Rok 1997 bývá často označován za éru konce polistopadové nevinnosti, za konec nadšení pro změnu a pro budování prosperity, která se logicky nemohla dostavit pro všechny. Už od roku 1996 se v zemi začaly postupně vyhlašovat stávky učitelů, lékařů a zdravotnického personálu a také železničářů. Ti v únoru 1997 vyhlásili stávku, která se řadí k nejdelším v novodobých českých dějinách. Proměnu atmosféry zachytily rozhlasové mikrofony v Archivu Plus.

Ani v 50. letech neměla komunistická strana vše pod kontrolou. Dokládají to záznamy rozhlasových pořadů z podzimu 1955. Archiv Plus nabídne některé z nich a přidá komentář historika Zdeňka Doskočila. Jedna z nahrávek se do vysílání nikdy nedostala – jde o záznam projevu Antonína Novotného, nejvyššího představitele komunistické strany, na aktivu stranických funkcionářů z počátku prosince 1955. Novotný tam rozebírá problémy, o kterých se obyčejní lidé neměli dozvědět.

Ivan Sviták, jedna z nejvýraznějších osobností roku 1968 – či lépe řečeno jeho předokupační části – se narodil v roce 1925, po válce byl členem sociální demokracie a v roce 1948 se stal komunistou. Vystudoval právnickou fakultu a v letech 1954 až 1964 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu Československé akademie věd. Jeho názory a postřehy se zachovaly v rozhlasovém archivu. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2018.)

Asi jen málokdo z těch, co tenkrát už byli na světě, může tvrdit, že do jejich života rok 1989 vůbec nezasáhl. Rozhodně by to nemohl tvrdit Václav Havel. Čtyři měsíce z něj strávil ve vězení, na jeho samém konci se stal prezidentem. Havlovu cestu z pankrácké cely do Vladislavského sálu zachycují i nahrávky z rozhlasového archivu.

Pro naše severní a zároveň jižní sousedy byl rok 1990 snad ještě důležitější než pro Čechy a Slováky. Rok zázraků, jak to pojmenoval britský novinář Timothy Garton Ash, přinesl naprosto novou realitu takzvaným západním i takzvaným východním Němcům.

V létě roku 1995 si novináři rozhodně nemohli stěžovat na okurkovou sezónu. Falešné zprávy, útěk muže obžalovaného z dvojnásobné vraždy, děsivý nález na dně Orlické přehrady, fackující se politici. Nejen o tom mohli slyšet posluchači zpravodajské rubriky Ozvěny dne v červenci, srpnu a září roku 1995. Ty nejzajímavější z nich uvádí další díl Archivu Plus, který společně uvádějí Veronika Kindlová a David Hertl, kteří k archivním nahrávkám přidávají své vzpomínky.

Podpisem Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) skončila 1. srpna 1975 téměř tříletá hektická diplomatická jednání. Za úspěch smlouvu považovaly oba znepřátelené bloky, i když pro hlavní hráče – USA a Sovětský svaz – měl podpis zcela odlišný význam.

Dismanův rozhlasový dětský soubor vychoval obrovské množství herců a dalších osobností. Zakladatelem a prvním vedoucím souboru byl redaktor a hlavně vlídný pedagog Miloslav Disman. Ten se výuce dětí věnoval už od mládí. Velký zlom v jeho životě nastal roku 1930, kdy se přestěhoval do Prahy a začal vyučovat na Masarykově pokusné reformní škole v Nuslích. Tady založil roku 1931 dětský recitační kroužek, který v té době už jako spolupracovník Radiojournalu využíval ve vysílání.

Poslední srpnový den roku 1970 zahájila vysílání stanice Hvězda. Nahradila dosavadní stanici Československo a symbolicky potvrdila vítězství normalizace v Československém rozhlase. (Pořad vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2018.)

Málokterý spisovatel naplnil význam slova „vypravěč“ tak vrchovatě jako František Nepil. Své vtipné, lidské a mile vypointované texty totiž dokázal i výborně interpretovat. Jeho jméno se sice neobjevuje v jedné řadě s velikány české literatury, ale popularita, kterou si mezi čtenáři získal, byla značná. „Píšu, abych projasnil a povzbudil,“ řekl František Nepil v roce 1989 v pořadu A léta běží a popsal se docela přesně. (Vysíláme v repríze.)

Nakladatelský redaktor a spisovatel Václav Kaplický (1895–1982) za války sloužil v československých legiích v Rusku. Do literatury se natrvalo zapsal svým románem Kladivo na čarodějnice (1963), který o šest let později zpopularizoval film Otakara Vávry. Kaplický ale poprvé zaujal už roku 1936, a to románem Gornostaj, který polemizoval s tehdejší legionářskou literaturou. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v červnu 2024.)

Vysílání v srpnu 1968 patří ke světlým kapitolám dějin Československého rozhlasu. Jen škoda, že bývá spojováno hlavně s Jiřím Dienstbierem, Slávou Volným, Věrou Šťovíčkovou a dalšími moderátorskými hvězdami z Vinohradské 12 v Praze.

Psychiatr Miroslav Plzák (1925–2010) proslul jako vyhledávaný řešitel problémů párového soužití. Několika generacím svými s humorem podanými metodami ukázal, jak zvládat „manželské judo“. Známý byl pro svoje postoje k lásce a manželství, které se snažil odromantizovat. Poukazoval i na nicotnost milenecké lásky. To mu vedle popularity přineslo i osočování z cynismu. (Pořad vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v červnu 2022.)

Bílé kápě, hořící kříže, rasismus, násilí, vraždy spojené s Ku-klux-klanem – snadný terč pro komunistickou propagandu. Jak konkrétně vypadala ta rozhlasová? Od prvního národního sjezdu Ku-klux-klanu uplynulo sto let. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2021.)

Vznik a bouřlivý rozvoj divadel malých forem na konci 50. let v Československu souvisel s nejprve velmi decentním politickým táním po roce 1956. Legendární Semafor zahájil svou činnost v roce 1959 a velmi rychle se stal klíčovou divadelní stálicí. V Archivu Českého rozhlasu se zachovaly nahrávky semaforských her, písní, scének, pásem připravených přímo pro rozhlas a další materiály z první dekády existence tohoto divadla. Poslechněte si je. (Vysíláme v repríze.)

Nemocný prezident Antonín Zápotocký, snižování početního stavu Československé lidové armády nebo nekonečně se táhnoucí problémy se zemědělstvím – takové bylo léto 1955 v rozhlasovém vysílání. Ukázky v pořadu Archiv Plus okomentuje historik Zdeněk Doskočil.

Mladý novinář a muž Jiří Ruml (1925–2004), který stál za obnovou Lidových novin, se po únorovém převratu přesunul z rodné Plzně do Prahy. V hlavním městě jako přesvědčený komunista pracoval ve zpravodajství Československého rozhlasu. Jeho profesní činnost nejlépe vystihuje slovo reportér. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2019.)

Jaro roku 1995 bylo bez nadsázky „devadesátkové“. Vraždy, rasismus, mafiáni, lehké topné oleje. Poslech 30 let starých zpravodajských Ozvěn den, ze kterých je složen další díl Archivu Plus, který společně uvádějí pamětníci oněch časů Veronika Kindlová a David Hertl, je proto chvílemi docela depresivní.

„Jsme v situaci člověka zavřeného beze zbraně v jedné místnosti se šílencem, který je po zuby ozbrojen. Musí se mu přikyvovat a dávat zapravdu, aby se blázen nerozzuřil a nevrhl se na něho. Přitom se stále dívá ke dveřím a čeká, kdy mu zvenčí přijde pomoc.“ Tak popsal protektorátní prezident Emil Hácha poměry v okupovaných českých zemích. V povědomí byl zapsán jako kolaborant, který šel okupantům na ruku. Jeho situace byla ale komplikovanější. (Vysíláme v repríze.)

Začátek června 1990 přinesl v Československu událost, na jakou se čekalo od roku 1946. První svobodné volby po pádu komunismu. Všechno bylo tehdy poprvé – pro voliče, pro politické strany, pro média, pro místní samosprávy i zahraniční pozorovatelé. Na volby 1990 a vše kolem vzpomíná v pořadu Archiv Plus moderátor a bývalý ředitel zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný.