Usměvavý student z Ostravy Lukáš Puch studuje na přírodovědecké fakultě obor Ekologie a ochrana životního prostředí. Nejvíce ho fascinuje ekologie živočichů. „Baví mě hlavně adaptace živočichů na různé výzvy, které jim poskytuje jejich prostředí, i to, jakými vazbami jsou navázáni na své okolí - na rostliny a jiné živočichy,“ vysvětluje. Na katedře ekologie a životního prostředí se stará o Ekozookoutek, který čítá přes sto živočichů. Co obnáší tato práce a obor, který Lukáš studuje, jak jsme na tom s ochranou přírody v České republice a jaké plány má do budoucna si poslechněte v podcastu Jak na Přírodu.
Za velmi inspirativní považuje Vojtěch Kala prostředí pařížské Sorbonny, kde se na stáži věnoval ne-Gaussovským stavům světla. „Byl to úžasný zážitek z mnoha ohledů, jak z profesního i osobního rozvoje či studijního přístupu.” Student čtvrtého ročníku oboru Optika a optoelektronika chtěl původně studovat medicínu, ale vyhrála fyzika. Během studia ho zaujala kontraintuitivnost kvantové mechaniky, která je pro mnohé těžko pochopitelná. „Díky ní si často studenti připadají jako Alenka v říši divů.“ Vojtěch Kala se rovněž zapojil do studentské grantové soutěže pro doktorandy Igráček a velmi si cení pedagogického přístupu ke studentům na katedře.
Chtěl být zubařem, ale s největší pravděpodobností bude chemikem. Filip Kopa na přírodovědecké fakultě studuje obor Chemie – analytik specialista. „Odjakživa mě lákala práce v laboratoři, a to je ten důvod, proč jsem se ke studiu přihlásil. Mám také rád, jak chemie zasahuje do každodenního běžného života.“ Promítá se i do jeho koníčku – podmořské akvaristiky. Sympatický student z Prostějova také vyzdvihuje až rodinné vztahy s domovskou katedrou analytické chemie. „Známe se se všemi studenty i pedagogy. Pokud máme nějaký problém, můžeme se na ně s důvěrou obrátit.“
Stejně jako mnoho dalších studentů zažívá v současné době Natálie Lípová určitou míru stresu. „Znamená to pro mě více přípravy a práce, odevzdávají se seminární práce a chystáme se k zápočtu,“ říká o předzkouškovém období studentka oboru Geoinformatika a kartografie. Přírodovědeckou fakultu si vybrala i díky tomu, že v rámci Týdne vysokoškolákem na Přírodě si mohla vyzkoušet život vysokoškolského studenta. „Vůbec jsem netušila, kam bych chtěla po střední škole jít. Bavila mě matematika a geografie. Stěžejní pro mě bylo, že jsem mohla katedru geoinformatiky osobně navštívit, takže jsem částečně věděla, do čeho jdu,“ vysvětluje. V podcastu Jak na Přírodu se dále dozvíte, v čem se liší první a druhý ročník bakalářského studia, jak probíhalo začlenění do kolektivu a co ji na oboru nejvíce baví.
Johana Hoffmannová je úspěšnou studentkou přírodovědecké fakulty. Dvakrát vyhrála soutěž o Cenu rektora, ve Studentské vědecké soutěži o Cenu děkana skončila v magisterské kategorii oboru Biologie a ekologie na třetím místě. Sympatická studentka z Uherského Hradiště má za sebou studium učitelství pro střední školy, nyní se věnuje oboru Zoologie. Vydá se Johana Hoffmannová na vědeckou nebo pedagogickou dráhu? Co jí motivuje a baví? Jakými volnočasovými aktivitami kompenzuje náročné studium a práci?
Matematika okouzlila Kláru Drastichovou natolik, že jí dala přednost před studiem jazyků. Na střední škole si o sobě myslela, že je pilná studentka, ale v prvním ročníku se ukázalo, že studiu musí věnovat maximum. „Nenechte se odradit prvními týdny. Když je zvládnete, budou vám další léta odměnou. Důležitá je píle a disciplína. Vždy se to dá zvládnout.“ Studentku oboru Aplikovaná matematika nejvíce zaujala statistika. Říká, že uplatnění v oboru je široké a analýze dat by se chtěla věnovat i v budoucnu. Ve svém volném čase si najde čas na posezení s kamarády, procházky a cvičení jógy.
Zkouškové období znamená pro většinu studentů nadměrný stres. Nejinak tomu je i v případě studenta oboru Environmentální geologie Lukáše Malouška. „Za těch pět let, co studuji v Olomouci, se s trémou snažím pracovat. Je důležité stres zvládnout, což se mi bude hodit i v budoucím povolání.“ Původně chtěl být student z Nového Jičína profesionálním fotbalistou, ale kvůli zranění se musel této myšlenky vzdát. Environmentální geologii vnímá jako obor, který je úzce spjat s přírodou a má široké uplatnění. V současné době i v budoucnu se chce nejvíce věnovat geofyzikálním metodám. Baví ho propojení práce v terénu s následným zpracováním dat na počítači.
Snaží se osvětlovat slepá místa experimentu a pomáhá pochopit kolegům v laboratořích, jakým mechanismem vznikl jejich produkt a co se v průběhu reakce dělo. Dá se s nadsázkou říct, že dokáže zpomalit čas. „Baví mě vhled až na tu atomární úroveň a to, že moje práce výpočetního technika není nikdy stejná. Nejsem takový ten klasický chemik v laboratoři s bílým pláštěm. Já sedím u počítače, přemýšlím a modeluji si své molekuly,” usmívá se student oboru Nanomateriálová chemie Adam Matěj, který ještě před maturitním ročníkem chemii moc rád neměl. Má za sebou několik stáží v zahraničí i náročnou výzvu, jak zvládnout studium v jazyce, který tehdy neovládal. UP a Olomouc mu přirostly k srdci, rád by zůstal u vědy a výzkumu a také vedl studenty v jejich cestě za poznáním.
„Vždycky to jde, když se chce“, usmívá se student experimentální biologie Lukáš. Ve svém věku toho zvládá tolik, že se nechce věřit, že jeho den má čtyřiadvacet hodin. Nejenže studuje dvě vysoké školy, ale také podniká a pracuje v Pevnosti poznání jako koordinátor vzdělávací programů a matematiky. Lukáš ve svém volném čase nezištně pomáhá seniorům a dětem ze znevýhodněných rodin. Za svoji dobrovolnickou činnost získal cenu Křesadlo za rok 2022 a je jasné, že další ocenění na něj v životě čekají. Uvědomuje si, že měl v životě štěstí, protože jej rodiče podporovali a umožnili se rozvíjet. Když teď vidí děti, nad kterými společnost láme hůl, je mu to líto a chce to změnit. Proto se mimo jiné vydal na pedagogickou dráhu, aby dostaly šanci ty děti, které neměly takové štěstí. A co by vzkázal školákům, kteří se ptají, k čemu mi to učení jednou bude? „Že se naučíte latinsky názvy bakterií? To vám asi jednou bude k ničemu… Ale o to přece vůbec nejde. Důležitá je ta cesta za vzděláním - ta vás formuje a učí kriticky pracovat s informacemi. Nejdříve hledejte důkazy a pak si tvořte názor. A to platí v každém oboru.“
Svět čísel a pochopení matematických a fyzikálních zákonů Honzovi dělá takovou radost, že si svůj život bez těchto oborů již nedokáže představit. Jak s úsměvem říká, není to určitě zadarmo, je potřeba píle a čas, ale to úsilí se člověku vrátí a matika ho za to odmění. Je potřeba zabrat, nenechávat věci na poslední chvíli a také nezaspat prvních pár týdnů na začátku studia. Prostě se tomu snažit přijít na kloub! A studovat v Olomouci? To je podle něj ta nejlepší volba, protože je všude kousek a cenově je to dostupné. Navíc může své zkušenosti a znalosti předávat v univerzitním science centru Pevnost poznání, kde úspěšně popularizuje vědu. „Bydlím na náměstí, 50 metrů od Sloupu Nejsvětější Trojice, a když přijedou kamarádi, tak jdeme do legendární a oblíbené hospody Ponorka na pár piv,“ líčí student třetího ročníku. Jednou by chtěl v akademické sféře zůstat a posunout vědecké bádání o kus dál. Držíme mu palce a těšíme se, že o talentovaném studentovi ještě jednou uslyšíme.
Bez skvělých spolužáků a kolegů bych na vysoké škole nevydržela ani týden. Říká s úsměvem studentka oboru Geoinformatika a kartografie Tereza, kterou ze všeho nejvíce baví kartografie a cení si přátelské až rodinné atmosféry na své katedře. Vzpomíná na dobu lockdownu a stres z prvních zkoušek, který je naštěstí dávno pryč! Zkouškové bere jako výzvu a je vděčná za to, jaký zajímavý obor si ke studiu na VŠ vybrala. Rozhodla tehdy cesta do Olomouce v rámci akce GISday pro středoškoláky. „To mi bylo sesláno z nebe! Kromě Přírody jsem tehdy navštívila také science centrum Pevnost poznání a splnila si svůj sen, pracovat tam jako lektorka a popularizovat vědu…“
Přírodovědeckou fakultu si vybrala na doporučení kamarádky. Hlavní roli hrál obor, který chtěla studovat i krásné historické město. Vysoká škola dala Kateřině Storchmannové, studentce oboru Fyzikální chemie, nejen vědomosti, ale i možnost seznámit se s novými lidmi, nebát se říct si o pomoc a další sociální interakce. I přesto, že se ve svém studiu posunula k bioinformatice, chemie je stále její srdcovka. Na katedře spolupracuje s týmem docenta Karla Berky a je také hlavní řešitelkou studentského grantu UP. Ve volném čase ráda cestuje, navštěvuje hrady a zámky a je nadšenou knihomolkou.
Daniel Vozňák sice na přírodovědecké fakultě studuje teprve druhým rokem, ale v rámci stáže už stačil poznat druhý nejlidnatější stát světa – Indii. Student oboru Environmentální a rozvojová studia pracoval na velvyslanectví v Dillí, což považuje za skvělou zkušenost. Ve volných chvílích cestoval po Indii a ochutnával pestrobarevný mix chutí. „Jejich kuchyně je dokonalá. Koření, které se v Česku spotřebuje za měsíc, dají Indové do jednoho jídla. Když jsem se vrátil zpátky do Evropy, myslel jsem, že jsem ztratil chuť,“ uvádí. Sympatický student se během studia učil persky a na vysoké škole ho nejvíce baví, že si může vybírat předměty, kterého baví. V budoucnu nevylučuje diplomatickou dráhu, ale ještě předtím chce navštívit další zajímavé země a věnovat se dobrovolnictví.
Experimentální biologie je její vášní. Baví ji syntetizovat neobjevené látky a zkoušet stále něco nového. A to nejen v laboratoři, ale i ve volném čase, kdy ráda vyšívá, fotí nebo se dívá na seriály. Kromě studia aktuálně pomáhá svým krajanům, kteří utíkají před nesmyslnou ruskou agresí a překládá jim v dobrovolnickém centru v Olomouci. Učí se v češtině a přitom ji v myšlenkách pomáhá babička, které vypráví obsah prezentace. „Prostě si ji představuji, jak sedí vedle mě a dělá se mnou všechny zkoušky. Ona mě celý život učila…,“ říká s úsměvem sympatická dívka. Studium na Univerzitě Palackého jí dělá radost. I když ještě nemá bakalářku, už se těší na to, až si udělá doktorát. A na závěr jedna rada pro všechny, kdo se chystají na vysokou školu: „Nemyslete na peníze nebo na to, jak je daný obor oblíbený. Vybírejte podle sebe, co byste jednou opravdu chtěli dělat a jak se u toho cítíte!“
K chemii měl vždycky blízko, i když cesta k ní nebyla vždy lehká. Na střední škole si dokonce platil doučování a trávil dlouhé hodiny nad učební látkou. A vyplatilo se! Už pět let se talentovaný vysokoškolák věnuje problematice vývoje léků proti tuberkulóze a dobře ví, co ho pracovně baví a naplňuje. Ve volném čase rád běhá a někdy se také ztrácí v ulicích, protože má špatný orientační smysl. V mapách se sice moc nevyzná, ale směr ke své budoucí profesi našel… A maturantům, kteří uvažují o studiu na olomoucké katedře organické chemie, radí: „Sundejte si růžové brýle, buďte pilní a šlápněte do toho. Všechno se vám to jednou vrátí!“
Málokdo umí o svém koníčku i budoucím povolání tak poutavě vyprávět, jako student hydrobiologie Honza, který se v české krajině cítí jako ryba ve vodě. Aby ne, vždyť jak sám říká, od malička je nejraději v přírodě a jeho velkou vášní jsou ryby. „Rybářem jsem se nestal, rybářem jsem se narodil.“ A měl to štěstí, že si na olomoucké Přírodě vybral obor, který ho opravdu baví a studium ho posouvá dál. Jednou by chtěl napravovat chybné zásahy do vodních toků a chránit životní prostředí. Držíme palce, ať se mu jeho plány vyplní. Petrův zdar!
Věřili byste tomu, že předmět, který na základní škole nesnášíte, vás jednou bude živit? Sympatická doktorandka Kateřina by vám o tom mohla vyprávět! Fyzika ji nebavila až do chvíle, kdy se důkladněji podívala na rozpad uranu…Objevila univerzitní město Olomouc a poznala spolužáky, kteří jsou stejně jako ona, vědou fascinováni. V rámci studia se podívala do polské Poznaně a může se také pochlubit článkem v impaktovaném časopisu. „Na vědě mě nejvíc baví, že tato práce není nikdy stejná a člověk pokaždé objeví něco nového. Svoboda v bádání přináší rozmanitost,“ říká vědkyně. A s tím rozhodně souhlasíme!
Až na vysoké škole pochopila, že matematika není jen o počítání, ale také o vymýšlení postupů, logice a schopnosti dělat úkony ve správné posloupnosti. Bohuslava Bestarostová, která studuje obory Učitelství matematiky a geometrie pro střední školy, má za sebou první křest ohněm. Stát před tabulí jako vyučující není jednoduché. Nejtěžší je prý získat od žáků informace, čemu rozumí a naopak čemu nerozumí. „Je deprimující, když vám žáci odsouhlasí, že všemu rozumí, a vy u písemky zjistíte, že se nic nenaučili,“ říká. Na čas strávený na přírodovědecké fakultě bude vzpomínat ráda. „Rozhodně se mi bude stýskat. Zvykla jsem si na studentský život, ale teď už přebírám odpovědnost“, doplňuje. Slávce přejeme hodně štěstí na její pedagogické dráze!
Víte, že na Přírodovědecké fakultě UP vznikla katedra biotechnologií? Katedra se může pochlubit výborným technologickým zázemím, její přístroje pokročilé a super-rezoluční mikroskopie patří k nejlepším ve střední Evropě. Doktorskému studiu se na katedře věnuje Jiří Sojka, student oboru Biochemie. V laboratoři tráví spoustu času a nelituje. „Jsem vděčný, že jsem si mohl všechny biochemické a molekulárně biologické metody vyzkoušet v praxi, což mě velmi posunulo v rámci vědecké kariéry.“ Vědecké práci se chce věnovat i v budoucnosti, jen ještě nemá jasno, jestli to bude na akademické půdě nebo ve státní sféře.
Na základní a střední škole přemýšlel o tom, jaké profesi se bude věnovat. Vzhledem k tomu, že se mu v dětství líbilo hrát si a pracovat s penězi, neváhal a podal přihlášku na obor Matematika – ekonomie se zaměřením na bankovnictví/pojišťovnictví na přírodovědecké fakultě. Olomouc si vybral na doporučení své sestry, která zde studovala lékařskou fakultu. A také proto, že Olomouc je hezké a útulné studentské město! Díky Seznamováku, který pořádá Univerzita Palackého, poznal spoustu nových přátel. Své čerstvě nabyté vědomosti ze studia chce zúročit v bance nebo pojišťovně.
