Přednáška sleduje vývoj myšlenky egodeismu od Klímova prvního, zkusmého nastínění projektu „absolutního subjektivismu“ v díle Svět jako vědomí a nic (1904), přes deníkové záznamy z r. 1909 a pozdější reflexe tohoto období v korespondenci, především v dopisech A. Pavlovi a A. Křížovi, až k explicitní koncepci egosolismu = egodeismu v Traktátech a diktátech (1924) a Vteřině a věčnosti (1927). V závěru se zamýšlí nad občasným autorovým zaváháním nad touto koncepcí, přítomným i v jednom z jeho posledních textů, Předmluvě ke druhému vydání Světa jako vědomí a nic (1928).