Milan Enčev ještě jako mladý nadšenec do herectví zaklepal na dveře Petra Haničince a přemluvil ho, aby ho učil. Novopečený herec se s mistrem řemesla a vyhlášeným bouřlivákem spřátelil a setkávali se až do posledních dní.

Horolezkyně Klára Kolouchová jako první Češka zdolala tři nejvyšší hory světa. Fotografa Petra Jana Juračku oslovila, aby dokumentoval její výstup na druhý nejvyšší vrchol K2. Expedice přerostla ve vzájemné přátelství a Petr o Kláře mluví jako o ženě, která si šla za svými sny a motivovala svou náturou druhé, aby žili naplno.

Spojovalo je divadlo a také dabing. Společně účinkovali v mnoha inscenacích v Divadle ABC, Jan Szymik jako nováček, Jana Drbohlavová jako zkušená opora souboru. Přesto byla první, kdo mu nabídl tykání. Vzniklo tak herecké přátelství plné humoru, důvěry a vzájemné úcty.

Muž, o kterém se mluví jako o kronikáři moderních českých dějin. Jeho kniha Zbabělci ho dostala na seznam nežádoucích a později i do emigrace. Jak se mu podařilo prosadit ve své nové vlasti, kterou byla Kanada? A jakou roli hrál při zakládání divadla Járy Cimrmana? Odpovědi nabídne v Úžasných životech zakladatel Společnosti Josefa Škvoreckého a jeho blízký přítel Václav Krištof.

Na scéně české popmusic patřil k nepřehlédnutelným. Karel Černoch byl nejen lyrickým tenorem, ale i komikem, který bavil diváky mnoha televizních pořadů. Komikem se Karel Černoch stal díky televiznímu scenáristovi a režisérovi Františku Polákovi.

Režisérku dětských filmů poznal pozdější herec a moderátor Jan Kraus už jako kluk, hrál totiž v prvním samostatném filmu Věry Plívové-Šimkové. Později ho obsazovala skoro jako svůj talisman a tak ji mohl pozorovat při práci mnoho let. Proč jí místo svačiny na place stačila sněhová koule a proč jsou její filmy pro Jana Krause osudové, prozradí další díl cyklu Úžasné životy.

„Na jevišti byla skutečná heroina, v soukromí žena s dramatickým osudem, ale také nezdolným humorem,“ popisuje přítelkyni Vlastu Chramostovou módní návrhářka Ivana Follová. Herečku poznala na začátku 80. let díky společným přátelům z disentu. Ta měla v té době zakázané jakékoliv veřejné vystupování a byla tedy herečkou ve svém, v disidentských kruzích velmi populárním a ceněném, bytovém divadle.

Violoncellista a zpěvák Olin Nejezchleba (Vladimír Mišík a Etc) vzpomíná na svého přítele a hudebního druha Petra Kalandru - charismatického kytaristu a zpěváka, který patřil k legendám českého rocku a blues. Přibližuje jejich společné působení v kapelách Marsyas, Blues Session či Čundrgrund. Hovoří nejen o jejich hudební spolupráci, ale i o přátelství. Nespoutanost a humor, které byly pro Kalandru typické, z něj dělali "posledního hippie" v Česku.

Jan Vala a Jiří Wimmer, svého času nerozlučná dvojice šoumenů, kteří bavili fanoušky skupiny Plavci a které si mnozí pamatují z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje díky legendární scénce o úplatcích. Jiří Wimmer ale uměl nejen bavit publikum, také skvěle zpíval, kreslil i sportoval. Na muže mnoha talentů zavzpomínal v Úžasných životech jeho dlouholetý kolega a kamarád Jan Vala. A nemluví se jen o hraní. Ale i třeba o vaření nebo o nesplněném snu natočit filmovou grotesku.

Pedagog s uhrančivýma očima a vykulený student herectví - tak nějak vypadali Petr Čepek a Martin Sitta, když se poprvé sešli. Pro Sittu byl Čepek učitelem, hereckým tátou a hlavně mužem, který nade vše stavěl čest, pravdomluvnost a poctivou práci.

Dlouholetá ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků vypráví o jaderném fyzikovi Františku Janouchovi, jak jí místo práce televizní redaktorky nabídl cestu do světa charity. Zakladatel Nadace Charty 77 stál za legendární sbírkou Konto Míša, díky které se vybralo přes sto milionů korun na podporu postižených, a zásadně přispěl k rozvoji neziskového sektoru v porevolučním Česku.

Hráli spolu v Divadle Bez zábradlí 27 let. Karel Heřmánek byl jeho ředitel a navíc ještě vynikající herec, který zazářil například ve filmech Smrt krásných srnců nebo v pohádce S čerty nejsou žerty. Josef Carda šel od JAMU v jeho stopách přes stejná divadelní angažmá. V čem byl Karel Heřmánek inspirativní, čím Josefa Cardu překvapoval a co bylo jeho typické poznávací znamení? Nejen to prozradí další Úžasné životy.

Módní kritička a publicistka Františka Čížková docházela k návrhářce Liběně Rochové pravidelně na přehlídky. Obě spojovala vášeň pro originalitu, kvalitní řemeslo a odvaha jít vlastní cestou. Liběna Rochová vzpomíná, jak se jejich společný tvůrčí zájem v sedmdesátých letech postupně vyvinul do vzájemného dlouholetého přátelství.

Na uznávaného učitele, hudebníka a propagátora lidových písní vzpomíná herečka, která se s ním seznámila díky představení Ententýky. Dojde nejen na úsměvné zážitky, ale i na jedinečnost jeho osobnosti. „Jeho průvodním rysem byla neskutečná laskavost, dobrota a smysl pro humor. A kdykoliv si zavřu oči a vyslovím jméno Pavla Jurkoviče, pokaždé se mi v duši rozhostí krásný klid a úsměv. Byl to člověk, který obohatil můj život,“ říká v Úžasných životech Taťjna Medvecká.

Mim a klaun. To není povolání ani role, ale stav mysli. Takové bylo motto mima, klauna, mluvícího herce a bluesmana Borise Hybnera. „Poprvé jsme se setkali u přijímaček na katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU,“ vzpomíná v dokumentu Radim Vizváry. „Už tam se ukázala jeho hravá povaha.“ Hybner měl za sebou spoustu vzletů i pádů. A právě díky nim mohl být svým studentům oporou. Pomohl jim uvědomit si, že vlastní traumata a neúspěchy mohou přetavit v umělecký tvar.

„Světák i ušlápnutý člověk v jednom. To byl typ, který Oldřicha Nového provázel celým životem. Ať už v operetě Mam'zelle Nitouche nebo v jeho nejslavnější filmové roli ve snímku Kristián,“ připomíná Pavel Bár Nového nejen jako hvězdu stříbrného plátna, ale i jako průkopníka hudební komedie na divadle. Jako divadelnímu řediteli se mu s ní podařilo prosadit i v silné konkurenci blízkého divadla Vlasty Buriana a Osvobozeného divadla, dokud v roce 1948 divadlo neodevzdal státu…

„Poprvé jsem Filipa poznal v roce 1979 na Jazzových dnech. Tenkrát v Lucerně přišel mladej kluk, co mě naprosto ohromil svým nasazením. Dal do piana všechno,“ vzpomíná v dokumentu Václav Koubek. Stejně jako Topolova zapálená interpretace vlastní tvorby pojila jej s Václavem Koubkem i společná vášeň pro pití. „V tý době jsme měli všichni strach a alkohol pomáhal se ho zbavit, až se to stalo normou. Alkohol byl znak protestu,“ uvažuje Koubek o rysech undergroundové scény.

Bořek Šípek byl podle ředitelky Designbloku Jany Zielinski jednou z největších osobností světového designu. Vzpomíná na něj jako na renesančního, inteligentního ale především vřelého člověka. Scházeli se nejčastěji v jeho již neexistující restauraci Arzenal, kde při jeho pravidelném jetlagu popíjel zelený čaj.

Divadelní, filmová a televizní herečka, ale především noblesní dáma s vytříbeným smyslem pro humor. Excelovala například v představení Kočičí hra nebo Matka Kuráž. Diváci si ji zamilovali i díky seriálům Taková normální rodinka nebo Nemocnice na kraji města. Její zralé herectví ovšem zastavila srdeční příhoda, které v 62 letech podlehla. Na úžasnou ženu v cyklu Úžasné životy zavzpomíná režisér Hynek Bočan.

Spisovatel Ota Pavel se zapsal do srdcí mnoha čtenářů a také rozhlasových posluchačů. Nejen, že je autorem slavných titulů, jako třeba Zlatí úhoři, Povedený tatínek a já nebo Smrt krásných srnců, ale byl také rozhlasovým sportovním reportérem. Jak osobní setkání s Otou Pavlem ovlivnilo spisovatelku Slávku Kopeckou a jaká poučení si do své vlastní tvorby odnesla? Spojoval je Buštěhrad u Kladna. Místo, kde oba prožili dětství a mládí.