Druhou hodinu dubnového Blues Baru se budeme věnovat samotnému Jimimu Hendrixovi a zaměříme se převážně na jeho pozici kytaristy v rámci bluesové muziky. Ze které samozřejmě vyšel a která po jeho zásahu už nezůstala stejná jako předtím. K obrazu svému uzpůsobil řadu slavných bluesových standardů, do bluesové podoby předělal některé své slavné rockové písně a když vzal zcela výjimečně do ruky akustickou kytaru, nezaznělo z ní opět nic jiného než blues.
All content for RadioDixie - Blues bar is the property of RadioDixie and is served directly from their servers
with no modification, redirects, or rehosting. The podcast is not affiliated with or endorsed by Podjoint in any way.
Druhou hodinu dubnového Blues Baru se budeme věnovat samotnému Jimimu Hendrixovi a zaměříme se převážně na jeho pozici kytaristy v rámci bluesové muziky. Ze které samozřejmě vyšel a která po jeho zásahu už nezůstala stejná jako předtím. K obrazu svému uzpůsobil řadu slavných bluesových standardů, do bluesové podoby předělal některé své slavné rockové písně a když vzal zcela výjimečně do ruky akustickou kytaru, nezaznělo z ní opět nic jiného než blues.
Jimi Hendrix je osobnost, před kterou neutíkají, ba dokonce před ní smekají, muzikanti skutečně všech žánrů. Jeho vliv zasahuje i tam, kde byste to možná ani nečekali. Že Hendrixovu hudbu nahráli jeho vrstevníci typu Erika Claptona, asi nepřekvapí. Stejně tak je logické, že se k ní "vyslovili" bluesmani jako Taj Mahal nebo Buddy Guy. A také lze očekávat, že se budou chtít dotknout jeho hvězdného prachu rockové kapely, v jejichž vlastní tvorbě je Hendrixův otisk jasně patrný: Living Colour nebo Red Hot Chili Peppers. Ale co třeba kmotr punku Iggy Pop? Co popový génius Sting? Progresivní jazzový big band Gila Evanse? Temně poprockoví The Cure, raper Ice T nebo dokonce bůh alternativy Frank Zappa? A jako třešnička na dortu kontroverzní houslista z hájemství klasické hudby Nigel Kennedy.
RadioDixie - Blues bar
Druhou hodinu dubnového Blues Baru se budeme věnovat samotnému Jimimu Hendrixovi a zaměříme se převážně na jeho pozici kytaristy v rámci bluesové muziky. Ze které samozřejmě vyšel a která po jeho zásahu už nezůstala stejná jako předtím. K obrazu svému uzpůsobil řadu slavných bluesových standardů, do bluesové podoby předělal některé své slavné rockové písně a když vzal zcela výjimečně do ruky akustickou kytaru, nezaznělo z ní opět nic jiného než blues.
