v=y4nKcR0jKW0Jan Patočka, „Jan Amos Komenský a dnešní člověk“, in: Komeniologické studie, II, Praha: OIKOYMENH, 1998.Plutarch, Moralia, sv I, přel. Frank Cole Babbitt, Cambridge, MA: Harvard University Press, 1927.„Public Health Monitor Young Adults 2024“ (Gezondheidsmonitor Jongvolwassenen 2024) provedeno organizacemi: GGD’en (Gemeentelijke Gezondheidsdiensten), RIVM a GGD GHOR Nederland.Iris Radisch – George Steiner, Pessimisten sind lächerlich, in: Die Zeit, 17/2014, online: 16. 4. 2014. https://www.zeit.de/2014/17/george-steinerGeorge Steiner, Lekcie majstrov, přel. Martina Ivanová, Bratislava: Artforum, 2022.
Bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro Echo Prime Time ostře zkritizoval vládu Petra Fialy. Kabinet označil za „naprostý neúspěch“, který podle něj nezvládl inflaci, přijal Green Deal a nepřinesl žádné skutečné reformy. Zároveň ale nešetřil ani hlavní opozici v čele s Andrejem Babišem. „Naše republika je neštěstím. Má tragickou vládu, ale i tragickou opozici,“ uvedl.„Průměrný člověk musí považovat tuto vládu za fatální neúspěch,“ řekl. Za vlády Petra Fialy podle něj Česká republika zažila nejvyšší inflaci ve své historii. Konsolidační balíček či penzijní reforma podle něj žádný zásadní problém neřeší.
Češi jsou pokládáni za jeden z nejvíce ateistických národů v Evropě. Přitom sociologické průzkumy uskutečněné v 21. století ukazují, že za jednoznačné ateisty se označuje sotva 15 % české populace. A zhruba třetina si není svým ateismem jistá. Naopak 39 % Čechů v nějakého ducha či vyšší sílu věří. Tím něčím mohou být transcendentní osoby či síly, nějaká forma posmrtného života - čili reinkarnace, zázraky, horoskopy, amulety apod. Z hlediska zájmu o astrologii a léčitelství patříme dokonce mezi nejreligióznější národy v celém euroatlantickém prostoru. Češi, ačkoli se nehlásí k žádné církvi, jsou tedy dost pověrčiví. Potvrzují proto teorii, podle které národ, který nevěří ničemu, uvěří všemu.
Český ateismus, který se zrodil v 19. století, je ve skutečnosti spíše antiklerikalismus. V 19. století vedli buditelé pokrokářský boj proti habsburské alianci trůnu a oltáře, Tomáš Garrigue Masaryk, který byl hluboce věřící člověk, ale nesnášel katolickou církev, byl pro mnoho Čechů vzorem a materiální komunistická víra destruující instituce a občanskou společnost odpor k církvím dokonala.
O dlouhotrvajících protestech srbského národa proti autokratickému režimu prezidenta Aleksandra Vučiće jsme natočili už několik dílů. Situace neustále eskaluje, v posledních měsících dochází k masovému zatýkání demonstrantů i k bezprecedentnímu násilí srbských bezpečnostních složek proti civilnímu obyvatelstvu. Zprávy ze Srbska tak konečně ve větší míře pronikají i do českých médií. Do terénu se v uplynulých týdnech vypravila i Markéta Kutilová, nezávislá novinářka z projektu Reportérky.cz, jejíž text s názvem V oblacích slzného plynu vyšel mimo jiné i na Echo Prime a v Týdeníku Echo. Na základě toho si ji Jakub pozval, aby spolu blíže probrali její dojmy z aktuální situace v Srbsku.
Na začátku epizody spolu otevřou ožehavé téma plánované těžby lithia v oblasti doliny Jadar a problémy s tím spojenými. Přestože jinak rozpolcená srbská společnost těžbu většinově odmítá, režim Aleksandra Vučiće zcela v duchu své dlouhodobé strategie rozprodávat národní majetek na všechny strany (bez ohledu na to, jestli se jedná o USA, Rusko, Čínu nebo nadnárodní korporace) uzavřel se společností Rio Tinto pro Srbsko nevýhodnou smlouvu, díky níž této firmě de facto nic nebrání v tom začít s těžbou dle plánu. Markéta je přesvědčená, že nespokojenost s tímto krokem se promítá i do aktuálních protestů proti systémové korupci, Jakub toto tvrzení zpochybňuje, považuje to jen za účelový krok, jak odvést pozornost od primárního cíle celonárodního odporu. Podobně se neshodnou ani na úloze silného protirežimního hnutí Kreni promeni s charismatickým vůdcem Savo Manojlovićem. Markéta ho na základě zkušeností z terénu považuje za jednu z hlavních alternativ současnému polomafiánskému režimu, Jakub tvrdí, že vzhledem k absolutní nekritičnosti vůči ruským aktivitám v Srbsku lze toto hnutí považovat za další režimní projekt, který má jen oslabit sílu prozápadní opozice.
V podcastu dojde i na hlubší rozbor aktuální situace, Markéta se podělí o své poznatky přímo z ulice i studenty blokovaných srbských univerzit.
Ačkoliv spolu Jakub s Markétou občas nesouhlasí, oba se během rozhovoru shodnou na tom, že srbská potřeba bojovat a dlouhodobě demonstrovat proti bezpráví je až obdivuhodná a velice inspirativní. V tomto ohledu se má český národ ještě co učit, ostatně protesty proti těžbě lithia jsou toho jasným důkazem.Hej, Slované s dalším dílem nabitým informacemi, které jen tak někde neuslyšíte. Děkujeme, že nás posloucháte.
"Česká ekonomika stojí před zásadní volbou. Buď přijde velká dluhová párty, anebo budeme dál zlepšovat klíčové ukazatele,“ říká hlavní ekonom BHS a poradce premiéra Petra Fialy Štěpán Křeček.
V rozhovoru s Pavlem Štruncem mluví o tom, kdy je dluh správná volba a kdy vede jen k bolestivé kocovině, proč je ETS2 větší hrozba než uhlíková daň, jak se dívá na digitální euro i proč nepřijímat eurozónu může být pro Česko dnes výhodnější než kdykoli dřív. A dodává jasný vzkaz: daňový chaos už ekonomika nepotřebuje – teď je čas na stabilitu a odvahu šetřit na výdajích, ne na příjmech. Víc v novém Hrotcastu!
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Atentát na Charlieho Kirka dosud rezonuje českým veřejným prostorem, a to navzdory tomu, že mnozí jeho odpůrci i obhájci se vyznávají z toho, že o výrazném americkém konzervativci nevědí mnoho.
„Mimořádně působivé na něm bylo to, že přišel mezi levicové studenty a hodiny s nimi tvrdě debatoval. To je mimořádný intelektuální výkon, já bych odpadla asi tak po půl hodině,“ říká Tereza Matějčková.
„Česká chvilková fascinace Charliem Kirkem je taková obdoba 50. let, kdy Zdeněk Nejedlý, když v Moskvě pršelo, otevíral v Praze deštník. Má to ty rysy,“ myslí si Daniel Kaiser.
Na Echo Poradě diskutovali Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Nápad na tento Salon vznikl při návštěvě Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde právě skončila výstava nazvaná Kde ty všechny kytky jsou. Šlo v ní o historii látek, těch barevných závojů, plných různých ornamentů, vzorů, tvarů – a kytek, do kterých se lidé, především ženy, více či méně zahalovali, přičemž se snažili, aby se nejen do něčeho zahalili, a aby tedy nebyli nazí a nebyla jim zima, což jsou dva důležité důvody oblečení, ale aby jim to také slušelo, aby je to povyšovalo, aby je to činilo nějakým způsobem krásnějšími – a k tomu jim sloužily ty látky, ty barvy, ty vzory… Ta výstava byla poučná a zároveň nostalgická – to už je v tom názvu. Kde ty všechny kytky jsou, kam zmizely, kdo je odnesl, kteří voli je vypili…? Echo Salon Jiřího Peňáse o tom, jaký styl a jestli vůbec mají Češi navštívili Irena Cápová, redaktorka módních rubrik, Adam Junek, publicista píšící o módě, Helena Koenigsmarková, kunsthistorička, bývalá dlouholetá ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea a Kristina Žantovská, dramaturgyně a publicistka. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
Zklamání a ztráta patří dnes k nejsilnějším soukromým pocitům i politickým náladám. Americký filozof a praktikující psychoanalytik Jonathan Lear navrhuje i proto obrátit pozornost jinam – k vděčnosti. Ne proto, aby bolest popřel, ale aby ukázal její paradoxní povahu: vděk je zároveň pocit i postoj, přirozený i nepřirozený.
Přirozený je proto, že jako konečné bytosti víme, že okamžiky dobra a krásy nejsou samozřejmé: přicházejí navzdory všemu, co se v nás, v druhých i ve světě může pokazit. Ctností, a tudíž také čímsi nepřirozeným, je tento pocit proměnit v postoj – v přesvědčení, že svět není jen místem zmaru, ale také nezasloužené krásy. Jak připomíná J. M. Coetzee: „Nejlepším důkazem, že život je dobrý – a možná existuje Bůh, který má na srdci naše blaho – je, že každý z nás dostává při narození darem hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Je to dar, který jsme si nezasloužili, a přesto je náš.“
Vděk navíc odhaluje, že společnost nestojí jen na směně a kalkulu „dám–dáš“. Každý vztah vyrůstá z toho, že někdo dá víc, než musí – zdarma. Nejde o heroické činy, ale o každodenní gesta rodičů, přátel, učitelů, blízkých. Správná odpověď na tento nadbytek spočívá v tom, že jej dokážeme zahlédnout a přijmout s vděčností.
Nejde o romantické přehlížení bolesti. Lear naopak zdůrazňuje, že podstatná část života tkví v tom, co nazývá truchlením. Žití vrší ztráty – přicházíme o lidi, vztahy, ideály, vlastní schopnosti. Ztráty však vnímáme tak ostře právě proto, že jsme kdysi zažili jejich opak: jako děti snad bezpečí a domov, později třeba povznášející nadšení pro nějaký zájem, či lásku, která se zdála nesmrtelná. Možná se máme naučit nesnižovat tyto počátky jen proto, že netrvaly, ale vidět v nich zdroj síly, krásy, třeba i pravdy.
V truchlení si nejen uvědomujeme, co jsme ztratili, ale i proč to pro nás bylo významné. Proto může vést k poznání, a paradoxně i k vděku: připomíná nám, že existoval čas darů, gesta bez nároku na oplátku. A právě z tohoto vědomí může vyrůstat naděje – že dobro se může vrátit. Anebo že to, které přijde, bude ještě lepší, než jaké jsme kdysi poznali.
Ekonom Lukáš Kovanda v rozhovoru pro Echo24 hodnotí odcházející vládu Petra Fialy i hlavní ekonomické výzvy příštích let. Podle něj kabinet ztratil kredibilitu, když nesplnil vlastní sliby o ozdravení financí, a realita ukazuje, že bez zvyšování daní se schodky vyřešit nepodaří. Kriticky se staví i k evropskému Green Dealu, který podle něj v časech války oslabuje schopnost Západu čelit Rusku.Proč označuje Green Deal za politiku pro časy míru, která dnes nahrává Rusku?💸 A proč tvrdí, že bez zvyšování daní se strukturální schodek nevyřeší?Dozvíte se také proč vláda ztratila kredibilitu u vlastních voličů, jaké dopady má zrušení superhrubé mzdy, zda má smysl přijímat euro a kde by stát měl hledat peníze na obranu i rostoucí náklady zdravotnictví.
