Do měst nedaleko německé hranice na Tachovsku přicházejí pracovníci ze zahraničí. Láká je práce v průmyslových areálech, které rostou kolem dálnice D5. Typickým příkladem je Nová Hospoda u Tachova, která zaměstnává kolem 8 tisíc lidí. V Regiodokumentu Cizincem ve vlastním městě zkoumá pocity starousedlíků a jejich soužití s přistěhovalci reportér Lubomír Smatana.

Jak se muži po 50 roku života vyrovnávají s pocitem čím dál rychleji ubíhajícího času? A co ještě chtějí stihnout? O bilanci, zralosti a sebepřijetí hovoří psycholog Jan Šikl. Jak svůj věk přijali, v čem spatřují štěstí a jaká mají přání – otázky na které odpovídá hned několik padesátníků..

O úbytku testosteronu, plíživé cukrovce i vyhoření hovoří geriatrička lékařka Eva Topinková. Uslyšíte i osobní výpověď několika zralých mužů, kterým kartami života osudově zamíchala právě náhlá nemoc.

Tomáš Ervín Dombrovský vysvětlí, jak je pro muže 50+ obtížné změnit zaměstnání. Vysíláme reprízu pořadu Českého rozhlasu Dvojka.

Oblast Vitorazska si většina lidí, pokud vůbec mají tušení, o jaký kraj se jedná, spojí nejspíš s poválečnými dramaty a násilnostmi vůči německy mluvícím obyvatelům českého pohraničí. V příběhu části jihočeského kraje Vitorazska jsou ale tragické události po skončení druhé světové války poslední etapou, nepovedenou tečkou za historií po dlouhá staletí trvajícího soužití Čechů a Rakušanů. Příběh oblasti nedávno připomněl i celovečerní film Bohdana Slámy Krajina ve Stínu.

O svém pradědovi od mala věděla, že ho za 2. světové války zatklo gestapo, a to za účast v protinacistickém odboji, alespoň to pravila rodinná legenda. Sám praděda, Jaroslav Malák, přitom o svých „válečných letech“ moc nemluvil. Novinářka a dokumentaristka Lucie Korcová začala pochybovat, jak to celé bylo. Nacistická justice totiž Malákovi udělila relativně nízké tresty. Na jakých odbojových akcích se vlastně podílel? A nemohl zradit své spolubojovníky?

Pozdní příchody, chaos, neschopnost plánovat běžné věci, ale i úzkosti a deprese. Pro 41letou Ivonu Remundovou to byl dlouho problém a nikomu nedokázala vysvětlit, proč v tak základních věcech selhává. Až v dospělosti zjistila důvod. Se svým manželem Filipem rok točila dokument Rychlá a neklidná o diagnóze ADHD, která jí do života vnesla naději.

Ačkoliv se míra nezaměstnanosti v Česku výrazně nezvýšila, odborníci upozorňují, že se řada pracujících setkala s omezením práce – a následně i příjmu. Nejvíce ohrožení byli lidé ve službách, pracující na nejisté smlouvy, částečné úvazky nebo dokonce na černo. Takový systém práce je častý například v gastroprůmyslu. S lidmi, kteří v něm před krizí pracovali, mluvila Apolena Rychlíková. Poslechněte si druhý díl série Život v době pandemie, který připravila s Ivanem Studeným.

„Kdybych mohl normálně chodit do školy, tak určitě nepropadnu,“ říká dospívající Jáchym z Broumova. Studoval na místním gymnáziu, ale jakmile přešly školy do distančního režimu, jeho vůle studovat povolila: občas nějakou hodinu vynechal, k jeho překvapení dostal z jednoho předmětu hodnocení „nekvalifikováno“ a po sérii komplikací nakonec skončil na jiné škole. Tam se – distanční výuce navzdory – cítí mnohem spokojenější, přesto si ale přeje, aby se do školy mohl brzo vrátit.

Podle výzkumu Život během pandemie se výpadky příjmů podepisují na tom, jak české domácnosti šetří nebo utrácejí. Zatímco některé rodiny zatím jen omezují výdaje třeba na restaurace či kulturu, jiní lidé mohou řešit závažnější problémy – exekuce a půjčky. O tom, jak se Češi vyrovnávají s nižšími příjmy, je čtvrtý díl dokumentární série Apoleny Rychlíkové a Ivana Studeného.

Pandemie dopadla na různé oblasti našich životů. Jednou z nich je duševní zdraví, podle sociologů se až trojnásobně zvýšil počet lidí, kteří pociťují úzkosti nebo středně těžké deprese. Krize se podepsala hlavně na psychice mladých dopělých, žen s malými dětmi a těch, kteří přišli o příjem. Právě o nich bude první díl dokumentární série Život během pandemie, který připravili Apolena Rychlíková a Ivan Studený.

Když do Česka dorazila pandemie covidu-19, opakovali vrcholní politici, že se kola ekonomiky musí točit dál. Průmysl byl jedním z odvětví, která na první pohled jakoby ani nepocítila změnu. Za zdmi továren ale stovky tisíc lidí pociťovalo obavy a strachy, spojené s nákazou koronavirem. Do problémů se dostali i provozovatelé malých obchodů. Jejich příběhy představí třetí díl dokumentární série Život během pandemie.

I přes snahu výzkumníků mapovat dopady pandemie na chudší část České republiky zůstává řada lidí mimo síto. Třeba proto, že nemají připojení k internetu, protože žijí mimo místa, kam je jednoduché se dostat. Jedno je však jasné: tito lidé se z chudoby pomalu sunou do bídy a hrozí, že propadnou – už tak dost chatrným – záchranným systémem a uvíznou v pasti dluhů nebo sociálního vyloučení natrvalo. Jejich příběhy uslyšíte v šestém a posledním díle Života během pandemie.

„Moje adoptivní máma mi řekla, že moje biologická máma je mrtvá.“ popisuje v dokumentu protagonistka Bára svou zkušenost, jak se dozvěděla, že je adoptovaná. Autorka Adéla Komrzý se kromě Báry vydává nejen za mladými adoptivními rodiči, ale i za těmi, kteří si děti osvojili před dvaceti lety. Proč adoptované děti touží po setkání s biologickými rodiči a jak tomu ti adoptivní vychází vstříc?

S celkovým oteplením planety se mění také klima v Česku. Vedle extrémně teplého léta to je vidět i na úbytku sněhu v zimě. Zkracuje se kvůli tomu lyžařská sezona a horská střediska musí spoléhat na technické zasněžování. Týká se to také Liberecka a přilehlých Jizerských hor. Co všechno může mizející sníh říct o nás a našem vztahu ke změně klimatu?

Při narození mu řekli, že je žena. Během dospívání si ale Andrew Novák postupně uvědomil, že je muž – a že chce tranzici. Pro část rodiny to bylo těžké přijmout, takže se uzavřel do sebe. Náročná byla hlavně komunikace s matkou. V dokumentu Mami, jsem trans se do tohoto období vrací a s odstupem hledá cesty, jak oběma stranám vzájemné porozumění usnadnit.

Hokejová rozhodčí, hasička, kominice, pilotka a taxikářka. Jakým výzvám čelí ženy, které vstoupily do tradičně mužských profesí? Získají respekt a uznání snáz, nebo musejí čelit náročnější přípravě a tréninku než jejich mužští kolegové? Jak jejich práce ovlivňuje jejich rodiny? A jak se vyrovnávají se zažitými stereotypy? Respondentky dokuseriálu Jany Borškové svým příkladem ukazují, že talent a dovednosti nepodléhají pohlaví a že každý by měl sledovat své profesní cíle.

Hokejová rozhodčí, hasička, kominice, pilotka a taxikářka. Jakým výzvám čelí ženy, které vstoupily do tradičně mužských profesí? Získají respekt a uznání snáz, nebo musejí čelit náročnější přípravě a tréninku než jejich mužští kolegové? Jak jejich práce ovlivňuje jejich rodiny? A jak se vyrovnávají se zažitými stereotypy? Respondentky dokuseriálu Jany Borškové svým příkladem ukazují, že talent a dovednosti nepodléhají pohlaví a že každý by měl sledovat své profesní cíle.

Hokejová rozhodčí, hasička, kominice, pilotka a taxikářka. Jakým výzvám čelí ženy, které vstoupily do tradičně mužských profesí? Získají respekt a uznání snáz, nebo musejí čelit náročnější přípravě a tréninku než jejich mužští kolegové? Jak jejich práce ovlivňuje jejich rodiny? A jak se vyrovnávají se zažitými stereotypy? Respondentky dokuseriálu Jany Borškové svým příkladem ukazují, že talent a dovednosti nepodléhají pohlaví a že každý by měl sledovat své profesní cíle.

Hokejová rozhodčí, hasička, kominice, pilotka a taxikářka. Jakým výzvám čelí ženy, které vstoupily do tradičně mužských profesí? Získají respekt a uznání snáz, nebo musejí čelit náročnější přípravě a tréninku než jejich mužští kolegové? Jak jejich práce ovlivňuje jejich rodiny? A jak se vyrovnávají se zažitými stereotypy? Respondentky dokuseriálu Jany Borškové svým příkladem ukazují, že talent a dovednosti nepodléhají pohlaví a že každý by měl sledovat své profesní cíle.