Pedagog s uhrančivýma očima a vykulený student herectví - tak nějak vypadali Petr Čepek a Martin Sitta, když se poprvé sešli. Pro Sittu byl Čepek učitelem, hereckým tátou a hlavně mužem, který nade vše stavěl čest, pravdomluvnost a poctivou práci.

Dlouholetá ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků vypráví o jaderném fyzikovi Františku Janouchovi, jak jí místo práce televizní redaktorky nabídl cestu do světa charity. Zakladatel Nadace Charty 77 stál za legendární sbírkou Konto Míša, díky které se vybralo přes sto milionů korun na podporu postižených, a zásadně přispěl k rozvoji neziskového sektoru v porevolučním Česku.

Hráli spolu v Divadle Bez zábradlí 27 let. Karel Heřmánek byl jeho ředitel a navíc ještě vynikající herec, který zazářil například ve filmech Smrt krásných srnců nebo v pohádce S čerty nejsou žerty. Josef Carda šel od JAMU v jeho stopách přes stejná divadelní angažmá. V čem byl Karel Heřmánek inspirativní, čím Josefa Cardu překvapoval a co bylo jeho typické poznávací znamení? Nejen to prozradí další Úžasné životy.

Módní kritička a publicistka Františka Čížková docházela k návrhářce Liběně Rochové pravidelně na přehlídky. Obě spojovala vášeň pro originalitu, kvalitní řemeslo a odvaha jít vlastní cestou. Liběna Rochová vzpomíná, jak se jejich společný tvůrčí zájem v sedmdesátých letech postupně vyvinul do vzájemného dlouholetého přátelství.

Na uznávaného učitele, hudebníka a propagátora lidových písní vzpomíná herečka, která se s ním seznámila díky představení Ententýky. Dojde nejen na úsměvné zážitky, ale i na jedinečnost jeho osobnosti. „Jeho průvodním rysem byla neskutečná laskavost, dobrota a smysl pro humor. A kdykoliv si zavřu oči a vyslovím jméno Pavla Jurkoviče, pokaždé se mi v duši rozhostí krásný klid a úsměv. Byl to člověk, který obohatil můj život,“ říká v Úžasných životech Taťjna Medvecká.

Mim a klaun. To není povolání ani role, ale stav mysli. Takové bylo motto mima, klauna, mluvícího herce a bluesmana Borise Hybnera. „Poprvé jsme se setkali u přijímaček na katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU,“ vzpomíná v dokumentu Radim Vizváry. „Už tam se ukázala jeho hravá povaha.“ Hybner měl za sebou spoustu vzletů i pádů. A právě díky nim mohl být svým studentům oporou. Pomohl jim uvědomit si, že vlastní traumata a neúspěchy mohou přetavit v umělecký tvar.

„Světák i ušlápnutý člověk v jednom. To byl typ, který Oldřicha Nového provázel celým životem. Ať už v operetě Mam'zelle Nitouche nebo v jeho nejslavnější filmové roli ve snímku Kristián,“ připomíná Pavel Bár Nového nejen jako hvězdu stříbrného plátna, ale i jako průkopníka hudební komedie na divadle. Jako divadelnímu řediteli se mu s ní podařilo prosadit i v silné konkurenci blízkého divadla Vlasty Buriana a Osvobozeného divadla, dokud v roce 1948 divadlo neodevzdal státu…

„Poprvé jsem Filipa poznal v roce 1979 na Jazzových dnech. Tenkrát v Lucerně přišel mladej kluk, co mě naprosto ohromil svým nasazením. Dal do piana všechno,“ vzpomíná v dokumentu Václav Koubek. Stejně jako Topolova zapálená interpretace vlastní tvorby pojila jej s Václavem Koubkem i společná vášeň pro pití. „V tý době jsme měli všichni strach a alkohol pomáhal se ho zbavit, až se to stalo normou. Alkohol byl znak protestu,“ uvažuje Koubek o rysech undergroundové scény.

Bořek Šípek byl podle ředitelky Designbloku Jany Zielinski jednou z největších osobností světového designu. Vzpomíná na něj jako na renesančního, inteligentního ale především vřelého člověka. Scházeli se nejčastěji v jeho již neexistující restauraci Arzenal, kde při jeho pravidelném jetlagu popíjel zelený čaj.

Divadelní, filmová a televizní herečka, ale především noblesní dáma s vytříbeným smyslem pro humor. Excelovala například v představení Kočičí hra nebo Matka Kuráž. Diváci si ji zamilovali i díky seriálům Taková normální rodinka nebo Nemocnice na kraji města. Její zralé herectví ovšem zastavila srdeční příhoda, které v 62 letech podlehla. Na úžasnou ženu v cyklu Úžasné životy zavzpomíná režisér Hynek Bočan.

Spisovatel Ota Pavel se zapsal do srdcí mnoha čtenářů a také rozhlasových posluchačů. Nejen, že je autorem slavných titulů, jako třeba Zlatí úhoři, Povedený tatínek a já nebo Smrt krásných srnců, ale byl také rozhlasovým sportovním reportérem. Jak osobní setkání s Otou Pavlem ovlivnilo spisovatelku Slávku Kopeckou a jaká poučení si do své vlastní tvorby odnesla? Spojoval je Buštěhrad u Kladna. Místo, kde oba prožili dětství a mládí.

Vlasta Fabianová byla femme fatale českého divadla. Na jevišti Zlaté kapličky i na filmovém plátně zářila od 40. let minulého století. Pamětníci si ji vybaví například v Prstýnku, Srpnové neděli nebo legendární Kočičí hře. Vlasta Fabianová působila také na DAMU a právě tam ji jako pedagožku poznala herečka Marie Drahokoupilová. V čem bylo tajemství její herecké přitažlivosti? A jak se ze studentky a profesorky staly přítelkyně?

Pocházel z hereckého rodu, vystudoval DAMU, hrál v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, v pražském Činoherním klubu a později v Národním divadle. Ztvárnil několik nezapomenutelných filmových rolí a svou eleganci a noblesu dokázal střídat s cholerickými výstupy. Na herce Jiřího Kodeta vzpomíná jeho dlouholetý kolega, dramaturg a později ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka při příležitosti dvacetiletého výročí jeho úmrtí.

Člověk, který přesně věděl, co chce a co nechce, takový byl zakladatel legendárního Studia Ypsilon Jan Schmid - herec, režisér, autor a také výtvarník. Miloval kouzlo nečekaného a v divadle dokázat vytvořit tvůrčí a především týmovou atmosféru. Na Jana Schmida v dalším díle Úžasných životů zavzpomíná dlouholetý člen Ypslonky Martin Dejdar.

Člověk s obrovským talentem, ale také disciplínou. Muž, který měl rád svůj klid, ale uměl si užívat život. Autor nestárnoucích hitů i filmových melodií - takový byl Karel Svoboda. Pro Petra Koláře byl prý navíc "pražským tátou". Na společné chvíle zavzpomíná v dalším díle Úžasných životů.

Vladimír Dvořák byl výjimečnou tváří československé televizní zábavy druhé poloviny 20. století. Herce, textaře, konferenciéra a moderátora si lidé nejvíce spojují s televizním pořadem Televarieté, kde zářil společně s Jiřinou Bohdalovou. V Úžasných životech na něj zavzpomíná muzikant David Kraus, pro kterého byl Vladimír Dvořák v mnoha směrech vzorem.

Jan Kačer byl bezesporu renesanční osobností českého divadla a filmu. Zanechal hlubokou stopu nejen svými filmovými postavami ve snímcích Evalda Schorma nebo Františka Vláčila, ale také svou režijní tvorbou, která proslavila především Činoherní klub. O svůj um a zkušenosti se velkoryse dělil se studenty pražské DAMU. Jedním z nich byl také pozdější režisér Ivan Krejčí, který na svého nejdříve milého profesora a později dobrého přítele zavzpomíná rok po jeho náhlém odchodu.

Byl pro ni dětským idolem, později druhým tátou. Jako první se dozvěděl o její velké lásce k Juraji Herzovi, 50 let byl nedílnou součástí jejího života. Herečka Tereza Herz Pokorná zavzpomíná na Vlastimila Harapese. Proč nejraději sledovala diváky, když Vlastimil Harapes vstupoval na jeviště, a co znamená "hrát Vlastíky“?

Jeho komiksové kresby vyvolaly za komunismu poprask. Styl kreslíře Káji Saudka čerpal z americké tradice, v socialismu nevídané. Ostatně jeho nejznámější komiks Muriel a andělé vyšel až v 90. letech. Inspirací se stal pro Štěpána Mareše, který je kreslířem satirických komiksů Zelený Raul. Se Saudkem se seznámil už během svého dospívání. Jak vzpomíná na jejich první setkání? A jakou stopu Saudek zanechal v českém komiksu?

Znali se od studií na DAMU a společně pak byli v angažmá v Národním divadle i v Divadle na Vinohradech. Jan Šťastný vzpomíná na Simonu Postlerovou jako na ženu plnou vášně pro divadlo. V civilu pak obětavou a rozdávající úsměv všem kolem sebe. Vše prý prožívala naplno z celého srdce, které ji bohužel předčasně zradilo v pouhých 59 letech.