Jako malá se věnovala moderní gymnastice a vystupování před lidmi pro ni bylo něco naprosto běžného. V oblasti kultury pak vybudovala velkou kariéru – předsedala Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, byla náměstkyní ministra kultury, novináři ji označovali jako nejvyšší úřednici v kultuře, mluvilo se o ní i jako o kandidátce na ministryni.
Kateřina Kalistová se ale rozhodla odejít do soukromého sektoru a těsně před covidem se stala šéfkou orchestru PKF – Prague Philharmonia, který v devadesátých letech založil dirigent Jiří Bělohlávek.
Jak kultura zvládla poslední demotivující dva roky, kdy se jen plánovalo a rušilo? Proč se její orchestr stále více spoléhá na podporu mecenášů a čím je oslovuje? Co všechno je potřeba zařídit, když takové těleso vyráží na zahraniční turné? Proč podle ní mají kvóty pro rovnoprávné zastoupení žen svůj význam? A jak to vypadalo, když v kanceláři fungovala s novorozenými dvojčaty v postýlkách?