V současné době existuje v celé Evropské unii 29 uznávaných národních znakových jazyků. Používají je nejen neslyšící a nedoslýchaví lidé, ale také jejich slyšící příbuzní a přátelé. OSN vyhlásila 23. září Mezinárodním dnem znakových jazyků, aby povědomí o tomto jazykovém a kulturním bohatství zvýšila. V této epizodě se podíváme na znakové jazyky v Evropské unii a na to, co pro jejich podporu dělá Evropský parlament.
Při dosahování větší rovnosti mezi ženami a muži ušla Evropská unie dlouhou cestu. Práce ale stále ještě není u konce. Svou strategií pro rovnost žen a mužů chce Unie vrhnout světlo na nespravedlivé podmínky pro ženy a dosáhnout stabilnější společnosti ve prospěch všech.
Evropská unie chce bezpečnější provoz na silnicích a modernější mobilitu. Aktualizovala proto předpisy o vydávání řidičských průkazů. Chystá se tak mj. zavést digitální řidičské průkazy platné v celé EU, přísnější podmínky pro čerstvé řidiče a jednotná kritéria zdravotní způsobilosti. Tresty za vážné přestupky budou mít celounijní platnost, jinými slovy zákaz řízení vydaný v jedné zemi bude platit i v těch ostatních. To vše má pomoci naplnit vizi „nula obětí“, podle níž by do roku 2050 na evropských silnicích měli přestat umírat lidé a nemělo by docházet k vážným zraněním.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí trápil v roce 2022 celých 34 % evropské populace a 40 % plochy Unie nedostatek vody.
Nejhůře zasažené jsou zpravidla země na jihu Evropy, jako je Itálie, Portugalsko, Řecko či Španělsko. Sucho se ale postupně šíří i na sever, do oblastí, kde byl donedávna vody dostatek. Tzv. vodní stres je pro Evropu už dnes vážný problém a vzhledem ke změně klimatu lze očekávat, že v budoucnosti to bude ještě horší. Evropská unie se proto snaží situaci společně řešit.
Povědomí veřejnosti o recyklaci a snaha recyklovat jsou sice na vzestupu, ale značné množství plastového odpadu v Evropské unii se stále nerecykluje. V posledních několika letech Unie podniká kroky pro přechod k oběhovému hospodářství v oblasti plastů. Cesta k budoucnosti bez plastů je ale ještě dlouhá a všichni budeme muset přiložit ruku k dílu.
Sdružení volného obchodu Mercosur je jedním z hlavních obchodních partnerů Evropské unie v Latinské Americe. Unie se s ním snaží navázat užší vazby, ale ne všichni to považují za dobrý nápad.
Pařížská dohoda je právně závazná mezinárodní smlouva, která byla přijata v roce 2015 na konferenci OSN o změně klimatu (COP21).
Jejím hlavním cílem je udržet nárůst globální teploty oproti hodnotám před průmyslovou revolucí výrazně pod hranicí 2 °C a v ideálním případě pak nepřekročit hodnotu 1,5 °C.
Se společným záměrem snížit emise skleníkových plynů se v rámci Dohody spojují téměř všechny země světa. EU Pařížskou dohodu ratifikovala v roce 2016 a učinila ji ústředním bodem své klimatické politiky.
V lednu 2025 představila Evropská komise tzv. Kompas konkurenceschopnosti. Je to první velká iniciativa druhé Komise pod vedením Ursuly von der Leyenové a zároveň jednoznačný strategický rámec, který vymezuje její práci. Vytyčuje cestu k tomu, aby se v Evropě vynalézaly, vyráběly a uváděly na trh technologie, služby a udržitelné výrobky budoucnosti a dosáhlo se klimatické neutrality.
Sport je dobrý pro zdraví, a navíc spojuje lidi všech společenských vrstev. Pojďte se s námi podívat, jak EU sport podporuje a co dělá pro to, aby se mu mohl věnovat opravdu každý.
Původní lesy a pralesy se v Evropské unii vyskytují jen vzácně, pokrývají malé a roztříštěné plochy – tvoří méně než 3 % zalesněných území Evropy. Jsou to nedotčené přírodní ekosystémy, do kterých člověk nezasáhl buď vůbec, nebo jen málo. Po dlouhá staletí jsou domovem divokých zvířat a rostlin, z nichž mnoho patří k ohroženým druhům. Jsou proto klíčové pro zachování biologické rozmanitosti. Vstřebávají a ukládají uhlík, čímž přispívají k ochraně klimatu, a jsou zdrojem pitné vody. Nejen tím vším prospívají lidskému zdraví.
Jejich ochrana není jen odpovědností jednotlivých členských států: jedná se o společný závazek na úrovni Evropské unie. Klíčovou úlohu přitom sehrává Evropský parlament.
Každý den se v domácnostech po celém světě vyhodí nejméně miliarda porcí ještě stále jedlých potravin. Takové množství by přitom vystačilo na jedno jídlo denně pro každého člověka na planetě trpícího hladem. S každým vyhozeným jídlem navíc přichází nazmar i veškerá energie a suroviny použité k jeho přípravě. Zůstává naopak dopad na životní prostředí například v podobě emisí skleníkových plynů, aniž by přitom z jídla kdokoli získal jakékoli živiny. Unie se proto snaží svou politikou nakládání s odpady negativní environmentální a zdravotní důsledky plýtvání omezit.