Slyšeli jste o genderově neutrální formě jazyka? Oslovil vás už někdy redaktor v rádiu jako posluchačstvo? A setkali jste se v textu s neobvyklou koncovkou „x“ či interpunkcí v podobě hvězdičky (*)? Všechny tyto zmíněné jevy jsou výsledkem snahy učinit český jazyk přístupnějším a inkluzivnějším pro všechny možné skupiny tak, aby se v češtině mohl každý cítit dobře.

Víte, kde se scházejí křesťané v Praze, když si domlouvají setkání u Sněženky? Nejde o název květiny ani o poetické jméno nějaké pohádkové princezny. Sněženka je zkratkou kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze. Dané označení bychom našli ve slovní zásobě mnoha českých katolíků.  

Když se řekne, že komunikace mezi více generacemi s sebou nese problémy, vybavíme si nejspíš řadu populárních výrazů dnešní mládeže. Její slovník často sestává z anglicismů, všemožných zkratek nebo slangu hráčů počítačových her, který se jen těžko dešifruje.

Desetikorunu označujeme výrazem pětka už více než 120 let. Abychom zjistili, jak k tomu došlo, musíme se vrátit v čase. A to až do roku 1892, kdy v Rakousku-Uhersku proběhla peněžní reforma. Do té doby se na našem území platilo zlatými neboli zlatkami (německy Guldeny) a pětizlatkové bankovce se říkalo pětka.

Svět nástrojů, materiálů, všelijakých pomůcek a postupů je místem, ve kterém se pohybuje každý z nás. Ovšem pro správný pohyb v tomto prostředí je potřeba si osvojit i rozmanitou slovní zásobu. Zdá se, že většina pojmenování, která vznikla v tomto prostředí, je určena pouze pro ty, kteří s nimi aktivně pracují. Pro ostatní jsou nepřístupná. Tak je tomu právě v případě profesních pojmenování neboli profesionalismů.

Víte, kolik je pár párků? Při nákupu uzenin se člověk může dostat do úzkých a na vině je čeština. Slovní hříčky vyvolávají často vtipné situace, i když ve frontě v masně ne každému debata o počtu párků připadá zábavná.  

Každý, kdo se zamyslí nad tím, jak se v češtině dají tvořit slova, si jistě všimne, že se často odvozují od sebe navzájem. Z jednoho slova se tak může vytvořit mnoho dalších. Je to jeden ze způsobů, jak slovník obohacujeme, aby nám stačil pro všechno, co chceme vyjadřovat.

Všechno se neustále mění. Jedním z oborů, které se vyvíjejí nejrychleji, bývá označován souhrn disciplín, které se zabývají tzv. umělou inteligencí. Ta za dobu své existence prošla mnoha etapami. V této souvislosti většinou mluvíme o tom, jak rychle vývoj AI přechází z jedné etapy do druhé, nebo o nemožnosti odhadnout, kam se bude AI v budoucnu ubírat. 

Tušíte, co je to kalk? Doslovné převedení určitého výrazu do jiného jazyka.  Často vede k zábavným situacím. Např. "it goes without saying," bychom doslovně přeložili jako  "jde bez říkání." V češtině ale říkáme "to je bez debat." Pojďme prozkoumat toto zajímavé lingvistické téma!  

V poslední době všichni sledujeme válku na Ukrajině. Pokud ale mluvíte s Ukrajincem, pravděpodobně od něj uslyšíte o válce v Ukrajině. Jakou předložku použít? 

Transkripce neboli přepis se používá pro převod mluvené řeči do písemné podoby podle její výslovnosti. Běžně to používáme při zaznamenávaní výrazů z jazyků, které nepoužívají latinku.

Někdo by řekl Himálaj, jiný Himálaje. Našli by se však tací, kteří by odpověděli, že nejvyšším světovým pohořím jsou Himaláje nebo dokonce Himaláj. Jak je to správně?

Zaměnit si Litvu s Lotyšskem je celkem snadné. V řadě jazyků se totiž jmenují velmi podobně.

Většina z nás už někdy v životě zavítala do Prahy, do Londýna, do Španělska nebo do Francie. Kolik z nás ale může říct, že se s Londýnem potkalo? Ne, to není jen žertovná větička, ale jde o situaci, ke které dochází celkem běžně, aniž bychom si to uvědomovali.

U pojmenování měst, do kterých se běžně cestuje, žádný problém s určením rodu nebývá. Jsou ale i výjimky.

S příchodem jara roku 2022 a invazí Ruska na Ukrajinu vyvstalo mnoho otázek. Mimo jiné i jazykových. Od forem zápisu jmen ukrajinských měst až po volbu českých předložek. Zatímco totiž budete podnikat cestu na západ, a to z Ukrajiny do České republiky, do Rakouska, do Německa nebo do Francie, v opačném směru pojedete na Ukrajinu. Namísto v Česku, v Rakousku, Německu či ve Francii pak budete na Ukrajině.

Oblíbená lidová moudrost praví: Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. V případě řek by se zase nabízelo říct: Kolika zeměmi protékáš, tolik jmen máš.

Říkáte si, že cestování po Čechách není nic pro vás, protože to už všude znáte? A říkají vám něco místa jako Kotěhůlky, Tramtárie, Kocourkov, Nemanice či Hovězí Lhota?

Každý někdy zažil, jaké je to ztratit se v konverzaci a nevědět, jaké je vlastně její téma. Někdy stačí přeslechnout jedno slovo.

Dovolená v Nizozemí, výlet do Holandska, studium v Nizozemsku. S tímto chaosem v pojmenování jedné jediné země se v českém prostředí setkáváme na každém kroku a situaci nám neulehčují ani média, která daná jména vesele zaměňují. Opravdu ale neexistuje žádné pravidlo pro užívání těchto zeměpisných jmen?