Do Slatiňan míří turisté především na zámek nebo do lesů a na půvabný Kočičí hrádek. Město ale nabízí spoustu dalšího zajímavého, včetně svatomartinského průvodu.

Ještě před padesáti lety jezdily mezi Chrastí u Chrudimi a Hrochovým Týncem vlaky. Poslední osobák projel dvanáct kilometrů dlouhou trať, které se přezdívalo cukrovarská dráha, v lednu roku 1978. Koleje sice zmizely, ale těleso dráhy je v krajině patrné dodnes.

Turistická sezóna podzimním počasím v Litomyšli nekončí. Město s blízkým okolím nabízí nespočet cest a vyhlídkových míst, které potěší každého poutníka.

Automatické mlýny, banka či hotel Grand patří k nejvýznamnějším stavbám Pardubic. Kdyby jejich autor Josef Gočár uskutečnil všechny své plány, v centru by místo rušné silnice stálo muzeum a jedinečný kubistický palác.

Kopce a louky nedaleko Žďárských vrchů už víc než 120 let protíná železniční trať. Vede ze Skutče do Svitav a měří zhruba 50 kilometrů. O výstavbu dráhy usilovali obyvatelé Poličky už v polovině 19. století, když se rozhodovalo o trase hlavní železniční tepny z Prahy do Vídně. Přestože nakonec zvítězila varianta přes Českou Třebovou, Polička se v roce 1896 vlastní lokálky dočkala.

Z bezpečné vzdálenosti můžete zažít odstřel, prověřit svoje smysly, dozvědět se zajímavosti o práci v lomu nebo zdejších zkamenělinách a jeskyních. Vydejte se z Vápenného Podolu do Prachovic. Anebo obráceně?

Inženýr Jan Stampfel zkoumal v Chvojkově cihelně účinky kosmického záření. O svůj výzkum měl ale v předvečer komunistického puče strach, a proto celou laboratoř narychlo přestěhoval.

Před sto lety tu byla jen planina bez stromů. Tehdy se v pardubickém Červeňáku začala psát zajímavá vojenská historie. Její stopy jsou v přírodním parku patrné dodnes.

Už 180 let je Česká Třebová městem železničářů. První vlak zastavil na místním nádraží v roce 1845 a nástup železnice výrazně ovlivnil další směřování města. V polovině 19. století byla Třebová malým, nevýznamným městem se zhruba třemi tisíci obyvateli, kteří se živili převážně tkalcovstvím a zemědělstvím.

Prázdniny jsou za dveřmi, užít si je můžete na zážitkových stezkách. Východočeské výlety vás tentokrát provedou po několika hravých, ale i poučných cestách v nejbližším okolí Svitav.

Nacistická i komunistická totalita stavěla pomníky svým hrdinům. Z veřejných prostranství mizely většinou s pádem režimů - říšské orlice, traktory, sochy Stalinů, Leninů i Gottwaldů. Kam se ale poděly?

Barokní kostel a hřbitov na místě pohanského háje. Tajemný kříž uprostřed Lesů u České Třebové a řeka, která v minulosti už mnohokrát ukázala svou sílu. To jsou místa, která spojuje těžko popsatelná tajemná energie.

První plány na zavedení pravidelné hromadné dopravy v Pardubicích a okolí sahají až na přelom 19. a 20. století. Jeden z ambiciózních návrhů z roku 1903 počítal s výstavbou tramvajové malodráhy, která by propojila Slatiňany, Chrudim, Pardubice, Lázně Bohdaneč a Chlumec nad Cidlinou.

Hlinsko a jeho okolí se může pochlubit celou řadou poznávacích i oddychových stezek, některé z nich jsou nové nebo vylepšené. Zavedou vás k Ratajským rybníkům, malebnému lomu v Srní nebo ke Stanskému mlýnu. Nachodit po nich můžete v součtu asi 25 kilometrů.

Prostranství před pardubickým zámkem v sousedství kostela sv. Bartoloměje přitahovalo totalitní režimy, aby na něm stavěly své symboly.

Před první světovou válkou žilo ve Svitavách mnohem více židů než Čechů. Ale události druhé války a odsun německého obyvatelstva proměnilo Zwittau ve Svitavy se zcela novým osídlením.

S automobily je Vysoké Mýto propojené už celé století. V roce 1925 totiž vyrobil Josef Sodomka první karoserii a láska ke čtyřem nebo dvěma kolům trvá ve městě dodnes.

Tradici vodění Jidáše se v Česku podařilo uchránit jen v několika málo oblastech. Nejvíce lokalit v rámci celého Česka se nachází v Pardubickém kraji. Jedná se hlavně o vesnice v prostoru mezi Holicemi, Vysokým Mýtem, Luží, Chrastí a Hrochovým Týncem.

Při cestě vlakem na frekventované trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové mohou cestující z okénka vlaku u Stéblové zahlédnout malý pomník. Připomíná tragédii, jakou česká železnice do té doby nezažila – a jakou zřejmě už nikdy nezažije. V roce 1960 se poblíž zastávky Stéblová čelně srazily dva osobní vlaky. Následky byly fatální.

Zámeček v Rábech vypadal jako vybydlená ubytovna. Zámku v Brandýse nad Orlicí se zase propadly stropy a stěny nasákly vodou. Obě památky ale dostaly novou šanci i budoucnost.