Dagmar se narodila na konci padesátých let minulého století. Od raného dětství vyrůstala se svoji maminkou, signatářkou Charty 77, a se svými dvěma sestrami.

V období dospívání uvěřila v Boha a po maturitě vstoupila do řádu, kde zůstala čtrnáct let. Působila jako lékařka a psychoterapeutka. Spoluzaložila spolek Logos s cílem o větší integraci LGBTQ+ lidí do společnosti a církví. Žije v Miličíně s partnerkou Elenou, se kterou jsou svoji více než třicet let.

Dagmar vypráví o dospívání v době normalizace, o své konverzi, působení v řádu a následném vystoupení z něj. Vzpomíná na okolnosti vzniku spolku Logos, na její návštěvu Anglie a zkušenost s ex-gay hnutím a také na to, jak jí a její partnerce v prázdném kostele požehnal jejich známý - kněz.