Jako dítě toužila po jevišti, baletní škatulka jí ale byla malá. Proto dnes svou tvorbou pomáhá, dává hlas neviditelným ženám a objevuje talenty mladých tvůrkyň a tvůrců. Nebojí se překračovat hranice žánrů a dávat prostor tématům, která by ve společnosti měla být slyšet. Může podle ní zpracovávání těžkých otázek ozdravovat? Jak skrze umění reflektuje dětskou paliativní péči? A proč jí dělá radost být sama?