Pohádkový čtecí dědeček se jmenuje Jiří Grumlík. Povídali jsem si nejen o čtení pohádek. Poprosila jsem ho, aby zavzpomínal na dětství a povyprávěl mi o svém dlouhém životě. A povídání to bylo hrozně milé. Když byl malý kluk, tak se třeba kamarádil s hercem Miroslavem Moravcem. Dostali jsme se i na to, jak to v Praze vypadalo během války, nebo jaké hry měly v oblibě děti před desítkami let. Taky jsem se dozvěděla, kam se kdysi na Žižkově chodilo s bandaskou pro mléko, anebo jaké bylo jeho oblíbené jídlo v dětství. Stáří je prý pitomá věc, ale bez něj se člověk nedožije vysokého věku.