Přemýšleli jste někdy nad tím, že ten náš život je jako ta nejlepší knížka, kterou kdy budeme číst? Respektive žít? A stejně jako v každé knize, i tady platí, že všechny kapitoly jsou důležitý. Jsou součástí příběhu, bez kterých by se nevyvíjel, jak má. 

Někdy jsou k popukání, jindy si popláčem, mnohdy jsou nevýrazný a nudný, ale po nich přichází peak, na který čekáme. Zápletka a rozuzlení. Napětí. Domněnky. Predikce. Překvapení. Má všechno, jen tedy ne anotaci na zadní straně obálky. Ale možná v tom se skrývá to kouzlo. Ač víme, jak dopadne, stejně budí zvědavost. A v tom tkví ten paradox. 

Další díl mé osobní SEBEterapie je možná právě o tom. O popostrčení k tomu, abyste nepřeskakovali v příběhu. A nesnažili se v kapitole první odhalit pointu či stěžejní zápletku. U ostatních knih taky hned neodhalíte vraha, ale musíte číst větu po větě, aby vám neunikl žádný detail. Je načase žít tak, jako by ten život byla kniha. Na každé kapitole záleží, protože bez ní se ten příběh nebude vyvíjet, jak má.