Puffy obrázek papeže Františka v bílé péřové bundě či pěkně dynamické fotky ze zatýkání Donalda Trumpa, to všechno je obyčejný fejk. Kdyby měl někdo důvod, převlékne nějakou vaši fotku a budete zírat. Možnosti se stále zlepšují a tak překonávají představy. Stejně tak mnohá z videí zobrazujících sestřelení nepřátelského vrtulníku či něco takového z válečných front, jsou a nebo mohou být opět výplodem práce šikovného grafika. A to jen proto, že bychom si tak moc přáli, aby agresor byl odražen a přišly klidnější časy...
Na jednu stranu: Hodně daleko! Židé až podnes považují oslavu vysvobození z Egypta za soukromou, rodinnou záležitost. Když ji slaví v restauraci, pak je ta restaurace na ten večer uzavřená, jak jsem se přesvědčil před časem v italských Benátkách. Nežidovské připomínky takového svátku jsou víceméně chucpe.
Když ale jdete kolem světa druhou stranou, ty dvě slavnosti - Pascha a Pánova večeře - mají k sobě docela blízko. Hodně blízko! Pánova večeře je Ježíšovým výkladem té Paschy. A tak tu máme úplně nový rituál, který Ježíš ustanovil při hostině Paschy.
Psáno pro server ProBoha!
Příspěvek do diskuse o ekumenické modlitbě při inauguraci nového českého prezidenta. Snažil jsem se být laskavý a do docela vzrušené diskuse vnést nové návrhy. Posuďte sami...
Odpovídám: Počítám s ním. Nevládnou v něm ale čerti a ani ďábel. Nevím, jak vypadá, ale vím, že je to Boží zařízení. Vládne v něm Šéf stejně, jako na téhle zemi a v celém nebi. Když sám Ježíš o pekle mluví, tak je to pro mne jasná věc. Taky říká, koho se máme bát. Zlí lidé a čerti s ďáblem to nebudou... Sonda do politiky v osmém století před Kristem podle Izajáše 8:9-20, Lukáš 12:1-5 a 1. Petrova dopisu 2:4-8 (Slovo na neděli 5.3.2023)
K práci duchovního v každé církvi patří auto. Být na více místech a právě včas, to vyžaduje mobilitu. Do Litomyšle jsem přijel svým autem, náklaďáčkem, který jsem hojně využíval na Říčansku a do Litomyšle nás ještě odstěhoval. Pak se mu od soustavného přetěžování rozjela zadní kolečka. Nový vůz jsem neměl. Tak jsem se na radu přátel vložil do péče operativního leasingu. Za ty roky jsem vystřídal několik aut. Vždy jsem si přál jen pár maličkostí: vyhřívané sedadlo a možnost telefonovat bez držení mobilu. V říjnu minulého roky jsem dostal zatím nejsofistikovanější verzi, ke které se stačí přiblížit s klíčkem v kapse a málem vás pozdraví. Vyhřívá i volant. A hlavně jezdí!...
Pán Bůh Mojžíšovi oznamuje, že Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi svěřil uživatelské jméno k účtu svobody: Bůh všemohoucí. Ale nedal jim PIN kód, ten dostávají až nyní, když mají vyjít z Egypta. Teprve teď mohou používat svůj účet. Ten kód byl a je zdánlivě prostý. Jsou to čtyři znaky: JHVH, ale přídechy z něj dělají docela tajné heslo. Určitě se nedá psát a číst Jehova, jak nám tvrdí jistí lidé hezkých pár let...
Slovo na neděli 19.2.2023: Život visí na vlásku! Totiž: Ani vlas z vaší hlavy se neztratí. To je výrok orientálních despótů, kteří zajišťovali svým poddaným a partnerům bezpečnost. Známe jej od Davida a Šalamouna. A teď i od Krista Pána! My se můžeme zavěsit na vlásek důvěry, který vyjadřuje citlivé a jemné vedení Boží úspěchem i prohrami. Máte osm a půl minuty? Pojďte si povídat o životě!
"Yalla Habibi!" slyšíte v Arábii, když jeden chlap volá na druhého. Co tím myslí, když česky volá: "Pojď, miláčku, jdem na to!" A jak je to s přáteli po boku? Je Ježíš skutečně naším přítelem, jak si opakujeme a zpíváme a nebo máme mít úctě toho, který nám poskytl jakési právo nazývat se přáteli. To je přece rozdíl... Tak, pokud chcete, poslechněte si.
Když se mne Český rozhlas ptal na to, jak se budu postit, odpovídal jsem takhle...
Zdá se, že se něco porouchalo. Nic už nebude takové, jaké to kdysi bylo. Musíme jinak, možná pryč. Balíme kufry... Léta jsem poslouchal výklady na slova z našeho čtení, která říkají: Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův…“ A většinou to bylo naléhání na věřící, aby chodili do shromáždění, do kostela. Dokonce se v některých církvích vynucuje přítomnost na nedělní bohoslužbě pod hrozbou smrtelného hříchu za absenci. To je nesmysl. Tohle biblický text neříká.
Pojďme se ponořit do toho, co text ve skutečnosti říká. K tomu je třeba vědět, že adresáti dopisu Hebrejům rozesetí po říši Římské těžce prožívali ztrátu chrámu, který byl v roce 70 po Kristu zbořen a zničen. Pak nesli těžce ztrátu úřadu samosprávy i duchovní autoritu jeho úřadu - nebyl velekněz. I když velekněží té doby po Kristu, to byla pěkná galerka. Ale pořád tam v Jeruzalémě někdo byl. A pak, není-li chrám a není-li velekněz, ztrácí se rituál. Nenaplňuje se to, co popisovala kniha Leviticus. A v tom kultu bylo také generální odpuštění hříchů pro všechny. Však jsme to četli. Stěží si dovedeme představit tu opuštěnost a bídu, kterou zažili Hebrejové ve všech končinách. Přesto, že se jako hebrejové stali Ježíšovými učedníky, tak dosud vzdáleně podporovali svůj domov, jejich svět byl stále ještě v pořádku a najednou se všechno sesypalo.
A jestli se tu něco říká, tak je to výzva, aby věřící nic nebalili a neopouštěli shromáždění věřících, to společenství smlouvy pod Sinajem, pod starou i novou smlouvou, jež na sebe navazují.
Podklady pro letošní úvahy v týdnu modliteb za jednotu křesťanů jsou nezvykle politické. Téma Týdne modliteb za jednotu křesťanů pro rok 2023 vybrala a materiály připravila skupina křesťanů ve Spojených státech amerických (USA), svolala je Minnesotská rada církví. Američané, kteří nám materiál připravovali, prožívají složitou kapitolu svých dějin. Jdou na povrch rasové zápasy, hovoří se o nespravedlnostech vůči původním obyvatelům Ameriky. Amerika ale není žádnou zvláštností, hluboké příkopy zejí kam se podíváte. Včetně naší země, příkopy rozdělení zejí v našich rodinách.
Předpokládám, že všichni vedoucí pracovníci zažili někdy příběh, ve kterém se objevil anonym. Najednou přistál ve schránce, objevil se v úřední poště, našel jej někdo pode dveřmi nebo ráno čekal na pracovním stole. Nepodepsaný list záměrně upravený tak, aby se nedalo najít, kdo že to nad ním seděl a kdo jej skládal...
Komunisté nám říkali, že to máme v Bibli: Máme za ně děkovat! Tak se to zdá povrchnímu čtenáři 1. dopisu Timotejovi 2:1nn, kde je: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." Pravda je jako vždycky složitější. Takže tuto neděli o umění přímluvných modliteb
Patnáct let jsem nevkročil na Pražský hrad. Nějak jsem nemohl. Dnes nám domů přišly obálky s volebními lístky. Mám radost, že smíme volit. Mám radost, že jsou mezi kandidáty lidé, kteří se už roky připravovali na tuto volbu...
O proměně fízlů. Aneb každý má šanci!
...Jak poznáte člověka, který byl spolupracovníkem bezpečnostních služeb komunistického režimu? Určitě ne podle rozhodnutí soudů - trvají dlouho a musí se vyrovnávat s celou řadou odvolání. Také spolupracovníka těchto služeb nepoznáte podle pravdivých nebo klamavých svědectví jeho kolegů. Obávám se, že nebudou prokazatelná ani svědectví subjektů, které vytěžil. Zpochybnit se určitě dají také registry, které se jen z části zachovaly v listinné podobě. Takového člověka poznáte jen podle jeho osobního doznání. Řekne to na sebe, je si vědom, že udělal chybu. Šlápl vedle cesty a ponese si to do konce života...
Poznáte, že byl fízl, ale to ještě nic neznamená, protože je důležité, jestli ještě dnes je fízlem... Na tom sejde! Poslechněte si!
Představte si: nespecifikovaný hypermarket - automatická kasa a právě Vy!
Ohlédnutí za starým rokem a pár slov na vánoční téma o sv. Josefovi. Přejeme do Nového roku 2023 vše dobré z Nový kostel v Litomyšli. Budeme rádi spolupracovat a Pán Bůh nás jistě nenechá! Společně všechno zvládneme!
„Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: ‚Přijdu brzy.‘ Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Zjevení Janovo 22:20
Budete mne mít za blázna, když řeknu, že poslední kniha Bible, takzvaná Apokalypsa, je vánoční knihou. Ta se o svatvečeru určitě nečte, spíše je scénářem pro apokalyptické, rozuměj hrůzné filmy o zániku světa. To je veliký omyl, protože poslední kniha Bible shrnuje všechna proroctví Starého zákona a zesiluje je přes tlampač přelomu prvního a druhého století. Říká se tomu Zjevení Janovo, ale už na začátku se v něm píše, že je to zjevení Ježíšovo svěřené Janovi. Pisatel tohoto zjevení, starověký novinář popisovaný jako apoštol Jan, předává tiskové zprávy či reportážní vstupy o tom, že dlouho prorokovaný záchrance světa skutečně přišel, vládne a bude panovat za jakýchkoliv běsů, které přinesou tyto nebo následující časy.
Takže advent Vánoc vrcholí adventem tohoto světa. Ten, k jehož příchodu nás soustředila pouť posledních dní, dozajista přichází a platí o něm všechno, co řekla doba, jednotliví svědkové a mučedníci. Opona letí vzhůru, zjevuje se pravda, která leží v jeslích. To o té oponě, to je prostý překlad slova Apokalypsa. Takže žádné hrůzy, přátelé!
Ty poslední věty Bible nejsou napsány proto, abychom se báli přízraků. Nekřičí se v nich: „Néee!“ Naopak! Je to píseň, jež doprovází hrdiny, kteří obstáli ve všech zmatcích. Je to krásné čtení, které vede k pokoji. Vede k tomu, že člověk říká „Amen!“ – něco jako přitakání a svobodný souhlas s tím, co přichází. Quo vadis, zítřku?!
„Nyní, Panovníku, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji. Neboť mé oči spatřily tvé spasení, jež jsi připravil před očima všech lidí – světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“ Lukášovo evangelium 2:29-32
Vytrvalost se nedá zaměnit s úporností. Diktátoři a jejich říše nám úporně vnucují své veleslavné myšlenky, které se dávno ukázaly jako prázdné. A naopak: Vytrvale se nabízí klenoty, jejichž cena je léta přehlížena. Vytrvalost má své služebníky, úpornost má své oběti. A víme jen o některých.
Vánoční příběh má na paměti dva z té spousty lidí. Dva ty vytrvalé. Možná se znali. Nemuseli spolu zrovna kamarádit, třeba se jen uctivě zdravili. Jedním byl Simeon, jemuž bylo jasno, že jeho dočasné trápení skončí ve chvíli, kdy uvidí spásu Izraele. Až tehdy umře. Samozřejmě to mohlo být proroctví o dlouhověkosti, protože království pro Izrael bylo cílem z říše snů. Nicméně limit byl jasný: nebude mít klid, dokud neuvidí spásu! A až potom bude propuštěn v pokoji.
Ať vám někdy těch pár minut chybí nebo jste všude zbytečně brzo, v Boží režii to je vždycky bez chybičky. Všechno přijde vždycky včas. „Quo vadis! Jak to děláš, Duchu svatý!? Ty to vždycky stihneš!“ Simeon se v chrámě objevil právě v klíčovém okamžiku. Své oběti chudých tam právě přinášeli Josef s Marií. A v náručí měli malého Ježíše. Simeon mohl vypadat jako pomatený, když zaskočil Levity a předběhl je v požehnání. Také rodiče mrkali, když slyšeli provokativní slova o zjevení Božím pro pohany a o slávě pro Izrael. Skládal se jim pomalu obraz budoucnosti, kterému stejně nerozuměli.
Zatímco si Simeon vychutnával svoji úlohu, ta druhá – jmenovala se Anna – zuřivě smskovala a zvala všechny, kteří čekali na vykoupení Jeruzaléma. Bláznivá babka, která byla pořád v chrámě, modlila se a postila se od mnoha věcí, včetně další možnosti manželství. Jako mladá se vdala a sedm let byla se svým mužem až do jeho smrti – a pak už jen v chrámě. Do svých osmdesáti čtyř vytrvale čekala na lepší věci, než bylo manželství.
Hele, nepohrdejte kostelními babičkami! Je v nich síla a dokonce i vánoční evangelium na ně pamatuje!
„Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“ Matoušovo evangelium 2:11
Dárek musí být! To je logika, podle které dáte to, čeho si nevážíte a co druhý nepotřebuje. Jen přinášíte krásně zabalenou krabici. Nejsmutnější možností je, že ten druhý nepotřebuje ani vás, ani ten dárek. Jen se odehraje společenská událost. To jde udělat jednou anebo se to dělá jako diplomatická hra, kde jeden potřebuje druhého k obchodu.
Možná se zeptáte, co by si ten druhý přál. Tím hřeje dárek vás i toho, kdo se na něj těší. Odpoví-li, že opravdu nechce nic, jen být ten večer s vámi, pak nemudrujte a přijměte to. To pak nenesete vůbec nic, ale dáváte sebe a ten druhý to cítí.
Mudrci, kteří se vydali na cestu hledat nově narozeného krále, možná ani nebyli tři, to jen soudíme podle tří darů. Po cestě za hvězdou riskovali vyjednávání s nevypočitatelným králem, kterému se mohly líbit jejich dary a mohl je proto klidně zabít. Bál se přece jen Říma, nikoho jiného. Vůbec nevíme, jaké množství zlata nesli, kolik kadidla a myrhy složili k Ježíšovým nohám. Víme, že to pro ně byla oběť, což znamená, že to mohlo být množství větší než přiměřené. Dávali tím sebe.
Tradice říká, že všechny ty dary rodina potřebovala na zařízení cesty do Egypta, pobytu v azylu a možná i návratu. Pak by to znamenalo, že se tenhle dárek opravdu hodil a byl velice užitečný. Vy svoje dárky už asi máte. Pokud nemáte, nenoste je jen pro formu, určitě s nimi přineste sebe. Dárek je svého druhu oběť.